Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj,Predem prosim o anonym, je to pro me dost osobni.
Syn (27 mesicu) je odmalicka drazdive dite, vzdycky byl vzteklina, ale dnes uz mam opravdu dost a jen se potrebuji vypovidat. Syn ma dobre dny, kdy funguje - a pak ma ty horsi, jako dnes.
Dnes mel od rana asi 7 hysterickych zachvatu, u nekterych vim proc (jako kdyz nechtel jit z hriste domu na obed), u jinych nevim (hodil sebou na zem pri vystupovani z vytahu a odmital vystoupit).
Vse musi byt po jeho, kdyz neustoupim, vydrzi rvat strasne dlouho. Neni to kazdy den, jen nekdy. Jenze ja uz vzdycky vecer po takovem dni nemuzu.
Ted v posledni dobe ma navic „tata“ obdobi, takze me treba pri usinani posila pryc z loznice a chce tatinka.
Takze ja se cely den snazim, on se vzteka a nakonec me jeste posila pryc… Mam toho uz plne zuby a zacinam na syna byt alergicka.
u nas pomáha hlavne zachovat klid..hlavně nekříčet nebo nijak nereagovat. proste mlčky pozoruju a jdu pryč. nebo čekam.. synovi už bude 6 a stale čekam až ho to přejde
trvalo mi nekolik let než jsem se naučila zachovat ten klid… ted mě už fakt malokdy rozčílí tak abych mu nařezala… ale dřív okolo toho 3 roku vím že jsem ho řezala furt protože jsem se citila asi jako ty… ted když je scena - mluvim klidným hlasem a dělam jakobych ho neviděla neslyšela… když nema divaka tak se uklidni rychleji
@Anonymní píše:
Znate takovy ten vnitrni pocit, kdyz vas nekdo stve a nejradsi byste se s nim na cas nestykali? Tak tak to dnes mam ja vuci synovi. Rikam si, jestli je to normalni.
No, moc normální to není a měla bys s tím něco dělat. Myslím, že když máš takovéhle pocity, nedokážeš je před synem zakrýt tak, aby nic nepoznal - a jste v bludném kruhu. To vztekání je dané neschopností vyjádřit emoce jinak, je to normální, někdo se vzteká víc a někdo míň, stejně jako se někteří dospělí rozčílí/rozesmutní snáz a někteří jen výjimečně. Z odepřené večeře smutná nebuď, nechtěl, tak nechtěl, hlady neumře ![]()
Já když jsem z dítěte na prášky, tak ho soupnu na pár hodin babičce nebo tátovi a jdu si po svých, domů se pak vracím úplně jinak naladěná a na malou se dokonce těším, i když předtím jsem ji měla sto chutí dát k adopci
Jinak malá je taky tatinkova holčička a to si docela užívám, když je doma táta, tak mám klid ![]()
Mám to doma taky, 20 měs. To mám tohle vydržet ještě rok a něco? Uf.
@blobfish píše:
No, moc normální to není a měla bys s tím něco dělat. Myslím, že když máš takovéhle pocity, nedokážeš je před synem zakrýt tak, aby nic nepoznal - a jste v bludném kruhu. To vztekání je dané neschopností vyjádřit emoce jinak, je to normální, někdo se vzteká víc a někdo míň, stejně jako se někteří dospělí rozčílí/rozesmutní snáz a někteří jen výjimečně. Z odepřené večeře smutná nebuď, nechtěl, tak nechtěl, hlady neumře
No tak to pozná, no a co, aspoň mu dřív dojde, že se takhle chovat nemá. Dneska aby ty mámy byly dokonale robotické bytosti bez chyb nebo co ![]()
@terien nikomu ho dat nemuzu, jedna babi neni hlidaci a druha je daleko. Za cele ty dva roky jsem mela pro sebe jen 3 dny, kdy syna vzal tatinek na cely den za babickou (cca 10-19h). Jinak jsem s nim porad, vikendy vetsinou travime spolecne.
Ted do toho mam jeste dvoumesicni miminko, ale to je nastesti povahove klidas ![]()
@axelina Souhlas, taky jsem to tak dělala - klid, nekřičet, nerozčilovat se (on právě ten klid někdy dítě vyvede z míry tak, že zapomene, že se má vztekat
, navíc člověk o tom klidu sám sebe dokáže přesvědčit. Když se začaly vztekat v nevhodnou dobu (třeba to odmítání vylézt z výtahu), tak jsem je prostě vzala a odnesla, většinou pak samy chtěly jít za ruku po svých.
