Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Kačus82 píše:
Hele, ok, to vsechno jsem dite ucila taky a nejak to skouslo, ale asi se tu bavime o hodinovem cviceni +15 minut na sprchu? To je fakt dite od ditete a nekolikamesicnimu prckovi to asi nevysvetlis
Jasny no je to i o tom dítěti co vydrzi. Moje děti by měli paradoxně větší problém vydržet 5 minut úplně sami zatímco já bych se sprchovala, když na mě neuvidí, než ležet hodinu v klidu když budu skákat metr od nich ![]()
@Leniccccka režim ke super věc - pravidelně chodit spát v 7 a vstávat v 6 je zlaté a jednou se vám to v dobrém vrátí
v půl roce je na večerní restaurace fakt malá, ale díky tomu režimu nebude problém ji v 7 uložit, nechat hlídat třeba babičku a jít do restaurace s manželem
za mě je režim mega důležitý a usnadní ti práci.
K té sestře a jejím dětem - pochybuji, že by z nich vyrostli sígři jen kvůli tomu, že se jim nevěnovala 100% času, to by moje generace, která byla od půl roku v jeslích, byla úplně celá ztracená
naopak je fajn budovat v dětech samostatnost, než že jim je máma pořád za zadkem. Rozhodně nic nezkazis tím, že si zacvicis, neboj
ségra to musela pohnojit ve více ohledech a hlavně v pozdějším věku ![]()
Sobecké to rozhodně není. Souhlasím s @Pety2. Mám 2 děti a cvičím od 3 měsíce. Buď když starší spí a malej je se mnou v obýváku a kouká na mě. Hrozně ho to baví
. A nebo cvičím v ložnici a starší si hraje sama a malej kouká na kolotoč a nebo s hračkami a zkoumá nové věci. Určitě se to dá. A myslím, že se tak učí i samostatnosti. A pro ně je to tady dobře.
Já to úplně nechápu - to se předpokládá, že bude matka dítěti věnovat 100 % času, kdy je bdělé? Sedět vedle něj, podávat hračky, povídat básničky, číst a vůbec ho rozvíjet po všech stránkách? vlastní jídlo, srcha, úklid, vaření povoleno jen, poku dítě spí? Tak to mají asi moje děti zaděláno na to, být citovými deprivanty ![]()
Já teda svoje půlročně nechávám maximálně navolno. Leží na zemi/ hrací dece, povídám mu, ale dělám si svoje. Leží nebo zkoumá, všecko pozoruje, brouká si, směje se. Odpovídám, podávám hračku, pokud se někde zasekne, přiskočím a vysvobodím, pokud potřebuje s něčím pomoct, kňourne a já jsem u něj. Ale jako že bych u něj po celou tu dobu aktivně seděla a vymýšlela nějakou rozvíjející činnost, to fakt ne. Dokonce v období, kdy se učí nějakou novou dovednost (převalování), bývá z toho vzteklé, jak to nejde. A já, krutá matka, jsem u něj, ale nepomůžu, ať si na to přijde samo. Naučí se, uklidní se, je zase veselé. Jinak chovám, nosím, tulím, mazlím, kojím, krmím, ale nechávám i prostor ostatním - když chce babička vozit kočár nebo zrvna teď jsou obě děti v posteli, starší dotáhlo knihu a mladším čte (a já snídám a datluju na počítači).
Ke cvičení - snažím se cvičit denně 20-30 minut. Od miminka, když nespí, dám si ho vedle sebe, koukáme na sebe. Při cvicích na zádech si ho klidně položím na břicho, pase na mě koníky. Pokud by bylo mrzuté, cvičení přeruším.
Ježíš tohle by mě vůbec nenapadlo.
a takhle malýmu miminu jsem se určitě nevěnovala i dýl. Když se chvíli zabaví samo, byla bych ráda a dělala co potřebuju.
@Leniccccka píše:
Mám asi blbou otázku, ale je sobecké se nevěnovat hodinu denně miminku s tím že bude ležet na dece u mne a já budu cvičit? Nemám hlídání ale chci dělat i něco pro sebe? Někde jsem četla, že na půl roce se má mimču věnovat co nejvíce…nebo jak to děláte vy???
