Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jedináček? Vaše názory, prosím.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.3.10 20:55
thea píše:Hama píše:Ti řeknu,že když starší dceři byl jeden rok,taky jsme druhé nechtěli ani za nic,ale časem jsme to přehodnotili,takže třebas je ještě u vás brzy,až malý odroste,bude mín lítání kolem něj,tak se vám po mimi zasteskne a můžete do toho jít,pokud budete chtít,a když ne,svět se nezboří a malej to přežije
Ahoj holky a díky za tuhle diskuzi!!!
Já bych totiž moc chtěla druhý mimi kvůli malýmu, aby tady na všechno nebyl jednou sám. Mám o 8 let starší ségru a moje neteře jsou dnes už dospělé a navíc bydlí daleko a manžel je jedináček, takže malej v rodině nemá vůbec žádné vrstevníky. Manžel, ale zatím druhé nechce. Bojí se, že bysme se museli uskromnit (no to asi jo) a že bysme malýmu nezajistili komfort jaký si on představuje(myslím, že sourozenec je důležitější než dovolený, hadříky, hračky…) a že někdy jsou sourozenci spíš trápení(je fakt, že někdy se ty vztahy holt nevyvedou) a pak mi taky řekl, že už je starej a chce se dožít vnoučat(je mu 34). No prostě argumenty nic moc, ale, když nebude chtít, co s ním, že jo? Zatím si to tedy sám v sobě ještě neuzavřel a stejně bysme chtěli ještě tak rok dva počkat, ale kdyby to náhodou nevyšlo, moc děkuji za názory Lizbeth, Ivusha a Mikitaa
.
Presne, ja puvodne zadny dalsi nechtela a rozhodne ne brzo, ale ted my ten rozdil mezi 1. a 2. 3,5 roku pripada moc, dokonce mi pripada moc i 2,5 roku mezi holkama 
kdybych uvazovala o dalsim, tak bych klido tehotnela uz ted 
Ale ja mam treba perfektni babicku, ktera mi hodne pomaha. Treba kamoska nema nikoho a je na decka uplne sama, u ni uplne chapu, ze ma deti od sebe 5 let a dalsi planuje nejdriv az to druhy pujde do skolky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.10 09:41
doriang-však uvidíš,až Ti mimi vyroste trošku,tak si s ní Anežka začne hrát,to se srovná věkem-moje holky jsou od sebe 2 roky 10 měs-takže skoro 3 roky a to mi přijde tak na hraně,ale rozumějí si.
poslední dobou pořád slyším,že je to „hustý“..no znáš to,máš taky asi prvnáka-včera když jsem pro ni šla do družky,tak přišla v triku s kapucí na hlavě a prý
„to jsem tak měla celej den se to ted nosí“ no vypadala jak puboš 
kamarádka má taky recht,bude mít na mimi víc času,když starší odroste,lítat kolem batolete a ještě miminka je záhul 
ale dá se to
bych chtěla ještě jedno,zvládnout 3 děti jde ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.10 10:11
thea Jojo, jde 
ono cim vic jich je, tim vetsi je to sranda… a ten nejstarsi uz je vlastne uplne samostatnej, onehdy jsem cosi delala a Eliska se vzbudila, tak ji sam vyndal z postylky, rozlozil ji deku na zem, hral si s ni nez jsem skoncila „to je husty“ leti uz ve skolce malej jde do skoly az v zari, ale uz ted se desim co prijde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.10 10:21
no právě,taky říkám manželovi,že Viki by ráda pomohla,povozila by před barákem-bydlíme na vsi,tady je klid a bezpečno,Valinka taky je už šikulka,obě ještě chtějí malinkou sestřičku,tak snad ho zlomím 
pacholka jednoho 3 děti mu přijdou jako katastrofa!nechápu ho.
a přitom největší přechod byl z jednoho na dvě děti,aspon pro mě,ted už by to bylo jednodušší.
Aha,už to vidím,Tadeáš je podzimní,tak to jo.
1.třída není žádná hrůza,Viki to jde lehce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.10 07:36
sourozenci
Ahoj Itram,
já bych byla pro sourozence. Mám ještě 2 sestry, mladší i starší. Mladší se ted před měsícem narodil syn, já mám 5 měsíčního a ještě 15 letou dceru.
Manžel počítal jen s jedním dítětem, ale je rád, že máme 2. Spíše se jen bál, že se v noci nevyspí. Ondra ale spí celou noc.
Měl také ještě bráchu, ale nehoda mu ho vzala. I tatínek mu už odešel na věčnost… A ted jeho maminka je tak štastná, že má 2 vnoučata.
Měj se pěkně.
Jitka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sany80s
5.5.10 10:20
Zajímavá diskuze. Kdyby to bylo na mě, tak bych každému dala minimálně dvě děti příkazem. To trošku přeháním , ale jsem jedináček a kdybych to mohla změnit, tak dám skoro cokoli…Dneska už jsem dospělá a vím, že hodně věcí je individuálních a záleží na konkrétní rodině.
