Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše: evim jakym smerem dal jit…
Ale po tom poslednim tehotenstvi me zase prijde, ze kdyz nas nebude pet, nikdy neprestanu premyslet nad tim, jake by to bylo, kdyby nas bylo o jednoho vic. A jestli si to v budoucnu nebudu vycitat… Dekuji za jakekoliv rady ????
znam, ne sice, to co pises, ale ten konec,
ted dlouho nic, ale za par let se ti to bude vracet a bude ti z toho smutno,
ze se nezdarilo (byt pouze ze zdravotnich duvodu) dalsi lidsky tvorecek
Těžká rada. Pokud jste finančně v pohodě a 3. dítě chcete oba, běžte do toho - obvykle člověk víc lituje toho, co neudělal, než toho co udělal. Máme taky 3 děti, jen s tím rozdílem, že jsme byli nastaveni už od začátku, že chceme 3. Ale zase nám do toho neplánovaně šláplo prostřední dítě, které jsme chtěli aspoň s tříletým odstupem od nejstaršího, a ono si přišlo o dost dřív, takže máme „skorodvojčata“ rok a půl od sebe, což byl pěkný záhul. Jinak velká rodina je fajn a neumím si představit, že bychom zrovna to třetí dítko neměli, je to vyloženě moje krevní skupina ![]()
Manzel prave treti dite uz nechce. Boji se toho, ze by to mohlo dopadnout stejne jako v poslednim pripade.. ![]()
@Anonymní píše:
Manzel prave treti dite uz nechce. Boji se toho, ze by to mohlo dopadnout stejne jako v poslednim pripade..
Ahoj, zažila jsem. U druhého dítěte. Taky jsme se rozhodli, že už nikdy více. Touha byla větší. Neuměla jsem si představit, že další dítě už nebude. Tři roky nám trvalo se rozhoupat. Teď mám zdravou roční holčičku.
Máme za sebou to stejné. V úterý jsem porodila mrtvou holčičku v 22. týdnu. Těhotenství nebylo plánované, zvažovali jsme i interrupci, ale nakonec jsme se rozhodli, jak jsem si tenkrát myslela, správně. Máme doma dva kluky, z holčičky jsme měli opravdu velkou radost, opravdu jsme se na ni těšili. V pondělí na kontrole se mi ale zhroutil svět. A já si teď nedovedu vůbec představit, že budeme „jenom“ čtyři. I když objektivně prostě vím, že další těhotenství je blbost, ale prostě nevím, jak se s tím smířit. S manželem jsme o tom ještě sice nemluvili, ale jeho názor asi znám. Ani já sama nevím, jestli bych další těhotenství zvládla. Jenom to prostě nějak vstřebat, vytěsnit z hlavy celý ten den. Měla jsem ji v rukách a skončila v plastový jídelní dóze a pak prostě nic. Na ultrazvuku prázdno, spousty léků a injekcí a zbyly mi jenom výčitky. Kdy tohle přejde? Vůbec si nedovedu představit, jak se teď vrátím do práce. Už mě i napadlo, že si najdu jinou. Nechci,aby tam na mě všichni koukali.
@Tunrida to je mi strašně líto
strašný, k tomu nejde nic říct. Snad jen, že přeju hodně sil
@Tunrida hrozně moc mne to mrzí. Lékaři ti jistě umožní zůstat doma dostatečně dlouho, aby ses aspoň trochu uklidnila. Chápu tu potřebu změny v práci, oddělit minulost, nic nevysvetlovat. Pokud myslíš, ze by ti to pomohlo, tak práci změň. Ale pockala bych s velkým rozhodnutím než ti bude trochu lépe a uvidíš věci racionalneji
@Tunrida na jakékoliv závěry a rozhodování je v tuhle chvíli strašně moc brzo. Chce to spoustu času a nic si nevyčítat ![]()
Prožívala jsem něco podobného před rokem, kdy jsme přišli o holčičku v 18 týdnu. To nejhorší období bylo téměř celé šestinedělí a postupně bylo líp, ale celkově smíření s danou situací trvalo téměř půl roku. Přesto si vzpomenu a je mi smutno i teď po roce a úplně zapomenout nepůjde nikdy.
@Tunrida Moc mě to mrzi
![]()
Z mého pohledu by v dalším rozhodování hrál roli můj věk,zdravotní stav a důvod toho,proč se to vlastně stalo. Pokud je důvod jako u zakadatelky,vrozena vada,geneticky vse v pořádku a ostatni vyšetření taky,sla bych do toho asi znovu. Uz jste se jako rodina psychicky nastavili na tři ![]()
@Tunrida ![]()
já vím, že je to klišé, ale dejte tomu čas. Třeba se nakonec rozhodnete úplně jinak, než pro další pokus nebo žádné dítě. Je to moc čerstvé. Hlavně to v sobě neduste, vyhledejte pomoc, pokud to sami nebudete zvládat.
Je mi to líto.
@Tunrida Straně mě to mrzí
Bohužel se to ted děje nějak často
Dej tomu čas, ale já bych se myšlence na další dítě neuzavírala
Společně s časem je to ten nejlepší lék ![]()
@Tunrida je mi strašně líto váší ztráty
Drž se! Kdybys chtěla, přijď do Prázdné náruče
@Jana206 píše:
@Tunrida Moc mě to mrzi![]()
Z mého pohledu by v dalším rozhodování hrál roli můj věk,zdravotní stav a důvod toho,proč se to vlastně stalo. Pokud je důvod jako u zakadatelky,vrozena vada,geneticky vse v pořádku a ostatni vyšetření taky,sla bych do toho asi znovu. Uz jste se jako rodina psychicky nastavili na tři
Důvod zatím neznám. A těžko říct, jestli se dozvíme. Šla jsem v pondělí na kontrolu a holčička už byla mrtvá. Už delší dobu. Tělíčko se prý posílá na patologii, ale jestli tam něco zjistí a jestli my se to dozvíme…
Jako je mi 30, času máme spoustu,ale moc nevěřím tomu, že bychom se k tomu rozhoupali. Tedy spíš manžel.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jakym smerem dal jit…
Mame s manzelem dva zdrave chlapecky (6, 2), bydlime v byte 3+1, financne v celku vychazime.
Minuly tyden jsem musela jit na ukonceni tehotenstvi ve 22tt (tezka vada srdce neslucitelna se zivotem). Holky, ktere si timto prosly budou sohlasit, ze to byla,,prochazka peklem"… Treti tehotenstvi bylo neplanovane, ale za tech 5 mesicu tehotenstvi jsme se oba dva zzili s tim, ze nas bude doma pet. Bohuzel doslo k cemu doslo…
Ted se to ve me vsechno pere… Na jednu stranu ve 4clenne rodine jde vsechno dle meho lepe (pripadne hlidani, rodinny rozpocet, pripadne dovolene, zaplaceni a organizace krouzku,…). Ale po tom poslednim tehotenstvi me zase prijde, ze kdyz nas nebude pet, nikdy neprestanu premyslet nad tim, jake by to bylo, kdyby nas bylo o jednoho vic. A jestli si to v budoucnu nebudu vycitat…
Dekuji za jakekoliv rady ????