Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jaký máte názor na nevýchovu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.11.14 21:29
@Kobea na moji tříleťačku zase úplně zázračně funguje „jestli chceš pomoct, tak pojď teď“ 
Jinak (kromě počítání do tří), víceméně nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.14 13:36
@Kobea Tu knížku „Jak mluvit, aby děti nás děti poslouchaly“ jsem si koupila taky, jsem asi ve třetině a cítím, že jí budu muset projít několikrát. Když srovnáš tuhle knížku a ten kurz, je mezi tím velký rozdíl? Právě jsem se doslechla, že ten kurz je dělaný podle tý knížky… tahle knížka má něco do sebe, snažíme se s manželem něco aplikovat, to naslouchání - nechat vypovídat - docela funguje, ale třeba ta třetí kapitola „netrestat“ - to mi nějak nejde, to prostě nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.14 13:11
@Kozdan píše:
Uz jste videli videa nevychovy? Jaky mate nazor? Zaplatil jste nekdo jiz za ten jejich placeny program? Stoji za to? Jsem trochu skepticka, tak by me zajimala zkusenost.
Ahoj,
prošla jsem jejich kurzem a mohu vřele každému doporučit. Systém, který mají vymyšlený mi přijde srozumitelný a hlavně funkční. Měli jsme problém, že nás syn plácal, když se mu něco nelíbilo a díky Nevýchově máme problém vyřešený a hlavně principy Nevýchovy uplatníš nejen doma u svých dětí, ale i s manželem je komunikace na bázi partnerského přístupu mnohem snazší, bez zbytečného „tření“ 
Navíc je součástí kurzu uzavřená facebooková skupina, kde se nesetkáš s nepochopením a hodnocením, ale naopak s podporou, pochopením a vzájemnými radami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 01:09
@trpělivost Ahoj, mohla bych se zeptat, co se konkrétně v takových případech, kdy dítě ubližuje ostatním, doporučuje? Máme s tím také doma problém, dvouletá dcera občas bezdůvodně útočí na ostatní děti (chytne za vlasy, kousne, štípne). Zkoušela jsem vysvětlovat, vyndadat, izolovat,… Ale nic nezabírá. Děkuju za informaci, kdyby si mi mohla dát nějaký tip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 09:46
@Lassi Ahoj, důležité je si uvědomit, že k tomu dítě má vždycky nějaký důvod, ikdyž my ho zrovna nevidíme. Rozhodně je dobré uznat pocity dítěte - např. mu nějaké jiné dítě vezme hračku - něco ve smyslu - Ty sis tu hračku chtěla nechat viď? Tobě se nelíbí, že ti vzal hračku? Chtěla by sis s ní dál hrát? Pokud v takovém případě dítě odpoví, že ano - podpořila bych ho v tom, že si tu hračku může vzít zpátky, že je v pořádku, že svou hračku nechce půjčit (můžeš si pod tím představit, že po tobě chce někdo, koho třeba ani moc neznáš, půjčit tvé nejlepší boty…), také je dobré říct své pocity, jak to na mě působí, co to se mnou dělá, např. když jak píšeš kousne, štípne - rozhodně bych ji nenechala to dělat, prostě bych ji odnesla kousek dál (abych zastavila ubližování druhému dítěti) a tam bych zkrátka bez nějakých mých zaujatých emocí popsala, co si myslím, že se dělo, uznala bych její pocity (že se jí třeba něco nelíbilo, že něco hrozně moc chtěla, nebo naopak, že něco nechtěla…) a taky bych jí řekla, že se mi nelíbí, když kouše to dítě, a že si myslím, že tomu dítěti se to taky nelíbí (bez výčitek, prostě věcně, jak to je). Potom bych jí vyzvala, jestli bysme to mohly spolu vymyslet nějak jinak. Jestli