Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
S pritelem se rozejdi a uzivej si jako singl s kym chces..takhle ho budes podvadet casteji a on to nefa ublizis mu. Jsku chlapi, ktete vzrusuje kdyz je zena podvadi, myslim ze kandualista, je to uchylka ale tobe by to vyresilo problem a jeho to vzrusovalo..normal chlap ve vztahu to neda
Podle mě bys měla zůstat sama, respektive nebýt ve vážném vztahu, nebo tohle řešit se sexuologem. Pokud tě cokoli takto ovládá, denodenně a soustavně, je to závislost jako každá jiná a měla by se léčit. Do té doby, než budeš schopná fungovat normálněji, bys k sobě neměla nikoho vázat, protože to nedopadne jinak, než že mu ublížíš.
Ahoj, mě osobně to jako velká touha po sexu přijde, nicméně člověk by se měl ovládat a když ti to leze na mozek, už je to bohužel špatně. Měla jsem to samé. Zkrátka někdo má větší apetit, někdo menší. Hodně záleží i na okolnostech. Někdo je hodně vytížený a nepotřebuje tolik sexu, někdo když je ve stresu, pomůže mu sex.
![]()
@Lu66 Přesně tak. Pokud člověk nedokáže nebo nechce vědomě potlačit touhu na cokoli, co ho celodenně ovládá, tak je závislý. A je fuk, zda na alkoholu, drogách, práci, sportu nebo sexu.
@pohledzdruhestrany
Vyrůstala jsem bez otce, nic méně mi nepřijde, že bych nějak strádala. Otec byl narkoman, násilník, mamka pravý opak, vždy mi dávala lásku, měla jsem vše. ![]()
Podle mě to zní jako hypersexualita. Možná by stálo za to řešit to se sexuologem, pokud máš pocit, že to negativně ovlivňuke tvůj život.
@Anonymní píše: Více
Chybějící láska otce a touha pořád šukat… snaha zasloužit si lásku nebo jen pozornost jakéhokoliv muže (personifikovaného otce), bohužel tím nejpřízemnějším způsobem…sexem.
A nesnažíš se tím neustálým myšlením na sex „přebít“ něco jiného, nepříjemného?
@pohledzdruhestrany píše: Více
@pohledzdruhestrany nejde mi o pozornost muže, vlastně mi je to dost jedno, ale spíš se snažím jen uspokojit svoje potřeby a touhy.
@AnastazieB
je pravda, že v mým životě se toho teď děje dost a nejsou to úplně příjemné věci. Když si to ale vezmu zpětně, nemám pocit, že by se mi někdy dělo něco tak moc hrozného, abych musela „utíkat“ od reality do těchto myšlenek ![]()
Podle mě už je to hypersexualita. Jde o to, jestli ti to už narušuje chod normálního života, nebo ne. Např. jestli se nemůžeš soustředit na práci/školu, musíš masturbovat někde po záchodech, abys měla pokoj atd. Dokud je to pro tebe příjemné a neomezuje tě to, asi to není problém. Samozřejmě si asi uvědomuješ že není uplně etické podvádět, a ještě tak moc, pokud jste se dohodli na exkluzivním vztahu. Já bych to třeba otevřel s přítelem, navrhl otevřený vztah. Mě by to třeba nevadilo a líbílo by se mi to
Každý je jiný…
Jenom ze zvědavosti, jak to děláš že se seznamuješ s lidmi na sex a přitom máš ještě přítele, Tinder? Nebo si toho nevšimne, že chodíš „na rande“?
Takže ani kdyby si našla partnera, co chce mit sex neustále, by to tvoje touhy neuspokojilo? Jenom pro zajimavost, kolik jich už bylo? Jedna slečna si tu ve vedlejším tematu láme hlavu nad tím, že řekla příteli nižší číslo než ve skutečnosti, tak by ji to mohlo pomoci..
Ahoj,
Děkuji, anonym pochopíte
již delší dobu přemýšlím o tom, že trpím hypersexualitou a tak mě zajímá, či má někdo podobnou zkušenost popř. jak jste tyto situace řešili.
Abych přiblížila svůj příběh, už od mala mě fascinovala nahota, intimnosti, ale děti jsou zkrátka zvídavé a přišlo mi to normální, hrála jsem si s barbínkama, ale vždy jsem je vysvlékala a „měly sex“. Dělalo mi to dobře, uspokojovalo mě to, první porno jsem viděla cca v 10 letech a od té doby jsem koukala pravidelně. Svůj sexuální život jsem začala ve 14 letech s přítelem, se kterým jsem byla ve vztahu 5 let. Měli jsme sex neustále, kdekoli, ale když jsem se šla někam bavit, vždy bych „vysvlékla půl hospody“, představovala jsem si sex s muži, jednotlivě, skupinově zkrátka i takové ty „temné představy“. Nikdy jsem přítele nepodvedla, ale různé touhy mě hrozně svazovaly, i když jsme sex měli pravidelný, pestrý, častý, chtěla jsem víc, musela jsem i stále masturbovat. Myšlenky na sex mě nikdy neopustily, ve škole, v práci, představuji si různé scénáře, jak s někým někde mám sex atp. Po rozchodu jsem se „utrhla ze řetězu“ a začala si plnit své sexuální představy, možná to je tím že doposud jsem měla jednoho sex. partnera a byla jsem „nevylítaná“, byl to téměř rok, kdy jsem udržovala vztahy na sex s více partnery. poté jsem poznala svého nynějšího přítele, jsme spolu přes 3 roky, vše jsem utnula a byla tu jen pro něj, to mi dalo pocit, že to byla taková ta fáze a že to není reálný problém. Po asi 3 měsících co jsme spolu byli se mi všechny myšlenky vrátily, chci víc víc a víc, ale vím, že moje potřeba na jednoho člověka je zkrátka nereálná. Takže se sebeuspokojuji, téměř denně, myslím na různé lidi, na kamarády, na kamarádky, starší, mladší a v hlavě mi jedou různé scénáře. Sex s přítelem máme řekla bych jako každý pár po 3 letech, někdy je ho více, někdy méně, někdy je dynamický, někdy „nudnější“, ale nepřijdu si, že bych v tomhle aspektu strádala. Dostalo se to ale do bodu, kdy jsem podvedla (což byl i jeden z mých scénářů v hlavě), tím se trochu ztratily moje zábrany a možná o to víc se prohloubil můj „problém“ a přijdu si teď nedotknutelná, že mohu být s kýmkoli, kdekoli, jakkoli..
Máte s tímto zkušenost, nebo jste s někým takovým ve vztahu byli? Jak to „zdravý“ člověk ve vztahu snáší, jak jste to řešili? - Prosím, není to příspěvek o nevěře, kterou tu zmiňuji, ale o možné hypersexualitě. Takže prosím žádné příspěvky o tom, jak je to nemorální atp.