A s utíráním zadku poradit nepotřebuješ ![]()
Sobecké to není, možná by mohlo i prcka bavit se na Tebe dívat. A jsou i různé cviky s dětmi (nevím jak velké děti). Určitě to není sobecké, tím že má člověk dítě mu přece nekončí komplet jeho život ![]()
Jo a k restauraci - prostě si dáme pauzu. Přes den na výletě ano, večer jsem se smířila s tím, že prostě možná i pár let (dokud nebude pohlídatelné a uspatelné od babičky, což zatím i vzhledem k večernímu kojení rozhodně nebývá) restaurace/kino/divadlo nebude. Prvé dítě blo sůva a chodilo spát kolem 10-11, ale stejně jsme ho nikam nevláčeli, byli už jsme večer v klidu doma. Druhé dítě je skřiva, potřebuje usínat kolem sedmé, tak se všemožně snažím už být v tu dobu doma v klidu, vykoupat a nechat usnout ve své postýlce. Totéž na dovolené, prostě aktivní program kočí v šest. Když by to fakt nešlo jinak, tak holt usne jinde, ale snažím se v tomhle přizpůsobit jemu, však ony restaurace neutečou. A když uspíme, sedneme si večer s mužem na balkón, pijeme čaj a povídáme si. Místo kina si holt promítneme film na zeď. Chlapa nezanedbávám, jen holt je tu mimčo, tak se naše společné aktivity na čas mění.
Cvičila jsem od konce sestinedeli…měla jsem ho sebou v hnizdecku, pak na dece… občas u toho usnul
vůbec to neřeš
mnohem horší je to teď, když má syn 14M a když mám comp na zemi, tak ho chce mackat, leze po mě, mám ho na zádech. Pro nej strašná prca a pro mě utrpení, takže teď už cvicim jen když chrni ![]()
@Bídžej taky hlasuju pro rezim s obcasnym porusenim kvuli adaptaci. Jsem asi velka konzerva, ale vecer bych mimino do restaurace fakt netahala, i kvuli ostatnim hostum.
V podstate si kazde dite rekne, o co mu jde, cilem maminky, nez zacne vychova, je poznat, co to je. Muj chlapec byl jak Orloj (kojeni spanek, koupani, do postele), pak byl zlaty. Nevidela jsem duvod mu nevyhovet jen aby me kamosky nepomluvily, ze se ridi vsechno miminem
vsak mimino vyrostlo a ja zas uplne normalne „ziju“
@Kriss Tina píše:
@belladonna aha, to neznám, a nedokážu si představit. Já si děti učím od narození, že nemůžou mít 100% pozornosti non stop. Někdy musím uvarit, něco poklidit, najíst se, dojít si na WC, doběhnout ven když jde třeba pošťák. Takže děti jsou zvyklé že je prostě nebudu pořád chovat, nebo s nima jenom ležet a veškerá pozornost se nebude tocit kolem nich (nehledě že když je děti víc než jedno a jsou pak všechny zvyklé na neustálou pozornost, tak se z toho zblaznis). Takže i třeba teď 3 měsíční zvládne chvíli ležet na podložce a koukat na hračky a busit do hrazdičky, nebo leží v houpatku a kouká co já dělám (prostě mu stačí na mě vidět že jsem nablízku) a taky chci budovat u dětí sourozenecky vztah, takže někdy prostě nechám staršího ať si s malým hraje, povídá mu, ukazuje hračky, u toho taky asistovat nemusím.
To se právě nedá naučit. Syn prostě od novorozence beze mě řval jak tur. V houpatku, na dece, když jsem se vzdálila, věčně chtel nosit, jinak řval a řval, dokud jsem ho nevedla. Prostě náročné, neurolozka psala do zprávy dráždivé, mimino. Postupně, ale velmi postupně se učil být sám, ve dvou letech jsem viděla pokrok, ve třech letech už dobrý.
Jako já plánuju s kočárem i chodit běhat a tohle by mě v životě nenapadlo ![]()
Ne není to sobecké. Je to podle mě dokonce normální ba potřebné pro obě strany a klidně i víc než hodinu ![]()
@Leniccccka píše:
Moc děkuji za všechny příspěvky, jsem prvorodička, u sestry mám špatnou zkušenost, že se nevěnovala dětem a co z nich vyrostlo je odstrašující případ. Proto v tom tak nějak tápu. Ale je fakt, že i když se jí věnuji tak jí to stejně baví jen chvilku a pak si stejně dělá sama co chce. Tak proto sbírám zkušenosti… ještě se chci zeptat, jak to vidíte se zajetým režimem… půl sedmá koupání, jídlo a spát,,, mám totiž problém s tím, že když jsme někde dýl, tak je pak protivná a rozhozená, takže s ní nemůžeme jít nikam ani si sednout do restaurace… bojím se toho že když si takhle navykla, že mi pak nebude v noci spát… tak usne kolem sedmé a spí až do šesti
No tak si pak za 15 let můžete se sestrou udělat bilanci ![]()
Chudáci moje děti. Já je nechala v klidu si dělat co chtějí jak dlouho chtěly… hrály si v hrazdicce nebo na dece a byly v pohodě ony i já…