Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lama Lama píše:
tomudle přístupu fakt nerozumím. Takže pro sebe uklizeno mít nepotřebuješ, respektive za to úsilí ti to nestojí, ale kvuli jinýým lidem plašíš celou familii?
Mně to vadí i mně, ale než sebe přetáhnout (večer místo spaní) nebo než se handrkovat s rodinou (hlavně s dítětem), tak to pro nás snesu - ale pokud má přijít návštěva, tak mi je to blbý. Ale často jsou ty návštěvy tak živelný, že ani to nepomůže ![]()
@sianka píše:
U nás je to různé, s některými dětmi je to půl na půl, s jinými jsou různá období, u jiných je to jednostranné – víc u nás.
Nevadí mi to, resp. když mi to vadí, tak si to vyřeším s dětmi – např. řeknu, že dnes bych chtěla mít trochu klid, jestli by nemohly jít ven nebo si návštěvu domluvit na jindy. Nebo jestli si zvládnou hrát nějakou klidnější hru v pokojíčku…
Vždy se nějak domluvíme a většinou mně to nevadí a nechávám na dětech, jak chtějí.
Vždy ale také říkám dětem, pokud ony nechtějí, tak ať klidně odmítnou. „Nezlob se, ale dnes si chci hrát sama“ nebo, že chtějí jít raději ven… Protože jsou opravdu děti, které se prostě jdou vetřít a vlastně ani moje děti o ně nestojí. Ale pokud moje děti zájem mají, tak nemám problém s tím, že jsou návštěvy jen u nás, klidně jim dám oběd, můžou u nás přespat atd.
Pokud nějaké dítě zlobí „nad míru“, tak si to s ním vyřeším. Tím ale myslím spíš až demolování bytu nebo nebezpečné věci. Někdy i když nám chce málem vyjíst ledničku, že by mi nic nezbylo na vaření, večeři, svačinu apod. Prostě si ty hranice určuji sama. Kdyby to nešlo, tak teprve potom bych zvažovala úplné zamezení návštěv. Ale to se zatím nikdy nestalo, že bych se s dětmi nedomluvila.
Bordel neřeším vůbec. Uklidím, až chci nebo mám čas, náladu. Kvůli dětské návštěvě se fakt nestresuju. Myslím, že to děti neřeší, že spíš uvítají pohodu. Mám tři děti, malý byt – odmala je u nás pořád někdo, asi není den, kdy by se u nás nikdo ani nemihl, říkám si, kdyby jim u nás bylo blbě a vadil jim bordel, tak by se asi nevracely
A jestli mě pomluví doma, tak ať. Přístup „mám doma bordel, tak si nikoho nezvi, ale jdi radši (dělat bordel)k nim“ mi je nepochopitelný. Jakože já uklízet nebudu, ale sousedka ať uklidí?
Já teda uklízím často až navečer (ráno nestíháme, po práci chci mít chvíli klid, tak se na to vrhnu večer), děti chodí většinou odpoledne, takže jdou do největšího bordelu (chaos z rána a příchodu ze školy/práce). Větší úklid dělám jen o víkendu.
Ale ať si to každý dělá, jak chce. Je mi milejší, když někdo na rovinu řekne, že k nim na návštěvu se nechodí, než když by tam moje dítě pustil a pak skřípal zubama…
vnímám to uplně stejně.
@Lama Lama píše:
tomudle přístupu fakt nerozumím. Takže pro sebe uklizeno mít nepotřebuješ, respektive za to úsilí ti to nestojí, ale kvuli jinýým lidem plašíš celou familii?
Si piš. ![]()
Abych měla pro sebe uklizeno, nemohla bych dělat nic jiného.
Lidi se dělí na ty, co povědomě furt uklízí, ale neuvědomují si to. A ty, co je uklízení ničí.
Nebaví mě trávit celé dny tím, že budu a) uklízet nebo b) řvát na rodinu, ať uklízejí.
To dělala moje mamka a že by u toho vypadala nějak šťastně…
To raději bordel.
