Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko, s tím nic neuděláš. Buď se budeš starat a všechno platit ty, nebo ho musíš nechat ať si poradí sám. Já bych volila asi tu druhou možnost. Ať vidí, že to dítko se nepostará a jde mu jen o peníze.
A jak píšeš domov důchodců - má už o něj zažádáno? A co příspěvek na péči? Bere něco? Pokud ne, tak se nemá šanci do domova dostat.
Tady je jediná rada - zvážit podání návrhu na omezení svéprávnosti. Je to poměrně jednoduchá záležitost, sepsat si to zvládnete sami doma… ALE - byť soudy nedělají problémy, sociální pracovnice městského úřadu či magistrátu, které chodí na šetření do rodiny, bývají taky pohodové a chápavé, je to bohužel běh na dlouhou trať. Já jsem např. podávala návrh k soudu v 05/2015, v 10/2015 poslal soud spis k posouzení znalci (odborné lékařce), která na to měla 4 měsíce. V 11/2015 bohužel osoba, o kterou šlo, zemřela, a než jsem se dostala na soud s úmrtním listem (ve 12/2015), aby zastavili řízení, tak se stále nic nedělo. Takže mým odhadem - než bychom došli k rozhodnutí, uplynul by možná celý kalendářní rok. ![]()
Anebo další možnost, která mě napadá - už teď zařídit pečovatelku, případně dovoz obědů a natvrdo rodině předložit účty. Aby viděli, že tady končí veškerá sranda.
A v neposlední řadě zavčasu zažádat o domov pro seniory (pokud se rozjíždí demence, tak spíše už o zvláštní režim), protože čekačky jsou i několik let.
Jinak je možná dobré vědět, že rodina je povinná se o „svého“ seniora postarat. Tzn. kamkoliv půjdete cokoliv řešit (soc. služby, úřad, zdravotnictví), budou zjišťovat v prvé řadě jeho sociální prostředí. Čili kontakty na nejbližší rodinu, jejich zázemí, možnost se starat, pečovat. Tady důrazně doporučuji neuvádět jen své kontakty, ale celé široké rodiny - dětí, vnoučat. Protože ani nemrknete a zůstanete jako jediná pečující osoba, která to ale sama opravdu časem nebude zvládat. Fyzicky ani psychicky.
A ještě jedna rada - zvažte zažádání o příspěvek na péči. Spadá to pod úřady práce. V tomto případě je ta dávka víc než potřebná…
HLÁSÍ SE ZAKLADATELKA
Omlouvám se, že jsem nereagovala, nešlo mi emimino, pořád na mě čučel smutný smajlík ![]()
Je to šílený nápor na nervy. Senior chce zemřít doma, do žádného domova důchodců jít nechce a pečovatelku také odmítá. Nechce si brát cizí lidi do bytu a vůbec má celkově pocit, že by přeci úplně „zbytečně“ platil někomu za to, aby se o něj staral. Ale absolutně nechce pochopit, že já všechno sama zvládat nemůžu. Jsem OSVČ, převážně pracuji z domova, takže má pocit, že nemám co na práci a sedím na zadku. S rodinou se mluvit nedá. Teď se o seniora už čtvrtý den nestarám - jako vůbec, naprosto ho ignoruji, i když to je tedy fakt těžký. Ale, bohužel se o něj nestará ani nikdo jiný. Máme byty vedle sebe, spojené zdi, takže slyším každý jeho pohyb, a je úplně sám. Rodina si ani nevzpomene, ačkoli jsem všem řekla, že teď musím řešit nějaké své věci a tudíž na seniora nebudu mít čas. Všem je to jedno a senior je našvaný na mě, že na něj kašlu. Fakt šílený nápor na nervy. Asi to opravdu přestanu řešit, ale co bude dál, to vůbec netuším.
