Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak naučit děti uklízet?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.3.21 18:42
Jéé a tak já jsem na tom tak, že je nebuzeruju. S hračkama si spolu hrají, vymýšlí neskutečné blbiny a za mě je TOP, že jsou spolu rádi a ne uklizený pokoj. Nechám jim rozkramařené věci obvykle tak týden a pak přijdu s tím, že má někdo vyluxovat, tudíž je potřeba poklidit rozházené věci - někdy pomáhám, jindy jen tak nenápadně. Snažím se je jen korigovat, aby se neroztahovaly dál.
Sama jsem jako dítě byla pořádkumilovná, nikdo mě to neučil, přesto jsem měla složené věci, srovnané, sama jsem si omývala a utírala poličky, luxovala a tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.21 18:47
@Sardelka píše:
Monkey see, monkey do - kdyz vidi, ze tatka ma binec, maji ho holt taky.
Hele s timhle ja vcelku souhlasim. Myslim, ze navyk na poradek nebo neporadek se formuje uz od velmi malych deti a to prirozene - citi se dobre v tom, v cem ziji. Pokud neuklizeji rodice, vsude se vali veci, obleceni, nadobi a pod…deti se vuci curbajzu stavaji imunni. Samo to neni dogma.
Ja jsem na hlavu zase opacne. Potrebuju mit vse tip top. Vsichni rikali: pockej, az budes mit deti…a ja se fakt nerovovala, jak to s tim detskym bordelem zvladnu. No a je to tak, ze dcera (aktualne sotva tri) nema rada neporadek tez. Napodobuje. Ja uklizim, ona uklizi. Sbira drobecky z koberce…proste vi, ze tam nepatri, vytahuje hracky a sama slibuje, ze je pak uklidi. Kdyz ji bez talirku, dava si casto druhu ruku pod bradu, aby nedrobila. Nikdy jsem ji neceopovala, spis naopak, az jsem si rikala, ze to neni normalni.
Takze, jestli to neni v genech, je to odsledovane od rodicu. Ale radu nemam. Chce to asi duslednost. Neni uklizeno, nebude dobrota, nebude pohadka…kazdopadne dusledne vytrvat. Uklid odmenovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.21 18:48
Já obvykle vyžaduju vykydání augiášova chléva jednou týdně. V případě, že nejsou schopni najít školní pomůcky nebo po ránu neprojdu k postelím, tak častěji 
Ale snahu o nablýskaný pokoj a komínky ve skříních jsem vzdala. 
Sice tam mají občas dost výbuch, ale dělat kvůli tomu zbytečně dusno, když jsme spolu doma zavření už rok a bůhví jak dlouho ještě budeme mi za to nestojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
14.3.21 18:49
Já baziruju jen na tom, aby si uklízeli své oblečení. Na hračky zabírá vysávání - co neuklidí, to vysaju (nebo seberu do krabice a dám pryč). Nekompromisně jsem jim vyluxovala Lego. Jak to slyšeli hrkat v hadici, tak kmitali.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.21 19:00
@Kaffe No…tak to asi podědí vnoučata, ale nejprve se zeptám, zda mají rodiče uklizeno. Ony se jako vždycky nadchnou do úklidu, že to nechtějí zabavit, ale uklidí tři věci a už si zase hrají, vzájemně se krejou, hlídají na chodbě, jestli někdo nejde…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.21 19:02
@Bábrdl píše:
Tohle v reálu dokážou praktikovat jen nevlastní matky.
Hm, paradoxně na nevlastního jsem nikdy nic takového nepraktikovala. Ten měl u mě úlevy …,ale to jsem ještě byla mladá. Dnes mu je 18 a vysedává u PC - u toho moc bordel nenadělá.
- Citovat
- Upravit
14.3.21 19:04
@Kaffe píše:
Metodu sbírání neuklizených hraček a věcí do krabice a uschování na půdu, bych praktikovala do doby, než jim to docvakne. Bez rozčilování a s úsměvem.