by třeba mohla, když bude v takové podobné situaci to třeba nejdříve říct, že se jí něco nelíbí. A kdyby jí to nešlo, že jí s tím ráda pomůžu - že může třeba dát nějaký signál mě, abych věděla, že to pro ni není v pořádku a že si s tím neví rady. A spolu bysme vymyslely nějaký ten signál. Ono je to o tom se umět vcítit do dítěte a to je to, co se rozhodně naučíš v kurzu Potom najdeš spoustu možných způsobů, jak byste mohly takové situace řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 14:11
@trpělivost Děkuju. On je právě u nás problém v tom, že to udělá úplně bezdůvodně. Blbne s ostatními dětmi a najednou se na nějaké vrhne. Ani to není ve vzteku, ví, že se to nesmí a možná tím jen provokuje a baví se tím. Chápala bych, kdyby si s tím chtěla vynutit pozornost, ale většinou to není ve chvíli, kdy by se zrovna nudila. V tom je právě ten problém, že neznám důvod 
. Zatím ani moc nemluví, takže se těžko domlouvá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 14:25
@Fjodorka píše:
@mroe Ja tedy take nejsem zastancem knih o peci a vychove deti, ale nemuzu s tebou souhlasit, ze je to zbytecnost, ono se kolikrat staci jen koukat kolem sebe a vidis, ze vetsine matek by nejaka literatura o vychove prospela jako sul, denne vidim tolik nevychovancu, ze mi je jasne, ze cit pro vychovu zdaleka neni samozrejmost.A neni pravda, ze jen dnes maji lide s vychovou problemy, ty byly vzdycky, jen dnes lide maji vetsi moznost to resit a diky internetu o tech cizich lidech z druheho konce republiky vis hned a ne az z vecernich zprav, kdy se dozvis, ze rodice byli okradeni / zbiti / zabiti vlastnim potomkem, takze porad jen extremy.
Je otázka, jestli by nějaká knížka těm maminkám nevychovanců, o kterých mluvíš, pomohla. Ona je totiž k výchově potřeba sebereflexe, vnímání potřeb dítěte, vnímání jeho zpětné vazby a eventuální přiznání si problému, když nějaký nastane. Pokud je toho člověk schopný a používá tu intuici a zdravý rozum, tak si myslím, že je schopen většinu problémů vyřešit sám. Problém je v tom, že ty matky nevychovanců toto postrádají, ten cit pro výchovu se z knížek nevyčte.
Jinak ale v podstatě souhlasím s tím, co jsi napsala, taky nejsem zastánce výchovy podle příruček, ale knížky můžou uvědomělému rodiči pomoct při řešení problémů, dodat inspiraci a třeba i jistotu v tom, že se rozhodli jít správným směrem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 14:36
@Lassi Ahoj, já si však stále myslím, že najaký důvod má. Může to být třeba jen to, že se jí to líbí. I v takové situace se dá s dítětem dohodnout a najít řešení. Jestli tě zajímá, jak se to dá dělat jinak, mrkni na bezplatný rychlokurz od Nevýchovy http://www.nevychova.cz/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 14:51
@Genovesa píše:
Hele já nechtěla kázat, že nemáš co mluvit, bo máš malé dítě. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i když máš docela dobrý vzor v rodině (což já mám), v jednání s batoletem je ti k prdu. Z vlastního batolecího věku si jaksi člověk nic nepamatuje, takže nemá co okopírovat. A batolata jsou zvláštní druh, fakt. Impulzivní, agresivní, vzteklá. Vztekají se furt, když slyší ne, chytaj přímo anafylaktický šok. A nejhorší je, když člověk ví, po kom tu impulzivnost a vzteklost má, že
. A vysvětluj někomu něco, když má amok, že.