Ale musím říct, že to bylo docela osamělé dětsví, třebaže jsem si hrála s dětmi ze stejné ulice, a měla jsem spoustu příbuzných podobného věku. Ale vždycky to byli sourozenci dost blízko u sebe a vždy se sebe zastávali a já často připadala jako bych tam byla navíc. V pubertě(mojí) s námi bydlela moje sestřenice, která tady studovala a vzpomínám na to, jako na nejlepší období svého života, třebaže jsem měla spoustu jiných problémů. Setřenice byla o pět let starší, ale to v určitém věku docela jde a bylo úžasný mít si s kým popovídat ne z pohledu dospělý-dítě.
Nejhhorší byly rodinné aktivity a dovolené. Dokud jsem byla malé dítě, tak mi rodiče stačili, ale v momentě, kdy jsem trošku povyrostla, tak jsem se s nimi děsně nudila a nikam s nimi nechtěla chodit. Ještě teď si pamatuju ty scény…Taky jsem byla jediný nárazník, když se hádali.
Tím, že jsem byla sama, tak veškeré jejich nároky a sny pokud jde o děti a jejich budoucnost padly na mě. Měla jsem neustále na talíři, kdo je lepší než já atd. A byla jsem strašlivě hlídaná. Kdybych měla sourozence, tak by naši na takový dozor a tolik otázek asi neměli čas a bylo by to rozhodně lepší. Nemyslím tím, že bych měla vyrůstat jako dříví v lese, ale nikdy jsem něměla vlastní prostor a on je někdy docela potřeba. Dopadlo to tak, že jsem se raši s ničím nesvěřovala, abych si nějaký prostor alespoň ve své hlavě utvořila. Což vedlo k tomu, že nemám s rodiči extra blízký vztah, třebaže se o mě starali dobře a zodpovědně a mají mě rádi. (Ten ne moc blízký vztah souvisí i s tím, že ve mně vidí pořád i v dospělosti dítě, kterému musí poroučet, protože jsou ti zkušenější, a to asi nesouvisí s tím, že jsem jedináček, ale kdyby mi nevěnovali tolik pozorodsti, tak třeba ani tohle tolik necítím).
A v neposlední řadě je tu to, že jedináčci mají automaticky přisouzenu nálepku rozmazlenosti. Je pravda, že když jsem kvůli škole začala potřebovat počítač, tak se prostě koupil, měla jsem nové kolo, když staré dodělalo, měla jsem lyže (z bazaru), bez námitek jsem mohla jet na výlet nebo na nějaký vzdělávací kurz od školy. Kdybych měla sourozence, tak by ty prostředky prostě musely být nějak uměrně věku a sravedlnosti rozděleny a věci bychom po sobě dědili.
Ale já bych se spousty těchto věcí za jednoho sourozence vzdala nebo se rozdělila ráda. Kolikrát jsem radši o nečem, co nám bylo ve škole nabídnuto doma neřekla, protože mi příbuzní naznačovali, že jsem rozmazlená, že můžu jezdit na hory (do Česka, na zahraničí prostředky nebyly), že nemám úplně to nejlevnější kolo, že můžu chodit do sportovního oddílu. Vyrůstala jsem s tím, že jsem děsně rozmazlená právě kvůli tomu, co mi naši koupili. Pak až jsem se odpoutala od rodiny, tak jsem začala zjišťovat, že takové věci, jako jsem měla já, jsou docela běžné, i kyž jsou v rodině sourozenci, že to nebyl až takový nadstandart, jak mi bylo vytýkáno jinými lidmi v rodině. Ale takový stud, že jsem byla rozmazlovaná si asi ponesu celý život. Je to jako kdyby mi někdo celý život tvrdil,že nebe je třeba žlutý, taky pak budu mít problém věřit někomu jinému, že je modré 
.
Je pravda, že někdy si sourozenci nesednou, ale myslím, že určitě je lepší to další dítě mít, pokud to situace jen trošku dovoluje.
Já jsem toho dalšího sourozence mít ani nemohla, ale z pohledu dospělého bych klidně radši adoptovaného, hlavně aby byl.
No nevím, jestli ten román bude mít někdo ty nervy číst. 
- Citovat
- Upravit
5.5.10 16:07
Sany80s píše:
Zajímavá diskuze. Kdyby to bylo na mě, tak bych každému dala minimálně dvě děti příkazem. To trošku přeháním
Ale musím říct, že to bylo docela osamělé dětsví, třebaže jsem si hrála s dětmi ze stejné ulice, a měla jsem spoustu příbuzných podobného věku. Ale vždycky to byli sourozenci dost blízko u sebe a vždy se sebe zastávali a já často připadala jako bych tam byla navíc. V pubertě(mojí) s námi bydlela moje sestřenice, která tady studovala a vzpomínám na to, jako na nejlepší období svého života, třebaže jsem měla spoustu jiných problémů. Setřenice byla o pět let starší, ale to v určitém věku docela jde a bylo úžasný mít si s kým popovídat ne z pohledu dospělý-dítě.
Nejhhorší byly rodinné aktivity a dovolené. Dokud jsem byla malé dítě, tak mi rodiče stačili, ale v momentě, kdy jsem trošku povyrostla, tak jsem se s nimi děsně nudila a nikam s nimi nechtěla chodit. Ještě teď si pamatuju ty scény…Taky jsem byla jediný nárazník, když se hádali.