Přesně toto mě taky napadlo. U nás to tedy i funguje. Jakmile začnu sbírat do krabice, okamžitě začnou uklízet oni. Jinde po bytě uklízím tak, že jim věci nahážu do krabice a oni si je musí uklidit na místo nebo oznámím v chodbě máte nějaké věci, ukliďte si je, pokud nezmizí vyhodím je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.21 19:08
@bigl píše:
Tak asi musíš přijít na tu motivaci. Prostě něco, o co fakt hodně stojí nebo bez čeho nemůžou být a jet na tomto režimu. U nás je to u každého dítěte něco jiného. U nejstarší koníček - ano, můžeš tam jet, až budeš mít uklizený pokoj, u druhého motivace není nutná, ten si uklízí pokoj sám až moc, ale byl by to určitě zákaz elektroniky a u nejmladší (7 let) je těch variant moc co zabírají - televize, tablet, sladkost, výlet, návštěva kamarádky atd atd
Bohužel, vyzkoušeno vše…poradí si sám - je hodně vědecky založený, chodí pozorovat brouky na zahradu, vymýšlí pokusy…k tomu nic nepotřebuje.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.21 19:10
@carsa V pokoji PC nemá, je buď u mě v pracovně nebo v pracovně tatínka. Když tu před Covidem měl bordel a přišla mu kamarádka, tak mu vynadala a pomohla mu uklidit…ostuda nic.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.21 19:13
@Billi píše:
Já dospela do fáze, že dětské pokoje zavřu a neřeším.
Syn nemá nikde hračky, ale věci do školy a ty mu zabavit nemůžu.
2-3× týdně sednu na postel a přesně mu říkám, co má udělat. Dřív uklízel, když měli přijít kamarádi.
Mladší si nehraje, takže ten má super pokoj.To funguje jen do té doby, než musím jít na záchod nebo přijede kurýr…uklidí malou část a když se vrátím je to zpět, možná ještě víc. A protože je bordel opravdu mega, tak ho to po chvilce přestane bavit, vymlouvá se, kroutí se, vzteká se…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.21 19:21
@Tajeka píše:
Hele s timhle ja vcelku souhlasim. Myslim, ze navyk na poradek nebo neporadek se formuje uz od velmi malych deti a to prirozene - citi se dobre v tom, v cem ziji. Pokud neuklizeji rodice, vsude se vali veci, obleceni, nadobi a pod…deti se vuci curbajzu stavaji imunni. Samo to neni dogma.Ja jsem na hlavu zase opacne. Potrebuju mit vse tip top. Vsichni rikali: pockej, az budes mit deti…a ja se fakt nerovovala, jak to s tim detskym bordelem zvladnu. No a je to tak, ze dcera (aktualne sotva tri) nema rada neporadek tez. Napodobuje. Ja uklizim, ona uklizi. Sbira drobecky z koberce…proste vi, ze tam nepatri, vytahuje hracky a sama slibuje, ze je pak uklidi. Kdyz ji bez talirku, dava si casto druhu ruku pod bradu, aby nedrobila. Nikdy jsem ji neceopovala, spis naopak, az jsem si rikala, ze to neni normalni.
Takze, jestli to neni v genech, je to odsledovane od rodicu. Ale radu nemam. Chce to asi duslednost. Neni uklizeno, nebude dobrota, nebude pohadka…kazdopadne dusledne vytrvat. Uklid odmenovat.
Tak já na úklid byla vždycky už od mala. Moji rodiče také pintlich. Od narození syna se nic nezměnilo. Uklizeno je dá se říct všude, ale neuklízím po nich, co si kde odloží…takže jim pak říkám, ukliďte to a to, potřebuju luxovat apod. Obě děti odmalička se mnou vytírali, myly umyvadla, praly se mnou prádlo, nádobí, vařily…dceru to baví dodnes, ale jen vše kolem, její pokoj jí nebaví. Takže říkám, že když mi hezky pomohla, tak pomůžu já jí. Ale úklid je to vždycky na celý den a trvám vždy, aby se také zapojila, a to dost často je problém. Syn také rád pomáhal, ale postupem času to vyšumělo, občas pomůže, ale moc se nehrne.
- Citovat
- Upravit
pet p
14.3.21 19:30
Tresty a odměny bych úplně vynechala, to nefunguje.
Stanovit pravidla a trvat na nich. Ta pravidla musí být stanovená naprosto přesně a nejlépe písemně a vyvěšená na nástěnce. Doporučuju, aby pravidel nebylo moc a byla jasná. Nepořádku v jejich pokojích bych byla mnohem tolerantnější než ohledně společných místností.
Vysvětlit, proč potřebuješ, aby byl pořádek (např. že se tak cítíš lépe, popsat, jak se cítíš, když je nepořádek, jaké to má praktické nevýhody - musíš to uklidit, nemáš pak čas na to, co potřebuješ atd.).
A definovat, co to ten pořádek pro tebe vlastně je, nejlépe ukázat, jak si to představuješ. Např. knihy a oblečení nikdy ne na zemi, zbytky jídla vždy v kuchyni apod.
Jakmile budou pravidla dohodnutá, tak trvat na jejich dodržování. Neustále to připomínat, netrestat, neodměňovat, jenom být neústupná. Dohodli jsme se, že to takto budeme dělat, tak to tak budeme dělat.
