Jak se s tím poprat?

Anonymní
1.5.17 07:02

Jak se s tím poprat?

Dobré ráno, potřebuji „zachránit“. Mám tři malé děti. 5,3,1 rok a už mám pocit, že nemůžu. Neustále se buď hádají, nebo kňouraj. Pořád slyší kňučení „mamiiii“. S chlapem nám to teď neklape, takže rady dej je na den chlapovi nejde. A vlastně je nedokážu takto „udat“ zatím. Jsem v jednom kole. V noci se nevyspim, protože se budí a vstávají v 6. Chlap chodí až pozdě večer a já jsem na to sama. Vím, že bych měla někam pravidelně chodit vypnou, ale zatím to není možné. A vlastně ani nevím jak do toho. Je mi hrozně z našeho vztahu a do toho to strašně neutuchající kňourání a křik dětí. Už od prosince jsme pořad nemocní nebo po nemoci a já jsme vlastně furt doma a i když už je vše OK, tak představa, že si jdu sednout na hřiště je pro ně děsivá. Poraďte prosím, jak se jak naučit restartovat i za chodu? Vážně mám pocit, že jsem na dně. Dík za rady.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

1.5.17 07:12

Restartovat za chodu jde tezko, to je protimluv, kdyz „chod“ znamena zaprah 24/7. Zmobilizovala bych vsechny sily a zaridila hlidani, i kdyby slo jen o 2h tydne a ja mohla lezet a divat se do stropu nebo spat. Koncept matky se tremi detmi bez pomoci je neudrzitelny, z historickeho hlediska novy a neprirozeny. Po staleti zili lidi spolu a pomahali si, zena nebyla na deti sama. Mysli na sebe a zarid si chvilku klidu, jinou radu nemam. Moje zkusenost je takova, ze nekdy matka pro deti udela nejvic, kdyz je zdrave sobecka a mysli chvili na sebe. Deti potrebuji fit mamu, ne nekoho, komu hrozi kolaps. A abych Ti rekla i neco hezkeho: Obdivuju Te, ja uz bych byla davno na psychiatri. A hlavne bude lip :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5699
1.5.17 07:29

Pokud skuteně nemáš vůbec žádnou možnost hlídání, tak jediná rada je zatni zuby a vydrž, ony jednou vyrostou. Nic jiného ti nezbývá.
Já osobně bych si to hlídání zařídila za každou cenu. Jinak bych se asi skutečně zhroutila. Máma není robot. Nikdo nevydrží být 24/7 ve střehu dlouhodobě, aniž by silně netrpěl. Ono dlouhodobé sebezapírání působí na psychiku jako teror.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1.5.17 07:47

Tak já Tě obdivuji, na Tvém místě bych se už dávno zbláznila. Mně stačí ten můj rarášek a taky potřebuju mít pár hodinek týdně pro sebe. Jak jste na tom finančně? Najmout chůvu nemůžeš? Některá mateřská centra Ti dítka na pár hodin taky pohlídají…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
908
1.5.17 08:09

Co dát starší dvě alespoň na dopoledne do školky?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1.5.17 08:11

Co babičky a dědečkové? Nebo kamarádky, kamarádi? Fakt není nikdo, komu bys mohla zavolat SOS? :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11994
1.5.17 08:19
@Anonymní píše:
Dobré ráno, potřebuji „zachránit“. Mám tři malé děti. 5,3,1 rok a už mám pocit, že nemůžu. Neustále se buď hádají, nebo kňouraj. Pořád slyší kňučení „mamiiii“. S chlapem nám to teď neklape, takže rady dej je na den chlapovi nejde. A vlastně je nedokážu takto „udat“ zatím. Jsem v jednom kole. V noci se nevyspim, protože se budí a vstávají v 6. Chlap chodí až pozdě večer a já jsem na to sama. Vím, že bych měla někam pravidelně chodit vypnou, ale zatím to není možné. A vlastně ani nevím jak do toho. Je mi hrozně z našeho vztahu a do toho to strašně neutuchající kňourání a křik dětí. Už od prosince jsme pořad nemocní nebo po nemoci a já jsme vlastně furt doma a i když už je vše OK, tak představa, že si jdu sednout na hřiště je pro ně děsivá. Poraďte prosím, jak se jak naučit restartovat i za chodu? Vážně mám pocit, že jsem na dně. Dík za rady.

