Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak pomoct dítěti fungovat v kolektivu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.7.24 17:36
Pokud má diagnózu, tak pracovat v rámci možností s tím. Bych mu holt platila to, co mu aktuálně poskytuje spec. pedagožka, pokud vidíš pokrok a že to je přínosné.
Ve škole taky nějak pracují s tím kolektivem? Ono to totiž taky není samozřejme a lehké pro ty děti. Tvé dítě meli doted podpůrná opatření od PPP. Jakou podporu má ten kolektiv? K nějakemu akceptovatelnemu soužití dojde, jen pokud se bude pracovat aktivne s oběma stranami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.24 17:43
@Anonymní píše: Více
Dcera je take v nekterych ohledech „jina“, diagnozu nema, pravdepodobne by ji neco prisili. Ale vyzirame si to doma, v kolektivu maskuje a je nenapadna. Ted je prvnim rokem na 8G a uplne tam v novem kolektivu rozkvetla. I kdyz puberta na pochodu 
. Ale jasne, ze to nemusi byt reseni a cesta pro kazdeho. 
Sama ucitelka doporucovala MENSA gympl, ze to by byla skola pro ni, ze je socialne uplne jinde nez zbytek tridy, ale tam nechtela, tak je normalne na statnim. A dobry, ale tak je tam chvili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.24 17:48
@Anonymní píše: Více
A prospěchově jak? Nad viceletym gymplem uvažujete? Můj brácha byl jen sečtělý nadprůměrně inteligentní introvert, ale na ZŠ se mu sešla taková třída, že se neměl o koho opřít a taky tam žádného kamaráda nikdy neměl. Na víceletém gymplu rozkvetl. A to tam měl ve třídě mimoně IT a šachisty (takové ty ultra, co o ničem jiném nemluví), ale to byla žádoucí divnost, nikdo se nikomu nevysmival.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.24 18:20
@Svistice píše: Více
S kolektivem se nijak nepracuje. Naštěstí není tak velký problém.
- Citovat
- Upravit
4.7.24 18:38
@Anonymní píše: Více
S třídní učitelkou alespoň spolupracujete? Víš jistě, že s kolektivem v tomto smyslu nepracuje? Ty projevy chování jsou na základě diagnózy, chápe syn, že jsou přímým důsledkem toho, že ty kamarády nemá? Chtěl by to změnit, nebo je mu to jedno?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.24 18:52
@hanka.br. píše: Více
S učitelkou nespolupracujeme, nemá zájem.
Syn nechápe, že dělá něco špatně, ale na ostatních ty problémy samozřejmě vidí 
Kamarády by chtěl, ale jen v některé dny.
- Citovat
- Upravit
4.7.24 19:30
@Anonymní píše: Více
Tak to je dost spatne. 
Stejně jako on potřebuje „přeložit“ každodenní situace, tak ti spolužáci potřebuji vědět, co jeho diagnóza obnáší, proč se chová jak se chová, jak se k němu v určitých situacích chovat.
Takhle se obávám, že opravdu pro ně zůstane „jen ten divný kluk, co má nějaký papír“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.24 19:31
@zrcadlo píše: Více
Na gympl nevím. Musel by jezdit do jiného města a ani nevím, jestli by na to měl s ohledem na to, že by musel podávat výkony.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.24 20:41
@Svistice píše: Více
Nejsem si jistá, do jaké míry se to dá u dětí ovlivnit. Kamarádime se s rodinou, co mají aspika v devítce. Tam vše bylo v pohodě až do šesté třídy, v té době se to začalo lámat, měli několik hodin věnovaných diagnóze, dokonce jim ukazovali, jak vnímá zvuky, proč nosí sluchátka.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.24 21:01
@hanka.br. píše: Více
S psycholožkou, chodíme do PPP, chodil ke speciální pedagožce, ta mu měla pomáhat s něčím jiným, ale dělali hodně emoce, protože usoudila, že to potřebuje víc.
- Citovat
- Upravit
4.7.24 21:16
A ještě mě napadá, že spousta takových dětí si rozumí spíše s jinou věkovou kategorií. To se dá pak lehce řešit přes zájmy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.24 21:45
@Anonymní píše: Více
Předem ti říkám, že tady pomoc nehledej. Vám může pomoci jen ten, kdo má odborné znalosti a zná tvého syna. Plus tedy by bylo na místě, aby s vámi měla zájem spolupracovat i škola, protože to je taky zásadní. Pracovala jsem s několika dětmi, které měly různě závažný AS a každé bylo jiné. Jejich maminky spojovalo to, že si tak jako ty přály, aby jejich dítě bylo kolektivem přijímáno, ale zároveň odmítaly připustit, že chování jejich dětí přesně tohle znemožňuje. V podstatě své děti naprosto a bezvýhradně omlouvaly a vyžadovaly, abychom my jako škola nějak zařídili, aby se s jejich dětmi ostatní kamarádili a měli je rádi, protože když je rádi nemají, tak je to šikana. To zařídit nelze. Takže pokud ty sama dokážeš pochopit, jak těžké je pro ostatní děti to tvé dítě pro jeho chování přijmout, jsi na dobré cestě. Existují postupy, naučené strategie a v podstatě nácviky situací, kterým se děti učí. Spontánní nejsou a nebudou, ale děti se tím dokáží vědomě naučit, jak zvládat například zklamání z prohry nebo jak neodejít z rozhovoru, ale k tomu ti dá víc informací vaše psycholožka. Tyto strategie si osvojují nejen děti, které mají nějaký problém, ale procházejí těmito nácviky celé kolektivy ve školách, které to se začleněním dětí s jinakostí myslí fakt vážně. Určitě to není záruka silných přátelství, ale cesta ke vzájemnému respektu určitě a to je dobrý začátek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.24 22:57
@hanka.br. nerozporuju, že když se chová jak „tydyt“, tak těžko bude mít kamarády. Z toho důvodu hledám zkušenosti se sociálními nácviky. Škola do toho nepůjde, ale vím, že syn se dá hodně naučit. Osobně si myslím, že jsem taky šmrncla aspergerem, když jsem to začala zjišťovat kvůli synovi, tak mi hodně věcí začalo dávat smysl, ale díky tomu vím, že fungování v kolektivu se dá naučit. Člověk není hvězda, ale aspoň není oběť šikany.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