Hele a jak třeba řešíš amok u batolete konkrétně ty (to není rýpavá otázka, opravdu mě to zajímá)? Já mám ještěkojence, ale vztekací období už pomalu začíná a do budoucna tuším, že to bude výživné (taky má být po kom 
). Zatím to řeším tak, že ho zkusím obejmout, pochovat, pokud se nechá a mluvím na něj konejšivým hlasem. Někdy se ale nenechá, stupńuje se agresivita (třeba mě začne plácat atd.), tak ho jen posadím na zem, nechám ho vztekat, občas na něj klidně promluvím a pohladím, jinak ho nechám být. Ale je to zatím mimino, takže tomu odpovídá i nízká míra toho vzteku, přejde ho to brzo a nikoho v tom svém amoku nepokope, nehází po něm hračky, neválí se po zemi a nemlátí hlavou o zeď. Co se tobě osvědčilo na většího vzteklouna?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 15:06
@Kobea píše:
Já jsem se včera přihlásila a poslala platbu. Jsem sama s dvojčaty ve třetí třídě. Líbí se mi výchova bez trestů. Pořád dětem něco zakazuju, pak to zas zruším, kolikrát zakážu něco, co mne pak mrzí a co jsem vlastně vůbec nechtěla zakázat….Moje „výchovné metody“ jsou značně neúčinné. Nevím, kde přátelé z NDR udělali chybu
V kurz dávám velkou naději, že i u nás se situace zklidní. Když se to podařilo tolika rodinám, tak proč by se to nemohlo podařit i u nás. Však nechci moc, jen klid a pohodu doma.
Jestli ti k tomu můžu něco napsat (a nemyslím to jako kritiku, nikdo není dokonalý, jen chci sdílet svou zkušenost), tak pokud už něco zakážeš, stůj si za tím, i když je ti to třeba líto. Když na sobě budeš pracovat, tak si budeš časem schopná promyslet, jaký zákaz má smysl a jaký ne. Mě nejvíc na výchově mé mámy, jakkoliv ji mám ráda a myslím, že byla dobrou mámou, vadilo právě to, že ona často něco zakázala (věty pronesené ve vzteku „už nikdy nedostaneš…“, „už nikdy ti nedovolím…“) a pak to zase povolila. Já jsem to časem prokoukla a jednak jsem toho začala zneužívat (věděla jsem, že zákaz nedodrží, tak jsem si z něho nic nedělala) a jednak tím u mě hodně klesla její autorita. Toto je podle mě nejlepší způsob, jak vychovat spratka. Ze mě naštěstí spratek není (aspoň doufám 
), mám nějakou vnitřní brzdu, která mi nedovolila jít přes čáru, ale vím, že si budu dávat u svého dítěte sakra pozor, abych zákazy volila s rozmyslem a když už nějaký zvolím, tak abych si za ním stála a trvala na něm. V tomhle mi hodně pomohla výchova mého dědy. Byl laskavý, ale v mnohých věcech nekompromisní a pokud zvolil nějaký trest/zákaz, byl v něm důsledný. Mě i jako dítěti strašně vyhovovala ta jeho jistota chování a důslednost, byť to pro mě jako dítě bylo méně výhodné než mamčin přístup. Tu svou jistotu na mě přenášel a byl pro mě větší autorita (autorita ne ve smyslu strachu, ale ve smyslu respektu), než mamka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.14 22:44
@trpělivost Děkuju, rychlokurz jsem už dříve prošla, chápu principy, ale v téhle situaci mi moc nepomohl. Zvažovala jsem právě placený kurz. Ale teď mám pocit, že pokud neporozumím příčině jejího chování, tak ani v podrobnějším kurzu nenajdu východisko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.14 08:15
@Lassi Ahoj, myslím, že právě s tím ti může kurz pomoct. Rychlokurz je jen takový nástřel pro rodiče, aby pochopili o co v té Nevýchově vlastně jde, ale základní principy najdeš právě v kurzu. Naučíš se dívat se na dítě úplně jiným způsobem. Způsobem, který ti pomůže mu porozumět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.14 13:06
@Lassi píše:
@trpělivost Ahoj, mohla bych se zeptat, co se konkrétně v takových případech, kdy dítě ubližuje ostatním, doporučuje? Máme s tím také doma problém, dvouletá dcera občas bezdůvodně útočí na ostatní děti (chytne za vlasy, kousne, štípne). Zkoušela jsem vysvětlovat, vyndadat, izolovat,… Ale nic nezabírá. Děkuju za informaci, kdyby si mi mohla dát nějaký tip.
