Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jdu si tak ulevit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.7.23 20:25
Já byla takovym ditetem, jeste v 8. tride jsem nebyla schopna sama odjet bez rodicu, vzdycky jsem odjet mela, ale cim vic se to blizilo, tim vic jsem z toho byla nervozni a nakonec neodjela, brecela jsem. Dvakrat naši zkouseli tabor, max do 2 dnů pro me jeli. I jsem dost sportovala a nebyla jsem schopna vydrzet na soustredeni. Dokonce ani u babicky to neslo, ve dne ok, chtela jsem tam spat sama, ale nakonec pro me naši jeli treba o pulnoci, protoze jsem rvala.
Neboj, prejde to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.23 20:34
V 9 -10 letech 
.? Fakt? Já byla v jeho letech dva měsíce v ozdravovně a strašně mě mrzelo, že musím domu. Plus ale vidím v tom že jsem od mi Ina cestovala po tetickach, babičkách… Jenže to nebylo prarodičům 70 jako teď. 
No a s tebou taky nikde nebude? Nejspíš na tom budeme podobně. Ne že by to dcera nezvládala ale spíš ti prarodiče to nezvládají. Přes noc byla naposledy u babičky skoro před půl rokem. To mi přijde dost.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.7.23 20:38
@DandátkoP píše:
Já byla takovym ditetem, jeste v 8. tride jsem nebyla schopna sama odjet bez rodicu, vzdycky jsem odjet mela, ale cim vic se to blizilo, tim vic jsem z toho byla nervozni a nakonec neodjela, brecela jsem. Dvakrat naši zkouseli tabor, max do 2 dnů pro me jeli. I jsem dost sportovala a nebyla jsem schopna vydrzet na soustredeni. Dokonce ani u babicky to neslo, ve dne ok, chtela jsem tam spat sama, ale nakonec pro me naši jeli treba o pulnoci, protoze jsem rvala.Neboj, prejde to.
Já tady jako dítě špatně snášela odloučení… já syna chápu, má hodinky, máme dohodu, že mi může kdykoli zavolat…někdy je v pohodě, někdy je mu prostě smutno víc
Jen mě mrzí, že ta tchýně ho neumí přijmout takového jaký je, vzít si ho na klín, projevit k němu nějaké city…
hodně mě zasáhla smrt babičky. Dodnes si pamatuji, jak sedíme v koupelně a ptám se jí, nikdy přijede a ona že na Velikonoce. A už nepřijela, náhle zemřela v jejich 58 letech. Mi bylo 7,5.. dodnes nesnáším jakékoli loučení, mám to prostě někde v sobě. Jako děti jsme s bráchou vyrostli bez prarodičů ( poslední dědeček nám umřel, když mi bylo devět), proto mě tak mrzí to chování tchýně, že ho neumí přijmout takového jaký je…
- Citovat
- Upravit
15.7.23 20:51
Taky jsem snad jeste na druhém stupni nesnášela jakékoliv tábory či školní výlety na více dní. Nebyla jsem zvyklá ani u babiček. K jedné jsem jezdila jen na krátké návštěvy s rodiči a druha bydlela s námi.
Já bych ho do ničeho nenutila. Však on z toho vyroste. Já se od našich odstěhovala ve 20.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.23 21:01
Mrzí mě, že máš takovou situaci. Také jsem to tak měla. Bylo to náročné. K tchyni bych ho nedávala, bylo by mi ho líto a to srovnávání se sestrenici mu může dost ublížit. Hlídal by manžel v případě mé nemoci. Buď na HO, pokud to nejde, tak manžel na OČR. Držte se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.23 21:12
Já to naprosto chápu, každý chce byt tam kde je mu nejlépe, proč by kluk mel byt rad u takovéhle báby. Nechapu proč se to od děti vůbec očekává a je to nějaké měřítko dokonalosti. Dítě které je rádo mimo domov je lepší? Proč? Taky jsem v dětství nerada byla s babičkou na chatě, protože nás jen komandovala, neměla jsem rada tábory, protože nejsem stádní typ, se samostatnosti to nemělo nic společného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.23 21:14
@Anonymní píše:
Já tady jako dítě špatně snášela odloučení… já syna chápu, má hodinky, máme dohodu, že mi může kdykoli zavolat…někdy je v pohodě, někdy je mu prostě smutno víc
Jen mě mrzí, že ta tchýně ho neumí přijmout takového jaký je, vzít si ho na klín, projevit k němu nějaké city…hodně mě zasáhla smrt babičky. Dodnes si pamatuji, jak sedíme v koupelně a ptám se jí, nikdy přijede a ona že na Velikonoce. A už nepřijela, náhle zemřela v jejich 58 letech. Mi bylo 7,5.. dodnes nesnáším jakékoli loučení, mám to prostě někde v sobě. Jako děti jsme s bráchou vyrostli bez prarodičů ( poslední dědeček nám umřel, když mi bylo devět), proto mě tak mrzí to chování tchýně, že ho neumí přijmout takového jaký je…
Tchyni nezmenis, kazda ma neco, ja se u ty svy postupne ucim proste ty veci neresit. Ale za sebe rikam, kdyby se zachovala k mymu diteti tak, jak popisujes, ze se zachovala, tak uz bych s ni stejne nikam dite nepustila.
