Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@krtek7489 píše:
Na soukromé to dají. I s pětkama. Na vlastní oči jsem viděla prospěch jednoho studenta střední soukromé školy, kde se to pětkama hemžilo. Ten kluk vždycky jako zázrakem prošel a dokonce úspěšně odmaturoval.
Tak dá se koupit i titul, že jo, ale je to smutné tedy. ![]()
@krtek7489 Manzel uci na jedne velke (cca 1000 deti) SS. Berou i ctyrkare, bez prijimacek. V podstate vsichni odmaturuji. Je to bida.
Ta decka na to opravdu nemaji. Za nas by to byli klasicti absolventi ucnaku a nebylo by na tom nic spatneho.
S tim pristupem rodicu k detem a uceni - to je taky kus od kusu, jako ted. Nasi se s nami NIKDY neucili (jinak se nam venovali maximalne, vylety, kultura, to jo, ale nepamatuju, ze by s nami delali ukoly atd).
Strejda se naopak s bratrancema ucil denne.
A asi to bylo ve finale jedno, protoze vystudovano mame nakonec vsichni.
@boball @majdula1 Bohužel
Naši zákonodárci neměli povolit taková kvanta soukromých středních škol, které se musí nějak uživit. Takže pro ně je podstatné nabrat co nejvíce dětí za každou cenu, to znamená bez přijímaček a s tučným školným Jsem zvedavá, kdo za 20,30 let bude stavět ty baráky, opravovat záchody nebo elektriku, péct housky nebo vyvážet popelnice, když to tu bude samý inženýr
Ukrajinci, slováci, mongolové, čínani a rumuni
Učební obory se pro nedostatek studentů zavírají, hlavně, že střední jsou plné čtyřkařů ![]()
@krtek7489 myslím, žes uhodila hřebíček na hlavičku - všechno bylo o lidech a vždycky bude.
Jsem ročník 1969. Na střední školu se ze třídy dostalo asi 8 dětí, ostatní šly na učňák. Já se dostala na strojní průmyslovku s odřenýma ušima, a to jsem měla 6 dvojek. Dostat se na kadeřnici, nebo na automechanika.. to bylo terno a musel na to být prospěch jako na střední školu. Zkoušky se dělaly i na krejčí.
Měli jsme teď sraz po létech.. vysokou školu má jen jeden spolužák, a to si jí udělal po revoluci při zaměstnání. Od dětství se zajímal o zvířata a přírodu, od mala chtěl být veterinářem, byl to ten nejlepší ze třídy, prostě šprt. Střední veterinární udělal, ale vysokou veterinárního ho nepustili, jeho táta zdrhnul za kopečky. Po revoluci si udělal práva a živí se úplně něčím jiným, veterina studovat dálkově jaksi nešla a nějak se živit musel.
Takže není pravda to, že by politika nezasahovala do studií.. jeden můj kamarád si taky udělal vysokou až jako dospělý, pocházel ze sedlácké rodiny, tak měl smolíka.
Dva moji starší synové studují VŠ, dostane se tam prakticky kdokoliv kdo má maturitu a během dvou let je vyhází, je to jenom o penězích, prachy vládnou světem. Ten nejstarší studoval jadernou fyziku, začínalo jich 500, po druháku je jich tam 30.
Absolventy nikdo nechce, nikdo nechce nikoho zaučovat, to je ztráta času a peněz. Pracák je plný… svět se otočil prdelí navrch nebo co.
Většinou se příspěvky kloní ke klesající úrovni náročnosti ZŠ. Čím to tedy je? Není to tím, že se s dětmi tak nějak víc „mazlíme“? Je to dobře, nebo špatně? Když si vzpomenu na svoje dětská léta, s námi se tedy nikdo nemazlil. Jelo se drilem, nestíháš, máš smůlu. Vynikali žáci, co měli všechno v pořádku, hezky a úpravně psali, pamatovali si, nevybočovali. Děti s poruchami učení prolézaly s pětkami, žáci s mimořádným nadáním, kterým ale příroda ubrala v soustředění a v mechanickém biflování v podstatě taky. Prvňáčci se dnes adaptují skoro celý rok, nepamatuji se, že bych prvňákovi dala kdy horší známku, než dvojku. Když něco neudělají nebo pokazí, dostanou šanci k nápravě. Učí je to být nezodpovědný, nebo to činí jejich vzdělávání příjemnější a méně stresující? Ohledy bereme na veškeré poruchy nebo náznaky poruch, je to pro děti cesta k dosažení cíle, na kterou mají právo nebo je to cesta, jak se nesnažit a mít lepší výsledek za horší práci? Nabízíme dětem různé formy a metody, aby jejich vzdělávání nebylo jednotvárné - je to cesta, jak mít vzdělávání rád nebo cesta, jak mít horší výsledek, protože je to na úkor drilu? Vždycky vidím před očima v lavici místo cizího své dítě a říkám si, jak bych chtěla, aby se učitelka zachovala k němu v té chvíli. Sama nevím, jestli trocha stresu navíc by ji nevyškolila, nebo naopak aby spíše zažívala radost a pohodu, protože stres zabraňuje učení a vytvoření si pozitivního vztahu ke vzdělání. Nejen pro ty šikovné a vzorné, ale i pro ty, kterým příroda nenadělila. Jaký máte na to názor? Raději trénink nebo raději prožitek? Mívám z diskuzí někdy pocit, že se na staré dobré časy drilu a náročnosti vzpomíná jako na časy, kdy děti znaly. Děti, které na to stačily. Ale ty ostatní…
