Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Resit se to da jedine, ze dcera k tve matce jiz nikdy nepojede…
Jako člověk, který vyhodí dítě v půl desátý večer na ulici by si zasloužil pěkně přes hubu. Asi bych jí poradila, aby se šla léčit sama. Pro dceru bych hned jela a už nikdy bych jí tam nepustila. Co by si stalo příště?? No to je moc
@Anonymní píše:
Zakladam radeji anonymne. Tohle je pro me docela citlive tema. Ma dcera (14 let) byla na prazdninach u babicky - me matky. Nikdy si na ni nestezovala, jen rikala, ze casto krici a hleda chyby tam, kde nejsou. Cela ona. Kvuli jeji cholericnosti a dokonalosti, ze ona je nej a ostatni jsou hovno, jsem se ihned po maturite dekovala z domu. Nejak dodnes nemame spolu buh vi jak uzasny vztah, mame kazda jiny nazor na vychovu a to se ted projevilo. Dcera pry prijela k babicce (na prazdniny, tudiz si odpocinout) a ta se ji mela zeptat, jestli jde s nimi do lesa na boruvky. Dcera rekla, ze ne, ze zustane doma. Po prijezdu bylo pry vsechno v pohode, dokud nevidela, jak je dcera na mobilu. Pry za ni prisla a zacala ji nadavat, ze je zavisla, ze ji zaveze do lecebny, a ze doma vubec neuklidila za tu dobu, co byli pryc. Dcera s vykulenyma ocima zasla. Tak se pry do ni pustila, ze to je mnou a manzelem, ze mame spatnou vychovu, ze dcera je bastard, ze se ted boucha mama do hlavy, ze na svet vubec privedla me, sbalila dceri veci a vecer, v pul desate, ji vyhodila z baraku. Mam to nejak resit, nebo ne? Nechci shazovat dceru, ale nadavat ji taky nenecham a taky nenecham shazovat svou cest pred nekym takovym, jako je ona.
Do léčebny zavez svoji matku.
@Cuddy To je samozrejme. Ted jde spis o to, jestli resit to, jak se k ni chova, nebo to nechat plavat. Svou dceru miluji, mam s ni krasny vztah a boli me to za ni, ze se k ni takhle chova. Ja v tomhle vyrustala, v teroru a diktatorstvi, nikdy jsem od matky neslysela, ze me ma rada, proto jsem se na dceru tak upjala. Chci ji dat vsechno, co ja nemela. Tim ale nerikam, ze je rozmazlena, a ze nic nemusi. Snad me chapes.
Proc bys měla nějak shazovat dceru? Pokud bába vyhodí čtrnáctiletou holku v půl desátý z baráku, a ještě jí říká takový věci, tak bych jí dala teda pěknou čočku ![]()
Ono teda ještě bych si babku vyslechla, jestli se to třeba nestalo jinak, i puberťáci si uměj vymýšlet, no ale ty je znáš obě, víš určitě nejlíp komu věřit.
Tak jak jsi to napsala, tak bych asi ukončila veškeré styky s matkou.
![]()
@ančapepča @mamule42 Nenecha se. Uz parkrat jsem to zkousela. Domluvila jsem ji i sezeni u psychologa. Je to uz par let zpatky. Vzdycky jsme se akorat pohadaly.
Dcera už je dost velká, ať tedy sama řekne, jestli chce k babičce jezdit nebo ne. Podle toho bych se zařídila. Rozhodně bych ji do ničeho nenutila
@Gina108 S dcerou mame krasny vztah, nema potrebu mi lhat. A verim, ze by si tohle nevymyslela. Kdyby ano, mama by urcite zavolala a osvetlila situaci.
@Anonymní píše:
@ančapepča @mamule42 Nenecha se. Uz parkrat jsem to zkousela. Domluvila jsem ji i sezeni u psychologa. Je to uz par let zpatky. Vzdycky jsme se akorat pohadaly.
Takovýho člověka nezměníš, holku tam neposílej, sama určitě vidí jaká je její babička. Já bych s ní přerušila veškerý styky, protože to není normální. Vyhazovat děcko z baráku večer je moc.
S matkou pořádně nevycházíš, dobré slovo na ni neřekneš, ale dítě tam na prázdniny pošleš… ![]()
K člověku, kvůli němuž jsem se vystěhovala z domu a za celý život k němu nedokázala najít dobrý vztah, bych třeba já své dítě neposlala.
Každopádně, už se stalo… v tuto chvíli bych reagovala jednoznačně. Zavolala babičce a řekla jí, že tím, co udělala (vyhodila dítě v půl desáté večer), překročila všechny meze a chce-li se s vnučkou dále vídat, bude to od této chvíle pouze v mé přítomnosti.
Zakladatelko, jak stara je Tva matka? Není to u ni začínající duševní choroba? I když, tam na věku nezáleží.
@Anonymní píše:
@passty Tady nejde o to, jestli ma dcera jezdit k matce, nebo ne.
No podle mne na tom není co dalšího řešit. Stalo se. Sama píšeš, že s matkou není lehké pořízení. Asi je zbytečné to s ní nějak hluboce rozebírat. Můžeš si vyslechnout její názor, můžeš jí říct svůj, ale pravděpodobně se tím toho moc nezmění.
Osobně bych ujistila dceru, že stojím za ní, a do budoucna bych zvážila, jak bude probíhat další styk s její babičkou. Jak jsem psala, vzala bych v potaz její názor a k ničemu ji nenutila.
Zakladam radeji anonymne. Tohle je pro me docela citlive tema. Ma dcera (14 let) byla na prazdninach u babicky - me matky. Nikdy si na ni nestezovala, jen rikala, ze casto krici a hleda chyby tam, kde nejsou. Cela ona. Kvuli jeji cholericnosti a dokonalosti, ze ona je nej a ostatni jsou hovno, jsem se ihned po maturite dekovala z domu. Nejak dodnes nemame spolu buh vi jak uzasny vztah, mame kazda jiny nazor na vychovu a to se ted projevilo. Dcera pry prijela k babicce (na prazdniny, tudiz si odpocinout) a ta se ji mela zeptat, jestli jde s nimi do lesa na boruvky. Dcera rekla, ze ne, ze zustane doma. Po prijezdu bylo pry vsechno v pohode, dokud nevidela, jak je dcera na mobilu. Pry za ni prisla a zacala ji nadavat, ze je zavisla, ze ji zaveze do lecebny, a ze doma vubec neuklidila za tu dobu, co byli pryc. Dcera s vykulenyma ocima zasla. Tak se pry do ni pustila, ze to je mnou a manzelem, ze mame spatnou vychovu, ze dcera je bastard, ze se ted boucha mama do hlavy, ze na svet vubec privedla me, sbalila dceri veci a vecer, v pul desate, ji vyhodila z baraku. Mam to nejak resit, nebo ne? Nechci shazovat dceru, ale nadavat ji taky nenecham a taky nenecham shazovat svou cest pred nekym takovym, jako je ona.