Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem hrozně tichá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
8.8.20 19:41
Jsem hrozně tichá
Ahoj, je mi 23 let a trápí mě to, že jsem hrozně tichá. Doma s přítelem je to v pohodě, to pusu skoro nezavru, ale když k nám přijde třeba pritelovo rodina nebo my když jdeme na návštěvu k nim, tak já jen sedím a řeknu maximálně pár slov za celou dobu, mám pak vždycky hrozný výčitky, přítel je extrovert, baví se všude s každým a já jsem taková 
to samé když mě přítel vezme někam mezi jeho kamarády, také nemluvím. Pracuji v obchodě a tam nemám vůbec problém a s cizími lidmi se bavím úplně normálně Nevím co s tím, jsem asi taková a lidé mě tak musí brát, moje máma je úplně to stejné, takže vím po kom to mám, ale hrozně bych to chtěla změnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.8.20 19:47
Hele, já jsem brutální introvert, co se občas snaží tak na lidi nepůsobit, a jakmile se pokusím být míň tichá a víc komunikativní, většinou všechny polekám a plácnu nějakou blbost, protože to ze mě prostě neleze přirozeně 
Takže radím nechat to být. Já mám tiché lidi ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 20:01
Jsem úplně to samé…doma a v rodině jsem celkem ukecaná, ale s ostatními lidmi nevím prostě o čem mluvit vždy se snažím, ale bývám celkem dost nervózní snažím se to změnit, chtěla bych mít i více přátel, ale tohle mě prostě strašně omezuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 20:20
Zakladatelko ahoj,
přidávám se k řadám introvertních. Netvrdím, že je to nějaká životní výhra, ba naopak. Spousta příležitostí mi unikla právě pro mou ostýchavost, která jde ruku v ruce s málomluvností. Tedy dle dnešních poměrů.
S přicházejícími roky se už nesnažím za každou cenu znásilňovat svou přirozenost. Zjistila jsem jedno, když je mi ve společnosti příjemně, jsem téměř stejně komunikativní jako kdokoli jiný. Jednoduše se musím cítit uvolněně a mít co k tématu. Být si jistá v kramflecích. Velmi to souvisí se sebedůvěrou. Nevím, jestli to také tak vnímáš?
A když to zrovna nejde, naslouchám, lidé jsou rádi, když jim někdo naslouchá, když cítí, že se o ně zajímáš, k tomu nepotřebuješ tisíc slov.
A není nic horšího než introvert hrající si na extroverta. Přesto doporučuji překonávat svou komfortní zónu. Po malých krůčcích. Popřát paní prodavačce hezký den, zeptat se, kde co najdeš, jednoduše taková malá cvičení, trošičku kognitivně-behaviorální terapie v praxi.
Kdybych byla mladší, snažila bych se na tom zapracovat s odborníkem, terapeutem, koučem, kýmkoli, komu bych profesně i lidsky důvěřovala. Život utíká tak rychle a bohužel bez tvrdých loktů a uřvaný pusy je o tolik složitější, z dlouhodobého hlediska i prázdnější. A to si můžeš přečíst sto článků o tom, jak je bezva být introvert a vystačit si se svým bohatým vnitřním životem.
Omlouvám se za sloučení málomluvnosti a introverze, ale většinou je to propojené. Držím ti pěsti, ať se k tomu postavíš a najdeš cesty, jak být se sebou spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 20:24
@Terezka.nova25 Taky nejsem přirozeně ukecana, kolikrát se divím, jak lidi kolem dokážou mluvit o všem možném, třeba kolegyně v práci dokáže hodinu mluvit o tom jak schanela boty, já to same shrnu do 3 vet 
Je pravda, že doma s rodinou mluvím mnohem víc, mám samé ukecane kamarádky, takže s těma se nemusím moc namáhat. Ve společnosti dominantních a upovidanych lidi kteří jsou rádi středem pozornosti, se ztrácím a v podstatě skoro nevím co říct, v tom případě jsem spíš pozorovatel. Myslím že nejlepší je když je člověk přirozenej a nehraje si na co neni, lidi jsou různý a nekdy lepší mlčet než plácat blbosti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 20:25
Mám to stejné, doma pusu nezavřu, s kamarády stejné - s rodinou, kamarády jsem ukecaná. Musím se cítit dobře. Pokud někoho poznávám, chvíli mi trvá než se rozkecám (musím vytvořit důvěru, cítit se s tím člověkem dobře).
