Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím všechny maminky,
jsem v 11tt, čekáme dvojčátka. Mám ale trochu obavy z postoje mého přítele. Děti vždy chtěl, bude mu 30 ale chování má puberťácké. Zdá se mi, že až teď po 4 letech společného soužití poznávám, jaký doopravdy je. Mluvíme o těhotenství, o tom co všechno musíme nakoupit, zařídit apod, ale vůbec se ke mě nechová jako,,k těhotné,, když vidím ostatní páry, tatínci jsou pozorní, stále maminku opečovávají atd ale to se u nás prostě neděje. Bojím se, jestli se takto postaví i k našim dětem. Jaké máte postřehy? Změní se chování muže po porodu? Bude štěstím bez sebe až si pochová mimča? Moc děkuji za odpovědi.
To ti asi nikdo nerekne, co to udela zrovna s tim tvym.
Ale uklidnim te, ja jsem 17.tt a muj manzel se chova, jako ze se ho to absolutne netyka, kdyz o tehotenstvi nebo diteti mluvim, je otravenej a bavit se o tom nechce, podle nej je jeste brzo cokoliv resit a citi se tim byt zatim otravovan.
Je teda fakt, ze ja s tim pocitala, nikdy se do deti nijak extra nehrnul a je to takovy ustupek me touze z rozumu rekla bych, ale taky doufam, ze az bude prcek na svete, zmeni se to.
Drzim palce.
Je to individuální, někdo je nucený rychle dospět, jinému dětské chování vydrží až do důchodu… Záleží taky na porodu, jaký bude, někomu účast u porodu pomůže, jiný s tím má problém. Nic jiného než promluvit si o tom s partnerem Vám nezvývá. Těhotné a čerstvé maminky jsou taky trochu přecitlivělé, takže je možné, že to moc řešíte.
Mne tedy taky neopecovaval a dikybohu za to
jinak u nas se chování nijak extra nezměnilo, jen se snaží byt více doma a kdyz ma kalbu, tak mi to aspon rekne předem
a štěstím bez sebe tedy fakt nebyl, i kdyz syna ma moc rad. Chvíli ale trvalo nez si k němu našel vztah a i ted je to obcas rozpacite. Kazdy to ma jinak, u nas čím starší dite tim blíž k němu manzel ma. Zřejmě i proto mu stale nosí hracky pro o rok starší děti
Tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama. Děje se mi uplně to samé (mě se to netýka, na takové věci je zatím čas a neprožívej to tak)
jelikož čekáme dvojčátka, tak bych nerada byla na vše sama, ale doufám tedy, že tatínek časem roztaje. Taky držím palečky a ať jste s mimčem zdravá.
Já už jsem tedy na konci těhotenství termín porodu mám za rohem, ale chlapi to tak nebere… pokud nebyl vyloženě nějaký problém tak jsem mu to ani neříkala… na ultrazvuk jsem ho nebrala protože vím, že by tam nic neviděl a bylo by mu nepříjemně před doktorem, ale je fakt, že strach má o mě i malou dvojnásobný - kamkoli jedu autem a hned se neozvu tak volá a největší pokrok je, že vyndavá věci po velkém nákupu z auta a odnáší tašky do bytu
a 2× vytřel
a teď jak už se hůř zvedám tak mi i podá co potřebuju
… to beru jako něco extra super
po porodu to bude jiný už bude chlap víc zapojený a bude se moci starat
@barus62 To je kus od kusu, nelze říct, jak tvůj konkrétní chlap zareaguje, ale pokud je problém jen v tom, že se k tobě nechová jako k těhotné, tak bych to vůbec neřešila. Jsi teprv v 11tt, bříško ještě malinké, pohyby nejdou cítit…Vem si, že pro chlapa jsou ty děti zatím ještě dost fiktivní - nevidí je, nemůže si na ně sáhnout, necítí žádné příznaky. Nechtěj po něm zázraky. A třeba nakupování výbavičky v 11tt neprožívá ani spousta žen, natož chlapů. První věci jsem začala nakupovat až na začátku 7. měsíce
.
Můj chlap těhotenství nijak zvlášť neprožíval, neobskakoval mě atd. On se ke mě choval pozorně vždycky, ale v době těhotenství to nijak nezintenzivnělo, není to ten typ, co otlapkává těhotné bříško, povídá si s ním, zpívá mu - to ho nikdy ani nenapadlo. A i tak se na děti těšil, porody byly pro něj krásné zážitky a je ten nejlepší otec. Nějaké „štěstí bez sebe“ neprojevoval, aspoń ne na venek, ale kluky miluje, hodně se jim věnuje a od narození je schopný se o ně krom kojení postarat od A do Z a dělá to rád. Levou zadní zvládl látkové plínky, nošení v šátku, umí děti vykoupat a uspat a ví, co může dát kojenci k jídlu a co ne. Zrovna teď jsou s klukama venku
.
Držím palce, ať se vše podaří! A nestresuj předčasně sebe a hlavně ne chlapa. Když na něj budeš moc tlačit, tak k tomu rodičovství může získat zbytečně odpor.
Příspěvek upraven 06.02.16 v 10:28
@barus62 To ani ještě nemáš bříško… Pro ty chlapy je těhotenství takové abstraktní
Oni to necítí, blbě jim není, mimino je neokopává, hormony se jim nebouří…
Po porodu se nejspíš změní, ale změníš se i ty… A je důležité o těch změnách spolu mluvit. Je to náročné s jedním miminem, co pak se dvěma.
Mě chlap nijak neopečovával a táta je výborný, ke mně se chová skvěle už od prvního dítěte.
Tak já nevím, ale většinou chlapa nějak nepředělá ani dítě. Většinou i čas po porodu bývá většinou dost těžký, vyplouvají i větší problémy. Zde je už napsáno tolik případů. Chlapa většinou ani ten kojenec nějak nezjančí, spíš bych řekla, že až dítě začne chodit, žvatlat atd, že se mu stává parťákem. Můj uměl děti přebalit, postarat se, udělat mlíko atd, ale ted když jsou starší, má radost z toho, že je naučí bruslit, lyžovat, jezdit na kole atd. A to, že tě neopečovává, no prostě to bere, že jseš žena, stvořena k tomu, aby jsi rodila děti, tak jako všechny. V podstatě nic vyjímečného a není to ani nemoc, aby ti výraznějí pomáhal. Prostě bude takový, jaký byl dosud, děti z něho osvícence neudělají.