@majdula1 píše:
@krtek7489 Jak rikas. Moji rodice oba studovali 60.-70. leta. Kazdy z diametralne odlisne rodiny - tatka z burzoazni, vse zabaveno, mamka z delnicke. Presto studovali stejnou vejsku, bez rozdilu. „Jen“ minulost nebyl problem, aktivni skozeni rezimu uz byla jina vectakze jo, meli vrstevniky, kdy to diky soudruhum neslo. Ale v 80. letech? To uz ne… pochybuju, ze by byl v te dobe problem dostat se na stredni diky posudku. Na zakladce jsme meli hodne decek z otevrene vericich rodin, dokonce jedna kocka byla dcera praktikujiciho farare. Vsichni to vedeli, sla normalne na gympl jako vetsina ostatnich ze tridy. Ale tak to uz byl konec osmdesatych, to uz bylo fakt hodne volne…Omluva za politicke OT
OMLUVUVA - MIMO DISKUSI je smutné, že 25 let po revoluci se pochybuje o tom, že se dělo, co se dělo - nikdo neříká, že to postihlo statisíce dětí, ale dělo se to. Jeden příklad - kdysi mi jedna paní říkala, že byla jako členka nějakého závodního výboru výjimečně nominována do nějaké té komise, která o dětech rozhodovala - že nedoporučili ke studiu SŠ z polit. důvodů kluka s dobrým prospěchem. Byla proti, ale při hlasování v menšině. Rok 1986.
@hanka.br. píše:
Většinou se příspěvky kloní ke klesající úrovni náročnosti ZŠ. Čím to tedy je? Není to tím, že se s dětmi tak nějak víc „mazlíme“? Je to dobře, nebo špatně? Když si vzpomenu na svoje dětská léta, s námi se tedy nikdo nemazlil. Jelo se drilem, nestíháš, máš smůlu. Vynikali žáci, co měli všechno v pořádku, hezky a úpravně psali, pamatovali si, nevybočovali. Děti s poruchami učení prolézaly s pětkami, žáci s mimořádným nadáním, kterým ale příroda ubrala v soustředění a v mechanickém biflování v podstatě taky. Prvňáčci se dnes adaptují skoro celý rok, nepamatuji se, že bych prvňákovi dala kdy horší známku, než dvojku. Když něco neudělají nebo pokazí, dostanou šanci k nápravě. Učí je to být nezodpovědný, nebo to činí jejich vzdělávání příjemnější a méně stresující? Ohledy bereme na veškeré poruchy nebo náznaky poruch, je to pro děti cesta k dosažení cíle, na kterou mají právo nebo je to cesta, jak se nesnažit a mít lepší výsledek za horší práci? Nabízíme dětem různé formy a metody, aby jejich vzdělávání nebylo jednotvárné - je to cesta, jak mít vzdělávání rád nebo cesta, jak mít horší výsledek, protože je to na úkor drilu? Vždycky vidím před očima v lavici místo cizího své dítě a říkám si, jak bych chtěla, aby se učitelka zachovala k němu v té chvíli. Sama nevím, jestli trocha stresu navíc by ji nevyškolila, nebo naopak aby spíše zažívala radost a pohodu, protože stres zabraňuje učení a vytvoření si pozitivního vztahu ke vzdělání. Nejen pro ty šikovné a vzorné, ale i pro ty, kterým příroda nenadělila. Jaký máte na to názor? Raději trénink nebo raději prožitek? Mívám z diskuzí někdy pocit, že se na staré dobré časy drilu a náročnosti vzpomíná jako na časy, kdy děti znaly. Děti, které na to stačily. Ale ty ostatní…
napsáno moc hezky, ale odpověď je složitá. Určitě od každého trochu - dril i chápající přistup. Dril určitě v těch mechanických věcech - psát je potřeba se nadrilovat, číst také - víme, že když děti se nenaučí opravdu dobře číst, tak se jim pak bude vše hůř učit, dril v malé násobilce apod… A pak bych se přimlouvala za více drilu v chování a plnění povinností - musíš mít pomůcky, musíš být po zvonění v lavici, nesmíš se hodině bavit, atd a toto samozřejmě i u těch nejmenších prvňáčků. No a v tom ostatním trochu více ten chápající, nestresující, já tomu říkám „rozumný“ přístup.
