Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nech si pár kousků na které máš největší vzpomínky a zbytek vyhod. To máš vzpomínku na každé tričko z těch 4 skříní? I kdyby ses do toho vešla, tak většina už nebude v módě a oblečení puberťačky bude na mamine spíš trapné.
Tohle ja nikdy nepochopim, dej si pozor, aby se ti to ve stari ezvrtlo a nebyla jsi takova ta osoba, co ma dum plny kramu.
Jako vubec nevim, co resis. mej se rada ted a tady, kup si neco krasneho a ty stare hadry proste vyhod.
Nemám úplně jasné vzpomínky, ale když se na to podívám, tak si vzpomenu, jak jsem se v tom cítila, třeba když jsem se připravovala na nějaké rande, hezky vyfiknutá, nalíčená, sexy. A jak třeba i když jsem se sama sobě nikdy moc nelíbila, tak muži o mě zájem měli a mně to lichotilo. Teď se ven moc nedostanu a když, tak tlačím kočárek (v zimní bundě
) a fakt mi u toho nikdo nelichotí ![]()
Jj, souhlasím, že by to oblečení na mě bylo už trapné, neplánuju ho nosit.
Zvážím možnost nechat si jen pár nej kousků… ale na 4 to asi smrsknout nezvládnu ![]()
Můj partner je minimalista, takže ten mě dost honí, aby se ze mě nestal takovýhle shromažďovač. A já skoro všechno ostatní zvládám vyhazovat nebo třeba dát před dům na rozebrání, ale to oblečení je pro mě hodně spojené s emocemi.
Souhlasím, že by mi určitě prospělo si nakoupit nové oblečení a mám to v plánu, jen si nejsem jistá, že to tolik pomůže při vyřazování starého.
Zkus oblečení projít a nechat si jen ty kousky, které jsou ti opravdu cenné, tedy ty, ke kterým se váže nezapomenutelná událost, příhoda.. ![]()
Taky mám takových pár kousků ve skříni, z nostalgie..
![]()
Ještě další důvod, proč mám problém to vyhodit, je, že jako dítě jsem moc ráda procházela staré věci po mých rodičích či prarodičích a cenila si toho, že je to něco starého. Ráda jsem třeba nosila mámina trička z mládí (i těch se to týká) nebo procházela její sešity ze školy.
Jak o tom tak přemýšlím, tak jsem možná tenhle problém podědila po své mamince ![]()
Kamarádka mi teď dala tip - využila své staré oblečení jako výplň taburetu. Tak možná zvážím, že bych nějaký pořídila a něco do něj ukryla. A kdybych někdy měla potřebu tak se to z něj zase dá vyndat.
@Anonymní píše:
Jenže jakmile otevřu skříň, vyvalí se na mě vzpomínky na mládí, na párty, na období bez závazků, chemické jiskření na schůzkách s muži, na vysportované ploché bříško… a je mi strašně líto tyhle vzpomínky vyhodit. Jako unavená maminka na mateřské, s povadlou pletí i postavou, už si asi nikdy nebudu připadat tak atraktivní jako dříve. A pokud nám vydrží vztah s otcem dítěte, tak už mám v tomto životě dorandíno.
Ale nejde jen o atraktivitu, ale celkově o vzpomínky, je to pro mě jako album fotek. Jenže dost prostorově náročné.Co s tím?
Na tohle jsem četla radu, že je dobré si ty vzpomínkové věci před vyhozením vyfotit. Když se pak na fotku podíváš, ta nostalgie a vzpomínky se také dostaví.
@Anonymní píše:
Bydlela jsem několik let v zahraničí a teď se budu stěhovat zpátky. A uvědomila jsem si, že oblečení, které nosím a mám ráda, jsem si do zahraničí odvezla s sebou, a doma mi zbyly 4 skříně plné oblečení, nashromážděné za celý život (vyhazovala jsem věci, až když už byly fakt zničené), které už nosit nechci.
Už na něj tak úplně nemám postavu (hodně upnuté) a spousta z toho je z doby, kdy mi bylo *náct- odhalený pupík, síťovina a tak, takže už to ani není něco, co by na mě v mém věku vypadalo dobře.Rozum mi velí jasně - co je ve slušném stavu dát na charitu, co už není, to vyhodit a nebo dát na recyklaci textilu. Jelikož mám pobytem v zahraničí ověřené, že to oblečení fakt nepotřebuju, tak bych ho ani nemusela procházet a stačilo by ho napytlovat a odvézt.
Jenže jakmile otevřu skříň, vyvalí se na mě vzpomínky na mládí, na párty, na období bez závazků, chemické jiskření na schůzkách s muži, na vysportované ploché bříško… a je mi strašně líto tyhle vzpomínky vyhodit. Jako unavená maminka na mateřské, s povadlou pletí i postavou, už si asi nikdy nebudu připadat tak atraktivní jako dříve. A pokud nám vydrží vztah s otcem dítěte, tak už mám v tomto životě dorandíno.
Co s tím?
Ale nejde jen o atraktivitu, ale celkově o vzpomínky, je to pro mě jako album fotek. Jenže dost prostorově náročné.
