Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak já teda nevím, ale nás tříletý je horší než v tech dvou létech. Období vzdoru graduje a mám pocit, že už má malou pubertu. Odmlouvá, zvyšuje hlas, snaží se nás pořád placat, pere se s bráchou, hrozně se vůči bráchovi prosazuje. Ale hodně to bude i povahou.
@Nmdl Náš kluk začal ráno likvidovat a skončil večer. Na co sáhnul, to hořelo. Ráno vyběhl z postele, otevřel kamna, pohrabal tam, rozházel popel, já za ním, zametám, on u v koupelně, chtěla jsem si umýt obličej, bum, on přepnul kohoutek na sprchu, zlila jsem sebe i celou koupelnu, on už v kuchyni vařil vodu v konvici, tak zase honem za ním. Než jsme vylezli ráno do auta, abych odvezla děti do školy, byla jsem zralá na blázinec.
@reny14 píše:
Tak já teda nevím, ale nás tříletý je horší než v tech dvou létech. Období vzdoru graduje a mám pocit, že už má malou pubertu. Odmlouvá, zvyšuje hlas, snaží se nás pořád placat, pere se s bráchou, hrozně se vůči bráchovi prosazuje. Ale hodně to bude i povahou.
To zakladatelce nepiš, ještě propadne depresím. ![]()
@eva valoi píše:
@Nmdl Náš kluk začal ráno likvidovat a skončil večer. Na co sáhnul, to hořelo. Ráno vyběhl z postele, otevřel kamna, pohrabal tam, rozházel popel, já za ním, zametám, on u v koupelně, chtěla jsem si umýt obličej, bum, on přepnul kohoutek na sprchu, zlila jsem sebe i celou koupelnu, on už v kuchyni vařil vodu v konvici, tak zase honem za ním. Než jsme vylezli ráno do auta, abych odvezla děti do školy, byla jsem zralá na blázinec.
Já takhle zvolila metodu venkovního odchovu, přijde mi, že tam je méně věcí, které můžu likvidovat.
@Nmdl Však my byli tako furt někde venku. Ale občas člověk musel být i doma. Nejhorší bylo a ještě trochu je, že je prostě neutahatelnej, neutavitelnej, nezničitelnej.
@Nmdl @eva valoi tak ono to bude hodne povahou. Mám ještě jednoho kluka 8let a to je prostě nebe a dudy. Vím, že starší bude vždy ten hodný a rozumný a ten menší ďáblík. Takže nemuzem čekat, že se to nějak výrazně změní. Už jsem si zvykla
Ale někdy bych ho roztrhla jak hada.
Nasemu je ted dva a pul a uz asi 14 dnu je to dobre. Predtim jsem myslela, ze uz to asi nezvladnu. Delal tedy jine veci, nez ten vas… Co se prochazek tyce, vzala bych jeste kocar, nas ho ma jeste ted. Zkousela jsi s nim jit misto na hriste treba k vode?
Ty naše poklady zkoušejí, co si na nás můžou dovolit. Třeba moje dcera je někdy taky pěkně nesnesitelná. Nesmíme se těmi dětmi nechat vytočit, protože pak přenášíme svou nervozitu na ně. Vím a znám to - někdy je to těžké- třeba když je člověk unavený. Já ji dost nechávám vyblbnout venku s dětma. To je ve svém živlu.Samozřejmě hranice nastavuji pořád a vím - je to někdy boj. Prostě se to musí vydržet. ![]()
@eva valoi Tvoje příspěvky si pamatuju, dokonce jsem i někde reagovala, no naši satánci by si asi mohli podat ruce, auto už nám taky jednou nastartoval.
Jako číst ty pohromy zpětně mi vyvolává záchvaty smíchu, ale třeba dneska mi přijde že fakt jenom ječím (zase, vím, že je to špatně, ale proboha, třeba články nevýchovy jsou vyloženě výsměšné, ať si to někdo zkusí na takové dítě). Když něco řeknu stokrát a on jde a zkusí to po sto prvé s vyzývavým výrazem, v tu chvíli nevím, jestli se rozbrečet nebo mu jednu střelit. Když někomu řeknu o jeho běžném dni, jenom se usměje a řekne, že tohle by jeho děti v životě nenapadlo a dívá se na mě jak na neschopnou matku. No postěžovala jsem si, úlevu to přineslo, tak klidně pište vaše příhody s dvouleťákama. U nás teď nejvíc frčí cokoliv splachovat do záchodu, přitáhnout si židli a procházet se po parapetu a voda! nejlépe v knížkách, šuplíkách, či v co nejširším okolí! ![]()
@eva valoi Tak to se dám snad na modlení, že ten můj drak se začne také lepšit. On ještě ke všemu jak není po jeho, tak buď mne bije nebo dělá herečku a praští sebou o zem a řve. Bohužel má smůlu, že ani jedno mu netoleruji, takže je mu to prd platné.
On měl teď čerstvě dva, tak si říkám, že do školky pošupajdí, protože se prostě doma nudí. Ale já se musím věnovat i tomu menšímu, tak prostě nemám čas pořád za ním běhat. Pořád živím naději, že ten mladší bude snad méně akční. ![]()
@Anonymní píše:
@eva valoi Tvoje příspěvky si pamatuju, dokonce jsem i někde reagovala, no naši satánci by si asi mohli podat ruce, auto už nám taky jednou nastartoval.Jako číst ty pohromy zpětně mi vyvolává záchvaty smíchu, ale třeba dneska mi přijde že fakt jenom ječím (zase, vím, že je to špatně, ale proboha, třeba články nevýchovy jsou vyloženě výsměšné, ať si to někdo zkusí na takové dítě). Když něco řeknu stokrát a on jde a zkusí to po sto prvé s vyzývavým výrazem, v tu chvíli nevím, jestli se rozbrečet nebo mu jednu střelit. Když někomu řeknu o jeho běžném dni, jenom se usměje a řekne, že tohle by jeho děti v životě nenapadlo a dívá se na mě jak na neschopnou matku. No postěžovala jsem si, úlevu to přineslo, tak klidně pište vaše příhody s dvouleťákama. U nás teď nejvíc frčí cokoliv splachovat do záchodu, přitáhnout si židli a procházet se po parapetu a voda! nejlépe v knížkách, šuplíkách, či v co nejširším okolí!