Udat je nedokážeš, že není komu a nebo proto, že vlastně ani nechceš?
Ono v tomhle případě je možnost, zajistit si hlídání i třeba jen na jeden den v měsíci. A nebo vydržet až z toho vyrostou.
Jinak to buzení v noci mají proč? Kvůli něčemu a nebo jen neumí sami usnout?
Kdybych neměla hlídání, tak bych asi byla „zlá“. Po obědě by šly každý do své postele, zavřela bych je a hodinu je ignorovala. Podobně večer, dala do pokoje a už za nimi nešla. Prostě bych si čas na sebe udělala. Ono být tu 24/7 pořád jen pro děti a nikdy pro sebe, to nejde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.5.17 09:08

@BloomingGorgeous pravé ze i historicky, vždyť i za mě babičky po padesátce byly v důchodu a tudíž i k dispozici. Dnes se maka div ne do 70 a my máme babičky hodně mlade :(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
1.5.17 11:00

Ahoj, mám tři děti se stejným odstupem, chlap byl odejít po narození nejmladšího. Když jim bylo jako tvým, tak mu to přestalo klapat s milenkou a já je měla tehdy nonstop 24/7 sama, v té době měli neštovice, než se vystřídali, pak rekonvalescence, pak chlap si je nějakou dobu nebral, prarodiče nezájem…
Z tohoto období jsem si odnesla, že matka musí relaxovat, i kdyby děti kolem skákaly po hlavě a odrážely se ušima. Takže jsem se začala věnovat sobě uprostřed všeobecné vřavy, sedla jsem na gauč, otevřela knížku a četla. Nejdřív jsem teda na kuchyňský stůl udělala takový raut, pití, svačiny, pak cokoli chtěli, tak támhle máte na stole a dejte pokoj. Taky jsem šila, pouštěla si seriály na tabletu do sluchátek. Vzhledem k tomu, že jsem se pobavila přes den, chodila jsem spát brzo a i když tam v noci bylo nějaké buzení, tak jsem měla celkem naspáno.
Jakmile se tvůj svět scvrkne výhradně na péči o děti a domácnost a nebudeš dělat nic svého, tak dřív nebo později zcvoknes. Teď už jsou děti větší, nejmladšímu jsou čtyři, už jsou samostatní, já chodím do práce, tak je to těžká pohodička.
Přeju konec nemocím a ať už je teplo, letos se ta zima nějak táhne.

  • Nahlásit
  • Citovat
1.5.17 13:49
@Anonymní píše:
@BloomingGorgeous pravé ze i historicky, vždyť i za mě babičky po padesátce byly v důchodu a tudíž i k dispozici. Dnes se maka div ne do 70 a my máme babičky hodně mlade :(

Souhlasim. Drive meli zamoznejsi lide chuvy a nizsi trida zila vice pohromade. Zena mela sestry, svagrove, prarodice, takze si vsichni vypomohli. Dnes zijeme v izolaci, rodinu vidame jednou tydne a to pokud jsou vztahy skvele. Chceme, v horsim pripade musime budovat karieru… myslim, ze nikdy nebyl na zenu vyvijen takovy tlak a dostavalo se ji tak malo pomoci jako dnes.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1.5.17 14:25
@Anonymní píše:
Ahoj, mám tři děti se stejným odstupem, chlap byl odejít po narození nejmladšího. Když jim bylo jako tvým, tak mu to přestalo klapat s milenkou a já je měla tehdy nonstop 24/7 sama, v té době měli neštovice, než se vystřídali, pak rekonvalescence, pak chlap si je nějakou dobu nebral, prarodiče nezájem…
Z tohoto období jsem si odnesla, že matka musí relaxovat, i kdyby děti kolem skákaly po hlavě a odrážely se ušima. Takže jsem se začala věnovat sobě uprostřed všeobecné vřavy, sedla jsem na gauč, otevřela knížku a četla. Nejdřív jsem teda na kuchyňský stůl udělala takový raut, pití, svačiny, pak cokoli chtěli, tak támhle máte na stole a dejte pokoj. Taky jsem šila, pouštěla si seriály na tabletu do sluchátek. Vzhledem k tomu, že jsem se pobavila přes den, chodila jsem spát brzo a i když tam v noci bylo nějaké buzení, tak jsem měla celkem naspáno.
Jakmile se tvůj svět scvrkne výhradně na péči o děti a domácnost a nebudeš dělat nic svého, tak dřív nebo později zcvoknes. Teď už jsou děti větší, nejmladšímu jsou čtyři, už jsou samostatní, já chodím do práce, tak je to těžká pohodička.
Přeju konec nemocím a ať už je teplo, letos se ta zima nějak táhne.

Tady by se zakladatelka mohla inspirovat :palec:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama