Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na to jeho „přines mi pití“ byvh reagovala: až rekneš kouzelné slovíčko.
Nenechavala bych ho u sebe bez dozoru, když vyhází během chvíle skříň. A trvala bych na tom, že pomůže s úklidem.
Chovala bych se stejně jako ty a pokud by se to někomu nelíbilo, odpalkovala bych ho slovy, že nejsem otrok
nes asim decka co jsou velitele svých rodičů…i když naše malá má taky tendenci čelitak tak já ji rozhodně neposkakuju ![]()
Take bych si to nenechala libit. Bez slova prosim a dekuji bych mu nic neprinesla. Vyhazene skrine bych chtela pomoci vratit zpet, samozrejme za me asistence, jinak ze je u nas naposledy a jiz ho nebudu zvat. To, ze si z nej sedaji na zadek babicky, se da pochopit, spatne je, ze nezasahnou rodice.
Snažím se zdržet se rad ostatním rodičům, co já bych s jejich dětmi dělala, případně nedělala. Nemám problém to ale s dotyčnými nevychovanci udělat sama. Ti malí prďolové, pokud tam fakt není nějaký echt psychický problém nebo jak to nzvat, jsou si moc dobře vědomi, jestli to přeťápli či ne. A jestli to zkouší dál, tak to prostě zkouší, do jaké míry je ruka „přísné tety“ pevná. Asi by tam nemělo být nějaké totální odcizení nebo očekávání, že se bude chovat jako dospělý, ale taky bych trvala na tom, že dokud nebude „kouzelné slovíčko, zázraky nečekej“.
Co s etýče té skříně, tam už se jedná o jasnou škodu, ikdyž je to teda na hraně. Tam už záleží na tom, jak se k tomu postaví rodiče. jestli s eho zastanou, pak fakt vychovávají hajzlíka, který jim ještě ukáže. Na to dojedou sami. Pokud bych věděla, že oporu mít budu, respektve že s etedy toho spratka nezastanou, přičemž spratek, tohle slovo, by spíš patřilo taovým rodičům, protože ti mu takhle staví mantinely, co všechno může, tak pak bych trvala prostě na tom, že pomůže uklidit.
Bez „kouzelného slovíčka“ bych mu nepřinesla nic. Při vyházení skříní (pokud mu teda není do 2 let, což asi není, když si poroučí jídlo jak knížepán), tak bych hlas i lehce zvýšila a řekla mu, že toto fakt ne, musel by pomoci uklízet. Jenže je fakt, že si takovou situaci neumím představit, protože než bych se k něčemu takovému dostala, už by mu to dávno řekla jeho maminka, protože mám normální švagrové, které děti vedou k běžnému slušnému chování. Alespoň vlastní matce (tedy jedné z babiček) bych o samotě vysvětlila, že tolerováním takového chování mu prokazují medvědí službu, protože s tím brzy narazí.
Kolik má sprateček let? Rozhodně bych si promluvila se zbytkem rodiny, pokud vy jste byli vychovaní a jeho brácha je také, tak proč jemu tohle tolerují? Nakonec je v jeho zájmu, aby se uměl chovat. Já bych to netolerovala, i kdybych měla být jediná.
Tak buď ti bude synovec tancovat po hlavě a budeš za hodnou tetičku, nebo vytyčíš hranice a budeš za Herodesa. Volba je na tobě. Ono se snadno od monitoru řekne, že by si to nikdo z nás nenechal líbit, ale když se kvůli tomu s tebou třeba nebaví rodina, je to blbý.
Sama jsem na cizí děti jak na vlastní (tj. poměrně drsná), ale takový exemplář jako ty nemám v dosahu.
Ještě by možná stálo za to se zeptat sestry, jestli to nějak řeší - může tam být nějaká porucha, dysfunkce a tak, to pak výchova nemívá očekávaný efekt.
@kotyk 4
@Knihomyš Ségru to taky trápí, docela ji přerůstá přes hlavu, ale bylo to vymodlené dítě a hlavně jeho tatínek na něj nedá dopustit a splní mu do puntíku vše co si přeje. Je i dost háklivý na jakékoliv negativní projevy ze strany rodiny. Jednou jsem byla na návštěvě a synovec manželovi lezl po hlavě-doslova. Tvářila jsem se dost nakvašeně a po chvíli odešla, to bylo nad mé síly. Švagr asi vycítil, že se mi to nelíbí
![]()
Tohle bych si nenechala líbit. Mám o dost mladší ségru a vždy si na mě chodila stěžovat a já vždy byla ta špatná, takže toto chápu.