@Anonymní píše:
@terien nikomu ho dat nemuzu, jedna babi neni hlidaci a druha je daleko. Za cele ty dva roky jsem mela pro sebe jen 3 dny, kdy syna vzal tatinek na cely den za babickou (cca 10-19h). Jinak jsem s nim porad, vikendy vetsinou travime spolecne.Ted do toho mam jeste dvoumesicni miminko, ale to je nastesti povahove klidas
Tak se domluv s manželem, oba je sbal a pošli k babičce na víkend. Nebo ať se mu jeden víkend věnuje jen on.
@terien píše:
No tak to pozná, no a co, aspoň mu dřív dojde, že se takhle chovat nemá. Dneska aby ty mámy byly dokonale robotické bytosti bez chyb nebo co
No když má dítě pocit, že se s ním matka nechce vidět, tak to teda ok není, to se na mě nezlob.
To je dnes nějaký vztekací den
Mě dnes tak vytáčela skoro 6ti letá. Od rána prostě všechno špatně ![]()
@blobfish píše:
No když má dítě pocit, že se s ním matka nechce vidět, tak to teda ok není, to se na mě nezlob.
Prosím tě nepřeháněj to, on se z toho potomek nezhroutí. Zakl. ho miluje, je prostě jenom vyčerpaná. A mě když někdo leze dlouhodobě krkem, tak se s ním taky nechci vídat, ten pocit je úplně přirozený.
@blobfish píše:
@axelina Souhlas, taky jsem to tak dělala - klid, nekřičet, nerozčilovat se (on právě ten klid někdy dítě vyvede z míry tak, že zapomene, že se má vztekat, navíc člověk o tom klidu sám sebe dokáže přesvědčit. Když se začaly vztekat v nevhodnou dobu (třeba to odmítání vylézt z výtahu), tak jsem je prostě vzala a odnesla, většinou pak samy chtěly jít za ruku po svých.
U me je to tezsi o to, ze mam 8 tydnu po cisari+diastazu+kylu a syn ma 17 kilo. Takze bych ho tahat nemela. Ale nekdy se to neda, viz. ten vytah.
@terien píše:
Prosím tě nepřeháněj to, on se z toho potomek nezhroutí. Zakl. ho miluje, je prostě jenom vyčerpaná. A mě když někdo leze dlouhodobě krkem, tak se s ním taky nechci vídat, ten pocit je úplně přirozený.
Nepochybuju o tom, že ho miluje a že je vyčerpaná. Potomek se z toho nezhroutí (pokud to nebude trvat moc dlouho a pokud to nepovede k odmítání typu „před chvíli jsi chtěl tátu, tak teď nechoď za mnou“), ale bude se pořád chovat takhle, protože je to z jeho strany taky normální reakce. Takže zakladatelka bude vytočená, vyčerpaná a jsme pořád tam, kde jsme byli.
@blobfish @blobfish ja ted bojuju spíš s okolím… když syn děla scenu nebo se vzteka a já mu v klidu suše oznamuju že hospoda je zavřená a tak si ten čaj teda nedáme ale to nevadí protože 2km zvládnem i bez čaje a syn tam lomcuje s klikou a řve že „musí být otevřeno a MUSIME si dát čaj a proč jsem tam předem nezavolala, svíjí se a lamentuje jak kdyby mu umřel pes“ a ja stale oznamuju suše že to nevadí…tak lidi okolo nebo moje mamka mi řeknou „no to bych mu netrpěla bych mu dala na zadek“..ale to právě neví že já mu dávala na zadek 2 roky denně…než jsem pochopila že tudy cesta fakt nevede… to jsem fakt každý večer ulehala do postele psychicky tak vyčerpana z toho celodenního boje… ted jsem daleko vic v pohode.
@Anonymní píše:
Ahoj,Predem prosim o anonym, je to pro me dost osobni.
Syn (27 mesicu) je odmalicka drazdive dite, vzdycky byl vzteklina, ale dnes uz mam opravdu dost a jen se potrebuji vypovidat. Syn ma dobre dny, kdy funguje - a pak ma ty horsi, jako dnes.
Dnes mel od rana asi 7 hysterickych zachvatu, u nekterych vim proc (jako kdyz nechtel jit z hriste domu na obed), u jinych nevim (hodil sebou na zem pri vystupovani z vytahu a odmital vystoupit).
Vse musi byt po jeho, kdyz neustoupim, vydrzi rvat strasne dlouho. Neni to kazdy den, jen nekdy. Jenze ja uz vzdycky vecer po takovem dni nemuzu.
Ted v posledni dobe ma navic „tata“ obdobi, takze me treba pri usinani posila pryc z loznice a chce tatinka.
Takze ja se cely den snazim, on se vzteka a nakonec me jeste posila pryc… Mam toho uz plne zuby a zacinam na syna byt alergicka.