Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak odejít ze vztahu, který mě ničí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.12.23 22:39
A teď si představ, ze bys s ním to dítě měla. A byla v pasti. A to dítě potom taky. Prima vyhlídky, že?
Kdyby ti tahlo na 40, pochopila bych. Takto ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.23 22:45
Tak nekomu treba ta podrizena pozice vyhovuje jiny se smiri. Udelej si plusy a minusy. Mne tisen taky zahnala do kouta. Dite mam, jsem pripoutana k ex i jeho rodine a mistem. Jenomze i to hledani na novo je strasne frustrujici. Ne kvuli diteti, ale ze uz to jsou fakt casto exemplare.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.23 22:46
Nenene, radeji byt sama, nez mit deti s magorem, ver mi!!!
Drzim palce, at sesbiras silu k odchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.23 23:28
@Anonymní píše:
Hezký večer. Jdu se vypovídat a možná i pro radu. Jsem ve vztahu s člověkem, od kterého bych nejspíš chtěla odejít, ale nějak toho nejsem schopná. Je to toxický vztah, kdy vše určuje partner a já jsem v dost podřízené pozici. Nemáme děti a ani společný majetek, tedy jediné, co mě u něj drží, je strach ze samoty. Táhne mi na 30 a on je vlastně asi prvním a jediným člověkem, který o mě kdy stál. Jsou i hezké chvíle, to zas ne, že ne, ale bohužel asi nevyváží ty špatné. Bojím se, jakou bude mít náladu, co se mu nebude líbit, co udělám špatně. Na druhou stranu mám hrozný strach, že nikdo jiný už zkrátka nebude. Vidím venku rodiny s kočárky a je mi hrozně smutno, protože v podstatě stojím před volbou mít dítě s ním a nebo sama. Zajímalo by mě, jestli někdo třeba řešil něco podobného.
A proč být ve vztahu, ve kterém máš strach z partnera. Sama cítíš, že to není správně, že je to toxický vztah. Měla jsem taky takový, včetně násilí a toho, že partner pil, trvalo mi, než jsem pochopila, že chyba vážně není ve mě, že není můj problém, že partner má nějaký svoje mindráky, co si vybíjí na mě. Naštěstí jsem věděla, že s takovým dítě nikdy nechci a to mě asi nakoplo, protože jsem v životě chtěla jít dál a s ním jsem stála na místě. Bylo mi jako tobě, když jsem od něj odešla, po skoro 6ti letech. A jo, litovala jsem sama sebe, bála se, jak dlouho budu sama, zase vše budovat od začátku… Ale dnes, jsem tři roky ve vztahu s úžasným chlapem, který by pro mě dýchal, NIKDY by mě neuhodil, rádi spolu trávime čas, nemusím se bát jeho nebo jeho nálad a za 3 týdny přivítáme na světě naše první miminko 
. Je mi 34 a nic mi neuteklo.