@Slečna Ferka píše:
Mně to vadí i mně, ale než sebe přetáhnout (večer místo spaní) nebo než se handrkovat s rodinou (hlavně s dítětem), tak to pro nás snesu - ale pokud má přijít návštěva, tak mi je to blbý. Ale často jsou ty návštěvy tak živelný, že ani to nepomůže
Právě. ![]()
Jinak taky je mi příjemněji v uklizeném prostoru, ale…
Udržovat návštěvní pořádek v bytě trvale by stálo příliš mnoho času a nervů.
U nas je to stejne. Jeden spoluzak mladsiho syna je u nas denne, a nas kluk u nich max 2× rocne na vikend a to se jeste domlouva na xkrat. Priciny tusim a je jich vic. Kdyz me to prestane bavit tak tu jejich denni seslost omezim nebo na cas zrusim. Dalsiho kamose bereme pravidelne na vikendy na chatu, reciprocita zadna. Ale nevadi mi to, starsi syn ma sve zajmy a mladsi je v podstate jedinacek a na chate si to spolecne uzivaj. Pak ma 2 kamarady, ke kterym zas chodi vyhradne on, zvala jsem je, ale nechteji, protoze doma nemame, svete div se, zadnou herni konzoli…no pruser
Bordel doma mame, to zas jo, ale u detskych navstev je mi to jedno a dospele navstevy nezvu.
Příspěvek upraven 28.05.18 v 11:22
@Bábrdl píše:
Si piš.
Abych měla pro sebe uklizeno, nemohla bych dělat nic jiného.Lidi se dělí na ty, co povědomě furt uklízí, ale neuvědomují si to. A ty, co je uklízení ničí.
Nebaví mě trávit celé dny tím, že budu a) uklízet nebo b) řvát na rodinu, ať uklízejí.
To dělala moje mamka a že by u toho vypadala nějak šťastně…
To raději bordel.
No, jasně. A proč se ještě krom toho bordelu neodprostit od toho, že to uvidí cizí haranti? ![]()
Mě uklízen ničí. Mám jednou za měsíc baabu na úklid, co uhasí, na co je celou tu dobu vybodnu. Mezi tím max. umeju jednou týdně záchod, vyluxuju, vytřu, utřu zhora linku. Zbytek počká.
@Lama Lama píše:
No, jasně. A proč se ještě krom toho bordelu neodprostit od toho, že to uvidí cizí haranti?
Mě uklízen ničí. Mám jednou za měsíc baabu na úklid, co uhasí, na co je celou tu dobu vybodnu. Mezi tím max. umeju jednou týdně záchod, vyluxuju, vytřu, utřu zhora linku. Zbytek počká.
Nemůžu mluvit za všechny, jen za sebe.
Bordel mi vadí, ale ještě víc mi vadí strávit 100% doma úklidem nebo řvaním, aby se nikdo ničeho nedotýkal.
Ale uklidit jednorázově před návštěvou, mi vadí míň, než aby návštěva přišla do bordelu. Přijde mi to neslušné, pozvat někoho do bordelu. Asi jako neuvařit mu kafe. A taky v tom trénuju dítě.
Jako dítě mi pochopitelně bylo ukradený, jestli je doma bordel nebo ne a jestli ho někdo uvidí. Ale jako dospělá chápu důležitost toho
@Bábrdl píše:
Nemůžu mluvit za všechny, jen za sebe.
Bordel mi vadí, ale ještě víc mi vadí strávit 100% doma úklidem nebo řvaním, aby se nikdo ničeho nedotýkal.
