Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě - rok a půl - nereaguje na zákazy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.2.16 08:43
Děti nechápou věty Nelez nahoru, ale chápou věty pojď dolů.
To NE pro ně podle mě nemá význam jako předpona.
Ale jinak u nás na „ne-ne-ne“ docela slyší, i když ne vždy toho nechá, většinou říkám ne-ne-ne a jdu mu v tom co nechci aby dělal zabránit.
I neslyšící dvojče na znak „ne“ docela reaguje.
A je výhoda, že řvát po něm nemá smysl. Zkuste to v klidu a trpělivě a furt dokola. Plácání asi nic nevyřeší, tomu se snažím vyhnout, i když někdy mi nervy ujedou, ale přes látkovou plínu jen
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elot
9.2.16 08:43
V roce a půl je to normální. Podle mně nemá smysl křičet ani plácat. Jenom důrazně říct ne a hlavně zabránit tomu co chceš aby nedělal. Ale potrvá to ještě dlouho než začne poslouchat 
- Citovat
- Upravit
9.2.16 08:43
Je ještě malý a některé děti jsou holt splachovací salámisti. Jednoho mám doma. Chce to být prostě důslední a rozlišovat, co je pravdu důležité a co ne. A pouze nezakazovat, ale I vysvětlovat, proč to nesmí (na stůl se neleze, protože by jsi mohl spadnout a udělat si bebí).
Co se řízené činnosti týče, tak je jest brzo „ji vyžadovat“, navíc tebou zvolená činnost pro něj třeba vůbec nemusí být zajímavá. Syn taky na cvičení dlouho zazdíval jakékoliv básničky či sezení v kroužku (tak tam hol pobíhal okolo, jen jsem dávala pozor, aby nikomu něškodil), pro něj byla naopak zajímavá ta akční cast, kde zae jiné děti nespolupracovali a nechtěli od maminky na klouzačku, nebo sbírat míčky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.16 08:48
@Bejbyy Určitě ho nechci plácat přes zadek víckrát. Jen jsem prostě chtěla zkusit, jestli to pak nepomůže jako výstraha, ale on je ještě malý, aby chápal tyhle posloupnosti. Nevadí mi, že musím vše stále opakovat, to je jasné, že je to dítě a neposlechne vždy, kor když zkouší, co si může dovolit, ale nechápu, proč za žádný zákaz nezareaguje. Stokrát rve žaluzie, zakřičím, vezmu ho k hračkám a za minutu už stojí na židli a rve je zase. Asi mi nezbyde, než opakovat a opakovat. Vysvětlovat, ukazovat, k čemu věci slouží a ne zakazovat, že to a to se s nimi nedělá. Jen mě zajímalo, jestli si někdo něčím podobným prošel.
- Citovat
- Upravit
9.2.16 08:49
Řekla bych naprosto běžné dětí v tomhle věku, máme 19 měsičního, poslouchá jenom to co chce, ale od starších vím, že se vyplatí byt důsledný ono se to pak jednou zlomí a začne poslouchat, u řízené činnosti vydrží pár sekund, možná tak prohližení knížek ho baví dýl, to je vše, venku, chodí jenom tam kam chce, rozhodně ne, tam kam chceme my, za ruku prozatím nechce, dokud nedostane trochu více rozumu, vypouštím venku jenom tam, kde je to možné, jinak je v kočáru 
Jinak pomáhá hodně chválit, když udělá něco dobře, a nebo upoutat jinou pozornost. Myslím, že jste neudělali nic špatně, je to normální vývoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 08:51
Normální dítě, co semoc nenchá rozházet mám jich taky pár doma. Já používám důrazné NE a fyzicky zabráním v dané činnosti. Mlácení ani řvaní fakt nezabere
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.16 08:51
@Svistice Na cvičení ho nenutím. Nechávám ho běhat, aby si prostě zvykal na děti a že mu někdo třeba vezme hračku, že se nic neděje. A máš pravdu, ta akční část ho baví a některé děti jen koukají 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.2.16 08:53
@R2 Díky moc za uklidnění. Někdy si na procházce přijdu, jako se štěnětem - často používám slovo fuj, když na něco sahá. když přiběhne, pochválím 
. Ani ten psík se nenaučil hned chodit u nohy
- Citovat
- Upravit
9.2.16 08:55
Si mě pobavila s psíkem, ale je to tak, prostě být důsledný a trpělivý, ono to přijde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 08:56
Mam podobného doma. On ví, ze dela co nema (používám slovo přestaň jen v teto souvislosti), ale dokud ho fyzicky neodvedu, tak vesele pokračuje v zakázané činnosti a ještě na mne významně cuci. Takze u nas funguje dite vzít a odnést či postouchnout jinam. To na chvilku pomůže a zabavi se jinde. Nicméně tenhle scénář probíha v různých intervalech cely den. Obcas ho i placnu pres plenku, ale to ma efekt tak na minutu (během které vstřebá sok, ze jsem si dovolila neco takového). Ma mne proste na háku. Asi musíme vydržet a doufat, ze dostanou brzo rozum
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.2.16 08:58
@R2 Ony jsou ale děti někdy chytřejší, než si myslíme. Možná i negativní pozornost je pro něj pozornost, proto pořád páchá výtržnosti, protože ví, že přijdu za ním. No budeme vysvětlovat a čekat.
- Citovat
- Upravit
9.2.16 09:09
V tomhle věku je to běžné. Je potřeba být důsledná. Až povyroste, bude to lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 09:22
Mám stejně starého, reaguje jak kdy.. když řeknu rázné ne, tak toho většinou nechá. Ale taky má ze mě dobrý den. V tomhle věku normální. Ale venku za ruku musí, pokud se vztekne, vezmu ho do rukou a má po chození respektuje pouze chlapa, mě ne jo a neplácám, je to zbytečné.. když si chce skřípnout prsty, ať to udělá.. koriguju tak jako lezení na postel, gauč a pod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.2.16 09:40
Doma mame to same, oni z toho vyrostou. Slysi jen co chce. Vsude leze, ve vsem se hrabe, venku neujde metr za ruku, zasadne jde jinym skerem jak ja,…
Cviceni s detmi a plavani ani nezkousime, ptz by to dopadlo jak pises.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj maminy. Mám chlapce rok a půl. Nikdy jsme ho nerozmazlovali, přesto vůbec nereaguje na zákazy. Honí třeba kocoura, leze na stůl, atd. Když na něj zařvu, jen se směje. Když plácnu přes ručičku, tak z toho má taky srandu. Když jsem ho plácla víc na holou prdku, chvíli řval jak tur a pak šel a zase dělat to, za co dostal. Zkoušela jsem vysvětlovat, mračit se, nevšímat si ho a říkat, že je zlobivej, nic nepomáhá. Venku nechce chodit za ruku, chodí na opačnou stranu než já. Šla jsem s ním na cvičení s dětmi, všechny děti s rodiči cvičí, on odmítá dělat cokoli řízeně, jen tam pobíhá a když chci, aby si třeba sedl na karimatku, vzteká se. Dřív dal na manžela, ten zařval a malej přestal dělat to, co nemá, ale už nereaguje ani na něj. Nevím, kde jsme udělala chybu, že je takový. Za věci, co dělá dobře, hodně chválím, takže rozdíl vidí. Když tedy dělá, co nechci, spíš ho upoutám nějakou hrou a on na to zapomene, ale to mi vadí, to k ničemu nevede, musí přece mít nějakou hranici, co nesmí. Taky se vaše děti někdy tak chovaly? Nebo když křiknete nebo plácnete, tak vědí, že nesmí?