Asi bych se zeptala jeho rodičů, tvé ségry a jejího manžela, jestli si myslí, že je v pořádku, že ti vyházel celou skříň, pokud by řekli, že ano, už bych je k sobě nepozvala, nebo bych si vždy pozamkla všechny pokoje.
Já vidím ještě jeden problém, který se netýká synovce, ale tebe. Je tu nevychované děcko - těch jsou mraky, ok… Jsi tu ty, která si od nevychovaného děcka nenechá kálet na hlavu - to je v pořádku, ok…Jde o pokračovat v tom co děláš a neustupovat - tj. vyžadovat slušné jednání a nenechat se zotročovat. Mimochodem mě by ani žádné kouzelné slovíčko nezajímalo. Pokud má kluk víc jak pět let tak se dokáže obsloužit sám, nebo ho obslouží jeho máma a nevím proč bych mu měla i za cenu prosby dělat servírku, pokud to není vyloženě má návštěva v mém bytě/domě. Jde o to, abys nelpěla na touze, aby tě měl každý rád - každý tě nemusí milovat, vždy s tebou souhlasit, pokud se nechceš ze světa kolem zbláznit a pořád se stresovat, tak se s tím smiř a jeď si svoje - nastav jasně okolí hranice a trvej na jejich respektování. Časem se okolí naučí je nepřekračovat a ty budeš v poho.
No já jsem přísná, ale na svoje decka, segriny neresim a nebudu co budou někdy dělat, to musí řešit ona.
Ale ve 4r.jsme taky s dcerama tuhle rebelii zažili, říkám tomu skolkova puberta.
Zkouší byt divocí, drzi, co jim projde.
Tu skříň, za to by moji dostali a museli by do posledního kousku skládat.
Ale to by měla řešit segra ne ty.
Třeba až tohle udělají tvé děcka, tak taky budes přihlížet a nic nebudeš řešit, jak by čekali ostatní, že bys měla reagovat.
Ať s ním ségra zajde k nějakému klinickému psychologovi. Tohle spíš vypadá na nějaký extra problém.
Raději anonymně…Mám dvě sestry, jedna má 3 děti a s těmi nemám sebemenší problém a druhá má dvě děti, kluky. Ten starší je moc fajn, ale s tím mladším si prostě nevím rady. Vím, že jako teta nemám co kecat do výchovy a to ani nedělám, sestře neradím, je to její dítě, její výchova, jenže se velice často scházíme na zahradě, jezdíme na výlety, akce a upřímně toho mám dost. Kluk je nevyslovitelně rozmazlený a co si dovoluje, přechází všechny meze. Nepozdraví, předvádí se, je drzý (na všechny), je to jen samé „dej mi to, podej, přines, já chci, ty musíš atd“ a samozřejmě babičky si tonechávají líbit. Je třeba situace, kdy sedíme a povídáme si a on přiběhne a řekne-Přines mi buchtu. Když jsem byla mladší, tak jsem mu ji přinesla, ale ted mě ani nehne a už jsem špatná, že si z něj nesednu na zadek
a nevyhovím mu. Nebudu ho vychovávat, ale dávám najevo, že se mi takové chování prostě nelíbí. A holt nejsem oblíbená teta /pro něj/ a jsem přísná. Mrzí mě to, ale fakt nevím co jiného. Pro mě je nemyslitelné, abych se tak k tetě nebo strejdovi chovala. Jako malá jsem jim říkala strejdo nebo teto, chovala se jako k dospělým. Říct strejdovi „dej mi buchtu“, to by mě ani nenapadlo a naši by mě přetrhli. A to jsme taky byli spolu celá rodina, jezdili na výlety a mám s nima fajn vztah, cítím k nim nějakou úctu…Co ke mně a ostatním členům rodiny bude cítit ten malej, to nevím. Na návštěvě mi třeba vlítl do ložnice a pootvíral všechny skříně, vše vyházel, moje oblečení, šperky a další věci…málem jsem dostala infarkt. Když jsem se ho ptala, jestli se tohle dělá, tak řekl, že jo a že chce napít
Co jako teta můžu v takové chvíli dělat? Jste vy přísné tety? Tak synovcům a neteřím dokážete říct, když se vám něco nelíbí? Já už se bojím, protože se pak na mě rodina dívá jako na Herodesa a to jsem nikdy ani nezvýšila hlas. 