Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Litta píše:
@Gina108 Proč myslíš?
Samé co by se mělo dělat, ale nic konkrétního, žádná vlastní zkušenost. Zkrátka nic nového, nic, co by mne obohatilo.
@Gina108 píše:
Promiň, to se mi zdá jen jako kupa teoretických keců z učebnice z minulého století.
Vzala jsi mi to z úst, také mě to tak přijde. Samá teorie jak vystřižená z učebnice. Můžu se zeptat @Femanom kolik dětí máš, nebo spíš kolik dětí jsi už alespoň částečně vychovala /tím mám na mysli děti tak od 11,12 let výš/ a máš už alespoň nějakou zpětnou vazbu? Mě přijde, že hrozně teoretizuješ, ale vlastní zkušenosti s potomky nemáš.
Na mě na to jdeš moc vědecky ![]()
@Gina108 Co konkrétního bys chtěla? Kompletní manuál k životu a výchově dětí? Ten zatím nikdo tuším dost dobře nesepsal, byť řada takových pokusů již proběhla (ale obvykle to neskončilo zrovna nejlépe).
Tvrdíš, že jedna vlastní zkušenost má pro širší společnost větší výpovědní hodnotu než obecné teorie vycházející z moderních pedagogických poznatků a výzkumů? Asi si nedovedu představit jak, ale ráda se o tvém názoru dozvím více! A prosím konkrétněji;)
@krtek7489 Tvá otázka není přeci v této problematice vůbec relevantní. Byla by, kdybych byla babičkou alespoň pár stovek již dospělých dětí s vlastními rodinami. Teprve pak bych na základě pečlivého pozorování mohla vyvozovat nějaké smysluplné obecné závěry a to ještě za předpokladu, že bych na své děti během jejich vývoje experimentálně uplatňovala různou výchovu.
Jelikož to je ovšem tak trochu nereálné, osobně se budu raději držet poznatků těch, které se touto problematikou odborně zabývají. Ono totiž to, že někdo porodí jedno dvě tři nebo čtyři děti, z něho odborníka na výchovu opravdu nedělá a tak bych nedávala jeho vlastní zkušenosti větší váhu než by bylo rozumné…
@Femanom mám z tvých příspěvků, nejen v této diskuzi pocit že jsi mladá studenka psychologie nebo pedagogiky a máš takový ten čerstvý elán nám vysvětlit co děláme blbě a jak to máme dělat lépe, ačkoli si to sama nikdy nezažila
@anickadomnik Sama nikdy nezažila? Ne každý nemá rodiče. A tam je to i se zpětnou vazbou.
@Femanom Mohu se zeptat, Váš blog…,to jsou postřehy jiných nebo Vaše názory? děkuji Klára
@Femanom píše:
@Gina108 Co konkrétního bys chtěla? Kompletní manuál k životu a výchově dětí? Ten zatím nikdo tuším dost dobře nesepsal, byť řada takových pokusů již proběhla (ale obvykle to neskončilo zrovna nejlépe).Tvrdíš, že jedna vlastní zkušenost má pro širší společnost větší výpovědní hodnotu než obecné teorie vycházející z moderních pedagogických poznatků a výzkumů? Asi si nedovedu představit jak, ale ráda se o tvém názoru dozvím více! A prosím konkrétněji;)
ANO. Alespoň na tomto serveru ano. Pro studium obecných teorií já osobně tedy volím důvěryhodnější zdroje než kusé texty jakési povídalky.
Tedy raději si přečtu něco od Prekopové nebo od Matějíčka nebo od Aldort. Je mi líto, do těch máš fakt hodně daleko ![]()
No a zde hledám ty další příběhy ze života, abych mohla porovnat šedou teorii se zeleným stromem života
A kdo nemá vlastní děti, moc mi toho konkrétně ohl. výchovy asi neporadí.
