Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No, vybarvil se celkem brzy. Zdrhej, pokud máš kam. Pokud nemáš, snaž se našetřit co nejvíc peněz, abys co nejdřív měla kam. Hlavně se snaž, ať si nepořídíte druhý, to se ti bude zdrhat ještě o něco hůř. Lepší to nebude.
Nejhorší je, že já si neumím nějak představit být bez něho. Když jdeme od sebe přepne zase tak že se snaží je zlatíčko jak mu chybím jak je mu všechno líto jak mě miluje a já se vrátím.. není furt takovej umí i říct že mě miluje že bez nás neumí být že jsme jeho všechno.
@Anonymní píše: Více
Nemiluje tě. To jsou jen kecy aby tě udržel tam, kde tě chce mít. Opravdu milující chlap takhle neplácá, ale chová se tak, že to poznáš.
No a k tomu alkoholik co tě pod vlivem alkoholu bije, nádhera, chudák váš syn, dostane od vás do života, že chlastat, uhodit partnerku a chovat se jako hovado je normální, že to partnerka snese že je taky normální a vystavit tomu dítě je taky normální, takže chudáci tvoje vnoučata.
Víš co, já jsem se odstěhovala od násilníka se třema dětma, taky jsem dlouho ignorovala výstražné kontrolky. Jasně, že tě nedeptá pořád. Přečti si něco o domácím násilí. Probíhá to v cyklech - násilí - omluvy/dárečky/chová se hezky - dusno - násilí.
U nás to ale bylo hodně pomalé. Nabralo to spád až po mateřské po třetím dítěti. A u nás naštěstí nebyl alkohol, „jenom“ patologická žárlivost.
Hele, tak když zatím nemáš sílu (odvahu/chuť…) utéct, tak aspoň intenzivně šetři. Ty začátky jsou fakt krušný…
A lákal tě zpátky? Jak jsi dokázala že jsi se nevrátila? Já jsem asi blbá a naivní pořád věřím že se něco změní. Žárlivej je taky až moc.
No tak, on hlavně nevěřil, že se třema dětma fakt odejdu. Přišlo mi, že nabyl dojmu, že si nechám líbit úplně všechno. Poslední 3 roky byly opravdu příšerný, žila jsem fakt v totálním bizáru, těch vulgarit, co jsem se naposlouchala, běhal po domě s 20cm nožem a vyhrožoval, že se podřeže (totálně vyděsil děti, mě už ani ne), rozbil několik kusů nábytku. Nejhorší zážitek pro mě byl, když mi plivnul do obličeje - od té doby jsem s ním úplně přestala spát, začal mi být odporný. Krev tekla jednou. Mě netrvalo dlouho odejít, protože bych k němu ještě cítila lásku, ale protože jsem měla strach. Jak to zafinancuju, jestli to s dětma sama zvládnu…
My teď máme takový klid
Cítím obrovskou úlevu (i když je to náročný…). Přeju ti to taky
Znáš ho sama nejlíp, proto moc nechápu tvůj dotaz?. ![]()
Jsem si jistá tím, že většina z nás ti tu napíše, že takovýho xindla by už dávno kopla někam. ![]()
Ale, žádná z nás nežije tvým životem.
Tzn., že je všechno jen čistě na tobě a pokud dáváš větší váhu srdci nebo jiným tělesným orgánům, před rozumem, tak si své následky i důsledky svého rozhodnutí a jednání, musíš nést opravdu už sama za sebe.
Ale pozor!
Ty už přece dávno nerozhoduješ jen sama za sebe, ale i za své dítě, za které jsi plně zodpovědná…
A proto by ti nemělo být lhostejné v jakém domácím prostředí a s kým bude vyrůstat. ![]()
Věř mi, že pro takové dítě je mnohem lepší žít v neúplné rodině, ale zato v klidném prostředí, bez jakýchkoliv hádek a konfliktů. ![]()
@ruzovasrnka ježiši to jsi si taky zažila. Je super že jsi to zvládla.. Taky mám strach že kdybych teda dokázala odejít jak to udělám jednak abych se k němu nevrátila on to umí fakt dobře a jak s penězma. Z rodičáku toho moc není a bohužel malý je na mě hrozně fixovaný a do práce přítel ani nechce abych šla.
@Černá Madonna já si to i tak nějak uvědomuju, že pro mě není asi nejlepší chlap. Ale jako na tátu na něho nemůžu říct půl slova. A když je vidím spolu tak jsem pořád dojata. Malý ho zbožňuje a myslím že teď je to i to proč to zatím všechno snáším.
Holka dokud nemáte další je to lepší než pak.. mě taky vztah nenaplňuje a už mám víc dětí.. nic nemůžu dělat.. a lituju, že jsem neodešla když synovi právě nebyl ani ten rok..