Fandím ti, ať dostaneš odvahu, mysli prostě sama na sebe a na svůj život. Čím dřív, tenhle ošklivý vztah ukončíš, tím dřív můžeš začít žít nový život, najít si lepšího partnera a být spokojenější. Držím ti palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.23 23:38
Holka. Je ti třicet. Na světě jsi jen jednou. Máš právo být spokojená a šťastná. Pokud tě jakkoliv vztah s tím člověkem svazuje, omezuje, utápí, musíš v sobě najít sílu ho ukončit. Tohle lepší nebude, on se nezmění. Ty si myslíš, že nikoho jiného nepotkáš. To je pouze tvůj pohled. Díváš se na to jenom že svého úhlu. Vůbec té neznám, ale řeknu ti to z úhlu jiného. On s tebou je ne proto, že nemáš šanci na jiný a lepší vztah. On s tebou je proto, protože jsi příliš hodná a poddajná. Drží tě v podřízené roli. A to člověk, který toho druhého miluje, nikdy nedělá. On ti stojí v cestě za lepším životem. A on to moc dobře ví. Že když budeš volná, tak budeš mít šanci být šťastná. Ano, byla jsem v takovém vztahu. Měla jsem pocit, že spadl z nebe, aby se mě ujal, aby mě dovychoval, aby na mě dohlížel. On všude byl, všechno věděl, od všeho měl klíče. Taky dopředu přemýšlíš, co a jak máš říct, aby ses ho nedotkla a taky se všechno svěže po tobě, on to vždycky navlíkne tak, že je každý spor tvoje chyba? Taky můžeš pokaždé za všechno ty a on nikdy? Taky nesnese, abys s ním nesouhlasila a měla svůj názor? Bylo mi mnohem víc, než tobě, ale přesně jsem věděla, že už nehodlám ustupovat a podřizovat se. On i předpokládal, že budu jíst to, co jí rád on. Že pustím svoje zájmy a přesedlám na ty jeho. Že jsem úplně uchvácená, když na mě čeká před prací a vozí mě na nákupy. Měla jsem pocit, že mi přišel do života hlídač. Co bylo zajímavé, všichni kolem to viděli. Snažila jsem se z toho nezdravého vztahu vybruslit. Trvalo hodně dlouho, než to vzal na vědomí, že je konec. Neumíš si představit, jak se mi ulevilo. Jako malý kluk čekal ve tmě za záclonou, když byl doma dřív, odkud přijdu. Bylo to opakované a trapné. Přišla jsem nahoru, všude se svítilo. Právě jsem přišel. Sdělil mi. Takže než tohleto, to radši nic. V žádném věku. Ani ve tvém, ani v mém. Měl dost podobných rysů jako můj bývalý manžel. Jenomže tehdy jsem byla hodně mladá, byly tu děti, povinnosti k rodině. Potkat někoho podobného pár let po rozvodu je sice pech, ale člověk pozná hned od prvních týdnů a měsíců, že to je špatně a už umí říct, tohle teda nechci. Upřednostnit někoho, kdo se mi nacpal do života, před svými dětmi, trávit každé volno s ním a poslouchat, jak mi počítá, kolikrát jsem se s nimi viděla? No to tedy už opravdu ne. A pokud nevěříš, že někoho potkáš, tak ti řeknu, že potkáš, až to nejmíň budeš čekat. Vztah se současným přítelem mi vyhovuje, mám v něm všechno, co jsem kdy ve vztahu mít chtěla. Mám jeho podporu, máme každý své koníčky, a mluvíme spolu otevřeně. A v životě jsem se s nikým tak nenasmála. Takže ti držím palce a přeju ti, abys našla ten správný okamžik k rozhodnutí, abys dokázala vykročit dál sama bez něj. A to ne tak, že se budeš ohlížet zpátky a pochybovat. Naopak. Zkus umět žít přítomností, šlapat s kuráží dopředu a být bez obav z budoucnosti. Přeju ti hodně síly a neboj se, všechno se člověku splní. Jen si někdy musí počkat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tala20
18.12.23 00:21
@Anonymní píše:
Jsem ve vztahu s člověkem, od kterého bych nejspíš chtěla odejít, ale nějak toho nejsem schopná.
Postup je tento:
1. postav se ke dveřím
2. chyť rukou kliku
3. stiskni kliku
4. otevři dveře
5. projdi dveřmi, nezastavuj se a neohlížej
- Citovat
- Upravit
18.12.23 01:22
@Tala20 píše:
Postup je tento:
1. postav se ke dveřím
2. chyť rukou kliku
3. stiskni kliku
4. otevři dveře
5. projdi dveřmi, nezastavuj se a neohlížej
S dveřma v ruce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.23 01:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.23 07:30
@Anonymní píše:
Hezký večer. Jdu se vypovídat a možná i pro radu. Jsem ve vztahu s člověkem, od kterého bych nejspíš chtěla odejít, ale nějak toho nejsem schopná. Je to toxický vztah, kdy vše určuje partner a já jsem v dost podřízené pozici. Nemáme děti a ani společný majetek, tedy jediné, co mě u něj drží, je strach ze samoty.Táhne mi na 30 a on je vlastně asi prvním a jediným člověkem, který o mě kdy stál. Jsou i hezké chvíle, to zas ne, že ne, ale bohužel asi nevyváží ty špatné. Bojím se, jakou bude mít náladu, co se mu nebude líbit, co udělám špatně. Na druhou stranu mám hrozný strach, že nikdo jiný už zkrátka nebude. Vidím venku rodiny s kočárky a je mi hrozně smutno, protože v podstatě stojím před volbou mít dítě s ním a nebo sama. Zajímalo by mě, jestli někdo třeba řešil něco podobného.
