Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je tu někdo koho měl táta/máma už jako starší?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
10.7.19 06:30
- Citovat
- Upravit
10.7.19 10:42
@Anonymní píše:
Mému bylo 21 když sem se narodila a taky mě ke sportu nevedl. Naši chodili do práce a mi sme běhali kolem paneláku s ostatníma detma. Jednou za čas se jelo na výlet hotovo.
No a můj 24 letý táta, sám sportovec tělem i duší, si udělal nesportovní a sedavé dítě. Nejde mi skoro nic. Leda tak jízda na kole a plavání. A kolem paneláku tenkrát lítaly všechny děti, klíče na krku a největší trest byl, když se z okna vyklonil rodič a zavolal „domů“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.19 11:25
@Russet ja jsem nesportovni typ od prirody. Jsem v podstate rada, ze me moji rodice netahali po zadnych sportovnich aktivitach, asi bych to spatne nesla. Je mozne, ze by se mozna vice podnikalo, kdybychom s bratrem nebyli tak tezce nemocni. Stacilo, aby nas nekde ofouklo a hned horecky. Ostatne jakekoliv fyzicke vysileni vedlo k podobnemu vysledku, takze otuzovani a zvysovani fyzicky vedlo jenom k zhorseni naseho zdravotniho stavu.
Ale jak rikas, byl socik, decka litala kolem baraku s klicem kolem krku a ja v tom osobne nevidim problem. Obcas se na nejaky ten vylet slo, co by ne. V lete jsme se par krat zajeli vykoupat k jezeru, nebo ze zaslo na podzim do lesa na houby a jednou za cas ke znamym na chatu, kde se delali burty na zahrade a v zime sauna.
Vyletu bylo poskrovnu a o to vic se clovek tesil a vazil si nejakeho toho povyrazeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.19 17:57
@Mysis píše:
@Pandulka hlavně mě pobavil fakt, kdyby ji chlap řekl, hele sorry si po porodu, máš ji vytahanou, musím si najít nějakou která ještě nerodila. Nebo sorry ale ty strie na břichu po dětech máš hrozný, to se nedá. Protože takhle většina chlapu opravdu i přemýšlí. No mého kazdeho podvedla a dokonce jedna utekla s prachama a už ji nikdy neviděl. To je smůla že schytal zrovna mě, která po něm nic nechce kupovata peníze máme společné a dohromady, což za svých 55 let zažil po prvé.
A upřímně lituji toho chlapa, který má takovou bytost doma.
Tak to je nejajej nouma, když ho každá podvedla nebo nějak zneuzila. Lehka kořist.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.19 23:11
@warita povinnost to není ale to, jak se udržujeme fit teď a jaké máme návyky určuje do značné míry, jaký bude náš život v našich posledních 20 letech - zda nás nohy unesou.
A není to samozřejmě jen otázka věku, ale i nastavení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.19 23:17
@madlicka píše:
@warita povinnost to není ale to, jak se udržujeme fit teď a jaké máme návyky určuje do značné míry, jaký bude náš život v našich posledních 20 letech - zda nás nohy unesou.
A není to samozřejmě jen otázka věku, ale i nastavení.
jak to myslis?
Jinak si teda nemyslim, ze se dokaze vedenim ke sportu zmenit vnitrni nastaveni cloveka. Bud te pohyb bavi, nebo holt ne a pokud spadas do te druhe kategorie, tak ti ten pohyb akorat nucenim do toho rodice jeste vic zhnusi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
My Melody
11.7.19 01:53
@warita píše:
a to jsem rekla kde? Pro mne je starnuti o VSEM. Ano, i o vzhledu, ale i o sexualnim zivote, o chuti do zivota vseobecne, o tom, ze se nachazime ve stejne zivotni fazi, prozivame ty stejne zazitky poprve a spolecne. A ze zestarneme spolu a ja nebudu vdovou v 50 nebo jeste hur, pecovat treba 10 let o senilniho manzela.Protoze pokud ti neni znamo, pokud mezi tebou a partnerem je 25-30 let rozdil, tak se nachazite v uplne jinych fazich zivota. A kdyz tobe bude 40 a budes chodit do prace, budes aktivni a plna zivota, elanu a planu do budoucnosti, tak on bude v duchodu a na sklonku sveho zivota. Jasne, delej si iluze, jak jemu se to nestane a on bude super aktivni a vydrzi mu to minimalne do 90. Klidne se lzi do kapsy. Sama pak uvidis.
Vic uz k tomu nereknu. Pokud jse natolik odtrzene od reality a schovavate se pred neuprosnou realitou, tak jakekoliv argumenty padaji na hluchou pudu. Samy si to musite zazit a taky zazijete. Good luck.
