Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera taková byla a pořád trochu je. I když už je teda stará dost. Trochu dané i tím, že žijeme daleko od všech příbuzných. U tchýně nespala sama nikdy, u mých rodičů jo, tam chodila jako malá na 2 týdny o prázdninách, ale každý večer málem hodinový telefonát. Když se prvně ve druhé třídě rozhodla, že bude spát u spolužačky, tak se holky i vykoupaly, pak to na ni dolehlo a v jedenáct byla doma. Další pokus o 2 roky později u jiné kamarádky, tak tam pro změnu zůstala ale neusla… před každým odjezdem na školu v přírodě slzy v očích…
@Anonymní píše:
Ano syn má dysfazii na druhou stranu nadměrný intelekt. On si to sám dobře uvědomuje, dojde za mnou, že neví čím to je, že se k babičce těší, ale že ví že mu bude smutno a že neví, jak to má překonat… uvažuji takto vaše devítileté děti???
I sám psycholog nás upozornil, že v té emoční rovině to tyhle děti mají nevyrovnané. Navíc teď přichází neurovyvojovou terapii…emoce nahoru dolů..
Jestli ho někdo vnímáte z jednoho příspěvku jako mamanka, klidně si ten názor nechejte… buďte rády, že máte zdravé děcka a do ostatních se zbytečně nenavazejte
Ja polozila otázku na zkušenosti těch, kteří mají podobné děti, ne na stěr supermatek…
Neřeš. To jsou zoufalky, co si myslí, jak ony to mají lepší a přitom jsou tak maximálně neempaticky a hloupý, že škoda písmenek na ně.