Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem k něčemu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.7.23 16:51
V zaměstnání tě stejně většinu věcí naučí sami podle podle toho, co potřebují. Z VŠ nechodí žádní samostatní pracovníci. První zaměstnání je holt takové zkušební, kde získáš praxi a nedá se čekat nějaký super plat hned od začátku. Spíš si najdi kamarády, ať se necítíš osamělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 17:18
@sourozenka295 píše:
@ZuzaM to je další otázkakde ty kamarády najít.
A spolužáci? Zájmy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 17:22
Máš nízké sebevědomí/sebedůvěru. Co to je za strašný název diskuze? 
Asi bych se snažila více se seznamovat s lidma - přes nějaké zájmy? Já na různé akce chodila sama a často se seznámila tam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 17:30
@sourozenka295 píše:
@ZuzaM to je další otázka
Ve škole? Nějaký sport? Koníček? Bývalí spolužáci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.23 18:33
Zakladatelko, odpověď - určitě budeš k něčemu! 
Nevím, co máš za střední, rozhodně máš ale pravdu, že po bakaláři neumíš skoro nic. Po magisterském studiu to bude rozhodně lepší, věř mi, ale jak diskutující zmiňují, praxi získáš až v práci samotné. Oni to vědí a zaučí si tě.
Být tebou, vůbec bych neřešil se osamostatnit, pokud tě rodiče podporují, využij toho a uč se! Učíš se právě proto, abys něco uměla.
A pokud se ptáš, kdy my jsme si našli vysněnou práci - no, já vysněnou práci nenašel, něco dělám, má to své mouchy, ale víceméně spokojený jsem. Když jsem nastoupil, pravda, neuměl jsem vlastně vůbec nic. A trvalo to ještě hezkou řádku let, co jsem mse musel učit, než jsem si mohl upřímně říct: „Jo, jsem fakt dobrej!“ 
Když nejsi spokojená, snaž se a ono to přijde! Držím palce! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eustress
20.7.23 20:50
Abys nasla vysnenou praci, musis nejdriv vedet, co to ma byt zac. A pokud ti na ni aktualne nestaci schopnosti, tak se rozvijet tim smerem. Ja se behem necelych 10 let po skole 3× rekvalifikovala, nez jsem se dostala do oboru, o kterem muzu rict, ze je to moje srdecni zalezitost a zustanu u nej. Ale vsechny ty rekvalifikace na sebe tematicky navazovaly a vsechno jsou to obory, ktere se na vysokych skolach nijak zvlast nevyucuji. No a kamarady najdes nejlip pres nejaky konicek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.23 09:03
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji se vypsat. Mám 22 let, čerstvě po bakalářském studiu a jdu na magistra. Ale hodně mě trápí, že vlastně nic neumím a nevím jestli si najdu někdy lepší práci než tu co mám teď brigádně. Vůbec v ničem se nerozvíjím, protože nevím jak. Mám poslední dva roky studia a bojím se, že praxi nedoženu a že mě nezaměstnají. (Studuji kulturně založený obor). Kdy jste si našli tu vaši vysněnou práci? Připadám si úplně k ničemu, jen chodím do školy a do brigády a nic jiného neznám. Zkouším si najít práci v oboru, ale všude chtějí částečný úvazek a já hledám jen DPP. Nevím, jak bych stíhala úvazek při studiu a prodlužovat se mi kvůli práci nechce. Bydlím ještě u rodičů, ale chtěla bych do spolubydlení, ale nemám kamarády. Prostě nevím, jak se osamostatnit. Tohle mě teď momentálně trápí, že tak zůstanu už pořád. Jsem jak vyhořelá.
Ahoj,
ve 22 máš ještě otevřených strašně moc cest, kterýma se můžeš vydat, i čas na chyby, zkoušení, objevování atd. Takže se určitě neodepisuj .
Já mám hele taky pocit, že vlastně nic neumím, možná nepropadat panice a mluvit s lidma a k mému údivu to stačí na něco, co jiní považují za,,úspěšného muže s bohatou kariérou."
Zkrátka to, že v sobě něco nevidíš neznamená, že to tam není. Určitě je, jinak by si takto úspěšně nestudovala.
Přátele nejlíp získáš při aktivitách. Tedy chce to dělat něco, kde se přirozeně s lidmi potkáš. Sport, učení, práce, kultura… cokoliv. A pak - být autentická, nedělat ze sebe to, co myslíš, že chtějí druzí, ale být přirozeně svá. Tak najdeš lidi, kteří se s tebou budou cítit dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.23 10:08
@sourozenka295 Castecne. Prvni dva obory jsem se naucila sama, plus jsem behem jejich vykonavani chodila na ruzna skoleni a workshopy. Pri posledni rekvalifikaci jsem si zaplatila kurz, kde mi ukazali zaklady, ale pak mi jeste trvalo dva roky samostudia a hledani mentoru na dalsi rozvoj, nez jsem se do toho pustila naplno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.23 12:56
Záleží, co je to za brigády. Pokud někde v kavárně apod, tak při studiu je to sice fajn, ale co pak s tím. Já jsem hodně let dělala na admin pozici, teď po škole budu pokračovat ve stejném odvětví, ale budu dělat trochu něco jinýho - není to to, co mám vystudované, ale mám praxi. Pracovat při škole je náročné, ale hodně ti to přinese, vidím to teď u všech, co to měli stejně. Ti co právě dělali v gastru apod teď moc neví co dál. Zvaž, jestli bys při magistru už třeba ten poloviční úvazek nezvládla, případně hledat ty admin brigády. Ve firmách je pak zajímá, jestli ten titul máš, ale z čeho už většinou tolik ne. K tomu zbytku - jsi hrozně negativní a to ničemu nepomůže. Spolubydlení utáhneš stejně jen tak tak z dohody, aby ti něco zbylo a pokud tě rodiče nebudou dotovat. Pokud tě nevyhání, nechala bych to tak. A do spolubydlení můžeš jít i k cizím, když se někde uvolní pokoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, potřebuji se vypsat. Mám 22 let, čerstvě po bakalářském studiu a jdu na magistra. Ale hodně mě trápí, že vlastně nic neumím a nevím jestli si najdu někdy lepší práci než tu co mám teď brigádně. Vůbec v ničem se nerozvíjím, protože nevím jak. Mám poslední dva roky studia a bojím se, že praxi nedoženu a že mě nezaměstnají. (Studuji kulturně založený obor). Kdy jste si našli tu vaši vysněnou práci? Připadám si úplně k ničemu, jen chodím do školy a do brigády a nic jiného neznám. Zkouším si najít práci v oboru, ale všude chtějí částečný úvazek a já hledám jen DPP. Nevím, jak bych stíhala úvazek při studiu a prodlužovat se mi kvůli práci nechce. Bydlím ještě u rodičů, ale chtěla bych do spolubydlení, ale nemám kamarády. Prostě nevím, jak se osamostatnit. Tohle mě teď momentálně trápí, že tak zůstanu už pořád. Jsem jak vyhořelá.