Neblázni, tohle je blbost. Zatím s ním nemáš děti, majetek. Takže ideální stav. Můžeš se spakovat a odejít. Není lepší být chvilku sama, než se bát, s jakou náladou přijde domů, co se mu zase nebude líbit? Seber se a odejdi od něj. Hlavně si s ním nepořizuj to dítě, to bys byla v háji úplně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.23 08:43
Ach boze! Pozri, ked si dobrovolne vyberes jedlo, ktore je zhnite alebo staci aj len hnusne, je to tvoja volba. Jedz si co chces a nebud potom prekvapena, ze sa FURT citis zle. ALE!! Ak chces taketo jedlo naservirovat svojmu decku a dosrat mu prvych 20r zivota, to uz je iny level tuposti. Prosim ta, nerob to.
Samozrejme ze mozes zit s niekym, s kym je ti fajn! Len to neni tento typek. Taketo jednoduche to je. Dovi dopo a neni o com. Mas 30r, nie 60! Jedine co potrebujes je ist tam, kde sa citis dobre. A vyberat si takych ludi do zivota, s ktorymi ti je prijemne. Ak takeho nenajdes teraz, no a co? Tak najdes v 45-ke a deti vyzenis uz vacsie. Naozaj je lepsie byt sama/trpiet samotou ako sa pozerat na bolest svojho dietata.. to je masaker. Preto vyberaj do akej situacie a s akym clovekom dieta splodis. Zatial to vyzera, ze chces prejst peklom. Nuz, dobre. Ak je samota pre teba horsia ako peklo, tak chod do pekla. Bude to boliet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.23 09:25
Co konkrétně bys potřebovala slyšet, abys odešla? Ty všechno racionálně víš, potřebuješ jen popostrčit. Co rodina, kamarádky? Určitě vidí, že váš vztah není ok, promluv si s nimi a požádej o pomoc při odchodu. Osobní podpora ti pomůže určitě víc, než dvacet komentářů anonymních žen na emiminu ve stylu „jsi pořád mladá, chlapů je všude dost“ - ačkoli je to pravda. Zkus si představit, jak by to u vás vypadalo, kdybys s ním měla dítě. To by tě taky mohlo probrat. Držím palce, ať tu odvahu sebereš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.23 12:37
Jen dodam, ze „chlapi nejsou“ plati ve chvili, kdy ma clovek strach nebyt sam, strach se projevit, aby nekoho neodradil atd.
Jakmile jsem si rekla „a dost, beru jen toho, kde to do sebe zapadne jak puzzle, a ktery me vezme takovou jaka jsem“ - tak se takovy objevil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezký večer. Jdu se vypovídat a možná i pro radu. Jsem ve vztahu s člověkem, od kterého bych nejspíš chtěla odejít, ale nějak toho nejsem schopná. Je to toxický vztah, kdy vše určuje partner a já jsem v dost podřízené pozici. Nemáme děti a ani společný majetek, tedy jediné, co mě u něj drží, je strach ze samoty. Táhne mi na 30 a on je vlastně asi prvním a jediným člověkem, který o mě kdy stál. Jsou i hezké chvíle, to zas ne, že ne, ale bohužel asi nevyváží ty špatné. Bojím se, jakou bude mít náladu, co se mu nebude líbit, co udělám špatně. Na druhou stranu mám hrozný strach, že nikdo jiný už zkrátka nebude. Vidím venku rodiny s kočárky a je mi hrozně smutno, protože v podstatě stojím před volbou mít dítě s ním a nebo sama. Zajímalo by mě, jestli někdo třeba řešil něco podobného.