Jsem černá ovce, protože mám děti

@Bubla Bůčková Děkuji, jste hodná

@leylen píše:
Znám bohužel ten druhý pocit. U nás v rodině zase všichni děti vesele plodí a my jsme ti divní, co je stále nemají. Nikdo neví, že nám to prostě nejde. Vyhýbám se rodinným sešlostem, z jiného a přesto tolik stejného důvodu - nechci nic poslouchat ani vidět. A přiznávám si, je to závist. A závidím i Tobě, radši bych byla na Tvé straně, s dětma a prděla na rodinnou oslavu Nového roku

a proč jim to prostě neřekneš, když je to rodina? to je prostě nepochopím protože je to osobní? tak proč se kvůli tomu urážiš, když oni neznají pravdu? 

Kdybych to četla před dvěma lety, tak si řeknu, zase jedna ta, co jsou na ní všichni zlí… Bohužel jsem si tím prošla taky. Mám dvě děti s věkovým rozdílem 20 měsíců, chtěli jsme to tak a při obou jsem měla štěstí a otěhotněla hned napoprvé. Jedna mně velice blízká příbuzná si ale neodpustila kousavé řeči, které bolely, kdykoliv jsme se sešly a to se opravdu stýkáme často. A to se jednalo o pár, kterým se nedařilo rok, nebyl to nikdo, kdo by musel podstupovat všemožnou léčbu a stovky vyšetření. Taky jsem si připadala hrozně, ale na druhou stranu, mám dvě krásné, zdravé děti. Co víc si přát možná bych si o tom s dotyčnými promluvila. Vysvětlila jim, co to dělá s mými pocity.

Tak na to bych se mohla víš co… každý má nějaké problémy. To já klidně naopak řeknu, že jsem otěhotněla na první pokus. Mě nemusí zajímat, že jim nejde otěhotnět. Je zase nezajímají moje starosti… Pokud to není opravdu někdo blízký na kom mi záleží, ale u nás v rodině by mi nikdo nezáviděl, nebo to aspoň nedal najevo, abych se já cítila blbě..

@debra.morgan asi není vhodné se pouštět do odpovědi, protože to sem nepatří, ale víš kolik je to otázek navíc? Ví to jedni rodiče a ti nám i vyvolávají, jestli už… což na pohodě nepřidává. Nejsme ten typ domácnosti, co si drží své pod pokličkou, ale tohle už z pověrčivosti nikde neventiluju leze mi to na palici a o uražení nepadlo ani slovo 

Příspěvek upraven 31.12.19 v 10:48

@leylen píše:
Znám bohužel ten druhý pocit. U nás v rodině zase všichni děti vesele plodí a my jsme ti divní, co je stále nemají. Nikdo neví, že nám to prostě nejde. Vyhýbám se rodinným sešlostem, z jiného a přesto tolik stejného důvodu - nechci nic poslouchat ani vidět. A přiznávám si, je to závist. A závidím i Tobě, radši bych byla na Tvé straně, s dětma a prděla na rodinnou oslavu Nového roku

asi bych to na tvém místě rodině řekla, dnes už se o neplodnosti běžně mluví, není to tabu…Pokud nemáš udrbanou rodinu, která by to roztrousila do okolí jako rozhlasem…
Jinak snad pro povzbuzení ti napíšu, že ve svém okolí má hned dva zázraky, doslova…Dva manželské páry (navzájem se neznají), dlouhodobě se jim nedařilo, snad kolem 10 let..Jedni si i adoptovali děti. Jedna z těchto žen přirozeně počala a porodila loni, druhá je těhotná, už v pokročilém stadiu! Opět přirozené početí.
Takže věř, naděje je vždycky