Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jdu si tak ulevit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.7.23 12:51
@terien píše:
Tak minimálně se pozná podle toho, že nebreci bez maminky a nemá ji do 30 za perdelí.
Ale 9 a 30 je pořád trochu rozdíl, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 12:55
@zrcadlo píše: Že to nezvládá sám chápu, že to nezvládne s tátou už moc nechápu. Tak jak nenechám devítileté dítě na návštěvě prudit tím, že se nudí apod., tak bych ho nenechala ani fňukat a kňourat. Dítě se na návštěvě nemusí cítit komfortně z mnoha důvodů, ale v devíti letech už by podle mě mělo pobírat i nějaká společenská pravidla. Návštěva je o tom, abychom potěšili tu osobu, za kterou jedeme, abychom si s ní mohli promluvit apod.
Být tím tátou, tak ho vezmu stranou a řeknu mu na férovku „Je ti smutno? Ok, tak si sedni ke mně a já tě budu držet za ruku, za hodinu spolu půjdeme zavolat mámě, ale už jsi dost velký na to, abys dával babičce najevo kňouráním, že tu nechceš být. Ty se těšíš na mámu, ale babička je zase moje máma a já se na ni taky těšil, tak tady ty dva dny strávíme v klidu a tak, aby si babička nemyslela, že tě to nějak obtěžuje, a příští víkend může být zase podle toho, co bys radši dělal ty. Vycházíme si vstříc navzájem, a nikomu se nelíbí, když mu ten druhý dává najevo, že by tu nejradši nebyl, ani tobě by se to nelíbilo.“
Já jsem poslední dobou dost na rozpacích, když všude možně potkávám viditelně znuděné nebo ukňourané děti. Netvrdím, že se dítě musí pořád přetvařovat, ale rodiče vezmou děti na hrad, a děti už na parkovišti „vždyť je to do kopce, a musím tam?“ a rodiče přemlouvají a uplácejí „nahoře ti koupím zmrzlinu, bude tam výhled“ - to byly děti taky tak 8-10 let. Nejen, že si ty děti neváží toho, co můžou zažít (to je asi normální, že to ta starší generace takhle vnímá), ale absolutně nerespektují, že někdo jiný se na to těší.
Naše děti to někdy taky zkusí, ale my tomu nedáváme moc prostoru, prostě „ano, dneska tě moc nebaví chodit tady, mě včera zase moc nebavil ten aquapark. Včera byl program na dovolené podle tebe, dnes je zase víc podle toho, co baví mě a tátu. My jsme vám s tátou nekazili radost včera, tak nám to zkuste dneska na oplátku nekazit vy.“ A děti (7 a 9) jsou schopné toto pochopit.
Tohle je moc hezky napsáno a určitě fér jednání
Tolerance by měla být na všech stranách. V 9-10letech se nesluší dávat babičce najevo cokoli brekem. Kluk je dost starej na to, aby mluvil a ne fnukal.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.7.23 13:01
@Anonymní píše:
Ale mu je prostě „jen“ smutno…nepatří mezi znuděne ukňourane děcka. Jediné, co prostě nyní vývojové nezvládá je odloučení od matky. K babičce se těší, nejedete tam s tím, že bude všechny prudit špatnou náladou. Animatora mu nikdo dělat nemusí, program se neřídí jen jeho přáními..
Před týdnem jsme byli u mých rodičů… táta i máma, tedy druzí prarodiče plus 75.
Táta po operaci srdce, syn aniž by ho o to někdo žádal, sám se staral o králíky, slepice, zalival jim zahradu, došel na nákup, nachystal snídani…kdybych ho nechala, tak snad i kosou posekal trávu…
Přesto že byl se mnou, tak si večer posteskl, že je mu smutno po domově a po tátovi. Odloučení ode mně zvládá hůř.
Nebudu mu přece říkat, že někomu kazí den jen proto, že je mu smutno…za své pocity se stydět nemusí a nechci aby je že strachu schovával a trápil se tím sám
A netrapis se tím spíš ty? Pořád ho omlouváš že to nezvládá. Já si myslím že ty to zvládáš i moc hůř a asi mu tím moc nepomáháš. Spíš naopak. Nemusíš za ním pořád chodit nemusíš mu nonstop říkat mě bylo smutno, a ty jsi plakal. Mamince bylo tak smutno. No snad tohle neděláš, se pak nemůže nikdo divit že má potřebuju být s tebou když ty trpiš. Netrp-! Dej mu najevo že stýskat si je normální ale ty i ty si užíváš a nemusí to dělat společnost on!