Jinak ja mela trauma z toho, ze nekam odjedu bez nasich a jim se neco stane a zemrou a ja tu zustanu sama. Fakt od malicka co si pamatuju, ale nemela jsem nejak ani duvod k tomu, proste jsem to tak jen mela. Celkove teda jsem na tyhle veci citlivejsi i v dospelosti, ten strach, ze tu jednou nebudou… no, fixovana jsem na rodice asi stale vic, ale nejak v tom uz ani problem nevidim. Jo a odstehovala jsem se taky uz nekdy ve 20 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.23 21:14
Teď mi. manzel píše, že během dne pobrekaval, že mu tchýně řekla, ať raději příště přijede bez něj…
Ona si neuvědomuje, jak to to dítě vnímá???
Pořád ho srovnává s mladší sestřenici, že ta tam spí ráda apod…
Třeba tu babičku mrzí jak se kluk chová. Může si myslet že ji nemá rád, že se mu tam nelíbí, že mu vadí.
To srovnání nemusí být srovnání. Třeba mu chce říct, že se tam nemusí bat a že tam vlastně není sám.
To že s ním tam nemáte jezdit může být už to poslední. Však měla odvahu si ho vzít na chatu. On brečí, fňuká, babička si může myslet že udělala maximum a klukovi se nedokáže zavděčit.
Mluvili jste s tím klukem o tom? Proč nechce? Zkoušeli jste to z úhlu ty babičky? Pokud ano a nepomohlo to tak ať tam nejezdí a když tak jenom na návštěvu 
..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.7.23 21:14
@Nicole 1234 @ReginaZ
Holky díky za podporu.
U tchýně je s manželem. Samotného ho tam neposilame…no docela se těšil, ale…výsledek návštěvy píšu…
No dlouho ho tam zase neuvidí…nutit ho nebudu…jen se vždycky doma musím kousnout do jazyka, když se mi pak doma syn svěřuje, co bylo u babičky a dědy…samotného ho to mrzí, on to chování vnímá hodně citlivě, on si to uvědomuje…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.7.23 21:24
@Anonymní píše:
Teď mi. manzel píše, že během dne pobrekaval, že mu tchýně řekla, ať raději příště přijede bez něj…
Ona si neuvědomuje, jak to to dítě vnímá???
Pořád ho srovnává s mladší sestřenici, že ta tam spí ráda apod…Třeba tu babičku mrzí jak se kluk chová. Může si myslet že ji nemá rád, že se mu tam nelíbí, že mu vadí.
To srovnání nemusí být srovnání. Třeba mu chce říct, že se tam nemusí bat a že tam vlastně není sám.
To že s ním tam nemáte jezdit může být už to poslední. Však měla odvahu si ho vzít na chatu. On brečí, fňuká, babička si může myslet že udělala maximum a klukovi se nedokáže zavděčit.
Mluvili jste s tím klukem o tom? Proč nechce? Zkoušeli jste to z úhlu ty babičky? Pokud ano a nepomohlo to
No tak babička se mu nikdy nijak extra nevěnuje… dělá si svoje a in jí pomáhá, max jdou do obchodu nebo na zahradu…
On nepotřebuje vymyset zábavu, ale chce tu pozornost. Doma si přijde ještě teď v těch devíti pro pomazleni, povídá, svěřuje se mi. Má naší pozornost. Tchýně je studený čumák…max pustí jako zábavu televizi, nebo mu dá telefon, aby se zabavil u hry, ale on ani na jedno není zvyklý. Ona ho fakt neumí vzít a pochopit svět aspoň trochu jeho očima…
Syn má dysfazii, je prostě v něčem jinej. Manžel má chronický onemocnění. Když jsme se brali, tak mi tehdy řekla, že je řada, že si ho beru, že ona by se o něj celý život starat nechtěla… To jen k vykreslení jejího emočního ducha…
Když se narodil a manžel byl měsíc v nemocnici, tak místo aby mi nabídka pomoc, tak jela na dovolenou…
Já myslím, že projevit, že ho má ráda takovýho jaký je, ji opravdu nic nestojí…
- Citovat
- Upravit
15.7.23 21:32
To je teda babička.
