Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi 48. Paměť už neslouží- většinou co si nenapíšu, to zapomenu. Však mi taky Anička říká zapomínač
. Kondice- už to není to, co kolem třicítky, ale kopec ještě vylezu- tak si říkám, že nejsem až tak starý.
![]()
@Anonymní píše:
Je mi přes 50,cítím se na 30 a je mi fajn. Děti dospělé, vnoučata rozmazluji, žádné starosti, pohodaŠedivé vlasy nejsou vidět, protože jsem blondýna. Vrásky nemám, protože mám stále mastnou pleť. Váhu si držím bez velkého úsilí a diet na 65kg. Oblékám se mladistvě, žádné zástěry a volná trika. Zdravotně jsem v pořádku.
Vlastně je to nejlepší období, jsem zajištěná, mám kde bydlet, děti už jsou pryč z hnízda, dělám si co chci a kdy chci
Super přístup. Mocně na tom taky pracuju, abych to takhle dala, tak doufám, že mi do toho „zezhora“ nehoděj vidle. ![]()
@mrav píše:
Je mi 48. Paměť už neslouží- většinou co si nenapíšu, to zapomenu. Však mi taky Anička říká zapomínač. Kondice- už to není to, co kolem třicítky, ale kopec ještě vylezu- tak si říkám, že nejsem až tak starý.
![]()
Dokud se sám oblíkneš a trefíš domů tak jsi v pohodě.
![]()
Je to jako jízda autem s kopce a řidič má k dispozici, pouze ruční brzdu. Nejhorší jsou ti co přihlíží, na ty a jejich přístup a jednání pouze zvýšená ostražitost. První signál, z okolí přichází později, člověk ho nechápe, a pak pochopí pravdou je, česká národní smečka je v tomto velmi vyjímečná.
Je mi 45 a musela jsem sakra hodne veci zmenit. Pokud spim mene nez 8 hodin, tak to hned citim.
Musela jsem prestat s kavou, cernym cajem, s alkoholem. Pak spatne spim, mam spatnou naladu a nevstrebavaji se mi diky kofeinu ziviny do tela. To si ted proste davam jen vyjimecne, takze na dovolene nebo, kdyz mam kolem sebe [prijemnou spolecnost a vim, ze me neceka nic duleziteho nasledujici den. Musela jsem zacit brat prirodni hormony z jetele a odstranit ze sveho zivota stres, co to jen jde a ze ho mam pozehnane.
Pamet no ta je silena a to delam posledni dva rocniky vysoke skoly, no musim to nejak proste doklepat. Ale jak jsem vycetla, je to normalka, zena v obdobi kolem menopauzy v ztraci 30% mozkove kapacity. No snazim se jist ryby, co to jde, abych mela vitamin D a omega 3 a tu skolu dodelala.
Kdybych nemela tolik povinosti, tak asi pohoda, takhle to neni sranda no, clovek uz je fyzicky uplne jinde nez treba ve triceti.
Ale tuk tuk, neberu krom prirodnich doplnku zadne leky a drzim si vahu na zdrave urovni.
Mě pomalu ale jistě táhne na 40 a cítím se nejlíp ve svém životě. To jsem tedy říkala i ve 30, ale teď je to ještě lepší. Jsem sama se sebou srovnaná, dělám co mě baví, užívám si co jsme vybudovali a příznaky stárnutí přijímám tak, jak přichází. Určitě nejsem nějaký hyperaktivní typ, mám ráda svůj klídek, priorita je pro mě rodina a práce, ostatní holt musí počkat. Je fakt, že doma mi hodně pomáhá muž, takže to není tak, že uhoněná letím domů a tam jedu druhou směnu, co je třeba uděláme spolu. Ale dítě už mám větší, mít ve 40 batole je pro mě pozdě, to bych asi na tu hubu padala. Hodně dělá to, že se můžu v klidu dostatečně vyspat, bez toho už bych to asi nedávala.
@Anonymní píše:
Je mi přes 50,cítím se na 30 a je mi fajn. Děti dospělé, vnoučata rozmazluji, žádné starosti, pohodaŠedivé vlasy nejsou vidět, protože jsem blondýna. Vrásky nemám, protože mám stále mastnou pleť. Váhu si držím bez velkého úsilí a diet na 65kg. Oblékám se mladistvě, žádné zástěry a volná trika. Zdravotně jsem v pořádku.