Tím, že jsem byla sama, tak veškeré jejich nároky a sny pokud jde o děti a jejich budoucnost padly na mě. Měla jsem neustále na talíři, kdo je lepší než já atd. A byla jsem strašlivě hlídaná. Kdybych měla sourozence, tak by naši na takový dozor a tolik otázek asi neměli čas a bylo by to rozhodně lepší. Nemyslím tím, že bych měla vyrůstat jako dříví v lese, ale nikdy jsem něměla vlastní prostor a on je někdy docela potřeba. Dopadlo to tak, že jsem se raši s ničím nesvěřovala, abych si nějaký prostor alespoň ve své hlavě utvořila. Což vedlo k tomu, že nemám s rodiči extra blízký vztah, třebaže se o mě starali dobře a zodpovědně a mají mě rádi. (Ten ne moc blízký vztah souvisí i s tím, že ve mně vidí pořád i v dospělosti dítě, kterému musí poroučet, protože jsou ti zkušenější, a to asi nesouvisí s tím, že jsem jedináček, ale kdyby mi nevěnovali tolik pozorodsti, tak třeba ani tohle tolik necítím).
A v neposlední řadě je tu to, že jedináčci mají automaticky přisouzenu nálepku rozmazlenosti. Je pravda, že když jsem kvůli škole začala potřebovat počítač, tak se prostě koupil, měla jsem nové kolo, když staré dodělalo, měla jsem lyže (z bazaru), bez námitek jsem mohla jet na výlet nebo na nějaký vzdělávací kurz od školy. Kdybych měla sourozence, tak by ty prostředky prostě musely být nějak uměrně věku a sravedlnosti rozděleny a věci bychom po sobě dědili.
Ale já bych se spousty těchto věcí za jednoho sourozence vzdala nebo se rozdělila ráda. Kolikrát jsem radši o nečem, co nám bylo ve škole nabídnuto doma neřekla, protože mi příbuzní naznačovali, že jsem rozmazlená, že můžu jezdit na hory (do Česka, na zahraničí prostředky nebyly), že nemám úplně to nejlevnější kolo, že můžu chodit do sportovního oddílu. Vyrůstala jsem s tím, že jsem děsně rozmazlená právě kvůli tomu, co mi naši koupili. Pak až jsem se odpoutala od rodiny, tak jsem začala zjišťovat, že takové věci, jako jsem měla já, jsou docela běžné, i kyž jsou v rodině sourozenci, že to nebyl až takový nadstandart, jak mi bylo vytýkáno jinými lidmi v rodině. Ale takový stud, že jsem byla rozmazlovaná si asi ponesu celý život. Je to jako kdyby mi někdo celý život tvrdil,že nebe je třeba žlutý, taky pak budu mít problém věřit někomu jinému, že je modré
Je pravda, že někdy si sourozenci nesednou, ale myslím, že určitě je lepší to další dítě mít, pokud to situace jen trošku dovoluje.
Já jsem toho dalšího sourozence mít ani nemohla, ale z pohledu dospělého bych klidně radši adoptovaného, hlavně aby byl.
No nevím, jestli ten román bude mít někdo ty nervy číst.
Přečetla jsem to celé a v pár věcech jsem ti plně rozuměla. Mě naštěstí naši sourozence nahrazovali, že i na dovolené brali děti známých, abych nebyla sama. Ale pravý sourozenec to holt nebyl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Teva2012
6.8.12 13:17
Ano máte pravdu že se vždy může o někoho opřít poradit hrát si povidat si navzájem, někdy mi to nepříjde že jsem jedináček ale někdy bych chtěla mít brášku nebo sestřičku starat se o něj atd… 
- Citovat
- Upravit
23.8.12 12:52
Viac detí
Moja skúsenosť: asi do 12 rokov som bola jedináčik, pretože našim dlhšie trvalo počatie dieťaťa (ja som z prvého manželstva a naši sa brali, keď som mala 3 roky).. tak som mala sestru a za dva roky sa narodil ešte brat.. nejako zvlášť som sa v období začínajúcej puberty na narodenie súrodenca netešila, ale dnes by som ich nevymenila za nič a som rada, že nie som jediné dieťa svojich rodičov..
Naša rodinná konštelácia je veľmi špecifická, pretože som o 12 a 14 rokov staršia ako moji súrodenci, no nie neobvyklá.. sú to tak trochu aj „moje deti“, lebo som od narodenia pomáhala mame so starostlivosťou..
Teraz som vydatá, môj muž je jedináčik a sám raz povedal, že je mu ľúto, že nemá aspoň jedného súrodenca.. Chcela by som mať aspoň tri deti a určite by som nechcela vychovávať naše dieťa ako jedináčika..
Financie sa vždy nejaké nájdu, dieťa majú aj zdravotne postihnutí ľudia a ľutovať, že sme si mali „spraviť“ miminko, ale teraz už to nejde, mi príde zbytočné.. Čím viac detí, tým viac starostí, ale aj radostí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
