Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak přežít s dvouleťákem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.7.18 16:36
@lea79 píše:
Ano ano a teď si to představ, jak mu vysvětluji, že se brácha nemlátí. Mladší si hraje, starší přiletí a prásk povalí ho. Sednu si k němu a říkám mu, nesmíš bráchu mlátit, je malý a bolí ho to. Opakuji xkrát, sedí vedle, kouká a prásk praští ho autem.No přece ho nenechám, aby toho malého přizabil. A takhle je to pořád dokola. Ale má i svoje okamžiky, to přiběhne dá mi pusu a zase maže pryč.
U nas, opet se budu opakovat, pomaha pomalu ale jiste knizka Jak zit a nezblaznit se i u tohoto. Prileti, prasti ho autem. Zvednu auto ze zeme a reknu „tak, a ted znovu a spravne“. Jdeme pryc, prijdeme s autem k miminku a dame mu ho do ruky, nebo ho misto toho pohladime. Proste se vratime do okamziku, kdy udelal neco spatne a celou tu situaci prehrajeme znovu, ale tak, jak by mela byt. Ono to zni banalne, ale obrovsky rozdil je v tom, ze u tohoto se nevytocim, jako kdyz mu neco vysvetluji a on neposloucha (cehoz vysledek pak byl, ze treba dostal na zadek a stejne to za chvili udelal znovu). Takze jsem v klidu ja a pritom mi prijde, ze to ma ve vysledku i lepsi efekt, nez kdyz jsem vysvetlovala, pripadne davala pres ruku nebo na zadek jak blba a on me stejne neposlouchal.
A dodam, ze neznam nikoho, kdo ma vetsiho vzteklouna, nez ja… Kamaradka, co s nami byla par dni na dovolene, mi rekla, ze si myslela, ze ma narocne dite, ale ted vidi, ze nema 
Příspěvek upraven 17.07.18 v 16:39
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.18 16:39
Ahojky 
Nevím,jak ti v tomhle bohužel pomoci,ale snad ti pomůže aspoň to když ti řeknu, ze mam doma taky akorát dvouletacku a někdy je to fakt šílený neposlouchá,zlobí, skáče po posteli, vzteká se kvůli každé hovadině, když vleze do koupelny tak vymačká všechny šampony (naučili jsme se jí zamykat) dokonce je schopná nás bouchnout, nedávno jsem jí řekla,ze se jdeme spolu koukat na pohádky (potřebuje neustálou pozornost,ale sama na pohádky nekouká nezajímají ji,tak jsem myslela že třeba možná když se budu koukat s ní že bude hodna) najednou po chvilce vstala a začala po mě házet boty,hračky no hrůza navíc k ní mám ještě malého 6 měsíčního synka a jako pohoda někdy ho hladi,pusinkuje a pak ji někdy precvakne a začne ho z ničeho nic třeba taky bouchat nebo je schopná mu i strkat prsty do krku 
nechápu nemůžu si nic udělat, protoze když někam jdu bojím se aby svému braskovi neublížila:( taky mu třeba i svlika plinu,jednou se stalo že mu takhle svlikla plinu v sedačce a čeká sedačka po… …byla jsem na záchodě,a je toho fakt spoustu kolikrát mi i v 10 večer skáče po postýlce a nechce spát ale když zavedli přítel tak ho najednou poslechne ze mě má jen prdelky a občas když jsem na oba sama doma,tak si nemůžu pomoct a prostě brečím … Snad je to jen tím obdobím a brzo to přejde a tobě držím palce,abys to co možná nejlépe zvládala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.7.18 16:47
Jak píše zakladatelka tématu, že něco řekne 100× nebo že ho nutí jít… tak to je právě ta chyba. Myslím si, že správně aplikované principy nevýchovy by pomohly. Jenže problém je v tom „správně aplikované“. Pochopit správně princip nevýchovy je, ačkoli se to tak nezdá, docela těžké. A aplikovat to je ještě těžší.
Problém je v tom, že sami známe jen autoritativní výchovu a že se k dítěti chováme jak k psovi (nesmíš, nedělej, pojď sem, dělej, co jsem řekla, kolikrát to mám opakovat, pusť to, nesahej na to, tohle si teda dovolovat nebudeš atd. atd. atd.).
A fakt se tady někdo diví, že dítě má po těchhle hláškách období vzdoru? Já se tomu teda nedivím vůbec. Jak by se vám líbilo, kdyby se k vám kámoška nebo manžel chovali takhle a používaly takové věty? Já bych je poslala do ***. Dítě tohle udělat nemůže, tak vám dělá peklo aspoň jinak.
