Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
jo jo, to je období vzdoru.
Neboj, zase to přejde… pak přijde sice další, ale na to už budeš psychicky připravená
![]()
Nejhorší je to první, to člověka normálně rozhodí…
No ja čumím, nemluvíš o Mojí Kristýnce nahodou???
Neuvěřitelné že jsem našla zpřízněnou duši apak že ja jsem ta zla, no moje tchyně by tohle mela vidět misto mě aby mi už konečně uvěřila.
Doma je to andel pomuže, uklidí, spapa, smeje se a je legrace.
Jakmile překročíme práh u babiček a dědečku hned si vše vyřvava a bohužel oni jsou takove citky že ji ve všem vyhovi i přes muj zakaz. Ja už s ní ani u babiček a dědečku neboji ani u jakekoliv jine vychovy, pardon ale už na to s**u, nemá to smysl zbytečně jsem ja v nervach přitel v nervach a pak me maji za zlou i když u nas doma je to bežné a každodenni, že po sobe uklízí, papaá, čistí si zuby apod.
U nich je to dítě které absolutně nepoznávám, dělá si absolutně co chce
dokonce je i bije a když už ji za to okřiknou oni tak je s toho pulhodinovy řev, dopadne to vždy stejně, že babička ustoupí. ![]()
Ja už taky nevím jak bych tohle vzdorovité období mela řešit ale když ji jednoduše necham napokoji mam o to vetši klid at se s ni perou oni.
@Nik77 píše:
no to NE?!Zrovna u nás má právě obdobní vzdoru sestupnou tendenci, tak jsme v takový euforii, jakože teď už bude líp…
![]()
no, vidím že to je docela populární u tohoto věku. Taky plácnu, když už nevím coby. Zavřu do pokoje. jednou po hodinovém hysterickém ječení jsem mu dala studenou sprchu. Zní to hrozně ale byly to první slova po hodině křiku…Mami Už ne studená. Tak mu pohrozím že dáme sprchu a je klid většinou. ale i tak jednou týdně to prostě přijde… ![]()