Je mi přes 20 a nemám žádné kamarády/kamarádky

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

D. C.

2323

1025

29.6.26 15:22

načítám...

Ano, zakladatelko, vidím se v tom tvém popisu též. Vzpomínám na tu základní školu, jak jsem se vždycky dost neohrabaně zkoušel zapojit do konverzace s ostatními spolužáky, občas se to povedlo, nicméně bylo to pro mě vyčerpávající. Měl jsem jen pár kamarádů na společnou cestu ze školy, párkrát jsem byl u někoho na návštěvě. Celkem mě ovšem jednoho dne dojalo, když parta kluků z naší třídy přijela k nám domů na návštěvu, no to pomalu omyli!

Na střední jsem se s nikým moc neskamarádil, na vysoké také ne a vlastně jsem kamarády po dlouhou dobu ani nepotřeboval, stačili mi příbuzní a později kolegové z práce. V dnešní době, říkám si, že opravdový kamarád by byl fajn, nicméně ty moje sociální dovednosti a otevřít se okolí jsou dost slabé, když už se s někým pustím do nějaké řeči, tak se to na nějakou hlubší úroveň nedostane.

Stejně jako říkají ostatní, obdiv k tvé inteligenci a jak to máš v hlavě srovnané, což v tomto jsem také nikdy neměl problém, ale kde nám pánbůh nadělil, jinde zase ubral. Tak to je. Seznamování vskutku bylo nejlepší na dobrovolnických akcích. Jak doporučují ostatní.

ADHD mi nepřijde jako důvod. Já vím o dvou ženách, které o sobě samy řekly, že mají ADHD, a zalíbily se mi svým vystupováním více než normální ženy. Možná spíš jak píšeš, že jsi nekonfliktní člověk. To je sice fajn, ale nepůsobíš na okolí pak nějak nemastně neslaně? Díky čemuž mezi vámi nevzniká žádné hlubší pouto? Dáváš do hovoru dost emocí? Z mého pozorování mi právě přijde, že ti lidé, co mají hodně kamarádů, jsou často takoví, že mají nějaké ty povahové nešvary. Což je možná tím, že se prostě úplně okolí otevřou, včetně těch nešvarů. Kdežto někdo jako ty nebo já se snažíme ty horší vlastnosti potlačovat, ale pak na okolí to naše vystupování možná působí divně. :think:

načítám...
Citovat
Zmínit

Ploskutáček

11915

8488

29.6.26 15:52

načítám...

Moc hezky napsaný příspěvek, tazatelko. A osvěžující. Pro mě je třeba přátelství a kamarádství důležité, protože mi naplňuje život. Mohl bych napsat, jak je přátelství důležitý, ale našla by se spousta lidí, kteří to budou relativizovat.

Teď by se ti kamarád hodil, za pár let ho třeba potřebovat nebudeš, protože třeba přítel a děti. A je otázka, k čemu mají přátelé sloužit - má to být přístav, kde vždycky můžeš zakotvit, když je osud vůči nám zlej, nenechaj nás v rejži, anebo mají sloužit jako výplň času, když chceme do kina, na kafe, pařbu, a partner zrovna nemá čas?

Já mám třeba úžasný přátele, zároveň vnímám přátelství/kamarádství jako velký závazek. Kdy nemusí mít vždycky čas, ale neměli by nás opakovaně zazdívat. Počítej s tím, že to, co budeš dostávat, budeš muset i vracet.

načítám...
Citovat
Zmínit

bjetuschka

12700

3962

29.6.26 16:30

načítám...

Já jsem se v tom docela poznala, u mě se to zlomilo až po 30, ale hodně jsem přenastavila celkově mindset. Když se za sebou ohlédnu, žila jsem vždycky v iluzi, že štěstí závisí (aspoň z velké části) na tom mít tu nejbližší BFF. Pokaždé, když jsem nějakou našla, tak jsem se na ten vztah dost upnula a pak se přesně vždycky něco zlomilo a to přátelství skončilo, aniž bychom si něco udělaly. Pamatuj, že v ženských vztazích velkou roli hraje žárlivost. Taky si všímám, že úspěch se neodpouští. Teď už jsem já ta, která nad někým zlomí hůl a ukončí vztah, který jí nevyhovuje.

Nejsi třeba taky moc urputná? Ono je lepší se fakt hodit do pohody a nechat to plynout a buď si k sobě s tím člověkem najdete cestu nebo ne… Mně hodně pomohlo si uvědomit, že je přirozené, že lidi v životě přicházejí a odcházejí, že je důležité žít tím, co je teď. Teď jsem v nějaké fázi a mám kolem sebe určité lidi. Za pár let to bude zase jinak.