To je blbá kombinace. ![]()
@Bábrdl K nám leze někdo každý den
Na bordel jsou už zvyklí. Teď v létě jen uvařím, vysaju, umeju koupelnu a jdeme ven. Přesto jsou tu všude hračky
@Anonymní píše:
Ahoj, přijde vám normální, aby kamarádi vašich dětí chodili na návštěvu za vašimi dětmi, ale vaše děti k sobě domů nezvali? Máme souseda, který se přes plot neustále ptá našeho syna, můžu k Vám, zeptej se mamky, jestli můžu k vám jo? Potom volá na svoji mamku, že jde k nám. Místo toho, aby se zeptal mého syna Nechces jít k nám? Tak je to pořád můžu k vám…Potom se ani spolu nezabaví a vyžaduje, abychom s nimi šli na hřiště, honili je apod. Už nám to jde na nervy a řekli jsme si, že k nám chodit nebude. Jeho rodiče nikdy neřeknou, že teď půjdou třeba na to hřiště s nimi zase oni nebo našeho syna pozvali k nim. Je to prostě jednostranné. Navíc ten jejich syn je nezvladatelný a otravný, pořád něco chce, běhá od ničeho k ničemu, u žádné hry ani nevydrží, lítá z domu na zahradu a zpět, pořád dokola a ani po sobě neuklidí. Co byste dělali? Nechci synovi zakazovat kamarády apod., ale snad by to mohlo být trochu vyváženější a ne se odehrávat pořád jen u nás, ne?
Takhle to bylo u nás. Všechny děti chodili k nám, našim to nevadilo. K většině z nich se nesmělo, jejich rodiče si nepřáli žádné dětské návštěvy. Zpětně si říkám, že jejich rodiče byli hrozní sobci. Můj přítel měl rodiče právě z tohoto tábora a zpětně říká, že se za to hrozně styděl. Už jako dítěti mu totiž došlo, že se neustále přis*rá k jiným, ale domů nikdy nikoho vzít nesmí, takže vymýšlel tisíc a jednu výmluvu, proč to zrovna nejde. Pokud ti ten kluk odsousedů vadí, můžeš je vykázat leda na zahradu
kdyby se tam tvůj syn pozval, tak ho odmítne? Ono je ještě možné, že mu to u vás přijde zajímavější. Bůh ví, jaké má rodiče, když je tak nezvladatelný.
@Lalelale píše:
Takhle to bylo u nás. Všechny děti chodili k nám, našim to nevadilo. K většině z nich se nesmělo, jejich rodiče si nepřáli žádné dětské návštěvy. Zpětně si říkám, že jejich rodiče byli hrozní sobci. Můj přítel měl rodiče právě z tohoto tábora a zpětně říká, že se za to hrozně styděl. Už jako dítěti mu totiž došlo, že se neustále přis*rá k jiným, ale domů nikdy nikoho vzít nesmí, takže vymýšlel tisíc a jednu výmluvu, proč to zrovna nejde. Pokud ti ten kluk odsousedů vadí, můžeš je vykázat leda na zahradukdyby se tam tvůj syn pozval, tak ho odmítne? Ono je ještě možné, že mu to u vás přijde zajímavější. Bůh ví, jaké má rodiče, když je tak nezvladatelný.
Mně to někdy vadí i na zahradě, protože pořád otravuje, pojďte nás honit, dva je málo, to je nuda, aby nás bylo víc. Za chvíli zase pojďte na hřiště, hrajeme na schovku a pořád. Já našemu synovi říkám, že když se nezabaví sami, tak ať ho teda nezve, že tohle už není normální. Už jsem mu řekla, že on je u nás pořád, ale on u nich nikdy, ať jim teda řekne, že jedině u nich, k nám, že teď ne. Oni si vůbec v klidu nehrají, náš by si i hrál, ale ten soused je jak ADHD, deskové hry nic, to ho nebaví, jenže badminton ho taky dlouho nebaví, to samé ostatní, baví ho jen honění a takové hry. To ho ale nebaví zase ve dvojici. Je to potom otravný.
@Anonymní píše:
Mně to někdy vadí i na zahradě, protože pořád otravuje, pojďte nás honit, dva je málo, to je nuda, aby nás bylo víc. Za chvíli zase pojďte na hřiště, hrajeme na schovku a pořád. Já našemu synovi říkám, že když se nezabaví sami, tak ať ho teda nezve, že tohle už není normální. Už jsem mu řekla, že on je u nás pořád, ale on u nich nikdy, ať jim teda řekne, že jedině u nich, k nám, že teď ne. Oni si vůbec v klidu nehrají, náš by si i hrál, ale ten soused je jak ADHD, deskové hry nic, to ho nebaví, jenže badminton ho taky dlouho nebaví, to samé ostatní, baví ho jen honění a takové hry. To ho ale nebaví zase ve dvojici. Je to potom otravný.
