Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jedno dítě...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.6.19 21:51
Tak asi zalezi, jake mas ty omezeni? Pokud vazna, tak nebude snad takovy problem se s tim smirit jako kdyz jsou mirnejsi a rozhodnes se pro to sama. Probrala bych to dukladne s doktory 
a az pak hledala moznosti, jak se s tim smirit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
4.6.19 21:52
Ahoj, my mame chteneho jedinacka, ale treba ti pomuzou ty “bonusy”. Mame holku, uz 9let, a vsechno bylov klidu. Tim, zemame jedno dite, tak chodi na Judo, do skauta, lekce klaviru..kdyz se jde na kolotoce, tak muze jezdit bez omezeni…doma mame klidek, zadny krik. Ma spoustu kamaradu kolem sebe, nestrada. Sama mi rekne, ze nechce sourozence. Ma sestrenice, bratrance, kamarady.
Moji kamaradi, co maji sourozence, tak vetsina rozhadana se odstrihli uplne.
Je to asi tezky pro Vas, ale budte radi za jedno dite, je tu spousta holek, co teprve ceka na miminko. Cas to spravi.
- Citovat
- Upravit
4.6.19 21:59
@Anonymní píše:
Zdravimmám otázku na ty z vás, které mají jedno dítě - dokázaly jste se s tím srovnat?..máme doma jednoho chlapecka. Těhotenství se ke konci pokazilo, porod blbej, ukončeny akutní sekci. Drobek byl ze začátku náročnější miminko, navíc byl malinkej. Dále jeho zdravotní komplikace, které se snad na dobro zažehnaly velkou operaci v půl roce, ale dal ho musí sledovat. Teď je to zlaty, milionový rocni torpédo
já mám taky svoje zdravotní omezení, které je taky pro zatím „uspané“, ale kdyby se probudilo, tak by mohlo mít těžký prubeh…a ted - pro všechny tyto okolností jsme se asi rozhodli mít jen jedno dítko
rozhodnutí to, ale není dobrovolne a samozřejmě bylo hlavně na mě ????…moje i muzovo srdce by ale chtelo větší rodinu…ale mám pocit, že rizik je moc. Doktoři se shodují, ze rizika jsou vyšší než u jiných, ale od dalšího těhotenství mě nikdo neodrazoval
Já se s tím, ale furt nemůžu srovnat. Když jsem o tom s chlapem chtěla mluvit, tak mi řekl, že to všechno chápe, že je mu to líto, ale že se s tím pomalu srovna a tím to hasne. Nechce se o tom vykecavat…
Já to hlavou všechno vim, snažím se si vybavovat pozitiva jedináčků (bude mít všechno. Nemusí být sám, když bude mít pratele. Ségra bude mít děti…já si dodělám skolu. Budeme jezdit k moři), snazim se vybavit si fajn lidi jedináčky…ale stejne mě vždycky píchne u srdce, když si pomyslim, že další dítko nebude…vy co máte jednoho drobka, jak jste se s tím srovnávaly? Nějaká ráda? Nebo prostě jen čas?
Mám jedináčka a nic mě nebolí. Když si vzpomenu na bitky se sestrou, tak ani nevím, jestli jsem byla ráda, že sestru mám Syn bratříčka ani sestřičku nechce a mně je 40. Takže další neplánuju. Miminka si ráda pochovám a zase vrátím. Asi jsem se vrátila do módu před prvním těhotenstvím. Děti jsou fajn, ale jedno mi stačí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.19 22:05
Prober ta konkretni rizika s nekym. Mne se nekdy vlivem stresu, hormonu apod. zdaji veci nezdolatelne, uplyne pul roku a nechapu, co se mi na tom zdalo hrozneho. Nez bych se leta trapila definitivou sveho rozhodnuti, pak to treba rozrypala nejakou nadeji (zlepseni stavu, zmena nazoru manzela) a jela to nanovo, tak bych jeste investovala cas do utrideni myslenek.
