Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Joo to bych si asi nepřála… stačí prvňák nyní.. už jen ty prachy lítají. A pořád vydělávat na děti asi neee. A taky tu jsou rodiče od manžela o které se budeme muset jednou postarat..už teď jim je skoro 80.
On totiž každý vidi jen to miminko, roztomiloučké. Ale potom je 18 let starostí s jinou životní energií, než má člověk teď. Takžr opravdu chápu manžela, že už nechce plodit. Tři děti je dost.
@Russet píše:
On totiž každý vidi jen to miminko, roztomiloučké. Ale potom je 18 let starostí s jinou životní energií, než má člověk teď. Takžr opravdu chápu manžela, že už nechce plodit. Tři děti je dost.
jj to já mu taky rozumím… od mládi pipla mimina..
. Jen on to mohl zažít třikrát a má ty děti tři. tak chápu že chce už prostě žít i pro sebe…
@Anonymní píše: …že jednou na staré roky mě dcera nenechá napospas…
Jedna máma je schopná se postarat o 10 dětí, ani 10 dětí není kolikrát schopno se postarat o jednu mámu.
Ani dvě děti ti nezaručí, že prožiješ šťastný podzim života.
No a kolik je manželovi? Tipuju k 50. To už chlap se 3 dětmi z mimina nejásá.
@divine woman píše:
No a kolik je manželovi? Tipuju k 50. To už chlap se 3 dětmi z mimina nejásá.
Nee zase tolik nee..je mu 40
@Anonymní píše:
Nadpis je asi divný vím… já jsem vždy měla ráda děti, víceméně od malá…starala jsem se o děti sousedu, vozila… Vždy jsem chtěla dvě děti… pak jsem ve 27 potkala svého nynějšího manžela… on již měl dvě děti… a od začátku mi to řekl že dítě ano ale už jen jedno, věděla jsem to a neřešila..milovala jsem, miluji stále!
Teď mám dceru prvňačku. Je mi 36. Máme hypotéku s mužem, není vysoká… platíme 5tis, bylo to rekonstrukci manželova bytu, plus ještě jeden úvěr splátka 8tis…to je na 3roky…to je z průseru, to je fuk. Našetřeno máme cca 200tis… šetříme dále. Takže sumasumárum teď vím že dítě by další nešlo..finančně, nebo jooo ale na úkor hodně věcí… platí se alimenty např.
Já prostě vlastně nevím zda ještě chci miminko, plíny, kojení, kočárek, malé bodyčka… najednu stranu si říkám že budu mít jen jedno dítě, že dcera nebude mít sourozence… proč se s tím vlastně jakoby neumím „smířit“ když najednu stranu už mě to neláká, na druhou stranu mě to mrzí… jak to tak čtu po sobě tak plácám asi uplné hlouposti, že? já sama neumím vysvětlit a nevím zda to mám v sobě vyřešené…nebo se bojím, že jednou budu sama… že je sázka na jednu kartu? To je ale sobecké, že? Moje mamka má lepší vztah se mnou než se sestrou, já se taky od segry dost odcizila…ona má jiný život, s jinýma lidma… Dcera ani nějak netouží po sourozenci, nikdy neříká že by chtěla doma miminko, sestřičku a tak… jezdí k nám i děti od manžela… dcera k nim má pěkný vztah… je smutná jak odjíždí… já mám jeho děti taky ráda a snad budeme mít i tam hezky vztah i v dospělosti…
A jaká je vůbec otázka…nevím…asi jsem se potřebovala vykecat…
Ja bych v tomhle věku už rozhodne mimino nechtěla … Manželovi se nedivím, je mu 40, 3 děti na uživení je taky pro normálního člověka myslím až až …
Na jednu stranu te chápu, to ze chceš dvě děti, ale takhle - dcera sourozence má, takže jde vyloženě o tebe. Nejmladší na to mít další mimino nejsi, navíc už ted by měly děti od sebe tak velký rozdíl, ze v dětství by si spolu nejspíš moc nevyhrály. Navíc vracet se ke kojení, plenkám, to by mi zrovna v tomhle případě přišlo jako krok zpátky, jedno dítě už je větší, můžete podnikat spoustu aktivit, mimino by to mohlo brzdit.
Takže bych se soustředila na to fajn co mate ted a myšlenky na další dítě nechala plavat, zvlášť když už na začátku jste do toho vztahu s manželem sli s tím, ze bude jen jedno