Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A nebyla třeba ta dílna, hokej, fotbal, atd. jeho snaha přinutit se k tomu, že je chlap? Myslím to tak, že už to mohl cítit dávno a tímhle se snažil dokázat si, že je to opravdu chlap se vším všudy. Nemyslím si, že by někdo podlehl módním vlivům. A jenom taková zkušenost na závěr. Když jsem začal studovat vysokou školu, tak jsem zjistil, že mě to nebaví, že jsem se spletl a nejradši bych z ní odešel. Po první nepovedené zkoušce jsem se ale doma setkal se srdceryvnou scénou (naštěstí ne od rodičů), ve které mi bylo řečeno, že jestli tu školu nedodělám, tak způsobím výsměch celé rodině od kamarádů, známých, sousedů a už se nebudeme moct ukázat ani na ulici. Nebudu tě napínat, místo toho, abych z té školy vypadl hned, tak jsem tam strávil jsem tři roky, nedodělal jsem ji a hlavně k tomu člověku dodneška trpím absolutní ztrátou důvěry.
Tvůj syn podstoupí mnohá psychologická šetření tak jako tak. Změna pohlaví není nákup v sámošce. Je to dlouhodobý, postupný proces, ke kterému mají co říct psychologové, psychiatři i sexuologové. A až někde v poslední lajně chirurgové. Není to otázka ani měsíců,, spíš to potrvá třeba rok, dva…
To, jestli hrál hokej, s tím fakt nesouvisí. Ber to jako lekci o tom, jak málo ze svého vnitřního světa vám syn dál poznat (a kolik síly to tedy asi stálo, přijít s takovým coming outem).
Hele, možná má deprese a jiný trable, tohle mu teď připadá jako řešení a ještě změní názor. Možná je fakt uvnitř dcerou. Na tohle si ale musí přijít sám, ty máš jeden jediný úkol (a rodina s tebou): stát při něm. Brát to jako cestu a podporovat ho/ji, ať ta cesta půjde kamkoliv. Jen když půjde ke spokojenosti se sebou samým - protože tu teď naprosto jistě nemá.
Vys*r se na dobu, na kecy, že je to výchovou, televizí nebo iluminátama… To je zbytečný, nikomu to nepomáhá, max.tak svoje dítě potopíš. Těmhle lidem akutně hrozí sebevražda, deprese, odmítnutí a osamění jsou hrozný svinstvo.
Jo, bude to mít těžký. Ale on to docela určitě má těžký už teď, zevnitř, se sebou. Vy se můžete vzdělávat a nabídnout svoji podporu. Protože budeš mít pro svoje dítě míň lásky jen proto, když jeho cesta z vnitřní bolesti povede přes změnu pohlaví? Chápu, že je to těžký a šok. Ale jsou fakt horší věci. Představ si, že by vám o Vánocích řekl, že má rakovinu slinivky a půl roku života. Vidíš? Organický je obojí, ale není vedle téhle představy úplně fuk, jestli kolem bude běhat s frantou nebo s frndou?
Příspěvek upraven 13.02.21 v 16:11
@Anonymní píše:
@Aidara Snažím se ho tam dotlačit, ale syn říká že žádného psychologa nepotřebuje. Trochu se upínam na psycho testy.
Moc ti přeju, ať v rámci všech těch vyšetření narazí na opravdu dobré psychology. Je mu 18, to je ještě pořád dost blbej a naivní věk- hodnotím podle sebe. Je opravdu možné, že jste si ničeho nevšimli?
@Aidara píše:
Měl by pochopit, že je to nevratný. Zaráží mě, že do teď to byl typický kluk ( hokej, dílna,…,rád vaří a nakupuje i můj manžel). Pokus se ho vzít za dobrým psychologem.
Hokej, fotbal, dílna… to vždycky bavilo i mě, narozdíl od vaření a háčkování. A to jsem ženská jak lusk…
o tom to není. Ve střeleckým klubu jsme měli chlapa, taky najednou oznámil, že se z něj stane žena. Na perdel si z toho překvapením sedli všichni…
@elibro Zakladatelko, jinak naprostý souhlas s tímto příspěvkem.
A ještě něco. Trans lidi často odmítají sami sebe, stydí se, je to zlý úděl… Kromě sebevraždy nejeden sáhne po drogách, nestýkají se s rodinami, nebo se vrhnou do manželství, aby sami sebe nutili být „normální“, ale je to cesta sebepopření a bolesti…
Vy jste svoje dítě vychovali tak, že vám to dokázalo říct a ještě tomu čelit takhle brzy. Hele, to je skvělý. Bez ohledu na to, jak přesně to skončí, tady jste to jako rodiče udělali dobře. Máte na to i dál.
@elibro Jen mě trošičku zaráží, že to hned pustil i mimo rodinu. A tím rozhodně nemíním nějakou ostudu.
@Aidara já mám dojem, že to dneska mají tahle děcka usnadněné o to, že dobří kamarádi většinou člověka podrží, sedmnáctiletý mládežníky to už zas tak nešokuje… Není těžké najít podpůrnou komunitu na internetu - sama používám sociální síť, kde hodně běží prostě fans filmů apod. a paralelně se tam hrozně mezi sebou podporuje LGBT komunita, lidi si sdílí rady psychopéče o sebe, pomáhají si s úzkostí…
Zkrátka, řekla bych, že dneska pustit to mezi známé nemusí být až tak peklo. Koneckonců, sama si pamatuju, že jsme ve třídě měli několik gayů (u nás by to teda přesáhlo 4%
) a vlastně nikdo to nějak moc neřešil. Věřím, že „transku“ bychom v maturitním ročníku taky v klidu zvládli… To ta rodina, to je pořád výzva, no ![]()
@Aidara a za mě to teda jen podtrhuje to, že doma dostal dobrý základ. Furt lepší to rozprsknout po okolí (za chvíli jsou to pro všechny staré zprávy), než se utápět v depce ![]()
@elibro Nejspíš máš pravdu. Já byla v 18 hooodně naivní a lehce manipulovatelná. Měla jsem velký štěstí na okolnosti a lidi, který jsem v tý době potkala. Nechci domýšlet do čeho všeho bych se nechala vtáhnout. Pravda je, že moje rodina teda nefungovala a hledala jsem jinde pochopení a porozumění. Díky výše zmíněnému jsem si jen skoro zničila život.