Nikam ho neposílej já to měla taky tak a teď se mi to vrací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.23 21:33
Takhle velké dítě by s tátou dva dny u babičky vydržet tedy mohlo. Není tam přeci sám. Babičce se upřímně ani nedivím, jestli pořád bezdůvodně fňuká a bulí, tak to by nebavilo asi nikoho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.23 21:36
@Anonymní píše:
No tak babička se mu nikdy nijak extra nevěnuje… dělá si svoje a in jí pomáhá, max jdou do obchodu nebo na zahradu…
On nepotřebuje vymyset zábavu, ale chce tu pozornost. Doma si přijde ještě teď v těch devíti pro pomazleni, povídá, svěřuje se mi. Má naší pozornost. Tchýně je studený čumák…max pustí jako zábavu televizi, nebo mu dá telefon, aby se zabavil u hry, ale on ani na jedno není zvyklý. Ona ho fakt neumí vzít a pochopit svět aspoň trochu jeho očima…
Syn má dysfazii, je prostě v něčem jinej. Manžel má chronický onemocnění. Když jsme se brali, tak mi tehdy řekla, že je řada, že si ho beru, že ona by se o něj celý život starat nechtěla… To jen k vykreslení jejího emočního ducha…
Když se narodil a manžel byl měsíc v nemocnici, tak místo aby mi nabídka pomoc, tak jela na dovolenou…
Já myslím, že projevit, že ho má ráda takovýho jaký je, ji opravdu nic nestojí…
Tak v tom případě ten můj příspěvek neber moc vážně
Já ti poradit neumím. Mě to přijde jako úplný sci-fi. Teda z mojí strany. Já byla furt někde v luftě. Bratranci ale byli trochu jiní. Ti byli doma pořád. S jednou babičkou žili, druhá na Slovensku. U nich si myslím, že to bylo spíš strach, oba mají vadu řeči a tak nějak se drželi jen doma a nikam nechtěli. Pak ale přišla puberta… Dnes jsou dospělí a dobrý. Žijou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.7.23 21:38
@terien píše:
Takhle velké dítě by s tátou dva dny u babičky vydržet tedy mohlo. Není tam přeci sám. Babičce se upřímně ani nedivím, jestli pořád bezdůvodně fňuká a bulí, tak to by nebavilo asi nikoho.
Taky si myslím, že 10tilety dítě by nemuselo pobrekavat když je s rodičem. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jdu si tak ulevit…kdo z vás má dítě, které hůř snáší odloučení??
Kluk půjde do čtvrté, bohužel hlídání ze strany prarodičů nefunguje, vysoký věk u jedněch plus velká vzdálenost. Tchýně není pečovatelský typ, sice bydlí asi hodinu od nás, ale nikdy jen tak sama od sebe nenabídla, že by přijela a pomohla…
Hlídání opravdu, jen když bylo nejhůř, spočítala bych na prstech jedné ruky.
Když jsem musela na revizi ( neprosperující těhotenství), syn měl neštovice, měla ho přijít hlídat na dva dny a ani mi nezavolala, že nedojede…jedna z typických situací…
Když tak se jezdí k nim. Sám tam jezdit nechce.
Jako předškolák s ní jel na týden na chatu ještě s mladší sestřenici a její babičkou.
Vrátil se po týdnu úplně psychicky KO, plakal, že je mu smutno. Babičky to pojaly jako převýchovný tábor, konec láhve pro sestřenici před spanim, na co jim před spaním číst pohádky a pod…ani nezavolala a nedala nám ho k telefonu, když plakal, že je mu smutno…jen mi ho předala s tím, že je hrozně rozmazlený, že ji každý den brečel… proč nezavolala… když jsme jí psali, tak prý vše v pohodě..
V loni na naší společné dovolené krize, že je mu smutno po domově…
Někdy je mu prostě víc smutno, já ho beru, že to tak má…( Já si taky jako dítě pamatuju, že jsem hrozně nerada jezdila mimo domov, bylo mu fakt smutno.)
No teď jeli na víkend ke tchýni. Teď mi. manzel píše, že během dne pobrekaval, že mu tchýně řekla, ať raději příště přijede bez něj…
Ona si neuvědomuje, jak to to dítě vnímá???
Pořád ho srovnává s mladší sestřenici, že ta tam spí ráda apod…
No mrzi mě to…
Díky za anonym nebo smazat…