Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Skoro jako bych to psala já. Taky jsem chtěla jit učit do školky a tak v tvým věku jsem pak děkovala, že mě nevzali. Děti jsem tak do 30 nechtěla. Věděla jsem, že je budu chtít, ale ne ve 20.
Je to úplně normální. Já děti nechtěla ještě vloni v 28 letech a ejhle, za měsíc rodím
prostě nejsi v té životní fázi. Bav se a užívej si mládí a volnosti a ono to přijde samo. Nebo taky ne. A ani jedno není to jediné správné/špatné
Neni povinnost mit deti, kazdeho svobodne rozhodnuti, ktere by okolim melo byt plne respektovano.
Myslim, ze na vetsinu zen ta touha po diteti prijde casem, u me to bylo okolo tricitky, ted je mi o 7 let vice a cekam treti a ctvrte.
Ve svem okoli mam nekolik bezdetnych zen, dve nedobrovolne kvuli zdravi, jedna dobrovolne - touha nikdy neprisla a ani nikdy nebyla vdana, dalsi nedobrovolne, sla na potrat kvuli toxopla., nasledne se rozvedla a noveho partnera uz nepotkala, resp. s zadnym uz rodinu nezalozila.
Je to normální nechtít děti, kór v tvém věku, není povinnost mít dítě, každý jsme jiný, pravděpodobně za několik let názor změníš, ale když ne, tak je to také v pořádku,
jen to chce sesynchronizovat s partnerem - aby sis nevybrala nějakého, který po dítěti touží
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
je to pro mě zvláštní téma, ale jsem ještě mladá 21 letá studentka, pracuju, a žiju si nějak tak svůj poklidný život s partnerem. Problém je v tom, že když přijde slovo na děti, nemám v sobě (zatím?) pud ho chtít - i když jsem tak do 19 tvrdila, že ho plánuji, až mi bude 25 a chci ho. Kolem 20 roku se to zlomilo. Momentálně mám v životě naprosto jiný priority a cíle (což je docela normální u 21 letý holky). Jsem milující teta, sestřenka a děti velice miluji, dokonce jsem chtěla jít pracovat i do školky. Jenom mám v sobě zakotvený názor, že já dítě nevyžaduji. Je normální nechtít děti? Nebo se to někdy zlomí? Jaký máte názor na bezdětné ženy vy?
Ráda si přečtu vaše názory, domněnky a zkušenosti:)ps. pardon za kategorii, nevím kam to umístit
Ve 21 mi spíš prijde divný děti chtít. ![]()
@Bábrdl píše:
Ve 21 mi spíš prijde divný děti chtít.
no přesně tak ![]()
Možná se to zlomí, možná ne,… ale je to normální pokud to tak opravdu budeš chtít a budeš tak spokojená. Jen to asi není vhodný psát zrovna tady, kde se v každý druhý diskuzi loví čárky na testech ![]()
Ano je to normální. Stejně jako chtít jen jedináčka nebo mít dětí pět. Já byla odpůrce dětí a všechny na mne působily jako dokonalá antikoncepce
ještě do 30ti. No mám jedno, druhé už jsem fakt nechtěla a zcela mimo logiku asi už čekám druhé a dobrovolně jsem se pro to rozhodla, takže… Člověk míní život mění.
Coz o to, nechtit dite je naprosto v poradku. Jen proto, ze jsi zenska, nemas povinnost porodit. Biologicky hodiny nemusi ani nikdy zacit tikat. Horsi je, ze zrovna tohle dost velky zivotni rozhodnuti se od urcite chvile uz neda vzit zpatky, at tim ci onim smerem. A to pak teda, kor v urcitem veku, dela dost curbes v hlave pri rozhodovani. Ale tak ty mas opravdu dost casu na nejaky definitivni rozhodovani. Ted ti zacina skvela zivotni faze, stat na vlastnich nohou, vydelavat svoje penize, vztah s chlapem bez dalsich zavazku, travit veskery volny cas s cistou hlavou a jen podle sebe… To si uzivej naplno, protože s pripadnym ditetem uz to proste nikdy takovy nebude ![]()
Taky znam zeny okolo 40 let bez dětí. Na otazku jestli toho nelituji mi rekli ze vubec ne a ze si radsi uzivaji sami sebe. Tohle treba chapu, protoze dite stoji hromadu casu a penez. Jestli mi odpovedeli uprimne taky nemuzu vedet. Je to kazdyho vec podle me. Ja se nemuzu za sebe zbavit pocitu, ze dite zpusobi proste omezeni svobody, myslim to tak ze treba planovat dovoleny je tezsi, jit s partnerem do kina bez hlidani nejde, rodina potrebuje celkove vetsi zivotni prostor, proste dat diteti dobry prostredi k vyrustani. Je to az prilis starosti a nejhorsi je strach o nej. Myslim ze i casty nazor lidi ze ti co nemaji deti jsou sobecti je spatne. Podle me to tak uplne neni.
