Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přestala bych chodit na terapii a začala chodit na psychiatrii, chováš se jako magor.
Zatínám zuby
v případě opakujících se situací mi pomáhá se na to povznést - třeba s tou kolegyní - máš nějaký procento z prodeje?… pokud ne, tak si na tom najdi nějakou výhodu… třeba že máš čas na něco jinýho. Pokud by šlo o procenta, tak si natrénuj nějakou větu - Třeba díky za pomoc, zvládnu to tady s pánem (paní) sama.
@terien píše:
Přestala bych chodit na terapii a začala chodit na psychiatrii, chováš se jako magor.
Nebo místo chození k psychiatrovi, nahromaděnou energii vybij na příteli.
Prijde mi, ze by ses mela naucit o vecech MLUVIT. Proste to RICT, namisto hned kriku nebo mlaceni. Myslim, ze jak to zatim neumis, ty veci si primerene vyresit, se o to ani nepokusis a spadnes do takovy bezmoci a vlastne to neresis. Tim kricenim a mlacenim do neceho vybijis jenom agresivitu, coz je na jednu stranu fajn (jasne, kdyz to ma nejaky meze..),ale vlastne tim nic neresis. Treba s tou kolegyni bys ji mohla taky odstrcit, stoupnout si pred ni a rict ji neco jako Diky, ja to s panem vyresim, uz to mame rozjednany. Ale ty nic nereknes, stahnes se, a pak mas vztek. Coz je uplne pochopitelny. Ono casto staci, kdyz se trochu ohradis a okoli z tebe vyciti nejaky odhodlani delat veci nejakym zpusobem..nenechat se hned odradit. Az kdyby to nepomohlo, promluvila byvh s kolegyni, ze ti to vadi. A pak taky mi prijde, ze jak jsi porad takova uzavrena v ty obrane, tak pak treba vidis nebezpeci i tam, kde neni. Treba s tim duchodcem bych primarne predpokladala ze to neudrlal umyslne. Myslels bych si, ze je to umysl, az kdyz bych mela pro to duvod myslet si to. Jestli chidis k psychologovi a nepomaha ti to, tak zkus s nim primo mluvit o tomhle tematu. Anebo zmen psychologa, treba si nesedite. Ale doporucuju vydrzet/nekoho vyhledat, protoze s tvym problemem se da delat hodne
Az se budes vic a primereneji prosazovat, tak nebudes mit pocit, ze vsichni ti chteji uskodit, zbavis se ty obrany a budes mit prostor na to, lip lidem porozumet a mit lepsi vztahy. Z tvyho prispevku cisi poradna nadtvanost na lidi, vidis je strasne negativne.
Muzes zkusit taky knizku o asertivite, treba Prasko, Praskova: Socialni fobie, tam je toho myslim hodne o komunikaci.
Já asi vůbec neporadím… jen mám touhu napsat, že jsem docela v šoku ![]()
Já jsem od přírody flegmatik, člověk milující lidi, věčně se usmívající… úsměv je vážně neuvěřitelné anticholerikum ![]()
Mně dědek podrazit nohu berlí tak se na něj usměju a pronesu něco ve smyslu „Ježíííš, trochu víc a potřebovala bych tu berli taky
“
Nabubřelým prodavačkám vždycky popřeju krásný den, pokecám o počasí, že tam chudáci musejí sedět a usmívat se a usmívat se… divila by ses - fakt maximálně jeden člověk z dvaceti ti úsměv neoplatí. Úsměv léčí a šíří dobrou náladu…
Ten dědek ty berle nemá na parádu, ale na udržení rovnováhy. Takže když se ti jeho berle vleze do tvé trasy, tak měj trochu pochopení a neřvi jako blázen. Nebo on jde, točí berlema a seká to hlava nehlava? Nevíš, co se ti může stát a sama budeš mít berle, pak to možná pochopíš. A dokonce o něm píšeš dvakrát. Máš z nich fobii? Neboj, jestli se toho věku dožiješ, tak budeš taky důchodce.
Mě na vztek funguje nakupování
to mě vždycky sto pro sklidní ![]()
@Božislava píše:
Mimo téma: Je 16 čistého pro prodavačku adekvátní?
Kamarádka lidl osmičky+přesčasy denně cca 2-4 hodiny a teď brala 30 tisíc, odpracovala kolem 240 hodin ![]()
Jedna věc je nezvládat vztek, druhá věc je charakter a slušné chování. Ty máš problém s obojím ![]()
Ahoj, tak tady bych videla problem v tobe
ale vis co, takovych je… Hlavni je, ze mas zajem to zmenit a uvedomujes si to. Zacni behat, nebo nejaky sport - uklidni te to, nebo aspon pomuze zbavit stresu. Taky nejak pochybuji, ze ti ten dedous podrazil nohu schvalne. Na kolegyni bych taky nacvicila vetu „zvladneme to tady sami“ - hezky s usmevem, ale bez kompromisu. Ja se taky rozciluji - casto za volatem - zatroubim si kdyz ne nekdo treba ohrozi predjizdenim na plny, nebo nedani prednosti apod. Ale tak zase treba ze bych se za nej lepila jako psychous, blikala tak to ne. Zase by to vyvolavalo stres a nebezpeci. Za tim volantem to je dneska o hubu - samej cvok co musi nahnat 3minuty, nebo nepredvida. A lidi je hodne - jsou vsude, vsichni spechaj a ono by to chtelo ubrat, byt vic tolerantni k beznym vecem a bylo by lepe. Me pomahaj ubrat deti - jsem s nima opatrnejsi a vic sleduji okoli (spis abysme nekoho na chodniku nesmetli). Taky chodim na jogu a pomaha mi meditace. Drzim palce at je lip a jsi spokojenejsi ![]()
Na uvod - nejsem psycholog… Ale pripada mi, ze ta agrese a alergie na okoli nesouviseji s lidmi okolo, ale s nejakou vnitrni frustraci. Zkusila bych se zamyslet, co mi na mem zivote vadi. Me treba dlouhodobe trapila jedna vec a zjistila jsem, ze mi hodne lidi leze desne na nervy. Od te doby, co se muj problem vyresil, jsem mnohem vic v pohode a lidem okolo venuju mene pozornosti, jsem schovivavejsi a tolerantnejsi. Anna