@Anonymní píše: Více
Malému je rok, je to roztomilé batolátko a ještě chvíli bude. Začne chodit do školky, do školy, nemusí jít všechno hladce. Jak to bude jeho otec zvládat, bude v klidu? Jak bude syn zvládat to, že otec je hrubý na mámu, že ji klidně uhodí?
Pokud se nezačne léčit, nebude aktivně pracovat na léčbě svojí závislosti na alkoholu a nepůjde na terapie, aby se naučil zvládat situace v klidu a bez agrese vůči tobě, tak se to nezmění, jak by sis představovala, naopak bude hůř.
Přítel nechce abys šla do práce? Takže tě bude izolovat od lidí a navíc tě bude ovládat přes finance, budeš na něm závislá. Zároveň nebudeš mít žádné krytí do budoucna, nebo ti bude platit sociální a zdravotní pojištění? Je to přítel (který se projevuje spíš jako nepřítel), za rok budou malému dva roky a přítel tě už nebude muset ani živit, klidně ti může dávat jídlo na příděl, vyčítat ti každý kousek nového oblečení, léky, kosmetiku, cokoli.
Nenech se tak ovládat, hlavně si nepořizuj další mimino, jdi do práce až vezmou malého do školky a staň se na něm nezávislou.
@Anonymní píše: Více
Hezký vztah mezi sebou mít můžou, proč by ne? ![]()
Ale přece jen, už tak malé dítě vnímá všechno to okolo, jak se k sobě tatínek s maminkou chovají a proto dokáže velice dobře rozpoznat i s jakým tónem hlasu probíhá jakákoliv komunikace, i když se to netýká přímo jeho…
A to všechno může mít na dítě opravdu velký vliv, než se může zdát, i když si třeba myslíte, že to tak není, protože on je přece ještě moc malý brouček nato, aby to všechno chápal.
Ale bohužel, je to jen mylné zdání…
Je to magor. ![]()
Ale pokud je to úžasný otec, počkej jeste 17 let. Tvoje deprese a úzkost to jistě ocení.
A vzor dítěti - chování k druhému pohlaví - je úplně super. To rodič chce. Doufám, že máte syna, aby věděl v životě, jak krásně se má chovat k ženám. Pokud dcera fajn neva, role maminky “ vše vydržím” taky dobrá.
Zažila jsem to v blízkém okruhu rodiny. Nikdy neodešla. Ona ho miluje, kecy jak kde co … Syn jede v kopii otce i v dospělosti ( ke vztahu ke své matce samozřejmě i s podporou otce - oni dva se doplňují a mají super vztah ) a dcera je pro život totálně nepoužitelná.
Ten chlap tu ženu nezabije ( ne že by ji nedal facku a tak. Nespočet zcén. ). Ale celou tu dobu věděl, že ji k životu potřebuje, kde svoje chování vyřádit. Pro okolí je dokonalý. Ne úplně, blízký vědí. Jo dneska už super. Je jim k 70 a ona je zdravotně totálně v háji už několik let, psychika ji tělesně dohnala. Je mi ji svým způsobem líto. Ale nikdy odejít nechtěla.
. Snažili jsme se ji pomoci. Její volba.
Tobě přeji hodně štěstí ![]()
Mám zkušenost s narcistou, ale tento tvůj není narcista, jen koko. t. Jednou jedinkrát by na mě chlap vztáhl ruku a letěl by jak kulovej blesk. Prosím jednej co nejrychleji, než si vaše dítě začne uvědomovat, v jak toxickém prostředí žije, a začne přebírat jeho manýry. Ne, lepší to nebude a „mít ráda“ opravdu nestačí.
Už začínám být zoufalá. Nevím jak dál. S přítelem jsme spolu 5 let a máme roční dítě. Na začátku vztahu dokonalý chlap. Zahrnoval dárky, výlety, jak mě miluje prostě dokonalý chlap.. jenže pak se to všechno zlomilo. Z dokonalého chlapa to došlo do stádia kdy mu začali vadit moje kamarádky, začal mi vyčítat že nic doma nedělám že jsem k ničemu, psal si s nějakými holkami (samozřejmě on neví kdo jsou, nezná je), v 8 měsíci těhotenství se viděl se svou bývalou láskou (to se mi pak strašně omlouval) a ještě ji vypisoval že ji chtěl dát pusu a tak.. já jsem se před ním scházela se samými idioty on je vlastně ten nejlepší. Pořád mi vyčítá můj život před tím než jsem ho poznala. On měl manželku v té době a ani nevěděl že existuju.. moc rád si popije a pak je to ještě horší po litru vodky facka byla když mu psala nějaké holka a ptala jsem se ho kdo to je.. vyhrožování ať držím hubu že mi liskne. Rozchody byly ale vždycky jsme se k sobě vrátili. Pořád ho mám hrozně ráda a nějak si neumím představit být bez něho a hlavně vzít synovi tátu. Jen nevím jak dlouho toto ještě vydržím rozjeli se mi deprese a panické ataky a úzkost jsem na lécích.