Vlastně je to nejlepší období, jsem zajištěná, mám kde bydlet, děti už jsou pryč z hnízda, dělám si co chci a kdy chci
To ráda čtu, trochu jsem se obávala toho, že s tou padesátkou se to láme, ale koukám že nemusí ![]()
Zakladatelko, mě je stejně jako tobě. Dětem je 10 a 14 let a je to pohoda. Život přijímám, jak přichází, šedivých vlasů mám hodně, ale kadeřnice to jistí. Energie mám pořád dostatek, i kdy poslední dobou se ráda válím jen tak na gauči. Domácnost mám pořešenou přes paní na úklid a celkově se snažím si spoustu věcí usnadnit. Nejsem superžena a nehodlám se ztrhat. Takže k večeři jsou za běžného režimu rohlíky, tousty nebo těstoviny, případné zbytky od oběda. A když se mi nechce vařit, tak jídlo objednáme.
@beruska9 píše:
38, 2 male deti a cerstve jsem se vratila do prace. Unavena jsem, to neprikladam az tak veku, ale tem detem, spankova deprivace pry muze cloveka ovlivnit I na 5 let po te, co samotny nedostatek spanku odezni…vzhledem k tomu, ze muj starsi se nekdy budi I v 5 letech, pocitam, ze to uz budu mit nafurtV te praci si prijdu takova „zrezivela“ trochu, ale pocitam, ze si to sedne. A doma uz jsem byla zpruzela, vracim se spis plna energie, nez kdyz jsem byla jen s detmi. Ale jako jo, je to zaprah, udelat veceri, chvili si pohrat, pak dat spat a dotahnout domacnost. Ted jsem pekla do pulnoci jakesi halloweenske susenky do skolky a na potvoru rano jedno dite vzhuru v 5:15
Ale me spis prijde, ze cim jsem starsi, tim min resim nejake blbosti, ktere mi kdysi ubiraly hodne energie, treba jak se obliknout a co si kdo o me mysli
Asi celkove - na tele ty roky pocituji, ale v hlave jsou spis na vyhodu
Hele s tím spánkem to asi tak bude
. Mě jednou kolegyně řekla, že má pocit, že už to nikdy po dětech nedospí. Docela mě to vyděsilo, a je fakt, že až posledních pár let se ráno cítím vyspalá a odpočatá, dřív i když jsem se vyspat mohla, tak to nebylo ono. A za mě ten spánek dělá strašně moc.
Mě je 39 a začíná mě zlobit zdraví - věčně zablokovaná záda, to jediné mě štve a vím, že to mám po mamce, takže s tím toho asi moc neudělám a zlepšovat se to nebude. Přijde mi, že mě to dohnalo dost brzy. Taky se mi nečekaně objevily migrény, na které jsem nikdy netrpěla, to také přičítám věku.
Po návratu z mateřské do práce jsem měla tak rok pocit, že jsem úplně vypatlaná, strašně jsem zapomínala, musela jsem si VŠECHNO psát, měla jsem horzně rozlítané myšlenky. To se celkem spravilo, ale pozoruji na sobě, že si rozhodně toho nepamatuju tolik, jako dřív
Vždycky jsem měla velkou potřebu spánku, to se nezměnilo. Celkově mě asi víc věcí stresuje, dřív jsem měla věci víc na salámu, že to nějak dopadne. Ted děti/škola/práce/covid/moji rodiče…Byla bych radši, kdyby mi bylo 29 ![]()
36 let, 3 děti, nejmladší je 3leta. Před měsícem jsem nastoupila do práce a po 8 letech doma mi to vyloženě svědčí. Energii mám, ale já celý život sportuji, cvičila jsem hned po šestinedělí u dětí. Váhu si držím, mám cca to samé co na maturitaku
Nevýhoda bude spíš větší popudlivost, snaž se nastvu a moc se s nikým neparu. Věk vnímám spíš pozitivně, dívám se na to, co jsem zvládla, kde jsem a těším se, že tu pořád jsem…
Mě je 41, 4 děti ve věku 4-10 let. Co se týče vzhledu, tak to ještě asi jakž takž jde. Postavu neřeším, odkojila jsem 4 děti, tak holt nemám prsa a břicho jako dvacítka. Občas se mi objevují šedivé vlasy, zvlášť v posledním roce, zatím protrhávám a pohrávám si s myšlenkou, že bych si je nebarvila. ALe jsem tmavovláska a nevím, jak to bude vypadat, takže to nechávám otevřené. Vrásky mám, ale hlavně kolem očí a pusy a to se mi líbí, k tomuto věku to patří, takže s tím nehodlám naprosto nic dělat. Jinak váhově jsem na tom stějně jako před dětma, takže štíhlá, občas potkávám lidi, kteří mi nechtějí věřit, že mám 4 děti ![]()
Vloni, v necelých 3 letech nejmladší jsem nastoupila do práce. Ne do té před mateřskou, ale do úplně nové a trochu náročnější (na myšlení), ale zas velký benefit je, že to mám 5 minut od domu, školu hned za prací a do školky si jen maličko zajdeme cestou ze školy. Nástup do práce byl plný obav, že to nemůžu zvládnout, že nejsem schopná dát dohromady větu delší než 3 slova. Cítila jsem, jak to mám v mozku zarezlé a drhne to. Paměť je naprostá katastrofa.