Souhlasim…tech 10 let rozdil je v poradku, at uz je starsi zena, anebo chlap. Ale 20, nedejboze 30 let vekovy rozdil je moc. Jde o mlade holky, ktere muzou mit problemovej vztah s otcem, pripadne jinej problem, anebo maji problem najit rovesnika a dedeckove jsou radi, ze se nasla alepson jedna obetava, zenska duse, ktera se jich ujala. Na chvili jm to zazene strach ze starnuti a ze smrti, ale za cas jsou tam, kde byli a dokonce hur, protoze pokud si dedek jeste upichne dite, tak to v starom veku nedava, nema silu, chce klid, caste jsou deprese, zdravotni problemy a k tomu male dite, to je naloz, kterou pak nezvladaji.
- Citovat
- Upravit
My Melody
11.7.19 03:16
@Anonymní píše:
No tak já vám nevím holky. Já mám 10 leteho syna, často nás po vyšetření h u lékařů vozí můj otec 62let)a Teda musím uznat, že zatím jen, tedy v jeho prospěch, pozitivní reakce. Tatínek tě pohlida, tatínek ti něco koupi, tatínek.. Fakt. A to tedy můj otec má 2 M, 120 kg a šedivý je až až. Takže asi to dnes výjimečně neníale za mě, já bych tedy tak staršího chlapa nechtěla… Už opravdu nemá tolik. Sil jako v mládí.
No protoze se to tak ze slusnosti vzdy rika 
Ja to taky rikam, kdyz vidim dedka s ditkem a nevim kto to je, tak reknu povinne „tatinek“, i kdyz nevim, jestli je to tatinek, nebo deda, protoze pokud reknes „deda“ a je to tatinek, nastane trapna situace, pokud reknes „tatinek“ a je do deda, tak se deda alespon potesi.
To same plati, kdyz se hada vek, tak se vzdy ze slusnosti ubere nekolik let, je to skratka bonton a pak se lide vytesuji, ze vypadaj mladsi.
- Citovat
- Upravit
11.7.19 10:59
@warita ad nohy - četla i slyšela jsem to z více stran - neuroložka, ortoped i gerontolog. Kdo se udržuje fit, cvičí, nemá třeba amputace po cukrovce - žije prostě ve stáří lepší život. Spiritualita samozřejmě pomáhá hodně. Ale pro seniory je soběstačnost velice důležitá - dojít si do parku, do obchodu, k holiči. A kdo celý život nic nedělal, holt mu ten pohybový aparát vypoví službu o dost dřív, než by musel.
Já jsem vyloženě nesportovní typ, jako takové mne to nebavilo, sport jsem vždy dělala jen jako vedlejší efekt toho, co ráda mám - hory, řeky, přírodu. Občas jsem někam chodila cvičit, vždy s nechutí a nakonec toho nechala.
Ale před půl rokem jsem se ale probrala a běhám. Protože mi došlo, že jestli mám dětem nějaký ten pátek ještě fyzicky stačit a pokud nechci, aby mne v šedesáti vozily po doktorech, měla bych se sebou něco dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.19 11:15
@madlicka obdivuju te, ja to nedam. Taky jsem se par krat snazila nejak motivovat k cinnosti a skoncilo to nejpozdeji do mesice. Byvam dost unavena, mam to od utleho detstvi, kdy jsem byla hodne nemocna a jakakoliv sportovni aktivita me nadmerne vycerpava. A protoze je to pro mne tak namahave a neprijemne, tak se k tomu nedokazu dokopat. Ne dlouhodobe tedy. Zkousela jsem to kolikrat a uz to vzdala.
Ale kdybych uz teda delala nejaky sport, tak zrovna to behani povazuju za nejmene vhodne, protoze opotrebovava klouby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.19 11:53
@warita to opotřebovává. krmím se Gelorenem, snažím se běhat po měkkém a hlavně jsem vyhodnotila, že přínosy převažují, moje nadváha opotřebovává ty klouby víc. Žere to málo času, je to flexibilní, našla jsem si různé běhací parťáky a skupinky, takže si i pokecám.
