Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, prosím o radu.
Máme 3 letou holčičku, u které je diagnostikována multifaktoriální vývojová porucha, podezření na autismus a těžká sociální fobie. V jejím věku je na úrovni 1,5 let starého dítěte. Rozumí jednoduchým pokynům, dle testů u psycholožky to zřejmě vypadá, že bez mentální retardace. Opakuje slova i věty, způsobem, že zopakuje to samé i stokrát. Domluva nulová, emoce nulové, nerozumí ani hraní si. Nehraje si, jen překládá předměty nebo vyžaduje hraní po nás a jen pozoruje. Podle psycholožky absence fantazie, hra je jen úkol. Zkoušíme výukové sešity na barvy, čísla, je velmi chytrá, tyto úkoly splní. Ale po 10 minutách už je tak unavená, že degraduje s palcem v puse až jako miminko. A to se stává i při testech u psycholožky. Navíc není schopna fungovat venku, jeji socialni fobie je tak silná, že když vidí v okruhu 10 m člověka, má panické ataky a musíme ji odnést. Bydlíme ve městě, takže nemožné někoho nepotkat. Doma je nezabavitelná, jen skáče, běhá, neustále vyžaduje, ať si hrajeme my, to samé stále dokola, scénky s Tlapkovou patrolou. Ale my. Celý den. Už jsme na pokraji sil, vyžaduje každou vteřinou naše hraní s pejskama, sama si nehraje s ničím. Když zkusíme pracovat s kartičkami, jde to, 10 minut. Ale posun nulový. Nelze ani zařadit do skolky, nezvládla by sociální kontakt. Jsme fakt zoufalí a nikdo si s tímto zatím neví rady. Prý se ani psycholožka ani paní z rané péče nesetkali s takovou kombinací se sociální fobií, která znemožňuje jít vůbec ven, na procházku. Zažívá někdo prosím něco podobného? A funguje u Vás něco? Rádi bychom se aspoň posunuli k tomu, že se s malou jednou domluvíme, na porozumění, pak už se dá stavět ma dalších věcech. Ale zatím nejde nic. A sil ubývá.
Děkuji za rady
Petra
Nemám zkušenost, neporadím. Co se pobytu venku týče, nemáte možnost vyjet někam za Prahu a jít třeba do lesa, do polí? Aspoň to by pro vás mohla být změna. Jinak jen popřeji pevné nervy a moc vám držím palce, aby přišlo co největší zlepšení.
Pomalu zodolnovat na ten kontakt. Pouzij minutku, vydrzi minutu, odmena. Pridavej jak to pujde.
A hra, no, vstupte do jejiho sveta. Opakujte jeji zvuky napriklad. Musi ji dojit, ze to napojeni na druhy je vyhodny.
Ven předci neznamená jenom do města nebo na hřiště. Můžete jet někam do lesa, na louku, zjistit nějaký individuální vstup někam na atrakcí. Třeba teď bude na vyhlídkách a některých hradech minimum lidí. Na louku můžete vzít míč, draka a ať si chodí! Dá jí to víc vjemů než někde doma. U jednoho z našich klientů pomohlo, že se mu udělal v herně domeček a postupně se odendavali části až zůstala jen matrace a deka. Kdykoliv potřeboval mohl tam a přitom být mezi ostatními. Což jde jen teda v uzavřeném prostoru. Možná ještě někde na zahradě kam by jste si mohli pozvat i návštěvu a ona by se mohla prostě schovat a koukat na všechny z bezpečné vzdálenosti. Zase ale nemyslím, že je dobré ji úplně asicializovat. Pak si nezvyk e a nezíská určitou hranici respektu. Ono i to, že nebude dělat scény když někoho uvidí je respekt
. Třeba pomůže nějaký rituál, nastavená hranice blízkosti co já vím. Nebo se to všechno za pár měsíců srovná. Ke komunikaci by možná pomohlo znakováni
Jestli máš auto, naložit do auta a vyjet za město, klidně na louku. Bohužel izolace není dobrá cesta, pomalými krůčky bych jo zvětšovala životní prostor. Protože přijde okamžik, kdy budeš potřebovat zastoupit a když k ní nebude nikdo moct, tak to bude problém.
Zvažovala bych stěhování mimo město, ideálně se zahrádkou. A tím nemyslím, abyste nikoho nepotkali, ale celkově aby byla v klidnějším prostředí a příroda by taky mohla pomoci.
@Petilina píše: Více
Já vím, že to je těžké, ale chce to hodně trpělivosti a respektovat její tempo.
Dobrý den, máme autistickou holčičku a bylo nám doporučeno ranou péčí Centrum terapie autismu. Ještě jsme nezačali s terapií, ale prý má dobré výsledky. Tak můžete zkusit, jestli je pro vás Praha dostupná.