Samozřejmě jsme si to s mužem museli rozdělit. Takže já ráno vstávám před 5, nachytám snídaně, svačiny, oblečení a jdu na 6 do práce (někdy později, ale většinou si dělám strejčka, kdybych někdy potřebovala vypadnout dřív, nebo ráno odvést děti do institucí). Po 15 hodině odcházím, vyzvednu děti a buď rovnou letíme na kroužky nebo domů. Pak se snažím jít aspoň na hodinu s dětma ven. K večeři rychlovky typu čočková, dýňová polěvka nebo těstoviny se špenátem (bez masa je to za 20 minut hotové). Úklid tak nějak všeobecně moc neřeším. Horší jsou úkoly do školy. Ale tak nějak se to dá, někdy líp, někdy hůř.
Do toho jsem ovšem vloni řešila velmi nepříjemnou událost, která zasáhla jak moje zdraví, tak moji psychiku a táhla se od srpna až do března. Takže ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že se můžu zase konečně nadechnout, přišlo uzavření škol. To už jsem jen tak tupě přežívala a můj mozek asi jako obranu před zblázněním se najel na to, že řešil jen to, co je teď, v tuto chvíli. Vůbec mi nešlo se zamyslet nad tím co bude druhý den natož za týden.
A co se týče únavy, taky ji pociťuju, ale musím říct, že dokuď jsem chodila do kanceláře (jsem na HO), tak mě to nabíjelo. Přijít mezi lidi a řešit něco jiného, než jen děti a domácnost je velmi osvěžující. Jen tedy někdy hůř spím, mozek má pořád spoustu materiálu k přemýšlení a tak se obvykle nad ránem budím a už nezaberu. Tím pádem jsem strašně unavená. Asi bych měla zkusit vysadit to kafe, jak tu někdo psal, piju tedy naposledy po obědě, ale dělám si dost silné.
Teda holky, vy jste všechny svěží jako jarní vanek a já jsem v tom případě úplný traged
je mi 32, sedivim už od 25, takže bez barvy ani ranu.
Mám 2,5 leteho kluka, jsem těhotná v 9. měsíci, ale energii nemám vůbec žádnou. Jsem úplně vyrizena. Ale i před tehotenstvim to nebyla žádná sláva, jsem proste leniva zdechlina. Miluju vaření, takže jsem i tak trosku machnicka. Ale jsem šťastná jako blecha
proste to všechno beru jak to je a to ze si občas rada lehnu, no joooo, to už mám od mladi ![]()
Je mi stejně jako tobě, zakladatelko, a mám dvě školkove děti. Cítím se často unavená. Spánek je prostě priorita. Cítím, že optimálně těch 8 hodin, ale to málokdy dám. Takže se snažím o 7. Dřív jsem běžně fungovala na 6 hodinách. Upravila jsem stravu, protože už nehubnu tak snadno a po 40 mám tendenci přibírat. Je zajímavé, že do 40 jsem to měla stejně jako ostatní příspěvatelky, které tvrdí, že jsou v pohodě. Tato diskuze ale není úplně pro ně, protože 40 je opravdu zlom. Není to jen číslo. Tak nějak jsme se na tom s holkama kolem shodly.
@Verurizeckova : hele, pred par lety bych taky psala jinak, pulku druheho tehotenstvi v jsem v zasade prolezela/prosedele na sedacce, nebylo mi vyslovene spatne, ale ta unava byla neskutecna. Myslela jsem, ze se v zivote neseberu. Ale sebrala jsem se
I kdyz priznavam, ze prvni 2 tydny v praci a poslednich par dni jsem si sla lehnout s detma v 8 ![]()