Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaké jste měli dětství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.8.21 21:34
@Bobby píše:
Vybavují se mi jen ty špatné věci…ty hezké mám v mlze a splývají..
Tenhle typ paměti mám bohužel někdy taky.
Třeba z mateřské si pamatuju jen ty zlé věci a stres a mrzí mě to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.21 21:40
Moje dětství? Bohužel synonymum pro strach a nejistotu… a neustálý nervy z dluhů moji matky, brutálních hádek s otčímem a jeho obtěžování.
- Citovat
- Upravit
12.8.21 21:40
Hezké vzpomínky mám na dětství s partou kamarádů, zážitky venku atd.
Hezkou vzpomínku na dětství s rodinou nemám žádnou. Tedy si žádnou neumím vybavit, když už si vzpomenu na nějakou chvíli, která byla hezká, hned se mi spojí s tím co se stalo potom, nebo předtím. Takže je možná i trochu chyba ve mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.21 21:52
Ze je detstvi nejkrasnejsi obdobi v zivote je velky mytus, a tady se to taky ukazuje.
Ja mela detstvi dejme tomu bezproblemove, ale tolik strachů, tolik nejistoty, zadne zkusenosti. Dite zije jen pritomnosti a nektere z sirsi perspektivy blbosti v hlave vybuji do hroznych rozmeru.
Ale strasne rada vzpominam na prazdniny u prarodicu, vzdycky klubko deti, delali jsme porad to same, ale s velkou vasni 
nejvetsi dobrodruzstvi bylo vylezt nekam, kam se nesmi a hruza, ze nebudu umet slezt a praskne to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.21 21:53
Já měla krásné dětství.
Mám (hodně) starého taťku, který šel do důchodu zhruba když já nastupovala do školy, a tak měl spoustu času se mi odpoledne věnovat a to ve věku, kdy mě to ještě bavilo a stála jsem o to - jezdili jsme spolu vlakem na výlety, na houby, na ořechy, vídali se a hráli si s dětmi mých starších sester. O víkendech na chatě opět s mými vrstevníky - neteřemi a synovci, hraní si s kočkama, chození do lesa na dřevo, stavění bunkrů, sbírání borůvek, lítání venku. Letní tábory, na které jsem se těšila vždycky už minimálně od Vánoc. Párkrát moře, opět s rodinami mých sester, takže v partě dětí, to na tom bylo nejlepší. Hraní si na indiány, na vojáky, na restauraci, pouštění vlaštovek, hraní dračáku, Carcassonne, Dostihů, večer karty i s rodiči.
Na to vzpomínám nejvíc. Školu jsem proplula snadno, lehce jsem měla dobré známky, aniž bych se musela nějak učit, takže to samozřejmě k nějaké velké popularitě ve třídě nevedlo, pár spolužaček, se kterými jsem se bavila, jsem měla, ale takové, které bych nazvala přáteli, jsem potkala až na VŠ. Takže ty nejvíce pozitivní vzpomínky mám spojené buď s rodinou, nebo s letními tábory.
- Citovat
- Upravit
12.8.21 21:58
@FlorenceF Jenkins píše:
Ze je detstvi nejkrasnejsi obdobi v zivote je velky mytus, a tady se to taky ukazuje.Ja mela detstvi dejme tomu bezproblemove, ale tolik strachů, tolik nejistoty, zadne zkusenosti. Dite zije jen pritomnosti a nektere z sirsi perspektivy blbosti v hlave vybuji do hroznych rozmeru.
Ale strasne rada vzpominam na prazdniny u prarodicu, vzdycky klubko deti, delali jsme porad to same, ale s velkou vasni
Přesně! Tohle je hezky vysvětleno. I když má člověk bezproblémové dětství, dítě často mučí úzkosti, nejistota… Já si třeba pamatuju, že jsem nesnášela spaní na vesnici, kde byla úplná tma. Měla jsem hrůzu z toho v ncoi se probudit v úplné tmě. Ale prostě jednou za čas se jelo k někomu na návštěvu, na chalupu atd. Nikdo ten můj strach nebral vážně. To ani nejde.