Tak já ti rozumím. Ano, taky mám pár kousků oblečení, u kterých se mi hned vybaví vzpomínky, je to zkrátka jako fotoalbum. A vyhazuje se fotoalbum? Takže já vyhodila jen ty prostorové výrazné jako kabáty, bundy a některé oblečení, které nejsou náročné na skladování, jsem si nechala
![]()
Probrat to na ty nejlepší, zbytek vyházet. A nebo ještě nakoupit takové ty vaukové pytle (ale kvalitní, co ten vzduch nepustí) a ukrýt to někde ve sklepě? ![]()
Já bych se domluvila s někým, kdo to napytluje a vyhodí za mě.. právě, abys neměla tendenci syslit tohle a ještě tamto a tadyto…
@Anonymní píše:
Bydlela jsem několik let v zahraničí a teď se budu stěhovat zpátky. A uvědomila jsem si, že oblečení, které nosím a mám ráda, jsem si do zahraničí odvezla s sebou, a doma mi zbyly 4 skříně plné oblečení, nashromážděné za celý život (vyhazovala jsem věci, až když už byly fakt zničené), které už nosit nechci.
Už na něj tak úplně nemám postavu (hodně upnuté) a spousta z toho je z doby, kdy mi bylo *náct- odhalený pupík, síťovina a tak, takže už to ani není něco, co by na mě v mém věku vypadalo dobře.Rozum mi velí jasně - co je ve slušném stavu dát na charitu, co už není, to vyhodit a nebo dát na recyklaci textilu. Jelikož mám pobytem v zahraničí ověřené, že to oblečení fakt nepotřebuju, tak bych ho ani nemusela procházet a stačilo by ho napytlovat a odvézt.
Jenže jakmile otevřu skříň, vyvalí se na mě vzpomínky na mládí, na párty, na období bez závazků, chemické jiskření na schůzkách s muži, na vysportované ploché bříško… a je mi strašně líto tyhle vzpomínky vyhodit. Jako unavená maminka na mateřské, s povadlou pletí i postavou, už si asi nikdy nebudu připadat tak atraktivní jako dříve. A pokud nám vydrží vztah s otcem dítěte, tak už mám v tomto životě dorandíno.
Co s tím?
Ale nejde jen o atraktivitu, ale celkově o vzpomínky, je to pro mě jako album fotek. Jenže dost prostorově náročné.
Tento problém mají sběrači, i když už se pro tu haldu věcí do bytu nevejdou, nevzdají se jich, radši v těch hromadách pojdou.
Mě napadlo oblečení si vyfotit, fotky vytisknout a udělat si vzpomínkové fotoalbum. Pak většinu vyhodit.
Nechala bych si jen pár kousků.
Já tě zakladatelko na jednu stranu dost chápu. Já třeba mám u rodičů už x desítek let schovaný poslední zbyteček parfému Vanilla Fields, který tehdy letěl, a když k němu čuchnu, vybaví se mi celé moje mládí
. Takže mám porozumění pro tyhle nostalgické relikvie… akorát to zredukuj na přijatelné množství max deseti kousků, to mi neříkej, že by nestačilo
A ty schováš někam na dno skříně, nebo třeba do toho taburetu.
Kromě toho parfému mám takhle schovaný jedno modrostříbrný triko, a nevzdám se toho, ačkoliv jinak spíš tíhnu k minimalismu.
Vyber si jeden komplet, vršek a kalhoty, v kterých jsi nejčastěji pařila nebo který sis brala, když jsi chtěla být nejvíc sexy a zbytek napytluj. Jednou si to třeba obleče tvoje dcera nebo neteř a hodně se u toho nesmějete. Nezahrabej se kvůli vzpomínkám do haldy starých hadrů.
Bydlela jsem několik let v zahraničí a teď se budu stěhovat zpátky. A uvědomila jsem si, že oblečení, které nosím a mám ráda, jsem si do zahraničí odvezla s sebou, a doma mi zbyly 4 skříně plné oblečení, nashromážděné za celý život (vyhazovala jsem věci, až když už byly fakt zničené), které už nosit nechci.
Už na něj tak úplně nemám postavu (hodně upnuté) a spousta z toho je z doby, kdy mi bylo *náct- odhalený pupík, síťovina a tak, takže už to ani není něco, co by na mě v mém věku vypadalo dobře.
Rozum mi velí jasně - co je ve slušném stavu dát na charitu, co už není, to vyhodit a nebo dát na recyklaci textilu. Jelikož mám pobytem v zahraničí ověřené, že to oblečení fakt nepotřebuju, tak bych ho ani nemusela procházet a stačilo by ho napytlovat a odvézt.
Jenže jakmile otevřu skříň, vyvalí se na mě vzpomínky na mládí, na párty, na období bez závazků, chemické jiskření na schůzkách s muži, na vysportované ploché bříško… a je mi strašně líto tyhle vzpomínky vyhodit. Jako unavená maminka na mateřské, s povadlou pletí i postavou, už si asi nikdy nebudu připadat tak atraktivní jako dříve. A pokud nám vydrží vztah s otcem dítěte, tak už mám v tomto životě dorandíno.
Ale nejde jen o atraktivitu, ale celkově o vzpomínky, je to pro mě jako album fotek. Jenže dost prostorově náročné.
Co s tím?