Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Trochu odlehčené téma.
Aby bylo jasno, diskusi zakládám na popud manžela. Ten na mě nedávno vyrukoval s tím, že jak jsou zavřené hospody tak to musí být hrozné. Tedy pro někoho.
U nás se moc nezměnilo, já jsem na mateřské (a i kdybych byla v práci stále bych tam chodila) a u muže v práci jedou taky stále naplno.
Muž ale poznamenal, že pro někoho kdo byl zvyklý chodit po práci „na jedno“ to musí být hrůza. Najednou zavřený s manželkou / partnerkou a dětmi.
Tak se ptám, jak to máte doma? Jak snášíte, že s partnerem najednou trávíte mnohem víc času? A nelezete si na nervy?
Doufám, že už to tu není, ale nenatrefila jsem na podobnou diskusi. ![]()
Nelezeme si na nervy, naopak jsme rádi že můžeme být spolu mnohem víc.
Jsme oba teď 5. den v karanténě, zítra na testy a možná spolu budeme v izolaci dalších 11. dnů řešení = rozvod X kriminál
![]()
My jsme spolu radi, takze je to fajn.
Ale ty zavreny hospody jsou presto na nastvani.
U nás úplná pohoda. Teda s chlapem. Děti mě se.rou, ale to je bez ohledu na karantenu
.
Můj muž nikdy do hospody nechodil, takže nejsme dobrý vzorek. Ale…
Vyloženě na nervy si nelezeme, že bysme měli tendenci prchat z bytu, ale dítě je doma furt, já chodím do práce obden a muž je doma, když jsem pryč, a mnohdy i ve dny, kdy jsem doma.
Vnímám to, že jsme podrážděnější, víc po sobě štěkáme, jsme rádi zalezlí u mobilu nebo televize – společné hry, sezení nad učením atd. častěji končí „hlasitě“. Ale není to IMHO hospodou, stačila by práce a škola a kroužky, abysme si sebe víc užívali ![]()
U nás pohoda. My ale pracujeme ve stejné práci, takže ráno spolu i s dětma. Během dne se občas potkáme. Odpoledne spolu domů. Takže teď se jen víc potkáváme během dne. Koníčky stejné. Jenže my jsme opravdu rádi spolu a když už toho má někdo moc, tak si může zalést do svého kutlochu a má klid.
Na mě byly dneska i děti hodné. Musela jsem se přestěhovat s prací do kuchyně, abych dohlídla na hodinu malé a manžel mohl z jiné místnosti volat. Tak jsem tu pak i zůstala a děti se po obědě sebraly a přes hodinu byly zalezlé v pokojíčku a hrály si.
Ahoj, já má RD, jelikož už mě v 8-9 měsíci bolely záda tak, že jsem myslela, že zhebnu každou sekundou, dnem nástupu na MD jsem zalehla do postele, a tam byla defakto až do porodu. No a rodila jsem začátkem prvního lock downu, takže jsem si já sama na to být doma zvykala už někdy od ledna. V březnu po mém porodu měl manžel plný home office, takže já už byla na to být doma aklimatizovaná a on byl rád, že může dělat z domu a být s mimčem. Přes léto jsme stihli 2× chatu sami dva a dítě v téměř pustině, Manžel měl už jen home office 2× týdně. Takže to byla příjemná změna. Naštěstí jsem chodila s málo hodně ven. No a teď zase sedíme všichni doma, manžel na plném HO. Jako musím říct, že až na pár výjimečných vypjatýcj situací, kdy jsme jeden nebo druhý byli trochu napjatí a protivní, tak celkem pohoda. Já jsem aktivní člověk, takže musím pořád něco vařit, uklízet, vymýšlet, atd. Takže s péčí o mimčo jsem večer dost unavená. Manžel hodně práce v práci plus ho občas něčím úkoluju, tak je taky unavený. Tak jsme vecer, když uspim malou rádi, že si můžeme spolu v klidu sednout a pustit film. Co se týče hospod, ty mi začaly chybět teprv minulý týden, scházeli jsme se odpoledne / večer u nás vedle baráku jednou týdně v restauraci se sousedy, hodně párů, taková tradice. Tak ten sociální kontakt už mi fakt začíná chybět. To, že si pořád s někým píšu nebo volám už hold nestačí po takové době. Tak už se těšíme já i manžel, až budeme zase chodit se sousedy ven na pivo, víno, džus
. Dříve jsme lítali všude možně obecně a už nám to chybí. Ale zase, určitě ne tak, že bychom to nemohli vydržet. Jsme spolu doma celkem rádi
. Jen prostě ubylo to takové společné plánování víkendů, schůzek, návštěv, výletů. ![]()
Manžel je velmi společenský člověk, potřebuje kolem sebe ruzne lidi a podněty. Já chodím do práce, ale on je teď doma s dětmi, protože jeho práce je omezena. Defakto nikam nechodí, ani když ho kamaradi lákali na posezení u jednoho z nich, tak nešel, protože by tam musel přespat. A ač jsem se toho bála, tak paradoxně to zvládam mnohem hůř, než on a ač normálně nikam moc nechodím a ty večery, kdx jde na pivo si většinou užívám, tak teď mi celice chybí ta možnost kamkoliv zajít.
