Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj.. Moje 8-letá dcera byla vždycky tak trochu strašpytlík. Nic hrozného, nějak jsem to neřešila. Ale poslední dobou je to neúnosné. Nejvíc se bojí ve tmě. Když se jí zeptám, čeho konkrétně se bojí, tak prý strašidel. Marně jí vysvětluju, že strašidla nejsou. Nechce vůbec usínat v pokojíčku a to je tam s ní mladší sestra, takže sama není. Pokojíček je otevřený do obyváku, kde jsem já a manžel, takže má kolem sebe kupu lidí. Ale nedej bože, abych šla třeba na záchod- „Mamí kam deš!?“ Nebo stačí aby se jenom setmělo, teď v zimě je to docela brzo, a už se ode mě nehne. Pořád chodí všude za mnou, kdyby mohla, tak i na ten záchod. To si sedne před dveře a čeká až vylezu. Dost často dělá neuvěřitelné scény, hlavně když chci, aby šla prostě spát. Jsem z toho už nešťastná a ona taky. Ráda bych jí nějak pomohla, ale už mě nenapadá žádná alternativa vysvětlování. Mám zkusit psychologa?
Někde jsem kdysi četla, že maminka udělala „kouzelný pytlík“ proti strašidlům a bubákům. Ušila pytlík a dala do toho koření ( mátu např.), dítěti řekla že kdyby se bála má mít pytlík u sebe, že odeženě všechno zlé
. Zkus to
Já jsem četla nějakou knížku právě od psychologa, který pomáhal s tímto problémem a popisoval tam, jak si s dítětem vyrobil, nakreslil něco (co dítě vybralo), silného ochránce, například Pepíček miluje dinosaury, tak se zeptal, zda mezi dinosaury existuje nějaký, který zahání strašidla ve tmě a on že jo a pak si ho namalovali/vyrobili, a on ho měl u sebe pod polštářem například, v ruce třebas na spaní. Nebo zkusit vybrat jednoho z plyšáků a dítě ho naučí zahánět strašidla.
Ale osum, to je už velká, ten psycholog není špatná volba, protože on určitě bude mít nějaké nápady vhodné pro její věk. ![]()
A vyrobte spolu lapač snů - můžete mu říkat lapač strašidel ![]()
I když - třeba jen nechce spát
a že se bojí je jen „výmluva“ - protože to na vás zjevně funguje.
Mě máma vyprávěla pohádku o tmě, která je hodná a nosí lidem sny a klidné spaní. Nikdy jsem se tmou problém neměla ![]()
Ještě k výše zmíněnému, bych jí pořídila noční světýlko, do rozprašovače vodu a dát jí to k posteli a říct jí, že je to sprej proti bubákům ![]()
@JaninkaŠv píše:
Ahoj.. Moje 8-letá dcera byla vždycky tak trochu strašpytlík. Nic hrozného, nějak jsem to neřešila. Ale poslední dobou je to neúnosné. Nejvíc se bojí ve tmě. Když se jí zeptám, čeho konkrétně se bojí, tak prý strašidel. Marně jí vysvětluju, že strašidla nejsou. Nechce vůbec usínat v pokojíčku a to je tam s ní mladší sestra, takže sama není. Pokojíček je otevřený do obyváku, kde jsem já a manžel, takže má kolem sebe kupu lidí. Ale nedej bože, abych šla třeba na záchod- „Mamí kam deš!?“ Nebo stačí aby se jenom setmělo, teď v zimě je to docela brzo, a už se ode mě nehne. Pořád chodí všude za mnou, kdyby mohla, tak i na ten záchod. To si sedne před dveře a čeká až vylezu. Dost často dělá neuvěřitelné scény, hlavně když chci, aby šla prostě spát. Jsem z toho už nešťastná a ona taky. Ráda bych jí nějak pomohla, ale už mě nenapadá žádná alternativa vysvětlování. Mám zkusit psychologa?
Určitě…Kamrádka to měla se synem, chodili jednu dobu pravidelně..Bohužel, on je ted v devítce a stále má tyto stavy..
@JaninkaŠv píše:
Ahoj.. Moje 8-letá dcera byla vždycky tak trochu strašpytlík. Nic hrozného, nějak jsem to neřešila. Ale poslední dobou je to neúnosné. Nejvíc se bojí ve tmě. Když se jí zeptám, čeho konkrétně se bojí, tak prý strašidel. Marně jí vysvětluju, že strašidla nejsou. Nechce vůbec usínat v pokojíčku a to je tam s ní mladší sestra, takže sama není. Pokojíček je otevřený do obyváku, kde jsem já a manžel, takže má kolem sebe kupu lidí. Ale nedej bože, abych šla třeba na záchod- „Mamí kam deš!?“ Nebo stačí aby se jenom setmělo, teď v zimě je to docela brzo, a už se ode mě nehne. Pořád chodí všude za mnou, kdyby mohla, tak i na ten záchod. To si sedne před dveře a čeká až vylezu. Dost často dělá neuvěřitelné scény, hlavně když chci, aby šla prostě spát. Jsem z toho už nešťastná a ona taky. Ráda bych jí nějak pomohla, ale už mě nenapadá žádná alternativa vysvětlování. Mám zkusit psychologa?
my koupili speciální velikej smeták na „strašidla bubáky a jiný potvory“ a poctivě je každý večer vymetali vyháněli křičei do všech koutů pryč pryč pryč.. to trvalo tak půl roku a od té doby je klid…
Já se bojím dodnes. Nedávno jsem četla, že psycholožka doporučovala, aby děti spaly s rodičema, protože pak netrpí strachem, jsou jistější atd. Celkem mě to překvapilo. Já sama jsem chtěla svůj pokojíček, a když jsem ho měla, chodila jsem do ložnice za mámou, jednou to byl pavouk, pak jsem něco slyšela, no pořád něco. I teď, když se někdy, a to vyjímečně stane, že jsem přes noc v baráku sama, tak to je horor. Zamykám se i v ložnici a pak řeším, jak bych skákala z balkonu, kdyby někdo do té ložnice přišel. Pak se v noci vzbudím, jdu na záchod a zamčené dveře, na které zapomenu mě vyděsí, že nejdou otevřít. ![]()
Zkuste homeopatika Stramonium 15 CH, tyto homeopatika jsou práve na strach ze tmy a strach ze strašidel, prostě jsou na takové dětské strachy a není to chemie. ![]()