Ja resila posledni dite snad tri roky, taky byla velka spousta ALE, casem se nektera vyresila (zdravi, penize, volny cas).
Příspěvek upraven 04.06.19 v 22:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.19 22:06
Ahoj. Taky mám jedináčka - holčičku, které jsou tři a půl. Žijem sami dva - její máma zemřela a tak vlastní sourozence nebude mít. Teď jsem si našel přítelkyni s dcerou - tak snad bude mít alespoň nevlastní sestřičku..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.19 22:06
Mám nedobrovolně jedináčka…z ivf…nic z dalších pokusů už nám nevyšlo.
Diky bohu za něj..ale tam někde uvnitř mě to je pořád..a jsou dny, kdy mi to je líto.
- Citovat
- Upravit
4.6.19 22:07
Těžké to bylo, ale smíření časem přišlo, někdy kolem 4-5 let dítěte asi, tak nějak ve věku, kdy už mi přišlo, že jsem sama na další větě věkově za hranou a vlastně mám klid. U nás byly teda zdravotní komplikace mimojiné takové, že prakticky znemožňovaly přirozené otěhotnění, takže pro mě to bylo snazží v tom, že jsem se nemusela aktivně chránit, ale jenom jsem nelítala po doktorech. Ale stejně mi to často leželo v hlavě, on je to strašný rozdíl mezi chtěným jedináčkem a jedináčkem z rozumu. Když člověk vidí, jakou dokonalou bytost stvořil (bacha, nezaměňovat s tím, že člověk občas nezatouží ji přetrhnout 
), bylo nám vždycky strašně líto, že tu bude sama. Nakonec to osud vyřešil za nás a já přes všecky prognózy po letech zázračně otěhotněla. Popravdě jsem z toho pozitivního testu byla dost vyděšená a v pátém týdnu jsem zuřivě obvolávala doktory, co s tím - kdybych byla dítě plánovala, tak bych s nima předem řešila léčbu, takhle jsem do toho spadla rovnýma nohama. Nebylo to jednoduché, ale dopadlo to dobře. Takže já být tebou, opravdu důkladně to proberu se všema zúčastněnýma doktorama - jestli samotné těhotenství může mít vliv na tvůj zdravotní stav, jestli existuje v těhotenství vhodná léčkba, atd. Protože jestli jde „jenom“ o to, být důkladně hlídán a přijmout rizika… jo, já myslím, že to za ty děti stojí. Tak snad jsem tě zbytečně nenahlodala, jestli už jsi byla pevně rozhodnutá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.19 22:08
@Lenka76 píše:
Ahoj, my mame chteneho jedinacka, ale treba ti pomuzou ty “bonusy”. Mame holku, uz 9let, a vsechno bylov klidu. Tim, zemame jedno dite, tak chodi na Judo, do skauta, lekce klaviru..kdyz se jde na kolotoce, tak muze jezdit bez omezeni…doma mame klidek, zadny krik. Ma spoustu kamaradu kolem sebe, nestrada. Sama mi rekne, ze nechce sourozence. Ma sestrenice, bratrance, kamarady.
Moji kamaradi, co maji sourozence, tak vetsina rozhadana se odstrihli uplne.
Je to asi tezky pro Vas, ale budte radi za jedno dite, je tu spousta holek, co teprve ceka na miminko. Cas to spravi.
