Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jdu si tak ulevit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.7.23 10:47
@Anonymní píše:
Ano syn má dysfazii na druhou stranu nadměrný intelekt. On si to sám dobře uvědomuje, dojde za mnou, že neví čím to je, že se k babičce těší, ale že ví že mu bude smutno a že neví, jak to má překonat… uvažuji takto vaše devítileté děti???
I sám psycholog nás upozornil, že v té emoční rovině to tyhle děti mají nevyrovnané. Navíc teď přichází neurovyvojovou terapii…emoce nahoru dolů..
Jestli ho někdo vnímáte z jednoho příspěvku jako mamanka, klidně si ten názor nechejte… buďte rády, že máte zdravé děcka a do ostatních se zbytečně nenavazejte
Ja polozila otázku na zkušenosti těch, kteří mají podobné děti, ne na stěr supermatek…
Tak pokud to takhle vidí, tak zkuste spolu rozebrat, že stýskani je normální, a co by mu mohlo pomoct - oblíbený plyšák, tvoje fotka v mobilu, obejmout tátu, říct si za jak dlouho bude zase doma, myslet na něco hezkého…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 10:53
@jita22 píše:
Tak pokud to takhle vidí, tak zkuste spolu rozebrat, že stýskani je normální, a co by mu mohlo pomoct - oblíbený plyšák, tvoje fotka v mobilu, obejmout tátu, říct si za jak dlouho bude zase doma, myslet na něco hezkého…
Tohle všechno děláme…no uvidíme, jak se ta jeho povaha bude vyvíjet dál…
- Citovat
- Upravit
16.7.23 11:00
@Anonymní píše:
Tohle všechno děláme…no uvidíme, jak se ta jeho povaha bude vyvíjet dál…
Neboj, je to trochu komplikace, ale nic co by se nedalo zvládnout. Jak je starší a dá se s ním o tom mluvit, bude to snášet líp. Dávej si pozor na bolení břicha ze stresu. A prober s psychologem, jestli nedá ještě nějaké tipy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 11:20
@Anonymní píše:
Ano syn má dysfazii na druhou stranu nadměrný intelekt. On si to sám dobře uvědomuje, dojde za mnou, že neví čím to je, že se k babičce těší, ale že ví že mu bude smutno a že neví, jak to má překonat… uvažuji takto vaše devítileté děti???
I sám psycholog nás upozornil, že v té emoční rovině to tyhle děti mají nevyrovnané. Navíc teď přichází neurovyvojovou terapii…emoce nahoru dolů..
Jestli ho někdo vnímáte z jednoho příspěvku jako mamanka, klidně si ten názor nechejte… buďte rády, že máte zdravé děcka a do ostatních se zbytečně nenavazejte
Ja polozila otázku na zkušenosti těch, kteří mají podobné děti, ne na stěr supermatek…
Nic si nedělej z negativních komentářů VD má tu emoční nestabilitu, to však nevypovídá nic o dítěti samotném. Oni hodně přemýšlí a tak, že tě to vyvede z míry. Mám doma dítě s VD (nemá problém s přespáváním), ale to, jak o problémech přemýšlí je příznačné, když je VD spojena s nadměrným intelektem. Máme to doma opravdu stejně, stejně i tak, že jedna babička prostě není a nebude babičkou. Podpoř jej, nenuť, protže tchýni nezměníš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 11:25
@Coleta píše:
Nic si nedělej z negativních komentářů VD má tu emoční nestabilitu, to však nevypovídá nic o dítěti samotném. Oni hodně přemýšlí a tak, že tě to vyvede z míry. Mám doma dítě s VD (nemá problém s přespáváním), ale to, jak o problémech přemýšlí je příznačné, když je VD spojena s nadměrným intelektem. Máme to doma opravdu stejně, stejně i tak, že jedna babička prostě není a nebude babičkou. Podpoř jej, nenuť, protže tchýni nezměníš.
Díky moc…minule jedeme busem a on na mě, mami, já jsem tak rád, že mám rodiče jako vy. Jeli jsme busem kolem takové té zahrádky, kde posedávají pivari, takoví ti alkaci i s dětma. A on, jo když vidím ty děti, tak je mi jich líto, že se jim rodiče nijak nevěnují… popravdě mi vyrazil dech…
- Citovat
- Upravit
16.7.23 11:29
Že to nezvládá sám chápu, že to nezvládne s tátou už moc nechápu. Tak jak nenechám devítileté dítě na návštěvě prudit tím, že se nudí apod., tak bych ho nenechala ani fňukat a kňourat. Dítě se na návštěvě nemusí cítit komfortně z mnoha důvodů, ale v devíti letech už by podle mě mělo pobírat i nějaká společenská pravidla. Návštěva je o tom, abychom potěšili tu osobu, za kterou jedeme, abychom si s ní mohli promluvit apod.