Nebo když odešli rodiče do divadla, strašně jsem se bála, že se jim něco stane a my budeme sirotci. Nemohla jsem spát a nespala jsem klidně do půlnoci, než se vrátili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.21 22:09
@Bábrdl píše:
Přesně! Tohle je hezky vysvětleno. I když má člověk bezproblémové dětství, dítě často mučí úzkosti, nejistota… Já si třeba pamatuju, že jsem nesnášela spaní na vesnici, kde byla úplná tma. Měla jsem hrůzu z toho v ncoi se probudit v úplné tmě. Ale prostě jednou za čas se jelo k někomu na návštěvu, na chalupu atd. Nikdo ten můj strach nebral vážně. To ani nejde.Nebo když odešli rodiče do divadla, strašně jsem se bála, že se jim něco stane a my budeme sirotci. Nemohla jsem spát a nespala jsem klidně do půlnoci, než se vrátili.
Jj, nasi zase staveli barak a obcas se zdrzeli. Ja sama v prazdnem byte, hrůza hrůz. Taky to obdobi, kdy si dite uvedomi, ze existuje smrt 
Muj synek mel kolem peti let nocni mury, ze pada do metra. Protoze si pamatuju svoje nocni mury, tak jsem to s nim rozebirala. Ale diteti fakt nestaci rict ‚uklidni se, to byl jen sen‘
Nebo ta silena nespravedlnost, kdyz ja musela rodice o neco prosit a mne se davaly prikazy (delej, prines to). A kdyz jsem rekla ‚kouzelny sluvko‘, tak hned ‚nebud drza‘…mi rodice nebyli psychouši, fakt ne, ale tyhle veci proste dite uplne normalne resi. Taky jsem se zastydela, kdyz mi synek vmetl, ze jsem neco slibila a nedodrzela. On s tim pocital, a to, ze je malej, neznamena, ze ja si muzu delat, co chci. Pro nej je to v tu chvili zborceni iluzi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.21 22:16
Já tak půl napůl, neměla jsem moc dobré vztahy se spolužáky a dětmi na kroužcích, rodičům se nešlo moc svěřit, táta byl hodně takový přísný a moje pocity ho moc nezajímaly. Mamka byla sice hodná, ale taky jí bylo tak nějak všechno jedno, hlavně aby měla klid. Rodiče se často hádali, byla u nás špatná atmosféra, a hodně často jsem se cítila nejistá a nervózní. Na druhou stranu mě často někam brali, na výlety a tak, to se mi líbilo, že se mi oba opravdu věnovali. Kamarádů jsem měla pár, ale zato dobrých, s většinou se bavím doteď. Takže s nimi jsem zažívala pěkné chvíle. Ale určitě jsem ráda, že už jsem dospělá, ty hezké věci bych si chtěla prožít znovu, ale to by zas nešlo bez těch ošklivých… Takže bylo to divoké, stálo to za to, ale stačilo jednou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.21 22:40
@FlorenceF Jenkins píše:Ja mela detstvi dejme tomu bezproblemove, ale tolik strachů, tolik nejistoty, zadne zkusenosti. Dite zije jen pritomnosti a nektere z sirsi perspektivy blbosti v hlave vybuji do hroznych rozmeru.
Když mi bylo dvanáct, třináct tak jsem měl hroznej strach, že se v noci udusíme svítiplynem. Nevím kde se to vzalo, ale často jsem obcházel byt a kontroloval uzávěry - a to jsme měli jen sporák v kuchyni a karmu v koupelně.