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
je to pro mě zvláštní téma, ale jsem ještě mladá 21 letá studentka, pracuju, a žiju si nějak tak svůj poklidný život s partnerem. Problém je v tom, že když přijde slovo na děti, nemám v sobě (zatím?) pud ho chtít - i když jsem tak do 19 tvrdila, že ho plánuji, až mi bude 25 a chci ho. Kolem 20 roku se to zlomilo. Momentálně mám v životě naprosto jiný priority a cíle (což je docela normální u 21 letý holky). Jsem milující teta, sestřenka a děti velice miluji, dokonce jsem chtěla jít pracovat i do školky. Jenom mám v sobě zakotvený názor, že já dítě nevyžaduji. Je normální nechtít děti? Nebo se to někdy zlomí? Jaký máte názor na bezdětné ženy vy?
Ráda si přečtu vaše názory, domněnky a zkušenosti:)ps. pardon za kategorii, nevím kam to umístit
Myslím si, že to je jen Tvoje věc, mně osobně je fuk, jestli někdo chce anebo nechce děti.
Ale… ke komu musíš být upřímná a komu to nejspíš nebude jedno, je Tvůj partner.
Pokud počítá do budoucna s dítětem, tak mu neslibovat, že „za pár let anebo časem“ do toho půjdeš, pokud víš, že ne.
A to i za cenu rozchodu, aby měl čas najít si partnerku, která děti bude chtít. ![]()
Podle mě každého věc. Kdyz jsem byla v tvém věku, tak děti jsem považovala za obtěžující hmyz
, při pohledu na těhotnou spolužačku u matury jsem si klopala na čelo, samozřejmě, že jsem musela čelit otázkám, kdy dítě bude, kdy do toho praštit (a to i v době, kdy nebyl partner, dobrý ne?), ve svých 30 jsem byla odsouzena na život bez dětí, pak jsem všem vypálila rybník, když jsem krátce před 33.narozkama oznámila, že čekám dítě i já. Už jaksi nikdo nevěřil, že dítě přece jen bude. A taky jsem měla sem tam stavy, že snad ani nechci, ale vím, že by mi to chybělo. Teď vím, že jsem se rozhodla správně, ale v tvém věku? Ani omylem. Představy byli, to zas jo, ale chtěla jsem kolem te 30 nebo až po ní, což se mi taky splnilo.
Normální to je. Hloupé řeči jsou na toto téma také normální, ale hloupé řeči se vedou pořád. Nemusíš nikomu nic vysvětlovat, nejdůležitější je shodnout se na tom s partnerem, to vidím jako opravdu nejzásadnější věc.
A pro příklad, já jsem po dětech nikdy netoužila a taky jsem to říkala, když se mě na to zeptali. Většinou okolí reaguje větami typu „však uvidíš“, „to přijde“ a málokdo to chápe, že po dětech opravdu netoužím. Teď už vlastní děti fyzicky mít nemůžu, tak to snad okolí definitivně pochopilo.
Ano! Ne každý musí nebo by měl být rodič a je super umět si to přiznat. Ale u tebe to může být jenom věkem a časem se to může změnit. U mě se to třeba nezměnilo a proto jsem si i tak nějak přirozeně hledala partnera staršího, který už své děti má a další nechce. A jsem spokojená, ale tlak od rodiny je tu pořád. O to víc, že jsem jedináček, takže moji rodiče mají šanci na vnoučata jen odemne. To mě sice mrzí, ale není to ten správný důvod abych měla děti, když je já sama nechci.
Tak jsem si našel několik definicí termínu „normální“ a mohu klidně prohlásit, že nechtít děti není normální. Myslím si však, že to pro zakladatelku nic neznamená. Jsme různí, tedy i v něčem nejsme normální. Např. já nevěřím v Boha což z celosvětového hlediska určitě normální není, no a co?