@Almatka píše:
Neustále tu čtu, jak se maminky s dětmi učí už v 1. třídě na ZŠ a tak si jen říkám, o kolik větší nároky jsou teď kladeny na prvňáčky? A celkově o kolik je třeba I. stupeň ZŠ náročnější? Za mě si nepamatuju, že by se někdo z mých spolužáků či já s rodiči učil, od 1. třídy jsem prostě dala podepsat napřed pracovní sešit a později domácí úkol. Kdo máte srovnání, napište svůj názor. Zajímá mě to:)
Děkuju!
Učím na SŠ matematiku a za posledních patnáct let došlo k šílenému poklesu úrovně žáků po ZŠ. To je prostě fakt.
O své profesi nerada mluvím - on je každý odborník na školství, proto anonym.
@Lenick píše:
OMLUVUVA - MIMO DISKUSI je smutné, že 25 let po revoluci se pochybuje o tom, že se dělo, co se dělo - nikdo neříká, že to postihlo statisíce dětí, ale dělo se to. Jeden příklad - kdysi mi jedna paní říkala, že byla jako členka nějakého závodního výboru výjimečně nominována do nějaké té komise, která o dětech rozhodovala - že nedoporučili ke studiu SŠ z polit. důvodů kluka s dobrým prospěchem. Byla proti, ale při hlasování v menšině. Rok 1986.
Ale jo, možné to je, to přece nikdo nezpochybnuje, ale je nesmysl psát všeobecně, že byl problém se dostat z politických důvodů na střední školu. Ty to máš jedna paní povídala… Ale já jsem v té době žila. Nikdo z mých spolužáků a kamarádů neměl problém dostat se na školu. A to tam byla spolužačka s tehdy západoněmeckým občanstvím, několik dětí mělo příbuzenstvo na západě a v Kanadě, jeden někoho z rodiny ve vězení za politiku. A žádný problém. Tak bud jsme měli pokrokové učitele, stejně jako můj manžel s buržoazní minulostí a neměli tyto věci potřebu psát do posudku, nebo si nedovedu vysvětlit, že jsem se za celou dobu s touto diskriminací nesetkala ![]()
@krtek7489 chápeš, že to, že nikoho takového neznáš, neznamená, že nikdo takový nebyl??… jinak jsem r.73, takže také z té doby něco pamatuju. To je fuk, kdo nechce uvěřit, neuvěří… Politika rozhodovala i v 80. letech - já si třeba pamatuju, že z naší třídy mely být vybrány 2 nejlepší žákyně(žáci), aby šly vítat s kyticí karafiátů prezidenta Husáka při jeho příjezdu do našeho města. Bylo jasné, že půjdu. No nešla jsem, obrečela jsem to, šla až ta třetí. Až po letech jsem se dozvěděla, že to bylo proto, že naši nebyli ve straně, rodiče těch dvou ano.
Je to kravina, ale jde o to, že i v roce 85 se i u takové kraviny projevila politika.
@Lenick píše:
@krtek7489 chápeš, že to, že nikoho takového neznáš, neznamená, že nikdo takový nebyl??… jinak jsem r.73, takže také z té doby něco pamatuju. To je fuk, kdo nechce uvěřit, neuvěří… Politika rozhodovala i v 80. letech - já si třeba pamatuju, že z naší třídy mely být vybrány 2 nejlepší žákyně(žáci), aby šly vítat s kyticí karafiátů prezidenta Husáka při jeho příjezdu do našeho města. Bylo jasné, že půjdu. No nešla jsem, obrečela jsem to, šla až ta třetí. Až po letech jsem se dozvěděla, že to bylo proto, že naši nebyli ve straně, rodiče těch dvou ano.Je to kravina, ale jde o to, že i v roce 85 se i u takové kraviny projevila politika.
Přečetla jsi si, co jsem napsala? Nikdo to přece nezpochybnuje, že se něco takového nemohlo dít. Také jsem zaslechla, že známá známé říkala… Nic podobného jsem ale osobně za ta léta nikdy nezažila. Ale někdo tady psal, že se to dělo běžně. Nedělo. Běžně určitě ne. A já měla asi štěstí na učitele jak na základce, tak na střední a můj manžel také, že to neřešili ![]()
@krtek7489 já myslím, že četlas blbě ty, nikdo nepsal, že běžně, nikdo.Jen dokola omíláš, že nikoho neznáš. A dokonce jsi napsala:„ale je nesmysl psát všeobecně, že byl problém se dostat z politických důvodů na střední školu“. A s tím nesouhlasím, protože není nesmysl psát, že ten problém byl, pokud byl. A pokud takový problém měli i jen desítky dětí, tak ten problém byl. Dnes politický problém při přijetí na SŠ není, aspoň doufám, o dnešní době nemůžeme říct, že problém je. Pokud v 80. letech se z politických důvodu nedostalo na SŠ i jedno dítě ročně, tak ten problém exitoval, tedy byl. Alespon tak já vnímám význam toho, že něco takového bylo nebo nebylo. Todle je podle mě problematika, kdy i jeden diskriminovaný subjekt už znamená, že problém je. Jako třeba dokud bude existovat i jedno šikanované dítě, nebudu tvrdit, že šikana není. Omlouvám se, už s tímto tématem definitivně končím.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.