Taky jsem měla s dcerkou úplně stejný problém, bezdůvodně, z ničeho nic, v jakékoliv sebeklidnější situaci, prostě ublížila. Obrečela jsem to, nevěděla si rady, vysvětlovali jsme… nic.. bylo to tak od roka a půl. Někdy před druhým rokem mi dala dětská doporučenku k psycholožce, vysvětlila jsem jí problém, čekala nějaké kázání - ale to, co mi řekla, mi vyrazilo dech… krátce, stručně.. když kousne, kousněte jí taky, a ještě víc, aby jí to bolelo. když štípne, štípněte. prostě cokoliv oplaťte stejným, ale ještě víc. Tohle dítě je malé na to, aby pochopilo nějaké vysvětlování. Tohle jsem od ní fakt nečekala. Doma jsem to řekla manželovi, nechtělo se nám do toho, ale nakonec jsem to fakt začala dělat. A ejhle, naše dítko ubližovat přestalo. Nikdy bych tomu nevěřila, jak jsem všude četla, že „zlo plodí zlo“ a bla bla, ale zabralo to.
Vím, že je to úplně jiná cesta než Nevýchova, která mě hodně láká, myslím, že tam asi bude hodně dobrých myšlenek, ráda bych věděla víc od lidí, kteří to prošli, třeba i na tenhle problém ubližování, který teda my už naštěstí nemáme (ale máme zas jiné problémy), tam bude nějaké jiné řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.14 13:09
@Kobea tak jak v kurzu? už určitě skončil, jaké máš pocity?
Když to srovnáš s knížkou „Jak mluvit, aby děti poslouchaly“ - je to jiné?
moc dík!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.14 14:30
@kači31 píše:
Taky jsem měla s dcerkou úplně stejný problém, bezdůvodně, z ničeho nic, v jakékoliv sebeklidnější situaci, prostě ublížila. Obrečela jsem to, nevěděla si rady, vysvětlovali jsme… nic.. bylo to tak od roka a půl. Někdy před druhým rokem mi dala dětská doporučenku k psycholožce, vysvětlila jsem jí problém, čekala nějaké kázání - ale to, co mi řekla, mi vyrazilo dech… krátce, stručně.. když kousne, kousněte jí taky, a ještě víc, aby jí to bolelo. když štípne, štípněte. prostě cokoliv oplaťte stejným, ale ještě víc. Tohle dítě je malé na to, aby pochopilo nějaké vysvětlování. Tohle jsem od ní fakt nečekala. Doma jsem to řekla manželovi, nechtělo se nám do toho, ale nakonec jsem to fakt začala dělat. A ejhle, naše dítko ubližovat přestalo. Nikdy bych tomu nevěřila, jak jsem všude četla, že „zlo plodí zlo“ a bla bla, ale zabralo to.
Vím, že je to úplně jiná cesta než Nevýchova, která mě hodně láká, myslím, že tam asi bude hodně dobrých myšlenek, ráda bych věděla víc od lidí, kteří to prošli, třeba i na tenhle problém ubližování, který teda my už naštěstí nemáme (ale máme zas jiné problémy), tam bude nějaké jiné řešení.
Děkuju za tipy. Je pravda, že na zadek dostala, ale vyloženě jsem neoplácela - bála jsem se, že neodhadnu, jak moc je to bolestivé. Ale vyzkouším i tohle, budu ráda, když zabere cokoliv . Dělá to opravdu nečekaně, někdy je na děti hrozně hodná, jindy je jak šílená. A to většinou na děti, které má nejradši . Musím být furt ve střehu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
