Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je tu někdo, kdo zvažoval sebevraždu?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
17.7.23 23:13
Já, bohužel. Byla jsem na gymplu a celých osm let mě tam šikanovala celá třída, kromě mě nejlepší kamarádky. Dokonce mi vyhrožovali, že ví kde bydlím a když o té šikaně někomu něco řeknu, tak mi zabíjí mého nejmilejšího domácího mazlíka, kocourka. Tak jsme mlčela, jednou dokonce mému kocourovi někdo asi chtěl přeříznout krk, ale on utekl 
. Musela jsem být na světě kvůli němu, kvůli kamarádce. Už jsem pomalu 4 roky bez šikany. Zahrabala jsem to hluboko do mozku, ale někdy to vyplave .
Příspěvek upraven 19.07.23 v 23:01
- Citovat
- Upravit
17.7.23 23:14
Ano, několikrát jsem nad sebevraždou uvažovala, ale nikdy nepokusila. Neměla jsem na to. Trpěla jsem úzkostmi, depresemi které se střídali s mánií, celé ty roky jsem byla na houpačce. Léčila jsem se, ale když jsem se cítila opět skvěle, úžasně, léčbu jsem přerušila a jela na novo. Do teď obdivuji přítele že mi byl oporou, že ustál moje výkyvy. Vyléčila mě jednak práce, tehdy jsem byla nezaměstnaná, ale také si,,nafackovat" přestat se litovat a začít makat, zaměstnat se nějakou činností. To by člověk nevěřil jak činnost léčí. Pamatuji si ale na jeden den, kdy mě ASI osud, Bůh ( je to na vás ) chtěl vyzkoušet. Měla jsem den na prd, myslela celé dny na to jaké to bude super až konečně umřu. Zrovna jsem jedla, bylo to kolem Vánoc, takže řízek a salát. Spolkla jsem větší kus masa a začala se na něm dávit. Byla jsem doma sama. Dávila jsem se a cítila jsem, přísahám, cítila jsem jak pomalu ztrácím vědomí, spadla jsem na zem, vše se mi rozmazalo a já v duchu křičela: Já nechci umřít sakra, nechci!! A maso šlo ven… 
Teď mi to přijde jako banalita ale tehdy jsem se o svůj život fakt bála. Takže když je někomu psychicky špatně, musí se prostě sebrat, veškeré své síly a začít makat, jít se proběhnout, zatancovat si, někomu se svěřit a nebát se ani těch psychologů. Já jsem měla dny kdy jsem nechtěla ani vylézt z postele, tak chápu, že jít něco dělat, se lehko říká. Od té doby jsem si do mobilu napsala pozitivní věty, které mě povzbudí, když se budu cítit mizerně, ale už je to pár let a žádné výkyvy nemám. Protože se snažím něco dělat, nemyslet na kraviny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.23 23:21
Měla jsem k tomu sklony, dlouhá léta jsem brala AD a byla jsem i v léčebně, naštěstí jen týden, to byl opravdu hororový zážitek. U mě byl problém i alkohol, ne, že bych byla fyzicky závislá a schovávala doma flašky, ani jsem nikdy nepila sama doma, jen v hospodě nebo po bytech s kamarády, ale neměla jsem míru.
Každopádně pokud bych se zabila tak bych teď neměla manžela a hlavně úžasného syna.
A svému lékaři jsi říkala, že máš pocit, že to nezabírá? Třeba byste mohli změnit terapii / medikaci, nevím. Ale určitě už věřím, že (snad kromě nějaké smrtelné nemoci apod.) je vždy důvod proč to nevzdat a nevím jaké máš vztahy v rodině, ale i kvůli ní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.7.23 23:28
@Lu66 silné, věřím že to bylo od Pána, ví kdy nás má napomenout…Bůh je dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.7.23 23:45
@Marieke V rodině jsou vztahy špatné, táta několikrát dříve prohlásil, že se těší, až umře on, nebude se muset dívat na mě. Můj bratr když na mě byl naštvaný, tak taky prohlásil, at jdu třeba skočit z mostu, že bude alespoň o jednoho ma.gora na světě míň. A mladší sestra, se kterou jsem kdysi měla pěkný vztah o mně také říká jako, jaký jsem ma.gor, ví, už jsem se jí dřív zmiňovala, že myslím někdy o sebevraždě a jednou jsem ji nachytala, jak svému příteli vypráví, že doufá, že to jednoho dne udělám, bude klid…Jasně, asi byla v tu chvíli naštvaná…ale moc bych si zkrátka přála, aby byl na světě někdo, kdo mě má rád
- Citovat
- Upravit
18.7.23 00:03
Kdyby jsi potřebovala s někým popovídat, klidně napiš soukromě, jsi určitě skvělá holka, bohužel to kde jsme se narodili a jakou máme rodinu neovlivníme. Záměř na něco co tě baví, jak zmiňovali víše práce pomáhá, přijdeš na jiné myšlenky.
Věřím, že myšlenky mají velkou sílu, ale máš na výběr buď se těma myšlenkama necháš srazit nebo je začneš ovládat a staneš se pánem jakékoliv situace.
Nedej na emoce, zkus meditovat, sportovat, věřím že rodina tě miluje jenom to nedávají najevo, zkus si k ním nějak najít cestu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.23 00:11
@Anonymní píše:
Dobrý den,omlouvám se za poněkud kontroverzní dotaz…Léčím se na psychiatrii, chodím k psycholožce, ale nějak to nezabírá…nebudu tady asi zmiňovat své problémy a trápení…
Zajímaly by mě především Vaše zkušenosti, jestli jste někdy zvažovali sebevraždu či se o ni dokonce pokusili…Proč jste nakonec změnili názor, co byl ten důvod, díky kterému jste se rozhodli dát životu šanci a třeba dnes s odstupem času si říkáte, že jste udělali dobře, že jste stále na světě.