- Citovat
- Upravit
16.7.23 13:01
@jita22 píše:
Ale 9 a 30 je pořád trochu rozdíl, ne?
Mnohdy bohužel ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 13:06
@Anonymní píše:
Teď mi. manzel píše, že během dne pobrekaval, že mu tchýně řekla, ať raději příště přijede bez něj…
Ona si neuvědomuje, jak to to dítě vnímá???
Pořád ho srovnává s mladší sestřenici, že ta tam spí ráda apod…Třeba tu babičku mrzí jak se kluk chová. Může si myslet že ji nemá rád, že se mu tam nelíbí, že mu vadí.
To srovnání nemusí být srovnání. Třeba mu chce říct, že se tam nemusí bat a že tam vlastně není sám.
To že s ním tam nemáte jezdit může být už to poslední. Však měla odvahu si ho vzít na chatu. On brečí, fňuká, babička si může myslet že udělala maximum a klukovi se nedokáže zavděčit.
Mluvili jste s tím klukem o tom? Proč nechce? Zkoušeli jste to z úhlu ty babičky? Pokud ano a nepomohlo totak ať tam nejezdí a když tak jenom na návštěvu
No ale pak se chova mila babicka stejne jako dite, ze, mozna hur:)… ona si myslela, ona chtela, ona ona ona… jeji jajajaja… Snad je dospela, ne a kdyz tam deti chce, tak se ma chovat tak, aby tam byly spokojene, ne je prevychovavat a kritizovat… a delat z nich spatne… Ano, ldyz to kluk vydrzi a bude se tvarit jako, ze vse ok, tak se zmeni co? Babicka se bude chovat dal stejne a on k ni stejne nebude chtit… Je to asi stejne jako kdyz nekdo vi, ze se bojis vysek a da ti k narozeninam let balonem 
… a jeste se bude tvarit, ze ses nevdecna, protoz on se snazil prekonat tvoje strachy a pomoc ti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 13:12
@Anonymní píše:
A netrapis se tím spíš ty? Pořád ho omlouváš že to nezvládá. Já si myslím že ty to zvládáš i moc hůř a asi mu tím moc nepomáháš. Spíš naopak. Nemusíš za ním pořád chodit nemusíš mu nonstop říkat mě bylo smutno, a ty jsi plakal. Mamince bylo tak smutno. No snad tohle neděláš, se pak nemůže nikdo divit že má potřebuju být s tebou když ty trpiš. Netrp-! Dej mu najevo že stýskat si je normální ale ty i ty si užíváš a nemusí to dělat společnost on!
Já se vždycky těšila, až budou děti pryč a odfrknu si, jim jsem to neříkala, ale ani jsem rozhodně nebyla smutná, a stejně se jim stýská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 13:17
Mam takovou starsi dceru, ve 3-4 nebyla schopna byt beze me pres noc… byla obecne hodne vazana na me… s tatinkem dobry, ale jen kdyz to nejde jinak. Jeste v 8 letech nechtela na skolu v prirode a podobne, mela problem byt s tatinkem doma nekolik dnu, ldyz ja jsme se s moadsi jezdila starat o onkologicky nemocneho dedu… ted je ji 14 a i kdyz jsem pro ni stale dulezita, rozhodne je radsi s kamoskama, mema problem jet na lyzak nebo prestavat u kamaradek.
Proste pro ni byl vzdy dukezitejsi dany clovek nez veci a misto a zabava, protrebovala tu jistotu. Samozrejme vliv muze mit i to, ze babicky byly daleko, ani jedna pecujici naopak neustale kritizujici a prevychovavajici… protoze mama to dela spatne, prece… manzel stale pryz, takze deti byly vzdy 90% casu jen se mnou.
Mladsi je uplne jina, ta uz v roce klidne sla kamkoli, kdyz dany delal to co ona chce a „potrebuje“:).