A upřímně ho obdivuju s jakým klidem to většinu času zvládá, já ač mám možnost úniku právě v práci, ponorce z bytu s dětmi od skolkacka po pubertaka a hnusneho pocasi se občas proste nevyhnu.
Deti nemame a prakticky od brezna jsme spolu na home officu. Kazdy v jedne mistnosti, abychom se nerusili pri volani. Ve vareni se stridame. Ze zacatku, nez jsme si nastavili pravidla, to trochu skripalo, ale ted je to super a jsme radi, ze na sebe mame vic casu.
Hmm, u nás jedinou dostupnou hospodu zrušili už před dvěma lety, takže jsme se z hospody přesunuli do garáží a nějaká karanténa nás nerozhází. Na jedno a na pokec se sousedem si zajdem i teď. V našem případě je vražedný homeoffice, což manžel blbě nese, naštěstí, na rozdíl od jara, nám nezavřeli firmu, takže pracuje na 100%. Jo na jaře, to bylo spíš na vraždu než na rozvod, teda dokud jsem nepřišla na to, že dokud má co jíst, tak je relativně v klidu…
Shazoval to pak celý léto… ![]()
@KeckaJ píše:
Trochu odlehčené téma.Aby bylo jasno, diskusi zakládám na popud manžela. Ten na mě nedávno vyrukoval s tím, že jak jsou zavřené hospody tak to musí být hrozné. Tedy pro někoho.
U nás se moc nezměnilo, já jsem na mateřské (a i kdybych byla v práci stále bych tam chodila) a u muže v práci jedou taky stále naplno.
Muž ale poznamenal, že pro někoho kdo byl zvyklý chodit po práci „na jedno“ to musí být hrůza. Najednou zavřený s manželkou / partnerkou a dětmi.
Tak se ptám, jak to máte doma? Jak snášíte, že s partnerem najednou trávíte mnohem víc času? A nelezete si na nervy?
Doufám, že už to tu není, ale nenatrefila jsem na podobnou diskusi.
Máme na sebe stejně času jako před koronáčem. Jak kdy, někdy se kvůli směnás sotva vidíme. Doma jsem dřepěla jen jednou na OČR a pak, když zavřeli kolbenku. Na jedno nechodí, do restaurace jsme chodívali společně. Pivo si dá doma, když chce.
Tak my chodime do prace oba. Muz ma ted po 17 dnech volno 4 dny a v pondeli mu zacne novy turnus. Zitra ma planovane ryti zahrady, seceni travy atd., ja okna a varit behem toho. Decka pujdou urcite na zahradu litat. Takze se sejdeme u obeda. Odpoledne budeme venku spolupracovat. Temer pul roku mel volno, kdy byl doma. Nevadilo nam to. Pomahal se skolaky. Mel skolkare v kvetnu a cervnu doma, delali spolu plot novy.
V byte by to bylo horsi. Jeste mit byt bez nebo s pidi balkonem a mit karantenu
. Mi by ten uzavreny, maly prostor zabil, proto v tom nikdy zit nebudu. Muj muz neni casty hospodsky navstevnik, takze to mu nechybi. Chybi mu kadernictvi. On i syn to ma prerostle. Jestli to neotevrou, tak beru strojek do ruky. Nerada, ale co jineho
.
Snasime se prekvapive dobre, cekala jsem, ze to bude mnohem horsi. Docela rychle jsem si na pritomnost manzela zvykla a i kdyz musi pracovat na home office, tak cas od casu ho vyuziju, aby mi podal pomocnou ruku.