A co se příspěvků týče, tak má jen nějaký příspěvek na mobilitu, jinak nic ![]()
@Anonymní píše:
HLÁSÍ SE ZAKLADATELKA
Omlouvám se, že jsem nereagovala, nešlo mi emimino, pořád na mě čučel smutný smajlíkJe to šílený nápor na nervy. Senior chce zemřít doma, do žádného domova důchodců jít nechce a pečovatelku také odmítá. Nechce si brát cizí lidi do bytu a vůbec má celkově pocit, že by přeci úplně „zbytečně“ platil někomu za to, aby se o něj staral. Ale absolutně nechce pochopit, že já všechno sama zvládat nemůžu. Jsem OSVČ, převážně pracuji z domova, takže má pocit, že nemám co na práci a sedím na zadku. S rodinou se mluvit nedá. Teď se o seniora už čtvrtý den nestarám - jako vůbec, naprosto ho ignoruji, i když to je tedy fakt těžký. Ale, bohužel se o něj nestará ani nikdo jiný. Máme byty vedle sebe, spojené zdi, takže slyším každý jeho pohyb, a je úplně sám. Rodina si ani nevzpomene, ačkoli jsem všem řekla, že teď musím řešit nějaké své věci a tudíž na seniora nebudu mít čas. Všem je to jedno a senior je našvaný na mě, že na něj kašlu. Fakt šílený nápor na nervy. Asi to opravdu přestanu řešit, ale co bude dál, to vůbec netuším.
A co se příspěvků týče, tak má jen nějaký příspěvek na mobilitu, jinak nic
Tohle je právě typický senior. Nic nepotřebuje, cizí lidi by ho stejně jenom okradli, je maximálně soběstačný… A pak několik dní nejí pořádné jídlo, nepřevleče se, žije v jedné místnosti… Bohužel tak jak se staráme o děti a tak nějak za ně přebíráme odpovědnost, v pozdějším věku to přichází s prarodiči a rodiči.
My to právě řešili několik let, ze dvou dcer se starala pouze jedna, ale ta druhá byla stále ta nej. Starající se dcera dělala vše špatně. Až jednoho dne bouchly saze a přestali jsme se ptát na názor. Prostě je třeba alespoň 3× denně připravit jídlo - objednáváme pečovatelku, tady jsou účty. Je třeba 24hodinová péče a dohled - stěhujeme tedy k pečující osobě, tady jsou náklady na bydlení, stravu a spol.
Jako ono starat se o někoho 24 hodin denně je strašně moc záslužné, kdybych věřila v Boha, tak řeknu - jednou se to v dobrém vrátí, ale nevěřím. A pečující osoba obětuje kus svého osobního života, často i pracovního, neexistuje dovolená, odpočinek, relax. Proto si opravdu neber servítky, a to ať už vůči zbytku rodiny nebo i seniorovi. Držím pěsti a přeji hodně sil! ![]()
Ještě dodám, že i v domovech pro seniory, pečovatelských službách, osobních asistencích a spol. jedou na směny a čerpají dovolené. Pečující osoba ne.
Zažila jsem to osobně v rodině, plus jsem z oboru, takže si myslím, že dokážu být dostatečně objektivní i subjektivní… ![]()
Ahoj,
s dovolením anonymně, umiňuji pár osobních věcí.
Stručně řečeno, nejde to, leda bys mu chtěla soudně omezovat svéprávnost a to není jen tak, a vztahy by ti to zničilo úplně. Máme v rodině dva staré lidi v podobné - myslím věkem a „rozumnosti“ lidi a funguje to pouze porot, že jeden má jednu příbuznou co se hlavně stará a druhý má pouze jednoho blízkého příbuzného syna, a ten se taky stará, a nikdo z dalších příbuzných není svině. Ale taky jeden žil na kontokorent, protože peníze rozhazoval, ani o to nevěděl, když mu to vysvětlíš a nějak pomůžeš to omezit (kontokorent zrušit, dát limit na kartu), tak stejně na druhý den o tom už neví, ptorože to stejně už nechápe, a za druhé když mu bankomat nedá, tak stejně může jít do banky. Nemluvě o tom, že bance věří, tak ho tak ukecají na různé investice a pojištění a podobně, co rozhodně ve svém věku nepotřebuje, naopak na tom tratí. A jeho reakce na pomoc kolísá „od jsem rád“, že mi pomáháte až po „chcete mě o všechno obrat“. Nemůžeš člověka chránit proti jeho vůli, ani když ta vůle je omezená stářím, leda právě cez to komplikované a v osobní rovině nehezké omezení svéprávnosti.