Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jdu si tak ulevit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.7.23 14:17
@ibis ale zkušenost s jedním takovým dítětem neznamená obecnou platnost. Vycházej se zakladatelkou psaného textu, nikoliv ze své dojmologie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 14:20
@zrcadlo píše:
To dítě tam má tátu, který ho zná nejlépe. Za mě má tuto situaci řešit ten táta, který má vědět, jak na tom to dítě je, jakou terapií si prochází, jak je žádoucí odvádět pozornost nebo ji těm pocitům věnovat. Babička asi babička roku nebude, tak jak je popisována, ale to dítě tam má toho jednoho ze dvou nejbližších (máma a táta), a ten by podle mě měl být schopen ukočírovat to, aby dítě celý den nepobrekávalo.
Taky si myslím, že by rodič měl ukocirovat oba. Je to sice těžká věc ale hold řeknu.
Hele mámi takhle s ním mluvit nebudeš mě se to nelíbí zkus to jinak. Pokud to nezvládneš, nebo nezcesnrespektovat budu sem jezdit sám. A ty tondo taky nemusíš brečet celej den. Můžeme spolu zavolat máme, můžeme ji spolu s babičkou něco upéct ať ji potěšíme. Ale fnukat nemá smysl.
Nebo něco na ten způsob.
Jednoduše jestli se 4i tady nelíbí tak to řekni a už sem jezdit budeš jenom na návštěvy. S tím, že pokud bude chtít u babičky spát tak smůla. Ty ses rozhodl že na prázdniny nechceš jezdit ani sám ani se mnou tak hold ti bude muset stačit návštěva. Stejně jako Babice, která nechce respektovat to, co otec navrhl. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.7.23 14:22
@ibis píše:
A třeba to několikrát řekla?
Ve škole taky chodí za paní učitelkou, že to ve škole nezvládne, protože se mu stýská po mamince? Znám jednu takovou a věř mi, není to jen o povaze, ta máma to v tom dítěti sama podporuje!
Mě trochu připadá že zakladatelka taky. Tim, Jak ho pořád obhajuje. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.7.23 15:06
@Anonymní píše:
Tohle je moc hezky napsáno a určitě fér jednání
Tolerance by měla být na všech stranách. V 9-10letech se nesluší dávat babičce najevo cokoli brekem. Kluk je dost starej na to, aby mluvil a ne fnukal.
Víš, hlavní projevem dysfatiku je právě ta expresivní forma řeči, tedy vyjádřit to, co potřebuji…to co cítí, mají to v hlavě, neumí to popsat slovy… víš jak dlouho kolikrát z něj taham, co se děje, když vidím že není v pohodě.
Jedna z věcí na kterou nás upozornil psycholog, dát pozor na to, aby se to dítě nezačalo uzavírat do sebe…
Odloučení ve škole, na příměstských táborech a podobně zvládá v pohodě..
Bože jak máte pořád všichni potřebu ze sebe dělat super matky a mít doma ve všem dokonalé děti
A pokud ty hodnotis, že v 9/10 letech se něco nesluší, tak tchýni chování k němu se nesluší taky…a to jí brzy bude 70… dospělá je na to taky dost…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.7.23 15:15
@Anonymní píše:
Víš, hlavní projevem dysfatiku je právě ta expresivní forma řeči, tedy vyjádřit to, co potřebuji…to co cítí, mají to v hlavě, neumí to popsat slovy… víš jak dlouho kolikrát z něj taham, co se děje, když vidím že není v pohodě.
Jedna z věcí na kterou nás upozornil psycholog, dát pozor na to, aby se to dítě nezačalo uzavírat do sebe…
Odloučení ve škole, na příměstských táborech a podobně zvládá v pohodě..
Bože jak máte pořád všichni potřebu ze sebe dělat super matky a mít doma ve všem dokonalé děti
A pokud ty hodnotis, že v 9/10 letech se něco nesluší, tak tchýni chování k němu se nesluší taky…a to jí brzy bude 70… dospělá je na to taky dost…
Taky jsem napsala, že by byl žádoucí respekt ze všech stran.
Proč se tady certis. Jestli tě baba ser e a chceš mít kluka doma tak ho jednoduše nepouštějí ani s tatínkem. nic jednoduššího předčí není. o nic jinýho to stejně nejde.
Pro mě je prostě scifii aby takhle velký dítě nechtělo být někde s rodičem. S rodičem!
Evidentně jsi prostě jediná kdo mu rozumí. Příště si udělejte čas jenom spolu, posli tam tátu samotnyho a máš klid.
