Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Oriseka píše:
K tomu ublizovani musis byt ale raznejsi. Pak teda me v tomto veku starsi zacal chodit do miniskolky na par dopoledni v tydnu. Prave jsem si v klidu uvarila, uklidila nejnutnejsi. Myslim, ze me to dost zachranilo v te dobe. Starsi jsem si vyzvedla uz vyradene, vyvencene, vyvyrobkovane. Byl cas na mladsi. Den dostal jasny rezim. Ale na to jdou ruzne nazory. Ja mam za to, ze mnoho triletych uz nejake vetsi vyziti potrebuje nez s mamou a mladsim sourozencem.
U nás ta školka úplně nefungovala. Ale začal chodit až ve 3,5 letech, takže s mladším už byli parťáci. Každopádně to bylo naopak. Po školce hodně emocí - vztekání, přetahování s bráchou. Tak dva, tři měsíce to bylo fakt těžký.
@Oriseka píše:
K tomu ublizovani musis byt ale raznejsi. Pak teda me v tomto veku starsi zacal chodit do miniskolky na par dopoledni v tydnu. Prave jsem si v klidu uvarila, uklidila nejnutnejsi. Myslim, ze me to dost zachranilo v te dobe. Starsi jsem si vyzvedla uz vyradene, vyvencene, vyvyrobkovane. Byl cas na mladsi. Den dostal jasny rezim. Ale na to jdou ruzne nazory. Ja mam za to, ze mnoho triletych uz nejake vetsi vyziti potrebuje nez s mamou a mladsim sourozencem.
Ano, měl nastoupit do miniskolky v listopadu, ale po Novém roce jsme se stěhovali, takže nemělo smysl dávat ho zvykat na školku a pak zase ho brát pryč… V novém bydlišti mi ho nevezmou, než mu budou 3, (v březnu) už jsem domluvená ve školce, ale také to není 100%, nicméně plně si uvědomuji, že má větší potřeby, než jen čekat, až udělám příkrm, na krmim, dám spát, prebalim,…
A stoprocentně jak už se tu píše - musíš být ráznější v situacích kdy jde o zdraví. To fakt já zvyšuji hlas, odtáhnu dítě pryč, seberu hračku, chytnu ruku… Až se to uklidní tak vysvětluji.
@anavi13 píše:
U nás ta školka úplně nefungovala. Ale začal chodit až ve 3,5 letech, takže s mladším už byli parťáci. Každopádně to bylo naopak. Po školce hodně emocí - vztekání, přetahování s bráchou. Tak dva, tři měsíce to bylo fakt těžký.
Kdyz matka napise, ze se boji ze by mohla ona zmrzacit starsiho, tak potrebuje pomoci. Me miniskolka pomohla hodne, ale nemluvim o velke obecni, ale o male s individualnim pristupem, kde mel dost pozornosti, kde bylo par deti. Ono, kdyz se uklidni matka, tak se dost mozna uklidni i situace doma. Dost veci se mnohem lepe resi jen s 1 ditetem za zadkem nez s dvemi. Matka si odpocine a tesi se na starsi dite, ktere bylo par hodin ve skolce. Pak jsem to mela naplanovane, ze po vyzvednuti zase slo mladsi spat a byl cas jen na starsiho.
@Oriseka píše:
Kdyz matka napise, ze se boji ze by mohla ona zmrzacit starsiho, tak potrebuje pomoci. Me miniskolka pomohla hodne, ale nemluvim o velke obecni, ale o male s individualnim pristupem, kde mel dost pozornosti, kde bylo par deti. Ono, kdyz se uklidni matka, tak se dost mozna uklidni i situace doma. Dost veci se mnohem lepe resi jen s 1 ditetem za zadkem nez s dvemi. Matka si odpocine a tesi se na starsi dite, ktere bylo par hodin ve skolce. Pak jsem to mela naplanovane, ze po vyzvednuti zase slo mladsi spat a byl cas jen na starsiho.
Já ho ale nemám v plánu umlátit do „zmrzačení“, já nepotřebuji pomoci. Jsem srovnaná s tím, že mám 2 malé děti a že procházíme náročným obdobím… Že než začnou chápat oba, že to ještě potrvá…
Na soukromou školku bohužel ne každý má peníze… A nebo ne vždy je v dostupné vzdálenosti… Taky ne každý má ŘP, aby mohl starší dítě vozit X km, pokud je taková školka dál, než v odchozí vzdálenosti…
@anavi13 píše:
A stoprocentně jak už se tu píše - musíš být ráznější v situacích kdy jde o zdraví. To fakt já zvyšuji hlas, odtáhnu dítě pryč, seberu hračku, chytnu ruku… Až se to uklidní tak vysvětluji.
Když mu ublíží, sebemíň, vždy ho vezmu stranou, aby s tím v první řadě přestal… Hlas někdy zvýším také, jenže, to je další věc… Má rád dinosaury, pořád tu křičí=vrčí (jako že křičí dinos) já ho napominam, že nemusí křičet tolik, že stačí málo. Že doma nekricime, zkouším, že ho bude bolet v krku, atd. A pak abych tu křičela já…
Říkám si pak sama, proč on nemůže a já jo…
Vím, že jde o něco jiného, ale tak nějak se snažím řešit v klidu… Pokud je to možné…
@Oriseka to stoprocentně. Ale nemusí pomoci školka. Mě by zajímalo jak funguje chlap. To bych viděla jako zásadní. Ale je pravda, že já to vidím z jiné pozice. Pro mě je jednodušší mít doma všechny tři děti. Školku využívám, protože dětem mohou nabídnout jiné aktivity než já. Ale celkově je pro mě školka organizačně náročná.