Jinak vím, o čem mluvíš, žila jsem s únavovým syndromem přes deset let. Ale ty endorfiny z běhu jsou zlaté, celkově mám teď energie víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.19 12:19
Mému tátovi bylo 22, když jsem se narodila…no a upřímně, rodinu sice nějak jakž takž zabezpečil, ale spíš lítal všude možně, než aby se mně a mámě věnoval. Celé dětství jsem byla jen s mamkou. Cestu jsme si k sobě našli, až když mi bylo asi 17. Mamka se s ním docela natrápila, ale nakonec jsou spolu dodneška, táta pak nějak dozrál 
Mě je 32 a manžel letos oslaví 50, mimčo na cestě a rádi bychom do budoucna ještě druhé. Jedno období jsem měla takovou nějakou vnitřní depku (strach) z toho, že mi zestárne. A vím, že mi zestárne. Nebude to jednou lehký. Ale když si vezmu, že už je nejen vybouřený mládím, ale má zabezpečený život, zajetou firmu, dospělého syna z prvního manželství, vyřešených milion jiných věcí, životní zkušenosti a je zapálený pro novou rodinu a nového potomka, neměnila bych ho ani za nic. Mí vrstevníci jsou s prominutím většinou ještě ucha, řeší sebe, nechtějí se vázat, hlavu plnou skopičin a i když mají práci, tak nemají vesměs vybudováno a zajištěno ještě vůbec nic… Sám manžel mi vyprávěl, jak si dětství svého prvního syna moc neužil, protože se věčně honil za penězma, aby rodinu zabezpečil, aby si vybudoval podnikání, aby měli kde bydlet a aby se i sám v sobě nějak vybouřil tak, jak to k věku patří; a že se teď strašně těší na mimčo, protože tyhle materiální věci a zázemí už máme a může tak svou energii věnovat rodině a ne zabezpečování života a budování hodnot, ze kterých se bude těžit „až někdy“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
11.7.19 13:37
@Cheriffka Tohle jsou docela časté stesky manželových kamarádů. Jsou to padesátníci+, děti už odrostlé a všichni prý litují, že si jich neužili víc. Honili se za kariérou, za penězma, pořád v práci a děti mezitím odrostly, jejich uhoněné manželky zestárly a vybudovaly si svůj život a vnoučata v nedohlednu.
Pamatuju si svoje kolegy, jak se schovávali v práci, aby nemuseli doma nic dělat a navenek se tvářili, jak strašně pracují a dělají to pro rodinu. 
U zakladatelky by mi víc než ten mužův věk vadil ten velký věkový rozdíl mezi nimi.
- Citovat
- Upravit
11.7.19 14:41
@madlicka píše:
@warita to opotřebovává. krmím se Gelorenem, snažím se běhat po měkkém a hlavně jsem vyhodnotila, že přínosy převažují, moje nadváha opotřebovává ty klouby víc. Žere to málo času, je to flexibilní, našla jsem si různé běhací parťáky a skupinky, takže si i pokecám.Jinak vím, o čem mluvíš, žila jsem s únavovým syndromem přes deset let. Ale ty endorfiny z běhu jsou zlaté, celkově mám teď energie víc.
aha, tak ja nadvahu nemam. Bude mi 40 a kdyz zrovna nejsem tehu, mam kolem 55kg na 162cm.
Ja rada chodim. Pohybu se jako takovemu nevyhybam, bydlime ve 3. patre bez vytahu, takze o to je trocha pohybu navic.
Snad budu OK.
PD: endorfiny ze sportu jsem nikdy nezazila. Vim, ze hodne lidi to ma, ale ne vsichni. Ja citim pouze a jedine udesnou unavu, boli me cely clovek, ale poteseni z pohybu zadne. Ani kdyz jsem jakoi studentka zkousela pravidelne jezdit na kole, tak se to nedostavilo.
Mluvila jsem jednou o tom s moji sestrou a ta mi rekla, ze ona to taky nema. Jedno leto chodila kazdy den behat, doufala v to, ze prolomi prave onu pomyslnou hranici a bude mit poteseni z pohybu a taky si zlepsi kondicku. Rikala mi, jak depresivni to bylo, kdyz po 2m pravidelneho behani nenastalo ani jedno. Rikala, ze teda aby byla ferova, tak ta kondicka se trochu zlepsila, uz neplivala srdce a plice, kdyz dobehala, ale nebyla to zadna slava, a hlavne, nic ji to nedalo, takze s tim zase sekla.
Na zaklade teto konverzace se sestrou jsem pak trochu googlovala a narazila na vedecke vysvetleni. V kostce, kazdy ma jiny prah okysliceni, nevim jak jinak to prelozit. V anglickem originalu to tusim znelo oxygenization threshold. Nekdo ho ma vyssi a tudiz muze podavat i vetsi sportovni vykon (vykonny sportovci ho maji vyborny) a nekteri ho maji velmi nizky a fyzicka namaha je pro ne az bolestiva (muj pripad). Samozrejme se pravidelnym sportem da tento prah okysliceni posunout, ale operujes jenom v ramci tvych moznosti. Cili, nemuzes cekat zazraky. No a pod carou, pokud ma nekdo tento prah velmi nizky a fyzicka namaha je pro nej velmi neprijemna az bolestiva, tak proste ty endorfiny asi neciti, nebo se moza nevylucujou. Kdo vi… ja z pohybu zadne poteseni nemam, pro mne to je utrpeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Mému bylo 21 když sem se narodila a taky mě ke sportu nevedl. Naši chodili do práce a mi sme běhali kolem paneláku s ostatníma detma. Jednou za čas se jelo na výlet hotovo.