Nejhorsi co jakykoli dospely danemu diteti muze udelat je to, ze jeho potreby a pivahu mu dava za chybu, ponizuje, posmiva se, je urazeny, ze jeho dite nema rado… ukazujete jen nedospelost a sobeckost daneho dospeleho, misto, aby danou vec bral jako fakt. U deti berene za normalni, ze jendo mluvi v roce a jine ve 3 skoro ne… ale to, ze je nektere dite citlivejsi, vazanejsi na maminku atd z toho delame problem… prestoze je to naprosto stejne, kazde dite potrebuje jen neco trochu jineho a dozrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 13:19
@jita22 píše:
Já se vždycky těšila, až budou děti pryč a odfrknu si, jim jsem to neříkala, ale ani jsem rozhodně nebyla smutná, a stejně se jim stýská.
Máme to úplně stejně a je to tak v pořádku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 13:20
@jita22 píše:
Já se vždycky těšila, až budou děti pryč a odfrknu si, jim jsem to neříkala, ale ani jsem rozhodně nebyla smutná, a stejně se jim stýská.
Tak jsem to nemyslela. Spíš jestli mu tím nedává moc najevo jak je bez něj smutná a nešťastná a kluk tím má větší potřebu být s maminkou protože je sama.
Už takhle je evidentně citlivější.
Ne ve smyslu
Mě se po tobě tak moc stýskalo, jsem tak ráda, že jsi doma, už budeme spolu, bylo mi moc smutno. Jsem tu sama.
Mě by to jako dítěti bylo líto. Já někde jsem a maminka je sama, doma a trapi se. To znamená že je smutná a já ji musím zachraňovat. K tomu si z babičkou nerozumím. Táta nechápe že je máma doma sama.
No, trochu respektu by neuškodilo na všech frontách.
U babičky sám není má tam tátu a ten snad umí babku nasměrovat a usměrnit když mi přijde, že to přehání.
- Citovat
- Upravit
16.7.23 13:20
@jita22 píše:
Já se vždycky těšila, až budou děti pryč a odfrknu si, jim jsem to neříkala, ale ani jsem rozhodně nebyla smutná, a stejně se jim stýská.
Presne 
Samozrejme, ze maminka je z toho „nestastna“ a resi to… kdyz nejede styleme studeneho odchovu, kdyz deti musi prezit vse a vzdy a ona na ne nebere zadne ohledy, protoze na prvnim miste ma vzdy sebe a sve potreby…Ale vetsinou je to jen povaha ditete…Dospeli se to casto snazi naoasovat na nejake racionalni duvody, ltere by pro ne byly snazsi a resitelne, ale to je spise kontraproduktivni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.7.23 13:33
@Anonymní píše:
Tak jsem to nemyslela. Spíš jestli mu tím nedává moc najevo jak je bez něj smutná a nešťastná a kluk tím má větší potřebu být s maminkou protože je sama.
Už takhle je evidentně citlivější.
Ne ve smyslu
Mě se po tobě tak moc stýskalo, jsem tak ráda, že jsi doma, už budeme spolu, bylo mi moc smutno. Jsem tu sama.
Mě by to jako dítěti bylo líto. Já někde jsem a maminka je sama, doma a trapi se. To znamená že je smutná a já ji musím zachraňovat. K tomu si z babičkou nerozumím. Táta nechápe že je máma doma sama.
No, trochu respektu by neuškodilo na všech frontách.U babičky sám není má tam tátu a ten snad umí babku nasměrovat a usměrnit když mi přijde, že to přehání.
Tak tohle fakt nepraktikuju. Vzhledem.k.tomu že nemáme hlídání, tak ten víkend párkrát za rok je pro mě vytoužené volno…co bych ta to dala, aby jel třeba na blbou školu v přírodě, nebo vydržel u babičky na víkend sám… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.7.23 13:35
@Aglája75 píše:
Mam takovou starsi dceru, ve 3-4 nebyla schopna byt beze me pres noc… byla obecne hodne vazana na me… s tatinkem dobry, ale jen kdyz to nejde jinak. Jeste v 8 letech nechtela na skolu v prirode a podobne, mela problem byt s tatinkem doma nekolik dnu, ldyz ja jsme se s moadsi jezdila starat o onkologicky nemocneho dedu… ted je ji 14 a i kdyz jsem pro ni stale dulezita, rozhodne je radsi s kamoskama, mema problem jet na lyzak nebo prestavat u kamaradek.
Proste pro ni byl vzdy dukezitejsi dany clovek nez veci a misto a zabava, protrebovala tu jistotu. Samozrejme vliv muze mit i to, ze babicky byly daleko, ani jedna pecujici naopak neustale kritizujici a prevychovavajici… protoze mama to dela spatne, prece… manzel stale pryz, takze deti byly vzdy 90% casu jen se mnou.
