Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Můj bývalý měl dva kluky ve střídačce po týdnu od jejich 5 a 8 let. Tehdy se tak rozhodli rodiče sami. Ja s nimi byla v době, kdy byli o 4 roky starší a co musím říct jezdili k otci neradi. Hrozne je prudila změna prostředí a výchovy. Brali tedy svůj domov u matky a otec = povinné návštěvy. Otec byl přísnější a matka benevolentnejsi. Nedávno jsem se s nim potkala a kluci uz mají myslim 12 a 15. Uz k němu nejezdi, začali to bojkotovat a proběhl soud a děti se vyjádřili ze k otci uz jen dle dohody některé víkendy, ze mají své zájmy. A kamarády v místě bydliště matky, kde byla i jejich škola. Soud jim to umožnil.
Ja mám 11 leteho, kterého který jezdi k otci od 4 let nepravidelně víkendy (otec je pracovně vytížen a nemůže pravidelnost dodržovat). Od 9 let se mi syn kouše a kolikrát k otci neodjel. Otec ho začal do kontaktu s nim tlačit a syn se mi sekl jeste vic a nechtěl k němu ani na odpoledne. Otec si dal zadost na soud na změnu pece z mé na jeho nebo stridavou. Syn prosel par psychology a ti rozhodli nechat stávající u me. Nyní k němu na obvikend syn jezdi, ale proto aby byl klid, jinak se uz těší až bude. Starší a nebude muset.
Prosím anonym, píši o blízké osobě a mám tu švagrovou.
Ahoj, nejsem si jistá, jaké informace přesně hledáš, ale ráda ti své poznatky svěřím. Ovšem opravdu nechci řešit citlivé osobní informace veřejně. Pokud napíšeš email kontakt, tak se ozvu ![]()
Taky by mě zajímal pohled dětí po x letech. Zatím asi střídavka nefunguje tak dlouho, že by pomalu odrůstaly do dospělosti děti, které tímto prošly. Já mám děti taky ve střídavé péči a mám strach, co to s nima v dospělosti udělá. Jestli si ponesou v sobě zmatek v tom, kde je doma. Takový ten pocit bezpečí a jistoty. Chápu, že je chce i bývalý manžel a nechce se jich vzdávat, stejně tak já, ale jestli je to pro dobro i těch kluků nedokážu posoudit a abych řekla pravdu, tak mě to děsí čím dál víc.
Pokud mi někdo napíšete na email, budu moc ráda - mail je karolifi@seznam.cz
dotýká se mne to profesně a mám možnost ovlivnit, jaká bude výsledná úprava péče o děti - máme na to téma i opakovaná školení, četla jsem kde co, ale… zkušenosti po letech střídavky či přímo zkušenosti dětí by byly neocenitelné, byť to není žádný reprezentativní vzorek..
zatím vím je o pár dětech, kdy se to ve většině případů obrátilo zpět k péči jen jednoho rodičů, děti se už často rozhodnou samy… v jednom případě hrálo velkou roli narození dítěte u otce a jeho partnerky, dítě se pak octlo na druhé koleji a ta nová partnerka ho vypoklonkovala zpět k mamince… slyšela jsem i o dětech, které jsou vykořeněné a nemají nikde doma, ale i o těch, které jsou ukotvené v široké nové rodině obou rodičů a zatím nic neskřípe… je to i určité vodítko v tom, do kdy má vůbec rozhodování o střídavce smysl a kdy už to přes názor dítěte neprosadíte…
taky můžu případně napsat víc o mailu ![]()
Můj osobní názor je teda ten, že v případě, kdy rodiče velmi dobře spolupracují a nic nehrotí, a dokáží se později dohodnout podle potřeb dětí, a navzájem zůstávají v jakž takž pozitivním kontaktu, tak myslím, že tam střídavka většině dětí (ale to je prudce individuální) neuškodí, tedy snad…
jenže bohužel byste nevěřili tomu, kolik dětí jde do střídavky i v případech, kdy se rodiče nedomluví, střídají školy, města… a tam si opravdu myslím, že pro ty děti to moc pozitivní být nemůže…
inko zakl.
Zajímalo by mne, jestli máte někdo už větší (třeba i dospělé) děti, které prošly střídavou výchovou, nebo jste třeba samy takovým dítětem…
Studie na to téma v podstatě nejsou (nebo mne na nějakou upozorněte, nevím o ní), a mne by z profesního hlediska moc zajímalo, jak to „dopadlo“, jak děti tuto péči nesly, jestli došlo ke změně a vrátily se k jednomu rodičů nebo ne…
Pomalu už dorůstají děti, které to zažily, třeba mi někdo zkušeností pomůžete. Děkuji.