- Citovat
- Upravit
17.7.18 17:02
@Limi123 Hele to co popisuješ jsem zkoušela, věř mi, že ano. Jako on ví, jak podat správně bráchovi hračku, ale to, že praští dělá cíleně. Takže tady opravdu nastupuje autorita matky. Jako ani já se mlátit nenechám. Dnešní příklad, máme knížku, která je stará a čtu mu z ní večer před spaním. Do ruky mu jí nedám, protože je celkem chatrná. No dneska jí ukořistil z okna, kam si dotlačil židli, tak jsem mu jí vzala a dala jinou. A nastal řev a šel mě mlátit. No to je v takovém afektu, že opravdu, žádné vysvětlování nepomůže. A věř tomu, že příště to udělá znovu a vysvětlovat můžu jak chci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.18 17:06
@Anonymní píše:
Jak píše zakladatelka tématu, že něco řekne 100× nebo že ho nutí jít… tak to je právě ta chyba. Myslím si, že správně aplikované principy nevýchovy by pomohly. Jenže problém je v tom „správně aplikované“. Pochopit správně princip nevýchovy je, ačkoli se to tak nezdá, docela těžké. A aplikovat to je ještě těžší.
Problém je v tom, že sami známe jen autoritativní výchovu a že se k dítěti chováme jak k psovi (nesmíš, nedělej, pojď sem, dělej, co jsem řekla, kolikrát to mám opakovat, pusť to, nesahej na to, tohle si teda dovolovat nebudeš atd. atd. atd.).
A fakt se tady někdo diví, že dítě má po těchhle hláškách období vzdoru? Já se tomu teda nedivím vůbec. Jak by se vám líbilo, kdyby se k vám kámoška nebo manžel chovali takhle a používaly takové věty? Já bych je poslala do ***. Dítě tohle udělat nemůže, tak vám dělá peklo aspoň jinak.
Tak pokud jsi sama nezažila, tak neodsuzuj a hlavně jako anonymní hrdinka.
Nevíš, co kdo z nás už všechno vyzkoušel a nevyzkoušel a opravdu jsou děti, na které nic neplatí. Jenomže to asi nepochopíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
17.7.18 17:06
@lea79 píše:
@Limi123 Hele to co popisuješ jsem zkoušela, věř mi, že ano. Jako on ví, jak podat správně bráchovi hračku, ale to, že praští dělá cíleně. Takže tady opravdu nastupuje autorita matky. Jako ani já se mlátit nenechám. Dnešní příklad, máme knížku, která je stará a čtu mu z ní večer před spaním. Do ruky mu jí nedám, protože je celkem chatrná. No dneska jí ukořistil z okna, kam si dotlačil židli, tak jsem mu jí vzala a dala jinou. A nastal řev a šel mě mlátit. No to je v takovém afektu, že opravdu, žádné vysvětlování nepomůže. A věř tomu, že příště to udělá znovu a vysvětlovat můžu jak chci.
Achjo, chudák tvoje dítě, že si nemůže ani vzít do ruky starou knížku 
Nechápu, proč mu ji prostě aspoň neukážeš, nevezmeš ji do ruky, nepůjčíš mu z ní list (pokud už se celá rozpadá), aby si na ni sáhnul, vzal ji do ruky, vysvětlit mu, že musí opatrně atd. Nechápu, proč nemáš pochopení pro to, že ho to strašně zajímá a chce si to půjčit. Jo a nediv se pak, když nebude chtít nikomu nic půjčit, když to nezná do tebe (aneb rodiče jdou vzorem, jak víme).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.7.18 17:09
@lea79 píše:
Tak pokud jsi sama nezažila, tak neodsuzuj a hlavně jako anonymní hrdinka.Nevíš, co kdo z nás už všechno vyzkoušel a nevyzkoušel a opravdu jsou děti, na které nic neplatí. Jenomže to asi nepochopíš.
Uznávám, že pár % dětí jsou skutečně nezvladatelné a je třeba s nimi zacházet už terapeuticky.