Být tím tátou, tak ho vezmu stranou a řeknu mu na férovku „Je ti smutno? Ok, tak si sedni ke mně a já tě budu držet za ruku, za hodinu spolu půjdeme zavolat mámě, ale už jsi dost velký na to, abys dával babičce najevo kňouráním, že tu nechceš být. Ty se těšíš na mámu, ale babička je zase moje máma a já se na ni taky těšil, tak tady ty dva dny strávíme v klidu a tak, aby si babička nemyslela, že tě to nějak obtěžuje, a příští víkend může být zase podle toho, co bys radši dělal ty. Vycházíme si vstříc navzájem, a nikomu se nelíbí, když mu ten druhý dává najevo, že by tu nejradši nebyl, ani tobě by se to nelíbilo.“
Já jsem poslední dobou dost na rozpacích, když všude možně potkávám viditelně znuděné nebo ukňourané děti. Netvrdím, že se dítě musí pořád přetvařovat, ale rodiče vezmou děti na hrad, a děti už na parkovišti „vždyť je to do kopce, a musím tam?“ a rodiče přemlouvají a uplácejí „nahoře ti koupím zmrzlinu, bude tam výhled“ - to byly děti taky tak 8-10 let. Nejen, že si ty děti neváží toho, co můžou zažít (to je asi normální, že to ta starší generace takhle vnímá), ale absolutně nerespektují, že někdo jiný se na to těší.
Naše děti to někdy taky zkusí, ale my tomu nedáváme moc prostoru, prostě „ano, dneska tě moc nebaví chodit tady, mě včera zase moc nebavil ten aquapark. Včera byl program na dovolené podle tebe, dnes je zase víc podle toho, co baví mě a tátu. My jsme vám s tátou nekazili radost včera, tak nám to zkuste dneska na oplátku nekazit vy.“ A děti (7 a 9) jsou schopné toto pochopit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 11:38
@zrcadlo píše: Že to nezvládá sám chápu, že to nezvládne s tátou už moc nechápu. Tak jak nenechám devítileté dítě na návštěvě prudit tím, že se nudí apod., tak bych ho nenechala ani fňukat a kňourat. Dítě se na návštěvě nemusí cítit komfortně z mnoha důvodů, ale v devíti letech už by podle mě mělo pobírat i nějaká společenská pravidla. Návštěva je o tom, abychom potěšili tu osobu, za kterou jedeme, abychom si s ní mohli promluvit apod.
Být tím tátou, tak ho vezmu stranou a řeknu mu na férovku „Je ti smutno? Ok, tak si sedni ke mně a já tě budu držet za ruku, za hodinu spolu půjdeme zavolat mámě, ale už jsi dost velký na to, abys dával babičce najevo kňouráním, že tu nechceš být. Ty se těšíš na mámu, ale babička je zase moje máma a já se na ni taky těšil, tak tady ty dva dny strávíme v klidu a tak, aby si babička nemyslela, že tě to nějak obtěžuje, a příští víkend může být zase podle toho, co bys radši dělal ty. Vycházíme si vstříc navzájem, a nikomu se nelíbí, když mu ten druhý dává najevo, že by tu nejradši nebyl, ani tobě by se to nelíbilo.“
Já jsem poslední dobou dost na rozpacích, když všude možně potkávám viditelně znuděné nebo ukňourané děti. Netvrdím, že se dítě musí pořád přetvařovat, ale rodiče vezmou děti na hrad, a děti už na parkovišti „vždyť je to do kopce, a musím tam?“ a rodiče přemlouvají a uplácejí „nahoře ti koupím zmrzlinu, bude tam výhled“ - to byly děti taky tak 8-10 let. Nejen, že si ty děti neváží toho, co můžou zažít (to je asi normální, že to ta starší generace takhle vnímá), ale absolutně nerespektují, že někdo jiný se na to těší.
Naše děti to někdy taky zkusí, ale my tomu nedáváme moc prostoru, prostě „ano, dneska tě moc nebaví chodit tady, mě včera zase moc nebavil ten aquapark. Včera byl program na dovolené podle tebe, dnes je zase víc podle toho, co baví mě a tátu. My jsme vám s tátou nekazili radost včera, tak nám to zkuste dneska na oplátku nekazit vy.“ A děti (7 a 9) jsou schopné toto pochopit.
Ale mu je prostě „jen“ smutno…nepatří mezi znuděne ukňourane děcka. Jediné, co prostě nyní vývojové nezvládá je odloučení od matky. K babičce se těší, nejedete tam s tím, že bude všechny prudit špatnou náladou. Animatora mu nikdo dělat nemusí, program se neřídí jen jeho přáními..