Kde to mám podepsat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.19 22:23
Ja mam jednu dcerku z ivf..chtela sem vzdy i jedno a jedineho ceho se bojim a co me strasi je, ze kdyz by se ji nedejboze neco prihodilo, nebudu mit zadny 
zni to silene, ale tohle jediny me v ramci jedinackovani trapi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.19 22:28
@romik0013 píše:
Ja mam jednu dcerku z ivf..chtela sem vzdy i jedno a jedineho ceho se bojim a co me strasi je, ze kdyz by se ji nedejboze neco prihodilo, nebudu mit zadny
Já nevím, ale kdyby mi umřelo jedno dítě a měla doma ještě jedno, stejně jsem na maděru do konce života
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Caboverde
4.6.19 22:34
Já mám chtěného a plánovaného jedináčka, sama jsem jedináček, manžel je ze čtyř dětí, vztahy nefunkční. Vídáme se s tchánem, toho mám moc ráda, ale to je v podstatě všechno. Početí, těhotenství i porod byl bez komplikací. Věk na další dítě bych ještě měla, ale dcera už je větší a celkem samostatná. Vzdělávám ji doma, cestujeme velmi intenzivně po světě i v rámci Čech. Materiálně se máme dobře. Ten společně strávený čas a zážitky bych si u dvou dětí dovolit nemohla. Nejde o finance, ale o moje fyzické i duševní síly. Dcera žije jinak, než většina jejich vrstevníků, a jsem za to ráda. A nepotřebuju si za ni pořizovat žádného náhradníka, protože kdyby se jí cokoliv stalo, další dítě by můj žal z její ztráty nijak neutišilo. Musela bych fungovat dál pro to druhé dítě, ale to je asi tak všechno. Jedno dítě je určitě náročnější, ale pokud nežije v sociální izolaci, tak si nemáš absolutně co vyčítat.
- Citovat
- Upravit
4.6.19 22:46
@Russet píše:
Já nevím, ale kdyby mi umřelo jedno dítě a měla doma ještě jedno, stejně jsem na maděru do konce života
to je samozřejmě pravda, tohle člověka poznamená navždy, i kdyby měl dvacet dětí 
Ale přece jen, další dítě ten hrozný žal pomůže trochu rozptýlit, musíš tu žít a fungovat i pro něj Navíc roste, dospívá, je to budoucí pokračovatel/ka rodu, jednou pravděpodobně zplodí nějaké to vnouče
Když člověk zůstane zcela bezdětný, tohle všechno padá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.19 22:51
@pe-terka píše:
to je samozřejmě pravda, tohle člověka poznamená navždy, i kdyby měl dvacet dětí
Když člověk zůstane zcela bezdětný, tohle všechno padá
Já právě netušim, jestli bych dál fungovala. To je pro mě hrozná představa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Zdravim
mám otázku na ty z vás, které mají jedno dítě - dokázaly jste se s tím srovnat?..máme doma jednoho chlapecka. Těhotenství se ke konci pokazilo, porod blbej, ukončeny akutní sekci. Drobek byl ze začátku náročnější miminko, navíc byl malinkej. Dále jeho zdravotní komplikace, které se snad na dobro zažehnaly velkou operaci v půl roce, ale dal ho musí sledovat. Teď je to zlaty, milionový rocni torpédo 
já mám taky svoje zdravotní omezení, které je taky pro zatím „uspané“, ale kdyby se probudilo, tak by mohlo mít těžký prubeh…a ted - pro všechny tyto okolností jsme se asi rozhodli mít jen jedno dítko 
rozhodnutí to, ale není dobrovolne a samozřejmě bylo hlavně na mě ????…moje i muzovo srdce by ale chtelo větší rodinu…ale mám pocit, že rizik je moc. Doktoři se shodují, ze rizika jsou vyšší než u jiných, ale od dalšího těhotenství mě nikdo neodrazoval 
Já se s tím, ale furt nemůžu srovnat. Když jsem o tom s chlapem chtěla mluvit, tak mi řekl, že to všechno chápe, že je mu to líto, ale že se s tím pomalu srovna a tím to hasne. Nechce se o tom vykecavat…
Já to hlavou všechno vim, snažím se si vybavovat pozitiva jedináčků (bude mít všechno. Nemusí být sám, když bude mít pratele. Ségra bude mít děti…já si dodělám skolu. Budeme jezdit k moři), snazim se vybavit si fajn lidi jedináčky…ale stejne mě vždycky píchne u srdce, když si pomyslim, že další dítko nebude…vy co máte jednoho drobka, jak jste se s tím srovnávaly? Nějaká ráda? Nebo prostě jen čas?
Prosím o anonym