Máš pravdu, posuzovat dětský starosti dospělýma očima nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.21 22:49
Jako objektivně hezký, naši nás nebili, brali nás na výlety, v době kdy jsme měli málo peněz tak dbali na to abychom to my děti nepocítily (pocítily sakra hodně, ale hlad jsme neměly a jinak to v tu chvíli asi nešlo). Mě ale moc nebavilo být dítě… Nikdo mě nebral moc vážně, neptal se na názor, nemohla jsem samostatně rozhodovat, výchova našich byla hodně přísná. Taky jsem introvertní mimoň, což když se spojí s oblečením ze sekáče a spolužákama od hlavy k patě ve značkových hadrech, je to ideální recept na šikanu, takže základkou jsem se spíš protrpěla než co jinýho. Některý vzpomínky jsou krásný, ale jsem ráda že jsem dospělá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
13.8.21 02:11
Na dětství vzpomínám ráda, měla jsem ho hezké a snažím se něco takového dopřát svému dítěti.
Rodiče i další příbuzní nás měli rádi, dost se nám věnovali. Jezdili nejsme na hodně výletů, dovolených, táborů. Rodiče nás brali poměrně brzy jako parťáky, takže ty výlety nebyly stylem: zítra jedeme do lese. Ale mám byste zítra chtěly, jsou tady tyhle možnosti.
Samozřejmě se najdou i nějaké stinné stránky. Ale to asi v každé etapě života a nemá smysl si je připomínat.
- Citovat
- Upravit
13.8.21 07:04
Objektivne nebylo spatne, rodice hodni, doba sice nic moc, ale nikdo me nemlatil, bydleli jsme ve velkem dome se zahradou a nikdy nemeli hlad. Subjektivne to bylo obdobi samych nejistot, pochybnosti a uzkosti. Samozrejme ne porad, ale jake blbosti me tenkrat dokazaly rozhodit, to bylo fakt na palici. Fajn byly prazdniny s dedou na chate, u sestrenice, u babicky. A nejlepsi obdobi bylo na VS, daleko od domova, dospela, samostatna. Coz uz neni detstvi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 07:31
Nevzpomínám na dětství jako na nejkrásnější období v životě, nicméně zlé to taky nebylo. Když pominu, že se mamka v určité životní fázi dost plácala v alkoholovém oparu (pamatuju si, jak jsem ji v pěti letech našla flašky ve skříni, když jsem hrabala v jejich šatech a pamatuju si hádky mezi ní a taťkou, padla i nějaká facka). Nějak to pak dostala pod kontrolu. Taťka byl přes blbinky, nikdy nic neřešil jako mamka. Jako dítěti mi to přišlo strašně sympatické a fajn, taťka byl prostě super řízek. Teď dospělýma očima vidím, že se choval jako nezodpovědné přerostlé děcko 
. Postupem let nasekal dluhy a doteď se v tom naši plácají. Určitě jsme nejezdili nikam na výlety, peněz jsme taky moc neměli, ale naši dělali co se dalo. Dovolená autobusem pod stan v Chorvatsku měla být zřejmě za odměnu, ale byla spíše za trest 
Mám krásné vzpomínky na ZŠ, přijde mi, že tam jsme byli ještě děti, ještě nebyl tak rozvinutý konzum, takže jsme všichni lítali ve stejných hadrech, měli stejné hračky. Na střední už to tak fajn nebylo, holčičí kolektiv, soupeření do má lepší hadry a kdo má víc stínů z Avonu .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 12:16
Já si z dětství pamatuji krásné chvíle u babičky a dědečka. Rodiče v té době budovali kariéru, a tak se pro mě a mou sestru stali prarodiče středobodem vesmíru.
Rodiče byli hodní, ale nikdy si pro mě nenašli chvilku, abych se jim mohla s něčím svěřit.
Lásku jsem jako malá cítila jen od prarodičů.
Na základce mě spolužáci nutili, abych jim psala úkoly z matiky a smáli se mi, že jsem šprtka a mám kudrnaté vlasy.
Babička si všimla, že chodím domů smutná a dědeček utíkal do školy a vynadal i ředitelce. Od té doby jsem měla ve třídě klid.
Na gymplu už to bylo mnohem lepší, ale na VŠ jsem se cítila asi nejlépe.
Na dětství vzpomínám z 97% jen v dobrém.
Doufám, že pro svou dcerku budu stejnou oporou, jakou mi byli babička s dědečkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
