Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak pomoct mé rodině
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.9.14 15:22
Ahoj, podstatne je, zda jsou na svem hospodarstvi existencne zavisli, zda jim z toho plyne hlavni prijem. Prezili by i bez neho? Jsou uz v duchodu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.14 15:29
Holka, tohle je těžký. To je takový vydírání/nevydírání. Je to způsob života, na který jsou oni zvyklí, a který se v minulosti řešil tím, že práci převzali mladí a staří odešli na vejměnek třeba hlídat děti. V samé lítosti se svými rodiči najedeš na JEJICH styl života a v důsledku povinností, kde se vzaly tu se vzaly, najednou zjistíš, že děláš něco, co nechceš. Popřípadě do nich nutíš ty okolo sebe - manžela a děti.
Nabídla bych pomoc já nevím jednou do měsíce na nějakou větší akci jako je třeba sklizeň brambor, jablek, atd. Může z toho nakonec být, když se povede počasí, i fajn sobota - pokud teda sad nemá rozměry národního parku. Ale k nějaké pravidelnější robotě… bych se nezavazovala. Ono se to fakt může zvrtnout…a budeš tam jezdit obden dojit kozy (nebo s eprostě starat o běžné hospodářství, nevím, co mají.) A svý práce máš doma jistě dost a dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.14 15:38
Zakladatelko, pokud s mužem nechcete svůj život zasvětit denní práci na statku, tak to nedělejte.. Nebyli byste šťastní a hádám, že děti by taky nebyly zrovna nadšené.. Jak psala uživatelka přede mnou, tak jezdit jim pomoct na větší akce, ale ne každodenně..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.14 15:42
Mám něco podobného s babičkou, ale je ode mě 700 km daleko.
V rámci návštěvy bych určitě pomohla, pak při velkých sklizních (brambory, rybízové víno, zavařování okurek), ale nenechala bych se vnutit do toho, že kvůli pocitu viny se k nim s novou rodinou přestěhuji. Manžel je spokojený tam, kde jste nyní, že?
Jsi mezi dvěma mlýnskými kameny, ale přestěhováním bys nejspíš ohrozila vztah s manželem.
Nechala bych to být tak, jak to je, i když je to pro Tebe těžké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.14 15:51
Jednou za týden..to by nemělo nikoho zabít…jestli manžel bude moc nespokojený..tak on třeba jednou za 14 dní..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.14 16:30
Ahoj, záleží na tom, jak to cítíš ty. Ale jste zvyklí na jiný život, který vám nejspíš vyhovuje a docela bych se bála toho, že by se mohl rozklížit váš vztah s manželem, kterému by třeba nový životní styl nevyhovoval. Otázka je, jak velkou oběť jsi ochotná přinést. Ať tak nebo tak, rozhodnutí Ti teda nezávidím.
Já sama za sebe bych se přikláněla k těm nárazovým brigádám, jak už někdo psal výše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.14 16:41
Bydlím na statku a na většinu práce jsem sama. Je to děsná dřina, ale my si to takhle vybrali.
Teď, co se blíží podzim je ještě práce relativně dost, nevím, jak velké to hospodářství mají, ale jela bych jim pomoct dle vašich možností. Třeba jednou týdně s těmi většími pracemi. (vykydat, sklidit úrodu, pomoci se zpracováním, připravit půdu na zimu, na to víkendy stačí při dobré logistice). 50 km není zas tolik. Chlap by mohl připravit dřevo, složit uhlí, dětem to také prospěje. Ale musíte na to mít náturu, není to pro každého.
V zimě už tolik práce není, tam je to o odházení sněhu, krmí se suchým, je míň hnoje, míň zvířat, dobytek už tolik nedojí.
Pokud to jde, jste spokojení ve městě nedivím se, že se vám tam nechce. Mně by se také do města nechtělo.
Přeju hodně zdraví vašim a rozhodnutí, při kterém se nebudete cítit jako zahnaní do koutu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.14 15:01
@bronick píše:
Ahoj, podstatne je, zda jsou na svem hospodarstvi existencne zavisli, zda jim z toho plyne hlavni prijem. Prezili by i bez neho? Jsou uz v duchodu?
