Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se postavit na vlastní nohy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.8.20 18:27
Souhlas. Objednej se jak k psychologovi, tak psychiatrovi (léky). Je super, že si to uvědomuješ, protože pak máš velkou šanci s tím něco udělat. Navíc si mladá, to jde lépe než když je člověk starší. Opravdu, nepodceňuj to a objednej se co nejdříve. Nemyslím si, že tohle zvládneš sama.
Z toho co popisuješ je tam problém s komunikací. Máš sourozence, nebo jsi jedináček?
A taky perfekcionismus. Ten se někdy paradoxně projevuje tím, že než něco udělat napůl, tak to radši neudělám vůbec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.8.20 18:37
@Magika VonCary píše:
Souhlas. Objednej se jak k psychologovi, tak psychiatrovi (léky). Je super, že si to uvědomuješ, protože pak máš velkou šanci s tím něco udělat. Navíc si mladá, to jde lépe než když je člověk starší. Opravdu, nepodceňuj to a objednej se co nejdříve. Nemyslím si, že tohle zvládneš sama.Z toho co popisuješ je tam problém s komunikací. Máš sourozence, nebo jsi jedináček?
A taky perfekcionismus. Ten se někdy paradoxně projevuje tím, že než něco udělat napůl, tak to radši neudělám vůbec.
Děkuji za odpověď. Já mám právě pořád pocit, že k tomu psychologovi nepotřebuji- spíš mám ale asi strach. Jinak sourozence mám 2.
- Citovat
- Upravit
22.8.20 18:45
@Anonymní píše:
Děkuji za odpověď. Já mám právě pořád pocit, že k tomu psychologovi nepotřebuji- spíš mám ale asi strach. Jinak sourozence mám 2.
Aha, já se na ty sourozence ptala právě proto, že já jsem jedináček a také jsem kdysi ve tvém věku neměla moc komunikačních dovedností, tak mě jen zajímalo jestli to náhodou nemáš stejně.
K psychologovi určitě zajdi, i když máš pocit že to nepotřebuješ. Ono to tvoje chování, které popisuješ, je vždy zapříčiněno nějakými vzorci, které si ani nemusíš uvědomovat, a mají na tebe větší vliv než by se zdálo. S tím ti právě může pomoci dobrý psycholog, sám to člověk málokdy zvládne.
Můžeš si najít buď někoho, kdo pracuje na pojišťovnu, ale pak máš většinou delší čekací dobu a frekvence těch terapií není tak častá, jak by bylo potřeba. Nebo můžeš najít soukromého, kde ti spíš vyjde vstříc co se týče času a frekvence, ale holt to zaplatíš 
Záleží jak moc do toho můžeš/chceš investovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
shadowbabe
22.8.20 20:30
Ahoj, mrzí mě, že to máš složité a rozhodně souhlasím s tím, co již psaly holky. Opravdu se někam objednej, věřím, že ti to pomůže a budeš silnější, jistější a zvedne se ti sebevědomí 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.8.20 22:02
Dobry den, nejsem psycholog, ale pri cteni Vaseho prispevku me napadl aspergeruv syndrom. Neuvazovala jste nekdy o tom? Je mozne, ze v 18 jeste nejste zrala postavit se na vlastni nohy. Nekdo hold dozrava pozdeji. Ty veci, co pisete, ze nezvladate, tak vetsina lidi dela intuitivne, ale nekdo se to bohuzel musi naucit jako treba nasobilku a pak to taky trva dele. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.8.20 22:18
@Oriseka píše:
Dobry den, nejsem psycholog, ale pri cteni Vaseho prispevku me napadl aspergeruv syndrom. Neuvazovala jste nekdy o tom? Je mozne, ze v 18 jeste nejste zrala postavit se na vlastni nohy. Nekdo hold dozrava pozdeji. Ty veci, co pisete, ze nezvladate, tak vetsina lidi dela intuitivne, ale nekdo se to bohuzel musi naucit jako treba nasobilku a pak to taky trva dele.
Dobrý den, děkuji, nikdy jsem o tom neuvažovala, protože se takhle sama nedokážu nijak diagnostikovat, ale jsem moc ráda za jakýkoliv názor, zkušenost, děkuji.
- Citovat
- Upravit
22.8.20 23:13
@Anonymní píše:
Dobrý den, děkuji, nikdy jsem o tom neuvažovala, protože se takhle sama nedokážu nijak diagnostikovat, ale jsem moc ráda za jakýkoliv názor, zkušenost, děkuji.
Takto po netu a z par informaci vam to nikdo zodpovedne nerekne, ale jsou tam urcite indicie-problemy v socialni oblasti, v komunikaci, nedostatek empatie, odpor ke zmenam. Dejte si to do googlu, jestli se v tom poznavate. Psycholog/psychiatr vam to rekne, ale jsou dlouhatanske cekacky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.20 23:18
@Oriseka píše:
Dobry den, nejsem psycholog, alepri cteni Vaseho prispevku me napadl aspergeruv syndrom. Neuvazovala jste nekdy o tom? Je mozne, ze v 18 jeste nejste zrala postavit se na vlastni nohy. Nekdo hold dozrava pozdeji. Ty veci, co pisete, ze nezvladate, tak vetsina lidi dela intuitivne, ale nekdo se to bohuzel musi naucit jako treba nasobilku a pak to taky trva dele.
Bylo to to první, co mě napadlo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, je mi hloupě tu psát něco takového, ale nevím si opravdu rady sama se sebou a moc bych ocenila nějakou malou radu, jak se probrat.
Je mi 18 a cítila jsem se takhle vždycky, ale poslední rok to je pro mě jen horší. Nezvládám ani chodit do práce. Chtěla bych se postavit na vlastní nohy, hlavně i kvůli rodině, které tímto dělám zbytečné problémy.
Je to pro mě opravdu těžké a snažím se.
normálně fungovat, ale nejde mi to. Všechno na mě prostě vždycky dolehne a já nevím, jak to překonat, jak to vysvětlit mámě, aby mě alespoň trochu pochopila. Nevím, jestli jsem prostě tak divná nebo hloupá, že nezvládám normálně žít, chovat se jako normální lidi a být samostatná. Je mi ze všech pocitů tak špatně.
Cokoliv mám udělat je pro mě strašně těžké. Nedokážu se rozhodnout a nic mi nepřipadá dost dobré. Nedokážu být zodpovědná a nedá se na mě spolehnout. Když se stane něco, co neočekávám, tak se složím. Například jsem měla jít neočekávaně do práce za pár hodin a raději jsem se na to vykašlala. Chci mít vždycky všechno pod kontrolou, ale pak se to pokazí a znovu se zhroutím.
Mám velký problém s komunikací. Nejenže jsem stydlivá, ale vyloženě to neumím a mám hrozný strach mluvit s lidmi a jsem paranoidní ohledně toho, o čem lidé mluví.
Když dostanu něco za úkol, nezvládám to. Vždycky mám pocit, že se všechno kolem mě hroutí a ten nápor nezvládám. Vadí mi nové věci a dlouho si zvykám. Různé situace emocionálně nezvládám. Někdy moc necítím empatii. Neumím reagovat na otázky, nevím, co mám říkat. Když od někoho něco dostanu, taky neumím reagovat. Strasně snadno se naštvu a ze vzteku dělám hlouposti.
Všechno si uvědomuju a mrzí mě to. Chtěla bych to opravit, ale neumím to. Nevím ani, jestli to jde a co je semnou špatně a opravdu nezvládám dělat běžně věci. Zkrátka jde o to, že nezvládám ten nápor a vždycky i když si myslím, že to bude dobrý stejně selžu.