Před týdnem jsme byli u mých rodičů… táta i máma, tedy druzí prarodiče plus 75.
Táta po operaci srdce, syn aniž by ho o to někdo žádal, sám se staral o králíky, slepice, zalival jim zahradu, došel na nákup, nachystal snídani…kdybych ho nechala, tak snad i kosou posekal trávu…
Přesto že byl se mnou, tak si večer posteskl, že je mu smutno po domově a po tátovi. Odloučení ode mně zvládá hůř.
Nebudu mu přece říkat, že někomu kazí den jen proto, že je mu smutno…za své pocity se stydět nemusí a nechci aby je že strachu schovával a trápil se tím sám 
- Citovat
- Upravit
16.7.23 11:58
@Anonymní píše:
Ale mu je prostě „jen“ smutno…nepatří mezi znuděne ukňourane děcka. Jediné, co prostě nyní vývojové nezvládá je odloučení od matky. K babičce se těší, nejedete tam s tím, že bude všechny prudit špatnou náladou. Animatora mu nikdo dělat nemusí, program se neřídí jen jeho přáními..
Před týdnem jsme byli u mých rodičů… táta i máma, tedy druzí prarodiče plus 75.
Táta po operaci srdce, syn aniž by ho o to někdo žádal, sám se staral o králíky, slepice, zalival jim zahradu, došel na nákup, nachystal snídani…kdybych ho nechala, tak snad i kosou posekal trávu…
Přesto že byl se mnou, tak si večer posteskl, že je mu smutno po domově a po tátovi. Odloučení ode mně zvládá hůř.
Nebudu mu přece říkat, že někomu kazí den jen proto, že je mu smutno…za své pocity se stydět nemusí a nechci aby je že strachu schovával a trápil se tím sám
Tak já nevím, co znamená přesně to „během dne pobrekával“, já jsem si to představila tak, že kňoural a na dotaz, co se děje, odpovídal „je mi smutno, chci domů… atd.“ Zkusila bych prostě nějaký pevný bod, přes který se naučí ty emoce zvládat - běžně jdou děti na klín a pomazlí se, pomůže jim pohlazení po vlasech, pomazlit se se svým plyšákem, vzít si deník a něco si do něj napsat, začíst se do oblíbené knížky.
Já neříkám, že to dítě má schovávat emoce, ale když si to představím z pohledu té babičky, tak syn s vnukem přijedou na návštěvu a vnuk pobrekává, že tam nechce být, asi bych taky radši řekla „hele, jeslti to tady to dítě nezvládá, tak ho příště neber, protože pro mě bude lepší se na 100% věnovat tobě, než na 20% poslouchat tebe a na 80% se trápit tím, proč můj vnuk tady pobrekává a co mám udělat jinak.“
Tvůj syn už je na to možná velký, ale znáš knížky Emušáci (Ferda a jeho mouchy a Ferda v tom zase lítá)? Tam jsou krátké příběhy, které ukazují ty emoce právě ze všech stran. Není to přeci jednostranně o tom, že emoce dítěte jsou na prvním místě. To dítě má emoce, ale svými emocemi ovlivňuje i emoce druhých.
Já jsem dětem jako malým kupovala tu knížku i s plyšovým Ferdou a mouchama, a občas jsme to využívali (krouží kolem tebe červená moucha vzteku, hele na ni, jak je naštvaná, co můžeme udělat, aby odlítla pryč…). Tvůj syn má problém se smutkem, je lítostivější, ok, ale za mě by se měl učit pracovat s tím, aby tahle emoce nepřeválcovala ty ostatní (jako třeba radost z něčeho).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 12:15
@Da12 píše:
Ale zakladatelka píše, že kluk není úplně normální. Ta ufňukanost zrovna u kluka je dost nevhodná. Asi takový budoucí mamánek.
Tady jakmile je diskuze o chování dětí, tak to začíná syn. Syn tohle a syn tamto,… a syn je citlivý a syn nemůže a syn nechce,… už mi přijde fakt neuvěřitelný, co se z těch chlapečků dělá. U těchto generací už o chlapa nezakopneš, je to samá bábovka a matky je v tom ještě podporují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 12:22
@terien píše:
Tady jakmile je diskuze o chování dětí, tak to začíná syn. Syn tohle a syn tamto,… a syn je citlivý a syn nemůže a syn nechce,… už mi přijde fakt neuvěřitelný, co se z těch chlapečků dělá. U těchto generací už o chlapa nezakopneš, je to samá bábovka a matky je v tom ještě podporují.