Ahoj, dříve zavislí byli, páč měli velké dluhy( stavěli barák), teď závislí nejsou, ale za ty roky mi přijde, že jinak žít neumí. Navíc ta práce až tak výdělečná není, spíše naopak, prostě je to jak nějaká droga (někdy mi to přijde jak prokletí), musím se o to starat a nic jiného je nezajíma, hlavně otce, teď bohužel i bratra. Mamča by se té otročiny vzdala hned… A já vidím, jak chátrají a chátrají a nemůžu s tím nic dělat. Do budoucna, když už fakt nebudou moct se toho vzdají a to je ta otázka, nad kterou přemýšlím, protože to přijde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.9.14 15:12
Zapoměla jsem napsat, že jezdíme pomáhat, né každý týden, ale když je větší práce dojedem.
- Citovat
- Upravit
12.9.14 15:15
Pokud na tom nejsou zavisli, pak je to jejich volba, ze tak chteji otrocit. Pokusila bych se je presvedcit, aby to hoodne zredukovali a melo to pro ne opravdu jen lehkou relaxacni formu. Pak by ses ani ty nemusela trapit nejakymi vycitkami a myslenkami, jak trpi.
Pokud takhle zit chteji a nepremluvis je, pak je nech, jsou to samostatne bytosti, ktere si takovou cestu vybrali. Neni tva povinnost jim za techto okolnosti pomahat. Jde taky jak oni vidi tvou roli, zda to ocekavaji??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.14 15:41
Oni si říct nedají, už jsem to x krát řešila i s mačou, která je proti a je to házení hrachu na zeď. Prostě posedlí tím polem… nejhorší, že to chytlo i bráchu, že byl taky proti, a teď když je v uvozovkách postižený, tak k tomu přilnul, protože práci si prý nenajde.
mou roli vidí v tom, že bych si měla vedle na zahradě postavit domek ( na který šetří) - ikdyž jim říkám, že nechci aby na mě šetřili, že ty peníze nechci, chci jejich zdraví. Dozvěděla jsem se jednou u vínka, že otec říkal, že pokud stavět nebudu dá peníze charitě…, ale jinak mě netlačí. Jen vím, že by byli rádi, kdybychom všichni byli pohromadě.
- Citovat
- Upravit
12.9.14 16:13
Důležití jste vy.. Ty, manžel, děti… Nevím, jaká jsi, ale vím, že my s mužem se řídíme tím, co vyhovuje nám. Ne tím, co by se „mělo“ a co kdo očekává… Pokud to nechceš a Tvůj muž také ne, nevidím důvod žít podle rodičů. Stejně se nezavděčíte, bohužel. Trvají na poli? Tak ale musí být schopni to pole obdělávat. V tomhle jsem s manželem nekompromisní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Bydlím s manželem a dětmi 50km od našich a jsme tady spokojeni, sice tady nikoho nemáme, ale já si celkem zvykla. Bydlíme v bytě a ve městě kde je relativně vše na co si člověk vspomene, vyžití, x -hřišt pro děti, děti mají spoustu kamarádu a já kamarádek, kroužky, zajdem si na kafíčko apod.. O víkendu výletujeme, prostě maxi spokojenost.
Jenže naši bydlí na vesnici a začínají chřadnout, oba jsou nemocní. Mamku trápí záda, že nemůže větší práci dělat, taťka má parkinsona, zatím třes rukou, bydlí s něma bratr, který je po bouračce a má v sobě spoustu želez a taky toho moc nemůže. Mají zemědělství a hlavně bratr se toho nechce vzdát, tak tam dřou a dřou. Někdy přijedeme pomoct, ale máme svůj život. na druhé straně si říkám, že bych tam asi měla být, bojím se že je ztratím. A taky kdo se o ně bude starat. Jak by jste se zachovaly? Říkám si, že se to časem ukáže a že asi budem muset tam, ale mažel je spokojený tady a tam nic není je to konec světa, mám tam jen jednu kamarádku a naši jen pozemky a jen samou práci. Co dělat???
Omlouvám se za anonym. velmi citlivé téma. Dík za pochop.