Když víš, že budeš muset mít oči jinde zkus si dát mladšího do nosítka.
Když ho začnete bít jen mu potvrdíte, že násilí je akceptovatelné řešení.
@ludmilaadamkova
Díky za radu, díky za neodsuzování.
Já s respektem vychovává já nebyla, ten se sama učím. Vím, že občas i já dělám chyby…
Starsi zarli a navic touzi po pozornosti. Kolik asu cca denne travis jen s nim?
@Anonymní píše:
Když mu ublíží, sebemíň, vždy ho vezmu stranou, aby s tím v první řadě přestal… Hlas někdy zvýším také, jenže, to je další věc… Má rád dinosaury, pořád tu křičí=vrčí (jako že křičí dinos) já ho napominam, že nemusí křičet tolik, že stačí málo. Že doma nekricime, zkouším, že ho bude bolet v krku, atd. A pak abych tu křičela já…Říkám si pak sama, proč on nemůže a já jo…
Vím, že jde o něco jiného, ale tak nějak se snažím řešit v klidu… Pokud je to možné…
To jde o něco jiného. Toto vysvětli. Možná ještě by bylo dobré popřemýšlet jestli mu pořád jen něco nezakazuješ. Zkusit změnit vyloženě komunikaci. Já tehdá hodně koukala třeba na Studničky - Dovychovat a co na mě kde vybehlo na IG. Někdy opravdu stačilo jen něco drobně změnit.
Ještě mě napadá, že staršího hodně mazli a neměj na něj moc vysoké nároky. Můj tříletý mi teď třeba často řekne, že je miminko. Pro něj to znamená, ať položím mladšího sourozence a pomazlim jeho. Tak se snažím to nějak udělat. Není třeba když večer už miminko spí, tak klidně donesu staršího v náručí na záchod atd… chtějí taky tu pozornost co má miminko. Ono toto období je opravdu těžké.
K tomu vysvětlování…já ještě přidávala názornou ukázku, jak je fajn reagovat, když něco chci. Takže když mi dítě táhlo mladší dítě za nohu odněkud, tak jsem zareagovala: „NE!“ (takovou intenzitou, jakou jsem věděla, že to dítě snese bez hysteráku) a hned jsem si k němu šla sednout: „Co chceš? Dát ho pryč? Tak řekni Tomíku: "Mámo! Pomoc!“ A já ti pomůžu." A mladšího jsem odšoupla nebo vzala do náruče. A pak jsme to trénovali na všechny možné situace. Když to to dítě použilo (i jen v rámci tréninku), tak jsem se hrozně radovala, i jsem ho vzala třeba do náruče, dala mu pusu, vyhodila ho do vzduchu. Prostě vymýšlela jsem různá řešení, která to dítě mohlo univerzálně použít, když se dostalo do sporu se sourozencem.
@Dea.Centaurea píše:
Podle mého názoru, bude starší dělat, co mu projde, dokud za to nedostane odpovídající trest, u kterého si uvědomí, že ho bude dostávat pořád, dokud bude jednat takovým způsobem. U sotva tříleťáka nějaké domlouvání nezabere, to je pro něj jednak v tuto chvíli neskutečně komplexní, aby se podle toho choval a druhak podle mě neadekvátní řešení takové situace. Domouvám za rozsypané piškoty, vylitý čaj nebo pomalovaný ubrus. Starší musí pochopit, jak moc mladšímu ubližuje. Samo že bych mu nedělala to samé, co on bráškovi. Ale přes prsty nebo po zadku by dostal určitě. Musí to být rychlé a účinné a intenzivní. Trpělivé domlouvání nechte až se bude učit psát a číst.
Díky za radu, díky za neodsuzování.
Já s respektem vychovává já nebyla, ten se sama učím. Vím, že občas i já dělám chyby… Proto píšu sem, aby mi poradil někdo, kdo má víc zkušeností, abych pro příště i já chyby ve výchově nedělala… A obě děti, aby měly co možná krásné, radostné a bezbolestné dětství.
@Masina píše:
K tomu vysvětlování…já ještě přidávala názornou ukázku, jak je fajn reagovat, když něco chci. Takže když mi dítě táhlo mladší dítě za nohu odněkud, tak jsem zareagovala: „NE!“ (takovou intenzitou, jakou jsem věděla, že to dítě snese bez hysteráku) a hned jsem si k němu šla sednout: „Co chceš? Dát ho pryč? Tak řekni Tomíku: "Mámo! Pomoc!“ A já ti pomůžu." A mladšího jsem odšoupla nebo vzala do náruče. A pak jsme to trénovali na všechny možné situace. Když to to dítě použilo (i jen v rámci tréninku), tak jsem se hrozně radovala, i jsem ho vzala třeba do náruče, dala mu pusu, vyhodila ho do vzduchu. Prostě vymýšlela jsem různá řešení, která to dítě mohlo univerzálně použít, když se dostalo do sporu se sourozencem.
Jojo toto dělám taky
víc chválit než zakazovat funguje krásně.
Já to nechápu. Mám malé dítě, tak si ho užívám. Koukám jak roste, jak se učí… proč si hned v jeho roce dělat další?