- Citovat
- Upravit
17.7.18 17:10
@lea79 píše:
@Limi123 Hele to co popisuješ jsem zkoušela, věř mi, že ano. Jako on ví, jak podat správně bráchovi hračku, ale to, že praští dělá cíleně. Takže tady opravdu nastupuje autorita matky. Jako ani já se mlátit nenechám. Dnešní příklad, máme knížku, která je stará a čtu mu z ní večer před spaním. Do ruky mu jí nedám, protože je celkem chatrná. No dneska jí ukořistil z okna, kam si dotlačil židli, tak jsem mu jí vzala a dala jinou. A nastal řev a šel mě mlátit. No to je v takovém afektu, že opravdu, žádné vysvětlování nepomůže. A věř tomu, že příště to udělá znovu a vysvětlovat můžu jak chci.
Kdyz je v afektu, jde za dvere. Ja vim, ze to udela schvalne. Muj to take dela schvalne. Ver mi, ze muj starsi je opravdu komplikovany pripad uz od narozeni.
Ale jo, obcas ho take placnu zpet, nebo kdyz na me prskne, prsknu zpatky, at vidi, jake to je. Ale obecne opravdu JEDINE, co mi zabira, jsou ty principy z te knizky. Ja ti to nenutim, jen nabizim 
100× mu ukazu, jak se to dela spravne. A kupodivu, po 101. to opravdu spravne udelal. Opravdu tu knizku zkus…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.18 17:15
@Anonymní píše:
Achjo, chudák tvoje dítě, že si nemůže ani vzít do ruky starou knížku
Ty jsi ubohá, nepochopila jsi podstatu. A moje dítě opravdu chudák není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.18 17:16
ty brďo přečetl jsem asi jen prvních pár příspěvků a dál to nečtu - to jsou pomalu smrtonosné příběhy zoufalých matek před životním kolapsem, kdy se hroutí v předsmrtné křeči 
…
nechápu, jak to řešily rozmazlené matky ve středověku, jestli se z těch dvouleťáků ve své chýši taky rovnou nesesypaly - tam to měl dvouleťák trochu ztížený, protože na žádnou linku vylézt nemohl - no a tu reakci za rozdupanou svačinku bych chtěl fakt vidět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.7.18 17:18
@lea79 píše:
A jaká teda byla ta podstata, kterou jsem nepochopila? Jestli bys to mohla shrnout…
To „chudák dítě“ jsem zase nemyslela já tak, jak jsi to asi pochopila ty. Samozřejmě, že své dítě miluješ, děláš pro něj milion věcí atd. Já jsem jen chtěla říct, že je „chudák“, že si nemůže prohlídnout ani starou chatrnou knížku. Nenapadám to, že se o něj nestaráš nebo něco podobného.
- Citovat
- Upravit
17.7.18 17:40
@Limi123 Kouknu na to, děkuji. Ale moc tomu nevěřím, snažím se mu to takto vysvětlovat, co se brácha narodil a za celých 7 měsíců se to nezlepšilo. A vážně jsem v tom důsledná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.18 17:45
@Anonymní píše:
A jaká teda byla ta podstata, kterou jsem nepochopila? Jestli bys to mohla shrnout…
To „chudák dítě“ jsem zase nemyslela já tak, jak jsi to asi pochopila ty. Samozřejmě, že své dítě miluješ, děláš pro něj milion věcí atd. Já jsem jen chtěla říct, že je „chudák“, že si nemůže prohlídnout ani starou chatrnou knížku. Nenapadám to, že se o něj nestaráš nebo něco podobného.
Podstata je, že na každé dítě platí něco jiného. A říct, že neumíme ten způsob Nevýchovy praktikovat je prostě mimo.
Knížku si prohlíží večer, když z ní čtu. Takže si na ní sáhnout může a i obrázky mi ukazuje. Ale přes den, má prostě knížka svoje místo a sám si jí brát nebude. A proč? Líbí se mu, když si jí zničí, tak žádná knížka nebude a bude smutný. A on to moc dobře chápe. Dám Ti jiný případ, zeď a papír. Podle Tvé logiky ho nechám kreslit po zdi, přestože má alternativu a to hned vedle. Dostal celý blok na kreslení a stejně počáral zeď. Takže je to chudák, že ho já zlá matka nenechám čárat po zdi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.18 17:48
@lea79 píše:
@Limi123 Kouknu na to, děkuji. Ale moc tomu nevěřím, snažím se mu to takto vysvětlovat, co se brácha narodil a za celých 7 měsíců se to nezlepšilo. A vážně jsem v tom důsledná.
No, ona prave ta psycholozka rika, ze vysvetlovani samo o sobe v tomto batolecim veku nevede k nicemu… Mrkni na to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