Nechávají ho jenom ve škole a slous.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.7.23 15:29
@Anonymní píše:
Taky jsem napsala, že by byl žádoucí respekt ze všech stran.
Proč se tady certis. Jestli tě baba ser e a chceš mít kluka doma tak ho jednoduše nepouštějí ani s tatínkem.
Pro mě je prostě scifii aby takhle velký dítě nechtělo být někde s rodičem. S rodičem!
Evidentně jsi prostě jediná kdo mu rozumí. Příště si udělejte čas jenom spolu, posli tam tátu samotnyho a máš klid.
Nechávají ho jenom ve škole a slous.
Až budeš mít s manželem dítě na starosti 24/7 tak mě možná pochopíš.
Já vyrostla bez prarodičů ( zemřeli brzy), nechtěla bych syna o prarodiče ochudit, proto tam jezdí s manželem. Je to jediné volno, které mám třeba 2-3× do roka…tak těžké pochopit, že i ti rodiče někde musí brát???
- Citovat
- Upravit
16.7.23 15:40
@Anonymní píše:
Až budeš mít s manželem dítě na starosti 24/7 tak mě možná pochopíš.
Já vyrostla bez prarodičů ( zemřeli brzy), nechtěla bych syna o prarodiče ochudit, proto tam jezdí s manželem. Je to jediné volno, které mám třeba 2-3× do roka…tak těžké pochopit, že i ti rodiče někde musí brát???
V tom případě bys měla přestat pyskovat na bábi a kluka vést k tomu, aby u ní trochu cvrkal. A nebulel tam do rukávu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 15:59
@Anonymní píše:
Až budeš mít s manželem dítě na starosti 24/7 tak mě možná pochopíš.
Já vyrostla bez prarodičů ( zemřeli brzy), nechtěla bych syna o prarodiče ochudit, proto tam jezdí s manželem. Je to jediné volno, které mám třeba 2-3× do roka…tak těžké pochopit, že i ti rodiče někde musí brát???
Přečetla jsem si úvodní příspěvek ještě jednou. Nezlob se na mě, ale jako hlavní problém vidím tvou naštvanost na tchyni, a ne stesk dítěte. Ok, tchyně vám nejezdila hlídat a bylas naštvaná, když byl syn předškolák, tak nezvládla nejlíp prázdniny. Ale to už jsou minimálně 3 roky zpátky! Proč se tím užíráš a stále se k tomu vracíš? Vždyť tím trápíš sama sebe.
Dítěti je 9 let, je lítostivé a má rádo klid domova. S babičkou extra vztah nemá a ta preferuje asi otevřenější jinou vnučku. Tak to je a ty na tom nic nezměníš, smiř se s tím. Že by si vybudoval nějaký extra skvělý vztah s babičkou, kdyby tam jezdil častěji? Ani omylem. Tohle vůbec není o četnosti kontaktu. Že tys neměla prarodiče ještě neznamená, že si vysníš pohádkovou babičku pro svého syna. Jo, ať tam s tátou jezdí, ať si taky odfrkneš ty, ale ten táta si to tam musí porovnat (jak syna, tak tu babičku). A upřímně mi nepřijde od něj fér, že ti volá a říká, jak syn pobrekával a vyblije na tebe všechno to trápení, takže ty místo, abys hodila nohy nahoru a sjížděla nějaký seriál nebo si užívala, tak tady na emiminu řešíš, že tvoje dítě je s tátou u baby Jagy a hrozně tam trpí.
Za mě by v tomhle příběhu nejvíc potřeboval srovnat ten chlap, aby byl schopný i té své mámě říct „hele, možná by to bez kluka bylo tady jednodušší, ale já chci, aby sem alespoň jednou za čas zajel taky a věděl, jak vypadá jeho babička, a Anna si taky zaslouží víkend v klidu. Potřebujeme pracovat na tom, aby syn byl i v těch emocích samostatnější, tak před ním, prosím tě, nezmiňuj, že sem jezdit nemusí a může zůstat s mámou a podobné věci, je to kontraproduktivní. A ohledně těch jeho emocí, my na tom pracujeme, víme o tom, prosím neupozorňuj na to tolik, je to zbytečný rýpanec. Díky.“
Jestli věříš v samostatnost svého chlapa, jestli jste sladění na výchově, tak se to prostě pokus hodit za hlavu, není důvod se bát o svoje dítě, když je s tátou.