Hele, zkus si precist knizku Jak zit a nezblaznit se. Da se stahnout z uloz.to nebo webshare. Ja ji cetla pred 14 dny a od te doby 100 procentni zlepseni, nevim, jestli je to mnou, ze jsem zacala aplikovat veci z te knizky (priklad: misto, abych kricela a neustale opakovala, aby neco udelal - a nakonec dostal na zadek, tak jen sedim na zemi, nic nerikam a koukam na nej. Krouti se, jak had, ale drive nebo pozdeji udela to, co jsem chtela. Kdyz jsem to zkousela poprve, trvalo to tak pul hodiny, ale ted jsou to vetsinou spis vteriny). Jsou tam vylozene navody, jak se v ktere situaci zachovat, na prikladech a u nas to az neuveritelne funguje. Ja jsem byla taky s nervama na pochodu, zakladala jsem tu na to anonymni diskuse. A ted? Tezka pohoda.
@Anonymní píše:
@eva valoi Tvoje příspěvky si pamatuju, dokonce jsem i někde reagovala, no naši satánci by si asi mohli podat ruce, auto už nám taky jednou nastartoval.Jako číst ty pohromy zpětně mi vyvolává záchvaty smíchu, ale třeba dneska mi přijde že fakt jenom ječím (zase, vím, že je to špatně, ale proboha, třeba články nevýchovy jsou vyloženě výsměšné, ať si to někdo zkusí na takové dítě). Když něco řeknu stokrát a on jde a zkusí to po sto prvé s vyzývavým výrazem, v tu chvíli nevím, jestli se rozbrečet nebo mu jednu střelit. Když někomu řeknu o jeho běžném dni, jenom se usměje a řekne, že tohle by jeho děti v životě nenapadlo a dívá se na mě jak na neschopnou matku. No postěžovala jsem si, úlevu to přineslo, tak klidně pište vaše příhody s dvouleťákama. U nás teď nejvíc frčí cokoliv splachovat do záchodu, přitáhnout si židli a procházet se po parapetu a voda! nejlépe v knížkách, šuplíkách, či v co nejširším okolí!
Přesně slavná Nevýchova na takovéhle děti absolutně nefunguje. Jako chtěla bych tu paní vidět, jak by to na takové dítě aplikovala. Pod námi bydlí pár s podobně starým dítětem a evidentně nevýchovu praktikují. Když je slyším na balkoně, tak se vážně musím smát, že bych jim půjčila toho mého darebu. Smutné na tom je, že pak když je potkám, tak na mne fakt koukají jak na tu nejhorší mámu. ![]()
@lea79 Přesně! Jako nemám to nějak důkladně načtené, ale myslím, že princip jsem pochopila, teď ještě praxi - řekněme, že se každý den opakuje to stejné, stojí u skříňky se sladkostma a ječí jak protržený, že CHCE čokoládu, dobře, dáme si spolu čtvereček, on samozřejmě chce další a další, do zblbnutí mu opakuju, že stačí, že by ho bolely zoubky a měl by velké bříško - scéna klidně na celé dopoledne. A co si z toho to dítě jako vezme? - Nic, ječí ještě víc a dál lomcuje skříňkou, pokusí se jí urvat dvířka - žádné slavné prozření se nekoná.
Představa, že tohle bych měla absolvovat naprosto u všeho, co dítě přes den dělá, asi mě večer odvezou na psychiatrii. Prostě vzteklý batole nemá 100% rozumu nad důsledky a nechat ho jednat a rozhodovat naprosto podle svého mi přijde kolikrát až směšné.
@Anonymní píše:
@lea79 Přesně! Jako nemám to nějak důkladně načtené, ale myslím, že princip jsem pochopila, teď ještě praxi - řekněme, že se každý den opakuje to stejné, stojí u skříňky se sladkostma a ječí jak protržený, že CHCE čokoládu, dobře, dáme si spolu čtvereček, on samozřejmě chce další a další, do zblbnutí mu opakuju, že stačí, že by ho bolely zoubky a měl by velké bříško - scéna klidně na celé dopoledne. A co si z toho to dítě jako vezme? - Nic, ječí ještě víc a dál lomcuje skříňkou, pokusí se jí urvat dvířka - žádné slavné prozření se nekoná.Představa, že tohle bych měla absolvovat naprosto u všeho, co dítě přes den dělá, asi mě večer odvezou na psychiatrii. Prostě vzteklý batole nemá 100% rozumu nad důsledky a nechat ho jednat a rozhodovat naprosto podle svého mi přijde kolikrát až směšné.
Ano ano a teď si to představ, jak mu vysvětluji, že se brácha nemlátí. Mladší si hraje, starší přiletí a prásk povalí ho. Sednu si k němu a říkám mu, nesmíš bráchu mlátit, je malý a bolí ho to. Opakuji xkrát, sedí vedle, kouká a prásk praští ho autem.
No přece ho nenechám, aby toho malého přizabil. A takhle je to pořád dokola. Ale má i svoje okamžiky, to přiběhne dá mi pusu a zase maže pryč.