Aha, tak to je jiná. Tohle jsem teda nezažila za celý život, že děcka potřebují k zábavě rodiče
spíš jsme se snažili jim utéct z dosahu
Teď to asi vyzní hodně blbě, ale nemůže ten kluk mít v budoucnu špatný vliv na tvého syna?
Eventuelně, pokud máte v blízkosti domu bezpečná místa pro děti, tak bych synovi řekla, že si mají hrát venku a ne u nás.
@Anonymní píše:
Mně to někdy vadí i na zahradě, protože pořád otravuje, pojďte nás honit, dva je málo, to je nuda, aby nás bylo víc. Za chvíli zase pojďte na hřiště, hrajeme na schovku a pořád. Já našemu synovi říkám, že když se nezabaví sami, tak ať ho teda nezve, že tohle už není normální. Už jsem mu řekla, že on je u nás pořád, ale on u nich nikdy, ať jim teda řekne, že jedině u nich, k nám, že teď ne. Oni si vůbec v klidu nehrají, náš by si i hrál, ale ten soused je jak ADHD, deskové hry nic, to ho nebaví, jenže badminton ho taky dlouho nebaví, to samé ostatní, baví ho jen honění a takové hry. To ho ale nebaví zase ve dvojici. Je to potom otravný.
Jo to chápu, a syn ho má rád? Nebo ho to taky už otravuje. Já vždycky všechny seřvala, po celodenním kolovratku, jak se nudí, proč k nám tedy chtějí chodit, když se sami nezabaví. Takové dětské návštěvy jsou spíš pritez, než aby si děti vyhráli a byl by klid. Určitě bych si s nimi tedy nehrála
@Anonymní píše:
Mně to někdy vadí i na zahradě, protože pořád otravuje, pojďte nás honit, dva je málo, to je nuda, aby nás bylo víc. Za chvíli zase pojďte na hřiště, hrajeme na schovku a pořád. Já našemu synovi říkám, že když se nezabaví sami, tak ať ho teda nezve, že tohle už není normální. Už jsem mu řekla, že on je u nás pořád, ale on u nich nikdy, ať jim teda řekne, že jedině u nich, k nám, že teď ne. Oni si vůbec v klidu nehrají, náš by si i hrál, ale ten soused je jak ADHD, deskové hry nic, to ho nebaví, jenže badminton ho taky dlouho nebaví, to samé ostatní, baví ho jen honění a takové hry. To ho ale nebaví zase ve dvojici. Je to potom otravný.
Ale ty nejsi povinná cizí dítě bavit, ani brát na hřiště. Normálně odmítni - nezlob se, nechci vás honit, nechci jít na hřiště. Pokud se nudí, tak nejsi povinná mu vymýšlet zábavu - promiň, ale musím ted ještě něco udělat, když tě to tu nebaví, tak běž domů.
A zjisti, jestli syn vůbec o ty návštěvy stojí - pokud ne, tak mu pomož souseda slušně odmítnout.
Ty hranice si musíš nastavit ty sama.
@sianka píše:
Ale ty nejsi povinná cizí dítě bavit, ani brát na hřiště. Normálně odmítni - nezlob se, nechci vás honit, nechci jít na hřiště. Pokud se nudí, tak nejsi povinná mu vymýšlet zábavu - promiň, ale musím ted ještě něco udělat, když tě to tu nebaví, tak běž domů.
A zjisti, jestli syn vůbec o ty návštěvy stojí - pokud ne, tak mu pomož souseda slušně odmítnout.
Ty hranice si musíš nastavit ty sama.
přesně tak. Odmítám. nejsem bavič dětí, ani svých, natož cizí. Jestli se nudí, at jde pryč. S tím nemám problém.