Jinak pokud máš sestru - dvojče, tak blízkou kamarádku máš :kytka: nebo si nejste se sestrou blízké? Svěřila ses jí s tím někdy? Co si o tom myslí?

Zaujalo mě, že jsi psala, že se vztahy nikdy problémy nebyly, jen s těmi přátelskými. Já to mám stejně. Já jsem tedy vždy nabrala jako svoje přátele i přátele sveho partnera.

A pokud máš ADHD, to taky hraje roli. Já ho podle mě mám taky, ne diagnostikované, ale určitý rysy vnímám.

Myslím, že se to všechno zlepší, pokud nebudeš rezignovat sama na sebe. :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Ver123ca

30.6.26 18:16

načítám...

Hele z toho co pises je s tebou proste neco spatne. To nemyslim ve zlem. Ale evidentne bud pusobis nebo se chovas nejak co ostatni odradi. Je potreba zjistit cim to je a od toho se odpichnout. Ne nebude to vzhled ani obleceni ze sekace. Zacala bych u rodiny a pak klidne u te byvale spolubydlici a narovinu si popovidala co jim vadi, na cem mas zapracovat. Mam v okoli spoustu lidi, kteri nedelaji dobry dojem, a lidi se jim vyhybaji, aniz by tomu dali cas je poznat lepe, aby zjistili ze jsou valstne fajn. Treba jedna z mych top kamaradek je tak uprimna az to neni prijemne. Neuvedomuje si jak to na lidi pusobi, kdyz jim uprimne rekne co si mysli a zrovna si nemysli nic pekneho take mi trvalo zkousnout to, ale kdyz mi doslo ze to nemysli zle ze je jen uprimna nasla jsem v ni skvelou kamaradku. Nebo kolegyne co je tak snaziva az pravidelne potopi ostatni kolegy z teamu na meetingu pred vsemi ostatními. Nemysli to zle, podle me si to ani neuvedomuje, ale vubec nikdo ji nema rad, skocila u nich timto chovanim. Preji ti najit nekoho empatickeho kdo ti da sanci ukazat tu dobrou stranku, ale jistejsi bude zjistit pricinu proc se ti ostatni vyhybaji a zapracovat na tom. Je mozne ze mas nejaky projev, chovani a pod, ktere si ani neuvedomujes ze delas a lidi kolem to irituje natolik ze nemaji chut te lepe poznat.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

30.6.26 21:22

načítám...

Ahoj, nemám ADHD a to úplně stejně. Mam jednu nejbližší kamarádku co považuji za nejku, byla i mou svědkyní. Ale jinak okruh přátel konci asi dalšími 2-3 lidmi se kterými se občas něco napíšu, ale to je vše. V práci vždy navážu vztahy, ale jak spolu už nepracujeme, tak se zase vzdálíme. Myslím že je to tím, že prostě nejsou moje krevní skupina.. prostě je těžké někoho takové blízkého najít. Dárky dávám, ozvu se první, ale je fakt, že si o sobě myslím, že jsem spíš asociální člověk. :roll:

Citovat
Upravit

mequpaluk

6.7.26 04:26

načítám...

Ahoj, už to tady zaznělo, nemůže být zakopaný pes v tom, že si nerozumíš s vrstevníky a mohla by ti vyhovovat spíš věková skupina o něco starší od tebe? Já jsem to v dětství mela podobně. 2 základky. Prvni stupeň na jedné, tam se se mnou většina decek bavila hlavně, když z toho mohlo něco kápnout. Šprtka s divnýma zájmama (svého času byla u nás doma dvojka špatná známka a díky bohu mi učení šlo takřka samo), navíc byla škola plná děti učitelského sboru, snad v každé třídě jedno, u nás rovnou 2 a donášelo se, kdo mel maminku na skole, tomu se ustupovalo apod. Takže v rozhodnutí jít na 2. stupeň jinam hrál roli i kolektiv. Na druhe ZŠ se to výrazně zlepšilo a vzešla z ní čtveřice, ve ktere se setkáváme dodnes (I když už ne tak často, jak bychom chtěli). Hodně mi pomohlo, že jsem se okolo 13ti let stala součástí jedné online komunity, která se začala stýkat i offline a z teto skupiny se „rekrutovala“ vetsina mych dlouhodobých přátel. Jsou to lidi vesměs 5-10 let + ode me až na výjimky. A asi rim, že jsem měla názorově blíž k těm starším, mě velmi rychle opustila potřeba starat se o to, co si o mě mysli ostatní apod. a najednou mi to začalo jít lépe i v offlinu. Co najít si nějakou skupinu skrze nějaký koníček? Z toho, co čtu, i s odkazem na ADHD mě napadlo, že by tě mohly zajímat třeba nějaké kreativní činnosti, rukodelna tvorba, a to je obecně líheň zejména ženských přátelství. Držím palce!