Já jsem tohle řešila s manželem, já sdílím emoce, on tolik ne. Čas od času si jeden z nás vezme děti, aby ten druhý měl třeba pátek-sobotu pro sebe a pak si to prohodíme (máme byt a chalupu, tak se rozdělíme). Já jsem měla tendenci večer volat a stěžovat si manželovi, jak se děti zase hádaly atd., prostě to pustit ven. Manžel mi vysvětloval, že on s tím na dálku stejně nic neudělá a jen se bude stresovat. Oproti tomu když on měl děti, tak mi posílal přes WhatsApp fotky, jak si dělají hostinu, jak sledují nějaký film, děti vždycky usměvavé a palec nahoru, že se mají parádně. Tak jsem si uvědomila, jak je to důležité, a že to ode mě nebylo fér mu ten jeho klidný večer z. asírat stížnostma. Teď se snažím to nedělat. Možná byste si o tom taky měli promluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 18:29
@Anonymní píše:
Ty si běž dát prosím kafe…a neprizpivej do diskuze, když nemáš zkušenosti s dětmi s neurovyvojovymi poruchami…pokud vůbec máš představu o co jde…
Bohužel tyto děti to mají v životě jinak a je jedno jestli jsou to holky nebo kluci…
Dobře, ale co tedy chceš slyšet, že je to normální pobrekávat u babičky v deseti letech, i když je tam s otcem, že se mu stýská po mamince. To by možná bylo normální ještě u šestiletého. A teď je spíš otázka, jak se k tomu sama postavíš, zda ho v tom budeš ještě podporovat, umetat mu dál cestičku, nechávat si ho doma, aby mu náhodou venku nebylo smutno po mamince. Nebo ho konečně začneš alespoň pozvolna otužovat pro život. Jak se takové dítě chová ve škole, to také pobrekává, že tam nemá maminku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 19:12
@Da12 píše:
Dobře, ale co tedy chceš slyšet, že je to normální pobrekávat u babičky v deseti letech, i když je tam s otcem, že se mu stýská po mamince. To by možná bylo normální ještě u šestiletého. A teď je spíš otázka, jak se k tomu sama postavíš, zda ho v tom budeš ještě podporovat, umetat mu dál cestičku, nechávat si ho doma, aby mu náhodou venku nebylo smutno po mamince. Nebo ho konečně začneš alespoň pozvolna otužovat pro život. Jak se takové dítě chová ve škole, to také pobrekává, že tam nemá maminku?
To dítě ale třeba chápe, že do školy se musí, ale k babičce tak úplně ne. Ona netvrdí, že to je normální. Ale ráda by věděla, jak se k tomu postavit, aby dítěti zbytečně neubližovala, ale ani ho v tom moc nepodporovala. Ono se to možná blbě chápe, když takové dítě doma nemáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 19:42
@Anonymní píše:
Víš, hlavní projevem dysfatiku je právě ta expresivní forma řeči, tedy vyjádřit to, co potřebuji…to co cítí, mají to v hlavě, neumí to popsat slovy… víš jak dlouho kolikrát z něj taham, co se děje, když vidím že není v pohodě.
Jedna z věcí na kterou nás upozornil psycholog, dát pozor na to, aby se to dítě nezačalo uzavírat do sebe…
Odloučení ve škole, na příměstských táborech a podobně zvládá v pohodě..
Bože jak máte pořád všichni potřebu ze sebe dělat super matky a mít doma ve všem dokonalé děti
A pokud ty hodnotis, že v 9/10 letech se něco nesluší, tak tchýni chování k němu se nesluší taky…a to jí brzy bude 70… dospělá je na to taky dost…
Jeee toto znám. Klasika po hodině někde, že chce domů. A jede pátrací akce. Většinou klasika žízeň, záchod, ale někdy mu vadí, že je tam policie, jednosmerka, whatever 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 20:34
@Anonymní píše:
Ano syn má dysfazii na druhou stranu nadměrný intelekt. On si to sám dobře uvědomuje, dojde za mnou, že neví čím to je, že se k babičce těší, ale že ví že mu bude smutno a že neví, jak to má překonat… uvažuji takto vaše devítileté děti???
I sám psycholog nás upozornil, že v té emoční rovině to tyhle děti mají nevyrovnané. Navíc teď přichází neurovyvojovou terapii…emoce nahoru dolů..