Jako ne že bych chtěla bezdětné vyhánět, naopak
ale obecně mi přijde mi dost komické, když někdo machruje a nemá křídla ![]()
Nějak se to tady zvrhlo na odsuzování zakladatelky diskuse. Já v tom co píše nevidím nic špatného a je jedno jestli má děti nebo ne.
A abych něco napsala k tématu. Také jsem řešila tuhle otázku. Snažím se na sobě pracovat jak na tělesné tak duševní stránce. Zatím jsou synové malý abych mohla dělat nějaké závěry, ale něco už vidět je - oba mají rádi hudbu například. Ale ono u toho vzoru asi jde spíš o to - podle mě - jak umíme celkově žít, být šťastní. A to se teda teprve učím. Nejde asi o to si zajít jednou za týden do kina, ale o to jestli mám pocit že mě můj život naplňuje nebo ne. A v mém případě rodiče moc velkým příkladem nebyli - styl „obětuju se pro děti“ podle mě není správný. Já chci žít šťastně společně se svými dětmi ne se pro ně obětovat. Takže jsem například hned po mateřské začala na poloviční úvazek z domu pracovat a myslím že to vyhovuje všem.
@susi7 píše:
Nějak se to tady zvrhlo na odsuzování zakladatelky diskuse. Já v tom co píše nevidím nic špatného a je jedno jestli má děti nebo ne.
A abych něco napsala k tématu. Také jsem řešila tuhle otázku. Snažím se na sobě pracovat jak na tělesné tak duševní stránce. Zatím jsou synové malý abych mohla dělat nějaké závěry, ale něco už vidět je - oba mají rádi hudbu například. Ale ono u toho vzoru asi jde spíš o to - podle mě - jak umíme celkově žít, být šťastní. A to se teda teprve učím. Nejde asi o to si zajít jednou za týden do kina, ale o to jestli mám pocit že mě můj život naplňuje nebo ne. A v mém případě rodiče moc velkým příkladem nebyli - styl „obětuju se pro děti“ podle mě není správný. Já chci žít šťastně společně se svými dětmi ne se pro ně obětovat. Takže jsem například hned po mateřské začala na poloviční úvazek z domu pracovat a myslím že to vyhovuje všem.
no ale přeci to že nechodím do práce a většinu času trávím s dětmi neznamená že se pro ně obětuji, prostě jsem odložila svoji kariéru na dobu až budou děti větší, poci0t že bych se kvůli nim nějak obětovala nebo omezovala nemám
![]()
Jasně že v tom jestli chodíš do práce to není. Jak jsem psala jsem o to být se svým životem spokojený - a to není v chození do práce. Já pracuju čistě proto, že mě to baví a chci to dělat.
S tim obětováním jsem to myslela tak, že když přestaneš dělat svoje koníčky to co tě baví a celá situace tě vlastně šve a máš pocit, že to všechno děláš pro děti. Pak vznikají takový ty situace, kdy rodice vyčítají svym dětem, že nejsou dost vděčné za to, že jim obětovaly celý svůj život. Znám ze své zkušenosti a není to ani pro dítě ani pro rodiče příjemné.
@klafina123 Osobní zkušenosti, odborné materiály a postřehy z profesionální praxe.
@Gina108 Hmm, manuál k životu… Jsou tací, kteří doporučují Bibli, jiní Korán, další nedají dopustit na Marxe a někdo hrdě stojí třeba za Cosmopolitanem. Co ale tebe oslovuje nejvíce, to si budeš muset zjistit sama. Ovšem při tomto hledání bych do Emimina nevkládala tolik naděje.
Ale legraci stranou, myslím, že kdo chtěl, snadno pochopil, o čem je diskuze. Svůj pohled na věc hezky a podnětně vyjádřila třeba @susi7, @Litta a se svým uvědomělým zamyšlením se svěřila i jedna anonymní diskutující.
Další zde psali o vedení ke slušnému chování a chození do práce, ale toho se má otázka k diskuzi netýkala. Šlo primárně o zamyšlení nad tím, zda vedeme tak bohatý a plný život, aby mohl být inspirací i pro naše děti.