Ty si běž dát prosím kafe…a neprizpivej do diskuze, když nemáš zkušenosti s dětmi s neurovyvojovymi poruchami…pokud vůbec máš představu o co jde…
Bohužel tyto děti to mají v životě jinak a je jedno jestli jsou to holky nebo kluci…
- Citovat
- Upravit
16.7.23 12:23
@Královna Kosmíru píše:
Kluk je uplne v pořadku. Nedavej ho nikam kam se mu nechce. Proste je takovy jaky je. Ma rad svoje jisty, bezpečí, domov, rodiče… at si babka vykouřî..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 12:26
@Zeoli píše:
Bezdůvodně nefňuká.
No jo, nemá maminku za pr.de.lí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 12:26
@terien píše:
Tady jakmile je diskuze o chování dětí, tak to začíná syn. Syn tohle a syn tamto,… a syn je citlivý a syn nemůže a syn nechce,… už mi přijde fakt neuvěřitelný, co se z těch chlapečků dělá. U těchto generací už o chlapa nezakopneš, je to samá bábovka a matky je v tom ještě podporují.
A jak se podle tebe pozná chlap? Že nemá city?
Dneska je výchova jiná než když jsme byli malí a je těžké nastavit tu správnou míru všeho. Proto se tu o tom diskutuje. Dřív by se mu asi řeklo, aby byl zticha, že už je velkej. Dnes se snažíme brát ohledy na emoce dětí, někdy možná až moc, protože nemáme žádné vzory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 12:31
@zrcadlo píše:
Tak já nevím, co znamená přesně to „během dne pobrekával“, já jsem si to představila tak, že kňoural a na dotaz, co se děje, odpovídal „je mi smutno, chci domů… atd.“ Zkusila bych prostě nějaký pevný bod, přes který se naučí ty emoce zvládat - běžně jdou děti na klín a pomazlí se, pomůže jim pohlazení po vlasech, pomazlit se se svým plyšákem, vzít si deník a něco si do něj napsat, začíst se do oblíbené knížky.
Já neříkám, že to dítě má schovávat emoce, ale když si to představím z pohledu té babičky, tak syn s vnukem přijedou na návštěvu a vnuk pobrekává, že tam nechce být, asi bych taky radši řekla „hele, jeslti to tady to dítě nezvládá, tak ho příště neber, protože pro mě bude lepší se na 100% věnovat tobě, než na 20% poslouchat tebe a na 80% se trápit tím, proč můj vnuk tady pobrekává a co mám udělat jinak.“
Tvůj syn už je na to možná velký, ale znáš knížky Emušáci (Ferda a jeho mouchy a Ferda v tom zase lítá)? Tam jsou krátké příběhy, které ukazují ty emoce právě ze všech stran. Není to přeci jednostranně o tom, že emoce dítěte jsou na prvním místě. To dítě má emoce, ale svými emocemi ovlivňuje i emoce druhých.
Já jsem dětem jako malým kupovala tu knížku i s plyšovým Ferdou a mouchama, a občas jsme to využívali (krouží kolem tebe červená moucha vzteku, hele na ni, jak je naštvaná, co můžeme udělat, aby odlítla pryč…). Tvůj syn má problém se smutkem, je lítostivější, ok, ale za mě by se měl učit pracovat s tím, aby tahle emoce nepřeválcovala ty ostatní (jako třeba radost z něčeho).
Tohle všechno beru, bohužel tchýně není ta, co ho vezme na klín a pohladí. Manžel se snaží, ale není s ním taky 24 hodin denně. Místo pochopení a utěšení se dočká výčitek…
Pokud manžel je tchýni nedojede, ona se tu za celý rok neobjeví… kolikrát jede do města a ani neřekne, že se staví na kafe. Naposledy ti byla na jeho narozeniny v listopadu a to jeli za dvě hodiny domů…
A pak se na druhou stranu diví, že na ni není zvyklý. Když jsme tam jezdili ještě všichni, tak syn mi byl pořád v patách, začal mluvit až po pátém roce ( tím inklinoval ke mě a manželovi víc, jelikož jsme mu víc rozuměli)a ona to brala jako hroznou újmu, že s ní nejde nikam sám, jelikož vnoučata od vedle jsou s babkou ( její výraz pro babičku)všude a pořád…
Zpracování emocí není u syna silná stránka, makáme na tom…
- Citovat
- Upravit
16.7.23 12:48
@jita22 píše:
A jak se podle tebe pozná chlap? Že nemá city?
Dneska je výchova jiná než když jsme byli malí a je těžké nastavit tu správnou míru všeho. Proto se tu o tom diskutuje. Dřív by se mu asi řeklo, aby byl zticha, že už je velkej. Dnes se snažíme brát ohledy na emoce dětí, někdy možná až moc, protože nemáme žádné vzory.
Tak minimálně se pozná podle toho, že nebreci bez maminky a nemá ji do 30 za perdelí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