Pokud to nebude fungovat, nutno si znova sednout, ujasnit si, proč to nefunguje.
Jo a určitě do diskuze a tvorby pravidel zapojit děti. Když se zapojí, budou to víc považovat za společnou věc.
Doporučuji knížku Výchova bez poražených.
To je tak v rychlosti, co mě k tomu napadá.
- Citovat
- Upravit
14.3.21 19:41
@Tajeka
@Tajeka píše:
Hele s timhle ja vcelku souhlasim. Myslim, ze navyk na poradek nebo neporadek se formuje uz od velmi malych deti a to prirozene - citi se dobre v tom, v cem ziji. Pokud neuklizeji rodice, vsude se vali veci, obleceni, nadobi a pod…deti se vuci curbajzu stavaji imunni. Samo to neni dogma.Ja jsem na hlavu zase opacne. Potrebuju mit vse tip top. Vsichni rikali: pockej, az budes mit deti…a ja se fakt nerovovala, jak to s tim detskym bordelem zvladnu. No a je to tak, ze dcera (aktualne sotva tri) nema rada neporadek tez. Napodobuje. Ja uklizim, ona uklizi. Sbira drobecky z koberce…proste vi, ze tam nepatri, vytahuje hracky a sama slibuje, ze je pak uklidi. Kdyz ji bez talirku, dava si casto druhu ruku pod bradu, aby nedrobila. Nikdy jsem ji neceopovala, spis naopak, az jsem si rikala, ze to neni normalni.
Takze, jestli to neni v genech, je to odsledovane od rodicu. Ale radu nemam. Chce to asi duslednost. Neni uklizeno, nebude dobrota, nebude pohadka…kazdopadne dusledne vytrvat. Uklid odmenovat.
Tak to přeji, ať to co nejdéle vydrží Já jsem taky blázen do úklidu, v tomhle věku děti hezky napodobovaly, ovšem v 6 a 8 letech už mají svou hlavu, syn je na tom kupodivu lépe než dcera, ale rozčiluji se pořád…zakladatelku chápu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.21 19:52
@pet p píše:
Tresty a odměny bych úplně vynechala, to nefunguje.
Stanovit pravidla a trvat na nich. Ta pravidla musí být stanovená naprosto přesně a nejlépe písemně a vyvěšená na nástěnce. Doporučuju, aby pravidel nebylo moc a byla jasná. Nepořádku v jejich pokojích bych byla mnohem tolerantnější než ohledně společných místností.
Vysvětlit, proč potřebuješ, aby byl pořádek (např. že se tak cítíš lépe, popsat, jak se cítíš, když je nepořádek, jaké to má praktické nevýhody - musíš to uklidit, nemáš pak čas na to, co potřebuješ atd.).
A definovat, co to ten pořádek pro tebe vlastně je, nejlépe ukázat, jak si to představuješ. Např. knihy a oblečení nikdy ne na zemi, zbytky jídla vždy v kuchyni apod.
Jakmile budou pravidla dohodnutá, tak trvat na jejich dodržování. Neustále to připomínat, netrestat, neodměňovat, jenom být neústupná. Dohodli jsme se, že to takto budeme dělat, tak to tak budeme dělat.
Pokud to nebude fungovat, nutno si znova sednout, ujasnit si, proč to nefunguje.
Jo a určitě do diskuze a tvorby pravidel zapojit děti. Když se zapojí, budou to víc považovat za společnou věc.
Doporučuji knížku Výchova bez poražených.
To je tak v rychlosti, co mě k tomu napadá.
Tak to, co popisuješ, mi připadá stokrát horší než jednoduchý trest.
jako neustále připomínat a když to nezabírá, tak si zas sednout, zas vysvětlit a zas pořád kolem dokola připomínat?
Na to já teda nemám energii ani sílu.
Pro mě je jednodušší říct - Odevzdejte mobily, až bude uklizeno, tak si pro ně přijďte.
Je to 100× efektivnější a funguje to .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.21 19:53
Máma vyzkoušela všechno. Jediné co jakž takž fungovalo bylo stát nade mnou a ječet, ale ty vztahy pak nebejvaj nic moc, to nedoporučuju začala jsem bejt celkem organizovaná a schopná důkladných úklidů až s narozením dítěte Dcera je naštěstí asi po mý mámě a uklízí zatím sama, ale zas narve knihy do poličky jak jí to přijde pod ruku, a to zas knihomol ve mně řve, výtvarný potřeby má mít ve velké krabici, nicméně to vrší na krabici a všude kolem ní… Chodim a doklízím po ní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