Nepřijde mi to omezující, jsem už taková a proti své přirozenosti nepůjdu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 20:29
Hele ja mam to stejne, doma nebo se svoji rodinou, se svyma kamoskama, se bavim normalne, ale jak nekoho neznam tak dobre, tak toho moc nenakecam. S partnerovo rodicema prohodim par zdvořilostních vet, nevim co si s nima povidat, s jeho kamaradama uz je to lepsi, kdyz je vidame casteji, s jeho brachou mi treba trvalo 2 roky nez sme nasli společnou řeč, ale to bude tim, ze on je stejny jak ja a taky nekeca hned s kazdym na pockani 
dej tomu cas, treba se taky otrkas a najdete spolecnou řeč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 20:47
Hele já jsem taková rozdvojena osobnost a i vím čím to je… Moji kamarádi, rodina i manžel by o mě nikdy neřekli, že jsem tichá..naopak… Ale mezi manzelovo rodinou a některými jeho kamarády tichá jsem… Je to proto, že si s nimi proste nemám co říct, s mými kamarády jsme si k sobě našli cestu, protože jsme si spolu sedli, ale s těmi od manžela už to takhle není, je to takové na sílu, nevyplynulo to samo, neseznámili jsme se proto že bysme našli společnou řeč, ale protože přišli s manželem 
Takže kdybysme se s manželem neznali a je bych potkala někde venku, tak bysme si do noty taky nepadli a nebavili se spolu vůbec… Mě na tom ani nic divnyho nepřijde, s kým nemám řeč, s tím se prostě nijak nevyhledavam, s kým mám se ráda vidím. Třeba ti nejvíc nejbližší kamarádi manžela jsou hrozně fajn…
Jo a taky teda si mám víc co říct a chlapama, ale to mám odjakživa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 20:48
Ja bych mohla vypravet vydrzim nemluvit hrozne dlouho. Myslim, ze kolikrat jsem v praci za cely den rekla jen parkrat ahoj a to bylo vse. 
Kdyz sedim se znamymi, tak taky neco reknu jen obcas. Ja ale strasne rada posloucham. Hlavne lidske pribehy, zazitky, starosti, o jejich talentech apod.
Ale nejhorsi je, kdyz chci na nekoho udelat dojem. Je jasne, ze mlcenim ho neudelam, tak se snazim mluvit. A co za ptakoviny se mi povede ze sebe vyperlit, to je nekdy na odstrel. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 21:05
Ono být tichý má své výhody. Já taky nejsem zrovna ukecaný typ. Raději poslouchám a tiše vyhodnocuju. Spousta lidí mi řekla, že tím na ně působím tajemně. Takže já se naopak vůbec nesnažím zaujmout žvaněním, ale zaujmu je právě tím, že jakoby nevědí co jsem zač, co ode mě mají čekat. Pak se ke mě donese, že se vyptávali co že to bylo za tajemnou babu /samozrejmně úžasně vypadající 
/. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 21:21
Neblázni! 
každý jsme nějaký a určitě to mnoha lidem přijde fajn! Hodně lidí má i mnohem raději ty, kteří nemusí pořád mluvit!:) Zas umíš určitě naslouchat a všímáš si detailů, které ty co furt melou nevnímají:) A jestli jinde ukecaná jsi, není to třeba kvůli tomu, že když jsi s partnerem, tak mu prostě dáváš prostor? Jen si představ, jak by to asi vypadalo, kdybyste byli stejní extroverti a nepustili se ke slovu!? A proč bys to vlastně chtěla změnit? Ti to někdo vyčítá? Partnerovi to vadí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.20 23:24
@niko999 píše:
Neblázni!
Partner mě bere takovou jaká jsem, ale chtěla bych to změnit kvůli sobě, připadám si vždycky strašně blbě když se všichni spolu baví a smejou a já jen tak koukam
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