@Anonymní píše:
@Hoa Mai Formulovala bych to jinak, přístup lidí mu opravdu může zničit život. Ale neřekla bych že ten můj, pokud se bohužel ze syna stane dcera, tak se s tím budu snažit smířit. Ale co ostatní lidé? Okolí se k nám chová značně jinak a taky jsem hledala na internetu různé informace a názory opravdu nejsou pěkně, stačí se podívat třeba i tady na emimino. Někteří tady i psali že zato může výchova, takže podstatě zato budu mít i já a můj manžel zkažený život.
A co, že jiní lidé? Jiní lidé jeho život nežijí, nemají mu do někdo mluvit. To, jak se s nimi vyrovná on, nech na něm, kdyby se někdo navážel do mě, jako matky takového dítěte, řekla bych mu, ať se stará o sebe, že na názoru mého dítěte mi záleží víc, než na názoru někoho cizího a je pro mě nejdůležitější, aby mé dítě bylo spokojené. Neříkám, že bych takovou informaci, kor když by byla nečekaná, uvítala s jásotem, ale vaše reakce, kdy ty se sesypeš, manžel ožere, sourozenci požádají a totálně si pochopíte Vánoce, je dost hrozná. To jste mu určitě velice pomohli.
@Anonymní píše:Že za to může výchova…no, tak to teda nemůže, bohužel si tady mnohé myslí, že mají patent na rozum. Kdysi o tom byl dokument na ČT, doporučuji pohledat, ať máš představu, co takový člověk vůbec prožívá, když to tají mnoho let. Třeba žena, normálně porodila děti, vdala se…a pak sebrala odvahu s tím jít ven a pracovat na změně. Ta rodina to vzala velmi dobře. Doufám, že tvůj syn bude mít nakonec také štěstí a najde podporu a lásku v rodině i přesto, že se vymyká tvým představám.
@Hoa Mai Formulovala bych to jinak, přístup lidí mu opravdu může zničit život. Ale neřekla bych že ten můj, pokud se bohužel ze syna stane dcera, tak se s tím budu snažit smířit. Ale co ostatní lidé? Okolí se k nám chová značně jinak a taky jsem hledala na internetu různé informace a názory opravdu nejsou pěkně, stačí se podívat třeba i tady na emimino. Někteří tady i psali že zato může výchova, takže podstatě zato budu mít i já a můj manžel zkažený život.
Jinak proces je to velmi dlouhý, tohle se nedělá z rozmaru. Je to velký a těžký boj a dobrovolně z rozmaru by do toho nikdo nešel.
Výborně - takže místo toho, aby si zjistila, že vlastně svému dítěi nerozumíš, přiznala si svůj podíl na tom proč to tak je, tak se utápíš v sebelítosti, výrazně tím zhoršuješ psychický stav svéh potomka a ještě jí chceš donutit k tomu, aby se chovala tak jak chceš ty.. A nejvíc ti vadí, že si myslíš že se kvůli tomu na tebe okolí dívá jinak
Fakt matka roku.
Máš ještě čas se chytnout za nos a zkoušet to napravit.
Ale spíš si myslím, že to nedáš, že tam bude někde na pozadí tvoje porucha osobnosti a svou sebestředností to celé jen zhoršíš.
Je to na tobě.
Pokud to chceš napravit, tak zavolej a nebo napiš svému dítěti, omluv se za hysterickou a ubližující reakci na to když se vám zkoušela s něčím svěřit a poprosíš ji, jeslti by to s tebou celé probrala a budeš poslouchat a nebudeš poučovat, nebudeš vyčítat, nebudeš moralizovat a nebudeš dělat nic jiného, než se snažit skutečně porozumět - jakkoliv v tom asi nejsi moc trénované.
Přidej se do téhle skupiny rodičů transdětí
https://www.facebook.com/…25390038892/
a mrkni se sem.
Případně si přes své dítě domluv schůzku jejím psychiatrem/trou, nejspíš už bude u někoho v péči.
Příspěvek upraven 13.02.21 v 20:10
Podle mě je to celý nějaký podivný. Nemusíš se bát, že by zítra přišel preoperovanej. Ono je to hrozně na dlouho, musí ke spoustě doktorů, na spoustu testů, předchází tomu hormonální léčba, vše pod dozorem psychiatra. Operace je už jen úřednická na dortu. Ty podmínky a testy jsou velmi přísný, tak že pokud to dělá jen z nějakého rozmaru, s největší pravděpodobností ani nezahájí léčbu, natoz aby mu schválili operaci. Ale pokud to myslí vážně a opravdu se cizí jako žena, měla bys ty silne zapracovat na všem postoji. Kde jinde by měl mít oporu, než v rodině.
@Anonymní píše:
@Aidara Snažím se ho tam dotlačit, ale syn říká že žádného psychologa nepotřebuje. Trochu se upínam na psycho testy.
Jak nechce jít k psychologovi… Bez doporučení psychologa, žádná proměna na ženu nebude.. A to platí zdravotni pojišťovna, tyhle přeměny pohlaví? Nebo si to musí hradit sam ![]()