Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No jsi zaplavená úzkostí a moc nevíš co s ní. Po roce pandemie, kdy zas až tak není vidět cesty ven není moc divu. Zároveň pro lidi co mají citlivější psychiku bývá jaro hodně těžké - není to automaticky tak, že přijde jaro a všichni jsou happy.
Pro začátek - začni se víc hýbat - při aktivním pohybu se pálí ta neurochemie, ktará se při úzkosti vyplavuje.
Plus tedy si začni psát večer deník - ne o tom co si dělala, ale o tom jak se cítíš, co se ti honí hlavou a podobně -tím že začneš věnovat čas nějakému lehčímu sebezpytu budeš mít lepší napojení na to co se v tobě děje a zároveň vypsáním se se člověku uleví. Plus k tomu vždykcy přidej alespoň jednu věc, za kteoru si ten den byla vděčná a jednu věc, na kteoru se těší na další den. Když tam nic nebude, tak si tam prostě naplánuj něco, na co se budeš těšit, i kdyby to byla úplná maličkost.
Hod se přidat ráno a večer trošku jogy a zejména řešit dýchání - dechová cvičení umí dost dobře přeladit mozek z úzkoti pryč.
https://www.youtube.com/watch?…&
https://www.youtube.com/watch?…
https://www.youtube.com/watch?…&
a pořiď sobě tuto knihu a začni s ní pracovat.
Pokud by to do nějakých dvou, tří měsíců, kdy se ti podaří každý týden alespoň pár zápsiů do deníku a trochu cvičení nelepšilo, nečekej na katastrofu a vstup někam do psychoterapie -vyhneš se tak tomu, aby se ti neurochemie defintiivně rozhasila a bylo potřeba ji srovnávat léky. (účinnými antidepresivy, neurol sice uleví, ale jaksi neřeší a je návykový)
@Ou píše:
No jsi zaplavená úzkostí a moc nevíš co s ní. Po roce pandemie, kdy zas až tak není vidět cesty ven není moc divu. Zároveň pro lidi co mají citlivější psychiku bývá jaro hodně těžké - není to automaticky tak, že přijde jaro a všichni jsou happy.Pro začátek - začni se víc hýbat - při aktivním pohybu se pálí ta neurochemie, ktará se při úzkosti vyplavuje.
Plus tedy si začni psát večer deník - ne o tom co si dělala, ale o tom jak se cítíš, co se ti honí hlavou a podobně -tím že začneš věnovat čas nějakému lehčímu sebezpytu budeš mít lepší napojení na to co se v tobě děje a zároveň vypsáním se se člověku uleví. Plus k tomu vždykcy přidej alespoň jednu věc, za kteoru si ten den byla vděčná a jednu věc, na kteoru se těší na další den. Když tam nic nebude, tak si tam prostě naplánuj něco, na co se budeš těšit, i kdyby to byla úplná maličkost.
Hod se přidat ráno a večer trošku jogy a zejména řešit dýchání - dechová cvičení umí dost dobře přeladit mozek z úzkoti pryč.
https://www.youtube.com/watch?…&
https://www.youtube.com/watch?…
https://www.youtube.com/watch?…&a pořiď sobě tuto knihu a začni s ní pracovat.
Pokud by to do nějakých dvou, tří měsíců, kdy se ti podaří každý týden alespoň pár zápsiů do deníku a trochu cvičení nelepšilo, nečekej na katastrofu a vstup někam do psychoterapie -vyhneš se tak tomu, aby se ti neurochemie defintiivně rozhasila a bylo potřeba ji srovnávat léky. (účinnými antidepresivy, neurol sice uleví, ale jaksi neřeší a je návykový)
https://obchod.portal.cz/…e-z-uzkosti/
Ahoj, děkuji moc za reakci a za rady. Je pravda, ze pohyb moc nemám, tedy… v práci se nalitam, klidně 15km za službu. Ale není pohyb jako pohyb.. je to jiné než kdybych šla třeba na kolo. Deník určitě začnu psát to je super nápad
děkuji. K psychologovi chodím… jen tohle jsme neřešili. Teď jsme par sezení řešili spis vztahy s mým okolím a práci a tak. Tohle jsem mu jeďte nerikala, je to vždy jak na potvoru, teď když mám mezi dalším sezenim měsíc - tak se cítím nejhůř. Dneska to bylo to same,. Ráno jsem se vzbudila a bylo mi ze sebe same zle, ale nevím proč ![]()
Ahoj holky, musim se vypsat. Já to jaro proste nedávám..
v práci mě chválí, přátele mi říkají ze jsem hodna a tak a já mám ze sebe porad pocit ze jsem hrozná.. poraďte mi někdo prosím.. a… hlavně jsem se musela vypsat muselo to ven
jak píšu.. neděje se mi to každý den, normálně funguji, zato když to přijde takv plný parádě - nejhorší jsou ty rána kdy se sama před sebou stydím vylézt z postele a pak se musim dokopat jet třeba do centra města něco vyřídit - ano dokoupu se, ale pak mám celou cestu pocit ze na mě všichni civi a říkají si něco hrozného.. přitom vím ze to tak není, ale v tu chvíli mi to tak připadá..
Občas mě prepadaly úzkosti, porad občas připadají, nevím jak to popsat, spis dam příklady - v práci jsem byla v pátek tak roztěkaná, cítila se nesvá, mimo, strach Z něčeho a ani nevím z čeho a hlavně jsem měla pocit, jakoby se mnou bylo něco špatně a všichni na mě viděli jen to nejhorší. Asi hodinku jsem s tímhle pocitem bojovala ze to překonam a ne. Vzala jsem si tabletku xanaxu (normálně ho neberu) a přešlo to. Fajn.. nebo.. ráno sotva otevru oči, mám ze sebe hnusny pocit, ale proč to nevím, připadám si jak póvl světa, stydím se sama před sebou vylézt z postele, pak se třeba rozbřecim a po hodině třeba vylezu. Není to každý den… to ne. Ale děje se to.. Třeba se to děje i někomu jinému proto píšu protože vlastně nevím jestli to je normální.
Já nevím jak to popsat, jestli je to nějaká jarní depka. Občas jsem tyhle stavy měla i dřív ale teď poslední měsíc je to častější.. nejradši bych zalezla do postele, zatahla žaluzie a zmizela před celým světem aby si na mě nikdo neukazoval jak hrozná jsem - přitom - to taky nevím proč se mi děje.