Mladsi je uplne jina, ta uz v roce klidne sla kamkoli, kdyz dany delal to co ona chce a „potrebuje“:).
Nejhorsi co jakykoli dospely danemu diteti muze udelat je to, ze jeho potreby a pivahu mu dava za chybu, ponizuje, posmiva se, je urazeny, ze jeho dite nema rado… ukazujete jen nedospelost a sobeckost daneho dospeleho, misto, aby danou vec bral jako fakt. U deti berene za normalni, ze jendo mluvi v roce a jine ve 3 skoro ne… ale to, ze je nektere dite citlivejsi, vazanejsi na maminku atd z toho delame problem… prestoze je to naprosto stejne, kazde dite potrebuje jen neco trochu jineho a dozrat.
Díky 
- Citovat
- Upravit
16.7.23 13:49
@zrcadlo píše:
Tak já nevím, co znamená přesně to „během dne pobrekával“, já jsem si to představila tak, že kňoural a na dotaz, co se děje, odpovídal „je mi smutno, chci domů… atd.“ Zkusila bych prostě nějaký pevný bod, přes který se naučí ty emoce zvládat - běžně jdou děti na klín a pomazlí se, pomůže jim pohlazení po vlasech, pomazlit se se svým plyšákem, vzít si deník a něco si do něj napsat, začíst se do oblíbené knížky.
Já neříkám, že to dítě má schovávat emoce, ale když si to představím z pohledu té babičky, tak syn s vnukem přijedou na návštěvu a vnuk pobrekává, že tam nechce být, asi bych taky radši řekla „hele, jeslti to tady to dítě nezvládá, tak ho příště neber, protože pro mě bude lepší se na 100% věnovat tobě, než na 20% poslouchat tebe a na 80% se trápit tím, proč můj vnuk tady pobrekává a co mám udělat jinak.“
Tvůj syn už je na to možná velký, ale znáš knížky Emušáci (Ferda a jeho mouchy a Ferda v tom zase lítá)? Tam jsou krátké příběhy, které ukazují ty emoce právě ze všech stran. Není to přeci jednostranně o tom, že emoce dítěte jsou na prvním místě. To dítě má emoce, ale svými emocemi ovlivňuje i emoce druhých.
Já jsem dětem jako malým kupovala tu knížku i s plyšovým Ferdou a mouchama, a občas jsme to využívali (krouží kolem tebe červená moucha vzteku, hele na ni, jak je naštvaná, co můžeme udělat, aby odlítla pryč…). Tvůj syn má problém se smutkem, je lítostivější, ok, ale za mě by se měl učit pracovat s tím, aby tahle emoce nepřeválcovala ty ostatní (jako třeba radost z něčeho).
A babička nemůže říct, hele chápu, že se ti stýská, pojď půjdeme…dosaď cokoliv, aby odvedla pozornost? Dítě není babiččin animační program. Opravdu je 9 letého dítěte tak nežádoucí, aby se projevovalo jako dítě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 13:54
@Coleta píše:
A babička nemůže říct, hele chápu, že se ti stýská, pojď půjdeme…dosaď cokoliv, aby odvedla pozornost? Dítě není babiččin animační program. Opravdu je 9 letého dítěte tak nežádoucí, aby se projevovalo jako dítě?
A třeba to několikrát řekla?
Ve škole taky chodí za paní učitelkou, že to ve škole nezvládne, protože se mu stýská po mamince? Znám jednu takovou a věř mi, není to jen o povaze, ta máma to v tom dítěti sama podporuje!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.23 14:06
@Coleta píše:
A babička nemůže říct, hele chápu, že se ti stýská, pojď půjdeme…dosaď cokoliv, aby odvedla pozornost? Dítě není babiččin animační program. Opravdu je 9 letého dítěte tak nežádoucí, aby se projevovalo jako dítě?
To dítě tam má tátu, který ho zná nejlépe. Za mě má tuto situaci řešit ten táta, který má vědět, jak na tom to dítě je, jakou terapií si prochází, jak je žádoucí odvádět pozornost nebo ji těm pocitům věnovat. Babička asi babička roku nebude, tak jak je popisována, ale to dítě tam má toho jednoho ze dvou nejbližších (máma a táta), a ten by podle mě měl být schopen ukočírovat to, aby dítě celý den nepobrekávalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
