Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dětství? Strašný! Každý den matka nalita. Žádné peníze. Sprcha jednou týdně a něco jako plná lednice neexistovalo.
@Beruška včelička píše:
Dětství? Strašný! Každý den matka nalita. Žádné peníze. Sprcha jednou týdně a něco jako plná lednice neexistovalo.
Meli jsme to podobne az na ten chlast..navenek sporadana rodina a za dverma teror..
Ale byly i svetle chvilky, za ktere jsem vdecna, ze byly. Jinak bych tu uz asi nebyla ja
![]()
Dětství bylo to nejkrásnější období v životě
tak nějak nás měli „všichni“ rádi, neměli jsme z ničeho těžkou hlavu… Nejradši vzpomínám na bábí, dědu a prázdniny u nich s milionem dětí, které trávili na vsi taky prázdniny… Pořád jsme byli venku a něco hráli - zlatá 90-tá ![]()
Nic moc, nějak si nedokážu vzpomenout na žádné hezké zážitky s rodiči, matně si vybavuju par hezkých chvil s babičkou. Otec alkoholik, máma zas úzkostný strach, takže nás nenechala ani chodit samotné ven, nebo si s náma sama nikam netroufala chodit (krom nákupu a takových beznych, pro děti nudných věcí).
Do cca 10 let vcelku dobrý, pak to slo z kopce.
Rodice přechod je kapitalismu totálně nezvládli, což se prostě promitlo i v té rodinné rovině.
To spatne nezapominam ale neresim. Co se stalo se stalo. Cas se nevrati. Vzpominam na ty hezke chvile. Prazdniny u babicky a dedy, tabory, to bylo super.
Ty jo, diskuse na odlehčení, a téměř všichni traumata z dětství.
Já měla krásné. Táta mě bral na výlety, máma pekla výborné koláče, bylo to super, ráda na to vzpomínám. Někdy si přeji vrátit čas…
Dá se říct, že hezké, mám úžasnou maminku, nic moc otce, ale zase nás dobře finančně zajistil. Hodně jsme si vyhrály se sestrou a sestřenicemi, jezdily na chatu, na dovolené, na výlety. Příbuzné na západě, takže i za sociku, krásné oblečení, hračky které málokdo měl atd. Můj problém byl, že jsem částečně introvert a nejsem stání typ, takže socialistický školní systém mi absolutně nevyhovoval. Na základce jsem měla vždy jen 1-2kamaradky, jinak jsem moc nezapadala, většina dětí mi pripadala hloupá a rozjívena, neumela jsem se prosadit. Na SŠ, už to bylo lepší, hned po revoluci, uvolněná doba, puberta mě trochu změnila, to byly super časy, ráda vzpomínám na diskotetekove mladí ![]()
Pamet je osemetna a clovek si pamatuje hlavne ty hezke veci: tabory, caste vylety s tatou, krouzky, kamarady, koupaliste, zoo, detske dny, dobrodruzne hry, pobyty u babicky a co me naucila, cviceni na zahrade, dovolene. Vlastne jsem mela hezke detstvi (ikdyz treba zakladni skola byla objektivne hrozna) a kazila jsem si to hlavne sama svym negativnim pohledem na svet. Proste jsem si to neumela uzit, tak jak bych mohla.
Já měla dětství hezké. Rodiče se nám věnovali, jezdili jsme na výlety, dovolený. Mám jen hezké vzpomínky.
Nevlastní otec alkoholik. Noci probdělé na lavičce venku. Ale jinak to ušlo
Já si rozhodně nemůžu stěžovat. Rodiče byli hodní, mají se rádi, pečovali o nás fakt dobře, podporovali nás. Když pominu jejich největší chybu, nucení mě a o rok starší sestry k bydlení v jednom pokoji, byli to velmi dobří rodiče.
Ale vrátit se do té doby bych nechtěla. Nulové soukromí, člověk o sobě nerozhoduje, pořád je omezovaný (ne rodiči, ale vyplývá to z věku). Nejspokojenější jsem začala být na vejšce ![]()
Vybavují se mi jen ty špatné věci…ty hezké mám v mlze a splývají..
Dobrý večer, dáme nějaké téma na odlehčení. Jaké jste měli dětství? Nejlepší zážitky? Největší dobrodrůžo nebo co průsery?