Tato diskuze je míněna jako podpora pro všechny, kdo se cítí psychicky špatně.
Ahoj, mrzí mě, že se nacházíš v takovéto situaci, ale věřím, že se to může zlepšit, nechceš zajít do krizového centra, nechat se hospitalizovat, pokud jsi ještě nebyla, třeba by ti lépe nastavili medikaci. Ale jako chápu tě, já se pokusila 5-krát, 2-krát mě někdo našel a 3-krát jsem si nakonec zavolala rychlou sama, hlavně kvůli rodině a domácím mazlíčkům. Momentálně ty myšlenky mám jen někdy, ale jsou 2 situace, kdy vím, že to udělám na 100% (nechci to tady více rozebírat). Držím moc palce, aby ti něco pomohlo, aby ti bylo lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.7.23 05:34
Já a nejen jednou, když mi umřel syn. Nakonec jsem vyhledala odbornou pomoc, pomohlo mi i to, že jsem tu svého muže nechtěla nechat, i když byly chvíle, kdy i to mi bylo fuk, pak mi pomohla jedna věta, kterou jsem slyšela, jedna obyčejná, ale pro mě důležitá věta a couvla jsem.. ale do dnes je to těžké.
- Citovat
- Upravit
18.7.23 06:28
@Lesley01 píše:
Kdyby jsi potřebovala s někým popovídat, klidně napiš soukromě, jsi určitě skvělá holka, bohužel to kde jsme se narodili a jakou máme rodinu neovlivníme. Záměř na něco co tě baví, jak zmiňovali víše práce pomáhá, přijdeš na jiné myšlenky.
Věřím, že myšlenky mají velkou sílu, ale máš na výběr buď se těma myšlenkama necháš srazit nebo je začneš ovládat a staneš se pánem jakékoliv situace.
Nedej na emoce, zkus meditovat, sportovat, věřím že rodina tě miluje jenom to nedávají najevo, zkus si k ním nějak najít cestu…
Ahoj, tos napsala výborně…moc ti děkuju za tvoje slova, jsou pro mě povzbuzením… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.23 06:29
@Anonymní píše:
Já a nejen jednou, když mi umřel syn. Nakonec jsem vyhledala odbornou pomoc, pomohlo mi i to, že jsem tu svého muže nechtěla nechat, i když byly chvíle, kdy i to mi bylo fuk, pak mi pomohla jedna věta, kterou jsem slyšela, jedna obyčejná, ale pro mě důležitá věta a couvla jsem.. ale do dnes je to těžké.
Ahoj, mně by moc zajímalo, jaká to byla věta, kterou jsi slyšela…jestli chceš se podělit, napiš mi ji prosím do SZ…děkuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.23 06:34
@Lollitka píše:
Ahoj, mrzí mě, že se nacházíš v takovéto situaci, ale věřím, že se to může zlepšit, nechceš zajít do krizového centra, nechat se hospitalizovat, pokud jsi ještě nebyla, třeba by ti lépe nastavili medikaci. Ale jako chápu tě, já se pokusila 5-krát, 2-krát mě někdo našel a 3-krát jsem si nakonec zavolala rychlou sama, hlavně kvůli rodině a domácím mazlíčkům. Momentálně ty myšlenky mám jen někdy, ale jsou 2 situace, kdy vím, že to udělám na 100% (nechci to tady více rozebírat). Držím moc palce, aby ti něco pomohlo, aby ti bylo lépe.
super a kvůli takovym magorkam platime takove dane… na lecbu a vyjezdy k takovym lidem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.23 06:39
Uvažovala, pokusila, málem to vyšlo(byla jsem už v bezvědomí, když mě našli).Myslím, že mě pak začala držet vidina budoucnosti. Že časem může být vše lepší. Když jsem se pak cítila blbě, tak jsem přemýšlela o budoucnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.7.23 06:40
@Lollitka píše:
Ahoj, mrzí mě, že se nacházíš v takovéto situaci, ale věřím, že se to může zlepšit, nechceš zajít do krizového centra, nechat se hospitalizovat, pokud jsi ještě nebyla, třeba by ti lépe nastavili medikaci. Ale jako chápu tě, já se pokusila 5-krát, 2-krát mě někdo našel a 3-krát jsem si nakonec zavolala rychlou sama, hlavně kvůli rodině a domácím mazlíčkům. Momentálně ty myšlenky mám jen někdy, ale jsou 2 situace, kdy vím, že to udělám na 100% (nechci to tady více rozebírat). Držím moc palce, aby ti něco pomohlo, aby ti bylo lépe.
Te výjezd platí kdo? Platila sis to apsoň sama nebo to šlo opět z daní nás všech? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
omlouvám se za poněkud kontroverzní dotaz…Léčím se na psychiatrii, chodím k psycholožce, ale nějak to nezabírá…nebudu tady asi zmiňovat své problémy a trápení…
Zajímaly by mě především Vaše zkušenosti, jestli jste někdy zvažovali sebevraždu či se o ni dokonce pokusili…Proč jste nakonec změnili názor, co byl ten důvod, díky kterému jste se rozhodli dát životu šanci a třeba dnes s odstupem času si říkáte, že jste udělali dobře, že jste stále na světě.
Tato diskuze je míněna jako podpora pro všechny, kdo se cítí psychicky špatně.