Jestli ho někdo vnímáte z jednoho příspěvku jako mamanka, klidně si ten názor nechejte… buďte rády, že máte zdravé děcka a do ostatních se zbytečně nenavazejte
Ja polozila otázku na zkušenosti těch, kteří mají podobné děti, ne na stěr supermatek…
Ano, moje děti (9 a 8 let) to říkají přesně takhle: „Chci jet, těším se a bude se mi tam stýskat.“ Normálně spolu rozebíráme, co konkrétně dělat, aby to stýskání zvládly. Zrovna dnes jela dcera na tábor a říkala mi: „Mami, já musím pořád něco dělat, abych neměla knedlík v krku.“ Takže pořád vymýšlela zábavu sourozencům, pak se vrhla na utírání nádobí… Na táboře má naplánováno, že až se jí bude chtít brečet, tak to půjde říct kamarádce. A pak má v plánu vytáhnout nějaké hry a nabídnout je ostatním, prostě jen proto, aby přišla na jiné myšlenky. Až jí bude smutno večer ve spacáku, bude vymýšlet hry pro sourozence a ráno si je zapíše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 20:50
@Anonymní píše:
Ale mu je prostě „jen“ smutno…nepatří mezi znuděne ukňourane děcka. Jediné, co prostě nyní vývojové nezvládá je odloučení od matky. K babičce se těší, nejedete tam s tím, že bude všechny prudit špatnou náladou. Animatora mu nikdo dělat nemusí, program se neřídí jen jeho přáními..
Před týdnem jsme byli u mých rodičů… táta i máma, tedy druzí prarodiče plus 75.
Táta po operaci srdce, syn aniž by ho o to někdo žádal, sám se staral o králíky, slepice, zalival jim zahradu, došel na nákup, nachystal snídani…kdybych ho nechala, tak snad i kosou posekal trávu…
Přesto že byl se mnou, tak si večer posteskl, že je mu smutno po domově a po tátovi. Odloučení ode mně zvládá hůř.
Nebudu mu přece říkat, že někomu kazí den jen proto, že je mu smutno…za své pocity se stydět nemusí a nechci aby je že strachu schovával a trápil se tím sám
Podle toho, co píšeš, je to moc prima kluk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.23 07:49
@Masina píše:
Ano, moje děti (9 a 8 let) to říkají přesně takhle: „Chci jet, těším se a bude se mi tam stýskat.“ Normálně spolu rozebíráme, co konkrétně dělat, aby to stýskání zvládly. Zrovna dnes jela dcera na tábor a říkala mi: „Mami, já musím pořád něco dělat, abych neměla knedlík v krku.“ Takže pořád vymýšlela zábavu sourozencům, pak se vrhla na utírání nádobí… Na táboře má naplánováno, že až se jí bude chtít brečet, tak to půjde říct kamarádce. A pak má v plánu vytáhnout nějaké hry a nabídnout je ostatním, prostě jen proto, aby přišla na jiné myšlenky. Až jí bude smutno večer ve spacáku, bude vymýšlet hry pro sourozence a ráno si je zapíše.
Ale tohle je normální, že samotné dítě na táboře v tomto věku třeba večer brečí, že se mu stýská. Ale tady byl kluk u babičky a ještě s tatínkem a pořád brečel, že chce k mamince. To jako fakt již normální není. To je závislost na mmamince.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.23 08:01
@Da12 píše:
Ale tohle je normální, že samotné dítě na táboře v tomto věku třeba večer brečí, že se mu stýská. Ale tady byl kluk u babičky a ještě s tatínkem a pořád brečel, že chce k mamince. To jako fakt již normální není. To je závislost na mmamince.
V zimě byly moje děti (8 a 9 let) týden na horách s tatínkem. Nemohla jsem tam jet s nimi, protože jsem byla nemocná. A dcera tam večer plakala také. Volala mi, stýskalo se jí. Za mně je to normálka. Synovi se stýskalo také, ale nebrečel. Jen to bylo poznat na hlase. Jet tam chtěly, přes den si to tam bezvadně užívaly, ale večer jsem jim chyběla. I když jim večer tatínek čte knížku, pomazlí se s nimi, popovídá…stejně se jim stýskalo. Byla jsem jako dítě stejná, pamatuji si to. I jsem z jedné dovolené odjela s mámou dřív, protože ona odjet musela a já tam s tátou zůstat nechtěla. I když můj táta byl a pořád je i na stará kolena fajn. Někdo to tak má, je citlivější. Vyrostla jsem z toho bez problémů. Nejsem ani mamánek ani závislák na někom jiném. Co si pamatuju, tak na střední se mi ještě stýskávalo po domově, na výšce už ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
